čtvrtek, prosince 04, 2008

Lijme olovo, dokud je žhavé

Otázku týkající se kapaliny potřebné pro výrobu umělého horizontu jsem již (nejen) na těchto stránkách řešil několikrát. Rtuť nemám k dispozici, vodní hladina se chvěje, a použitý motorový olej je zase odporně zapáchající, vše mastící, a vůbec mezi nebezpečný odpad se řadící substance. Před pár týdny přišel kamarád David s nápadem použít jako kapalinu do umělého horizontu roztavené olovo (teplota tání 327,5 °C). Nejprve mi to připadlo jako ztřeštěný nápad, ale pak, po hlubším zamyšlení mi došlo, že je to dokonce skvěle ztřeštěný nápad!

Chvějící se vrstva horkého vzduchu, která se nad hladinou žhavého olova vytvoří, předurčovala takový nápad k zatracení, protože světelný paprsek jí procházející bude nejrůznějšími způsoby pokřiven, a o rovnosti úhlu dopadu a úhlu odrazu bude lze s úspěchem pochybovat. Nicméně představa Slunce odrážející se v hladině rozžhaveného kovu nás lákala natolik, že jsme včera konečně opustili naše vyhřáté kanceláře, a uskutečnili ji.


Porodní bolesti s vařičem na tuhý líh



David přivezl několik kusů olova, já jsem poskytl vše ostatní, včetně plechovky od olejovek, která posloužila jako nádoba umělého horizontu.
"Bude nám stačit čajová svíčka, na té bez problémů olovo roztavíme," prohlásil David.
"A už jsi někdy tavil olovo venku na větru?" Pro všechny případy jsem s sebou vzal i vařič na tuhý líh. Svíčky, i když jsme jako závětří použili ešus, se pochopitelně nepodařilo ani zapálit. Liháček splnil účel lépe, ale přesto byla jeho výhřevnost na větru tak nízká, že sotva rozpustil pár kapek olova. Rezignoval jsem a odešel pro turistický plynový vařič, se kterým se úspěch konečně dostavil.


Olovo na plynovém vařiči. Už se to taví!







Mísa téměř roztaveného olova



Olovo jsme roztavili kompletně. Slunce ale mezitím kleslo tak nízko, že i nízký okraj nádobky vrhal stín na celou plochu hladiny. Observace slunečního odrazu byla tudíž nemožná. Poučeni z nezdaru jsme pokus odložili na dnešní velice brzké odpoledne.


Následující den. Kotouč olova připravený k pokusu.




Odraz Slunce v hladině olova.



Obava z toho, že hladina olova bude neustále pokrytá vrstvičkou matných oxidů, se nevyplnila. Oxidy se sice vytvářely, ale tak pozvolna, že stačilo jen jednou za čas opatrně je setřít kouskem plechu. Přesto měření nijak kvalitní nebylo (to ale zjistíme až po zpracování), protože vítr si poradil i s kapalinou 11x těžší než voda, a na hladině se téměř bez přestání čeřily vlnky. Stavět nad sestavou zapáleného vařiče a misky tekutého olova skleněnou stříšku na ochranu před větrem nepřichází v úvahu, nejen pro obtížnost technické proveditelnosti, ale také proto, že taková stříška se naplní horkým vzduchem o jiném indexu lomu a změní se de-facto v hranol. A pak definitvní sbohem zákone odrazu...

Až bude bezvětří, zřejmě experiment zopakujeme, ale i tak zůstane pouze skvěle ztřeštěným nápadem.


David se učí zacházet se sextantem.







Olovo nám mezitím pozvolna ztuhlo a vykristalizovalo



Krystaly olova - detail

středa, prosince 03, 2008

Vypuštěná brněnská přehrada a hrad Veveří



Několik fotek z posledního výletu najdete zde.