Základní navigační poučka pro takové případy zní: trasu plánujeme tak, aby připlutí do neznámého a orientačně složitého přístavu proběhlo za denního světla. Někdy tomu ale situace nepřeje. Představme si tedy, že je naprostá tma a nemáme GPS.
Prvním důležitým předpokladem je mít k dispozici kvalitní plán průlivu/přístavu. Plánem se zde rozumí detailní mapa v dostatečně malém měřítku (přičemž navigační plán je pak itinerář, podle nějž budeme postupovat).
Obrázek výše není kvalitní plán - byl ručně překreslen z topografické mapy, proto ho ke skutečné navigaci nepoužívejte! Lze ho použít maximálně k cvičným účelům, což uděláme na podzim, přičemž zvolený kontrolor bude neustále sledovat naši opravdovou polohu na GPS.
První pohled do plánu patří izobatám - spojnicím stejných hloubek. Vidíme, že v téměř celé šířce kanálu je bezpečná hloubka, což je pozitivní, ale pro navigaci ne úplně ideální. Dno prudce klesá, a 20m izobata je velice blízko, místy jen 15-20 metrů, u břehů. Kdyby byla od břehů dále, mohli bychom k navigaci použít hloubkoměr a proplout kanálem téměř naslepo - kdykoliv by hloubka klesla pod 20 m, věděli bychom, že musíme změnit kurz mírně od břehu. Tímto způsobem by bylo možné držet se izobaty po celé délce průlivu. Bohužel v plánu chybí např. 30m izobata, takže nevíme jak ta je blízko břehu a řídit se podle ní nemůžeme.
Zbývá tedy složitější, ale o to zajímavější varianta - navigace pomocí náměrů. K tomu bude zapotřebí i kvalitní náměrový kompas, což na charterových lodích občas bývá problém, ale do podzimu budu mít svůj vlastní integrovaný v dalekohledu :-).
Navigační plán pomocí náměrů je založen na dvou principech: jeden náměr (azimut) na znak (světlo) na břehu určuje přímku, na které se nachází naše loď. Dva a více náměrů pak udávají přesně naši polohu.
Chceme-li plout přímo ke znaku, je jeho náměr zároveň kormidelním kurzem. Držet pouze kurz lodi ale nestačí, protože na dvou různých rovnoběžných přímkách je kormidelní kurz stejný, ale pouze jedna z nich prochází naším znakem. Proto je třeba náměrovým kompasem neustále kontrolovat, zda je náměr znaku z lodi jaký má být, a případně uhýbat lodí mírně vlevo nebo v pravo, podle toho kam nám znak zdánlivě "utíká."
V praxi se snažíme trasu průlivem rozdělit na úseky, během nichž vždy míříme přímo k nějakému znaku, případně přímo od něj. Ne vždy se to podaří, některé úseky jsou dány čistě jen kormidelním kurzem (na obr. níže jsou to úseky [4]-[5], [6]-[7] a závěrečný úsek [9]-[10]). Pro body obratu (všechny jsou očíslovány v hranatých závorkách) spočteme náměry na znaky okolo - jejich měření nám během plavby umožní určit okamžik, kdy je třeba změnit kurz.
Silná červená čára označuje požadovanou trajektorii lodi. Zelené znaky po pravoboku jsou číslovány (1), (3), (5), (7), (9), (11), červené znaky po levoboku (2), (4), (6), (8). Podél trajektorie jsou vyznačeny kormidelní kurzy (většinou jsou zároveň rovny i náměrům na znaky v daném směru), a z bodů obratu náměry k blízkým znakům. Všechny kurzy a náměry jsou již magnetické (opravené o variaci), tedy to co přímo čteme na kompasu.
Vplutí začneme někde mezi červenou bójí a červeným znakem (2), loď otočíme na červený (2) v okamžiku, kdy bude jeho náměr 009. Pokračujeme tímto kurzem, kontrolujeme aby náměr na červený (2) byl stále 009. Občas změříme náměr na zelený (1). Když se blíží hodnotě 077, měříme jej nepřetržitě. V okamžiku kdy dosáhne 077 (bod obratu [1]), obracíme loď směrem k zelenému (3). Kontrolujeme: má zelený (3) náměr 053? Upravujeme polohu lodi tak, aby měl. Zároveň hlídáme náměr na červený (2), jakmile dosáhne 290 (bod obratu [2]; můžeme ho ještě potvrdit tím, že náměr na zelený (1) musí být 173), obracíme na červený (4). Kontrolujeme zda jeho náměr zůstává 030 a dáváme pokyny kormidelníkovi. Atd...
V úseku [4]-[5] není kontrola náměru na žádný znak, vše tedy záleží na kormidelníkovi, aby udržel kurz 014. V úseku [7]-[8] pak kormidelník nevidí před sebou žádný znak, ale osoba s náměrovým kompasem vidí za zádí červený (6), kontroluje, že náměr na něj je stále 273, a podle odchylek dává pokyny kormidelníkovi (jinak se kormidelník snaží držet kurz 093).
V případě, že úplně opustíme zvolenou trasu (může např. dojít k vyhýbání se s jinou lodí), zastavíme, změříme náměry na dva vhodné znaky, vyneseme je do plánu a jejich průsečík nám dá naši polohu. Podle ní pak víme kterým směrem se vydat, abychom se co nejdříve vrátili na trasu.
Z popisu se zdá, že úkonů je tolik a plán počmáraný tolika čísly, že se nedají stíhat. Kanál je ale dlouhý 2,6 km, maximální rychlost v něm omezená na 5 uzlů, a pokud ji snížíme na 3 uzly, je to v podstatě rychlost chůze. Navíc je práce rozdělená na minimálně dvě osoby - jedna u kormidla a druhá s náměrovým kompasem (třetí může odškrtávat v plánu přibližnou polohu a orientovat se v okolí, aby nedošlo k nechtěné záměně jednoho znaku za jiný).
Každopádně, těšte se na podzim... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat