 |
| S La Grace přes Atlantik |
úterý, prosince 13, 2011
neděle, prosince 11, 2011
10. 12. Le Marin, Martinik
Pozice: N 14° 27' 52", W 60° 52' 35"
Po nocnim motorovani jsme v 00:30 mistniho casu zakotvili v zatoce pred
pristavem.
Nase plavba je ukoncena.
sobota, prosince 10, 2011
pátek, prosince 09, 2011
Deník druhého bocmana - etapa Kapverdy - Sv. Vincent
So. 19.11., 14. den, 2. den z Tarrafalu
07:20 N 16° 35', W 26° 10'
16:26 N 16° 14', W 27° 00'
19:37 N 16° 05', W 27° 12'
V noci slyším, jak zapínáme motor. Asi málo fouká, přestože předpověď byla výborná. Možná nějaký efekt závětří ostrovů. Zato ráno fouká už slušně, občas rychlost na logu přeskakuje 8 uzlů. Během rozbřesku dělám další měření. Podle polohy jsme za noc, tj. za 12 hodin, urazili 40 NM. To není moc optimistické skóre, ale snad se to zlepší.
Po snídani pucujeme palubu, a Jirka cídí příbory, které už jsou pěkně rezavé. Okolo lodi je plno létajících ryb. Není to poprvé, objevily se už před Kapverdami, a už nás to tolik nevzrušuje.
K obědu máme palačinky s marmeládou, šlehačkou, čokoládovou polevou, s oříšky a rozinkami
Lukáš měří v průběhu dne 3x výšku Slunce. Třetí měření ale zaspal, proto jsem ho udělal já. Výsledné linie se protínají neuvěřitelně přesně v jediném bodě (16:25) s chybou asi 0,1 NM. Ani ne přesně známá rychlost a kurz lodi to nerozhodily. Rychlost jsme odhadli průměrnou na 6 uzlů, plujeme celý den jen na přední plachtu, přední košovku, a spankr. Od našeho vyplutí z Tarrafalu jsme do tohoto času, tj. za necelých 23 hodin, upluli 106 NM. Střídají se mraky a téměř jasná obloha.
Vlasta se rozhodl, že se připojí k našemu úsilí, a bude měřit také. Práce s tabulkami se ale bojí, proto ho učím používat software Navigator. Večerní měření se docela povedlo Lukášovi, ale Vlastovi moc ne. Měl nějaký zamaštěný papír, a vůbec se na něj nedalo psát.
Ivoš připravil k večeři chlebíčky. Krasomila (přezdívka Filippy) večer řekla, že se těší, až uvidíme "Orion rainbow" (duha Orionova). Nechápavě na ni hledíme, a pak upřesnila, že to má být okolo 22. listopadu. Uvědomil jsem si, že jsem jí včera říkal o maximu meteorického roje Leonid (Leonids shower). Zapamatovala si z toho jen to, že v názvu bylo nějaké souhvězdí a pak něco co souvisí s deštěm.
Ne. 20.11., 15. den, 3. den z Tarrafalu
07:28 N 15° 27', W 27° 59'
15:00 N 15° 04', W 28° 36'
20:05 N 14° 41', W 28° 50'
Do dvou hodin v noci držím dozor na zádi. Se zeleným laserem učím posádku souhvězdí a hvězdy. Pak budím kapitána, aby to za mě převzal.
Ráno vstávám v 6:30, abych udělal přípravu a ranní měření. Šlo to opravdu špatně, byly mraky a byl jsem unavený, ale nakonec získávám tři poziční linie na Měsíc, Capellu a Sirius. Trojúhelník z nich sestrojený je veliký asi 3 NM.
Prý jsme v noci ve 2:50 změnili kurz na 225, protože vítr změnil směr, a na zadobočák z prava už se dalo plout jen kurzem 280, tedy zase mírně na sever. Po konci mého měření ale opět přehazujeme spankr a vracíme se na 255. Podle výsledku měření jsme za posledních 12 hodin urazili přímou čarou 60 mil. To je docela slušné.
Po měření si jdu opět lehnout. Komodor Pepa říkal už během stavby lodi, že laminátové lodě nemají duši, ale dřevěné ano. Markantně se to projeví zejména za plavby. Množství zvuků, které dřevěná loď v náklonech vydává, je nepřeberné. Celou cestu na Kapverdy jsme například slyšeli mňoukat kočku. Dnes ráno se zase ozval jakoby výkřik člověka padajícího do vody. Když se ozval po sedmnácté, bylo zřejmé, že to skřípe dřevo, protože je nás na palubě celkem sedmnáct, a já jsem ještě prokazatelně ležel v posteli.
Viktor nechal rozvinout hlavní košovku, což nám přidalo uzel rychlosti. Plujeme nyní pod přední plachtou a přední košovkou, hlavní košovkou a spankrem. Ke snídani připravil Ivoš perník s polevou. Okolo lodě plavou celý den chomáče mořských řas - to na Atlantiku vidím poprvé.
Lidé se mě začínají ptát, kdy uvidíme souhvězdí Jižního kříže. Tak jsem si dal práci si to připravit: vycházím ze střízlivého odhadu, že za den uplujeme dva stupně v zeměpisné délce. Jižní kříž se pak začne objevovat ráno před východem slunce někdy v prvním týdnu prosince (5.12. bychom mohli být na délce W 58 a šířce N 13).
K obědu máme pečené ryby (zbytek těch, co se nakupovali v Tarrafalu). Vlasta má dnes narozeniny, vylovil tedy ze svých zásob trochu ginu. A kuchař zase dvě lahve bílého vína. Výsledkem toho, ještě v kombinaci s krátkým spánkem v noci, jsem téměř celé odpoledne prospal.
Lukáš s Vlastou měří oba třikrát přes den výšku Slunce. Kurz a rychlost zapisují co půl hodiny, takže to je velmi přesné - Lukášovi se linie protly v jediném bodě, a Vlastovi jen o půl míle dál.
Aleš má odpoledne na zadní palubě přednášku o freedivingu. Ovšem bez praktických ukázek.
Večerní měření provádím já a Vlasta, jemu zapisuje Jirka. Vlasta už včera doplnil svůj "formulář" na měření o další kolonku, do které zapisuje, kolik sprostých slov při měření padlo, a kterých.
Po. 21.11., 16. den, 4. den z Tarrafalu
07:35 N 14° 12', W 29° 27',
15:04 N 14° 01', W 30° 04'
20:05 N 13° 53', W 30° 26'
Dobře jsem se dnes vyspal. Devět hodin (chvílemi přerušovaného spánku). V noci jsme prý dost křižovali po větru, protože na náš kurz byl vítr čistě v zádech. Vstávám v 6:30, abych se připravil na ranní měření hvězd. Obloha je téměř bez mráčku, vypadá to optimisticky. Po sedmé se ale vytvořila spousta mraků, škoda, že taky nemám kolonku na sprostá slova... Nakonec ale získávám měření na Měsíc, Arcturus, Capellu a Sirius, a z nich ne úplně přesnou, ale docela dobrou polohu. Linie se protínají v rozmezí tří až pěti mil.
Přímý kurz na Barbados, který je na souřadnicích N 13° 09', W 59° 25', je po ortodromě 272, a po loxodromě 268. Vzdálenost je 1753 NM. Rychlostí 5 uzlů po přímé linii to je 14,6 dne, tj. 5.12. večer.
Po snídani opět pucujeme palubu, a na zádi přeskládáváme lana podle rady Honzy - kapitána z obchodních lodí z říční plavby. Pyramida z jednotlivých linií lana zůstává zachována, ale linie nejdou jedna vedle druhé, ale jako oválný šnek zvenku se ovíjející dovnitř. Celá sestava pak lépe drží tvar.
Peru si ponožky. Praní na lodi probíhá v kýbli se slanou vodou mačkáním pomocí gumového zvonu na odpady. Pitnou vodou se šetří, na atlantické přeplavbě to přirozeně funguje tak, že pitná neteče na záchodech, ale pouze v kuchyni, takže se v podstatě používá pouze na vaření a pití. Na lodi je šest nádrží pitné vody, každá má objem 1000 litrů. Na etapě z Gran Canarie na Kapverdy jsme spotřebovali jednu nádrž celou a druhé část. Sprchujeme se na přední palubě hadicí na slanou vodu, kterou se taky myje paluba.
Poprvé od vyplutí z Tarrafalu rozvinujeme přední brámovou plachtu a plujeme krásně na čistý zaďák, přímo na západ rychlostí asi 5 uzlů. Brzy po ránu se téměř vyjasnilo, takže do nás pere Slunce. K obědu máme zapékané brambory s vejci a zeleninový salát.
Celý den je dusno na padnutí, ale myslím, že bude jen hůř. Dnes se k Lukášovi při měření Slunce pro změnu přidal Jirka. I jemu to vyšlo velice dobře.
K večeři máme zeleninovo nudlovou polévku, a po ní já s Vlastou děláme měření.
Út. 22.11., 17. den, 5. den z Tarrafalu
07:44 N 13° 32', W 31° 30', k Barbadosu: 1635 NM
15:00 N 13° 32', W 32° 17'
20:04 N 13° 35', W 32° 30'
Okolo 11 h v noci mě budí kapitán, abych jim pomohl sundat brámovou plachtu. Je silný vítr. Navlékám si sedák a lezu na palubu, ale než jsem to stihl, měli už plachtu skasanou. Ovšem s nespuštěným ráhnem. Se skasanou plachtou ráhno pořádně spustit nejde, ač se o to pokoušíme, a ve výsledku to dopadlo tak, jak se to dělat má: plachta se rozbalila, ráhno spustilo, a pak skasala. Já jdu nahoru a se mnou tam kapitán poslal Aleše. Byla to napůl otázka a napůl rozkaz, Aleš nevzdoroval, ale bylo vidět, že se mu tam moc nechce. Až když jsme byli pod brámovým košem, z Aleše vypadlo, že na brám leze vůbec poprvé. Na to že to bylo v noci a za tak silného větru a vln, to zvládl perfektně.
To já měl se svou polovinou ráhna větší problém. Šlapnice totiž vedla jen do půlky ráhna a její druhá půlka visela volně dolů. Na konec ráhna jsem se nedostal a zbyl mi tam kus nezagasketované plachty. Nahoře, a později i dole, to vypadalo, že se oko šlapnice vyvléklo z rahýlu (zúžený konec ráhna), asi v době, kdy se nám během manipulace s lany celé ráhno naklonilo na jednu stranu.
Ráno mě na dozor budí Viki o půl šesté. Kdosi říkal, že v noci prý trochu pršelo. Informace o spadlé šlapnici se předáváním mezi hlídkami pozměnila do té podoby, že si někteří myslí, že se podemnou přetrhla a já spadl do sedáku. Po sedmé hodině dělám ranní měření. Je to ve stejném duchu jako předchozí rána - vylezu na palubu, a je úplně jasno. Začnu měřit, a téměř kompletně se zatáhne. Vyjde Slunce, a už je zase hezky. Přesto se mi podařilo získat čtyři poziční linie.
Porovnání s večerní polohou dává zatím rekordní vzdálenost za 12 hodin: 65,6 NM. Ale pořád nás to nese na jih, tak velím změnu kurzu na 290. Viki po snídani vylezl na brám, a navlékl spadlou šlapnici zpět na rahýl. Chtěl ji tam ještě pojistit provázkem proti opětovnému zklouznutí, ale to se mu v tom houpání nepodařilo. Protože po přechodu na kurz 290 máme vítr mírně ze zadoboku, rozhodl kapitán rozvinout i spankr. Takže vlastně opět křižujeme po větru.
Stalo se už nepsaným pravidlem, že já provádím večerní měření (a se mnou obvykle ještě někdo další) a ranní, a Lukáš, případně s někým, přes den měření na Slunce.
Odpoledne sedíme s Lukášem, Honzou a Patrikem na zadní palubě, a vedeme s Patrikem filozofické spory o to, zda je nebo není matematika podmnožinou filozofie.
K večeři udělal Ivoš polévku s tortelliny. Večerní měření nechávám zcela na Vlastovi, trochu mu vypomáhá Lukáš, a já jim oběma zapisuju časy a výšky. Nevychází to ale moc dobře, výsledné linie se protínají v obrazci velkém skoro 10 mil.
Večer přichází na telefon předpověď počasí od komodora: "Počasí bude OK."
St. 23.11., 18. den, 6. den z Tarrafalu
07:51 N 13° 40', W 33° 45', k Barbadosu: 1503 NM
15:20 N 13° 41', W 34° 28'
20:27 N 13° 46', W 34° 48'
Od včerejška máme konečně nějaký systém ve střídání nočních důstojnických dozorů. Kapitán s Viktorem si rozdělí večer a noc, a já si beru ranní dozor, který zakončuju ranním měřením polohy. V noci ale nemůžu moc spát, asi za to může i houpání lodi. Vyrábím si do postele z prostěradla polo-hamak. Půl prostěradla jsem zastlal do škvíry mezi matracemi, která půlí postel v podélném směru. Druhou půlku pomocí provazů zdvihl a přivázal k horní palandě. Vznikla jakási zástěna, která brání kutálení po posteli při přechylech lodi.
Když kapitán ráno odcházel spát, domluvil se se sloužící hlídkou, že mě nebude budit, protože vál stabilní vítr a zvládnou to i beze mě. Další nastupující hlídka mě ale vzbudila už v 6 hodin, protože večer zaslechla, že chci před sedmou hodinou vztát a připravit si měření. Už s nimi zůstávám na palubě.
Ranní měření se docela povedlo (pět pozičních linií na Sirius, Měsíc, Capellu, Arcturus a Rigel), přestože to opět bylo honění mezi mraky, které přišly se svítáním na téměř čistou oblohu. Máme nový rekord - 73 NM za dvanáct hodin. A ještě k tomu správným kurzem. Na Barbados nám zbývá po ortodromě 1503 NM. Při průměrné rychlosti 5 uzlů to stále představuje připlutí na Barbados 5. prosince večer.
Prakticky od druhého dne celé plavby jsem se krom druhého bocmana a navigátora stal z vlastní vůle také "palubním důstojníkem", tj. tím, který zodpovídá za úklid paluby. Tedy i dnes opět vedu její úklid.
K snídani se podává ovocná buchta, k obědu špagety se sýrovou omáčkou, k večeři manioková polévka a suchary. Před večeří soutěžíme, kdo udrží delší dobu stabilitu na houpající se palubě bez přešlapu. Málem je z toho "three men over board".
Večerní měření je výjimečně jen s malým množstvím mraků. Ujali se ho Vlasta s Michalem, Lukáš zapisuje a já pobíhám s náměrovým dalekohledem a ukazuju kde hledat hvězdy. Dostali velice pěknou polohu s přesnosti asi na 1 NM. U kormidla se slezla posádka a hru na kytaru doprovází zpěvem.
Na základě měření zjistila astrologická rada, že dnešní skutečný kurz byl 284°. Snažíme se držet 290, takže se to konečně daří.
Čt. 24.11., 19. den, 7. den z Tarrafalu
07:54 N 13° 49', W 35° 46', k Barbadosu: 1385 NM
15:02 N 13° 46', W 36° 23'
20:28 N 13° 48', W 36° 52'
Včera večer se mírně ztišil vítr, a s ním i vlny, takže jsme se v noci konečně pořádně vyspali. Rychlost lodi to zásadním způsobem neovlivnilo, průměr za posledních 12 hodin máme 4,7 uzlu. Sliný vítr totiž zvedá vlny, a ty loď hrozně brzdí a ztěžují kormidlování.
Ranní měření je nejklidnější za celou plavbu, protože nejsou prakticky žádné mraky. Přišly až po měření, což možná souvisí se slabším větrem. V poklidu získávám 6 pozičních linií.
Po snídani vytahujeme (k přední, přední košovce a spankru) i hlavní stěhovku a přední brámovou, což nám dohromady dává 5,5 uzlu. Jirka vylezl až na ohlávku hlavní brámové čnělky s kamerou, a natáčel Michala s Martinem, jak odgasketovávají přední brámovou. Při slézání ale zavadil o anténu vysílačky a ulomil ji. Naštěstí se rozlomila pouze laminátová trubice a vnitřní kabel zůstal nepřerušený, takže to šlo provizorně opravit, ale stejně se v Karibiku bude muset koupit nová.
K obědu máme kachní křídýlka s bramborovou kaší. Vynikající!
Dnešní měření Slunce v 11, 13 a 15 hodin si zamluvil Pavel (Lukáš s Vlastou ráno dlouho spali a začínají měřit až o hodinu později). Linie posunuté na 15tou hodinu se mu protínají v trojúhelníku o velikosti 0,5 NM. Perfektní výsledek. Porovnání s ranní polohou ukazuje, že se nám přes den daří udržet průměrnou rychlost 5 uzlů, což je sice minimum pro dosažení Barbadosu v požadovaném čase, ale při stávajícím větru přesto povzbuzující. Vzhledem k malým vlnám máme ale po předchzích dnech občas pocit, jako by se loď skoro nehýbala. Od komodora přichází předpověď počasí, podle níž má pořádně fouknout až od příštího pondělí.
K večeři je francouzská polévka, ale budeme muset poprosit kuchaře, aby ji podával vždy půl hodiny před západem Slunce, nebo půl hodiny po něm. Už druhý den to padlo přímo do večerního měření, výsledkem čehož vzroste ruch na palubě, a zároveň nám měřičům večeře vystydne.
Pá. 25.11., 20. den, 8. den z Tarrafalu
07:57 N 13° 52', W 37° 36', k Barbadosu: 1278 NM
15:55 N 13° 56', W 37° 56'
Ranní měření je opět velice poklidné, žádné mraky, Patrik mi zapisuje. Za nočních 11,5 hodin máme ovšem upluto pouze 42,9 NM, což představuje průměrnou rychlost 3,7 uzlu. Na Barbados nám zbývá 1278 NM.
Ke snídani upekl Ivoš perník s ananasem. Drhneme palubu. Dopoledne máme mírné vzrušení - asi podruhé od vyplutí z Kapverd vidíme loď. Připluli se podívat docela blízko (aby ne), zdá se, že jsou to japonští (vel?)rybáři. Po několika hodinách míjíme v malé vzdálenosti oranžovou rybářskou bóji s anténou visílačky, a tatáž loď se objevila znovu v dálce na obzoru, ale plula opačným směrem. Měli před námi náskok 100 mil, a teď jsme jim náhle v patách. Tomu říkám námořnické umění.
Obloha je přes den zatažená mlhavým oparem, ale měřit Slunce se přes něj dá. Věnuje se tomu dnes jen Vlasta. V poledne měníme lodní čas na UT-2 (polohy ale nadále uvádím v UT, protože v něm ho i měříme).
Docela se těšíme, že třeba o víkendu na chvíli vítr opadne úplně, a my se vykoupeme v moři. Voda vytažená v kýbli je krásně teplá. Polehávám celé odpoledne ve stínu a čtu knihu "Leland P. Lovette: Naval Customs, Traditions and Usage", kterou jsem našel v lodní knihovně.
K večeři je manioková polévka. Vlasta večer promítá fotky ze svých letů na křídle po Španělsku a Africe.
So. 26.11., 21. den, 9. den z Tarrafalu
08:11 N 13° 45', W 39° 15', k Barbadosu: 1182 NM
15:30 N 13° 42', W 40° 05'
20:31 N 13° 40', W 40° 33'
Vstávám na ranní měření - docela to jde, i když jsou místy mraky. Patrik mi opět zapisuje Udělal jsem z něj zapisovatele, což se velice osvědčilo. Při předchozích měřeních nás totiž neustále rušil svými moudrými připomínkami, zatímco soustředěný pohled na hodinky ho úplně utišil. Po skončení měření začaly chodit přeháňky a poryvy větru. Když přišel první, kasáme přední brám, a já s Michalem ho lezeme zagasketovat. V půli plachty nás kapitán zarazil, protože vítr zeslábl. Opět plachtu rozbalujeme. Po chvíli sledujeme, jak se na nás zezadu po vodě řítí tříšť vody hnaná větrem - blíží se další poryv. Opět honem kasáme, a po jeho přechodu rozvinujeme. Tak se to opakuje ještě jednou.
Ke snídani máme porridge - ovesnou kaši s ořechy a rozinkami.
Později mraky přešly a vítr sílí, navíc se točí na zadobočák, proto rozbalujeme i hlavní košovku. S ní se rychlost zvýšila o uzel - na 7,5 uzlu. Máme tedy nyní šest plachet - celý přední stěžeň, hlavní stěhovku, hlavní košovku a spankr. Objevují se první známky pasátové oblačnosti - velké množství drobných beránků, a odpoledne se rozvinula úplně.
K obědu je sekaná s bramborem, fazolovými lusky a mrkvovým salátem. Slunce dnes 3x měří Vlasta. Odpoledne všichni posedávají na palubě, protože je nádherný den, dobře fouká, a máme radost, že loď zase pluje rychle. Filippa přeložila naši hymnu "koupím ti papuče, p**o" do portugalštiny, a naučili jsme ji melodii. Neuvěřitelná sranda.
Vratipeň dnes vydal nový zvuk - zakokrhal jako kohout.
Večerní měření probíhá v poklidu a úspěšně. K večeři je fazolačka, a pak se na zadní palubě pouští film Master and Commander - odvrácená strana světa, bohatě komentovaný Viktorem.
Ne. 27.11., 22. den, 10. den z Tarrafalu
08:15 N 13° 39', W 41° 49', k Barbadosu: 1027 NM
16:04 N 13° 40', W 42° 44'
21:00 N 13° 42', W 43° 11'
Před sedmou ráno mě budí kapitán, protože sílí vítr, a on nechce, aby se opakovala situace ze včerejška. Jde si ale lehnout, takže rozhodnutí sbalit/nesbalit přední brám je na mně. Netrvá ani patnáct minut a balíme ho, ovšem s ráhnem v horní poloze. Pohled na plácající se skasanou plachtu nás ale přesvědčuje, že jak pro plachtu, tak pro brámovou čnělku, bylo rozbalení příjemnější. Proto ji opět napínáme.
Vítr nadále sílí a od východu jdou hrozivé mraky. Na poslední chvíli padá opět rozhodnutí sbalit brám - kasáme ho tentokrát již se spuštěným ráhnem, a já s Lukášem ho jdeme zagasketovat. Na Lukášově straně (levé) opět spadla šlapnice z rahýlu, ale dokázal ji tam sám nasadit.
Mezitím ostatní pod vedením Viktora kasají a gasketují hlavní košovku. Hlavní stěhovka šla dolů už v noci, takže plujeme teď jen na tři plachty. Přesto se rychlost pohybuje mezi 6 a 7 uzly.
Ke snídani máme rýžovou kaši s ořechy a rozinkami. Silný vítr zvedá větší vlny, takže posádka upadá do stavu laxnosti. I drhnutí paluby jsme dnes trochu odbyli - umýváme pouze nejšpinavější hlavní palubu.
Dopoledne se obloha zatáhla, jen sem tam jsou díry. Měření Slunce si dnes beru na starost sám, začal jsem v 11:34 UT, ale podařilo se ho naměřit až těsně před dvanáctou.
Později se udělalo krásné počasí - úplně jasno, jen na sever od nás je vidět pás kumulů. I vítr se mírně utišil, takže brám jde opět nahoru.
Chomáče hnědých plovoucích řas vidíme každý den, od té doby co jsem se o nich zmínil (taktéž létající ryby). Od včerejška mírně změnily charakter - objevují se v dlouhých pásech ve směru větru a vln, skoro jako by byly pospojovány nějakými tenkými výhonky. K obědu je opět cous-cous, a k večeři česnečka s masem z létajících ryb.
Dnes ráno jsme podle astronavigace měli upluto 1023 NM z Tarrafalu, a zbývalo nám 1027 na Barbados. Měli bychom tedy slavit polovinu Atlantiku, ale žádné bujaré oslavy se nekonaly. Jen Jirka po večeři vytáhl láhev rumu, na oslavu narozenin jeho syna, a Ivoš večer otevřel láhev červeného vína.
Jak tak popíjíme u kormidla, vymýšlíme kastovní systém na lodi. Nejvyšší kasta jsou brahmáni - ti, co lezou na bráhm, uprostřed jsou kočovníci, a nejníže jsou spankeři (spunk is not dead...).
Po. 28.11., 23. den, 11. den z Tarrafalu
08:27 N 13° 37', W 44° 19', k Barbadosu: 882 NM
16:22 N 13° 37', W 45° 02'
20:55 N 13° 36', W 45° 34'
Po sedmé (UT) ráno mě budí kapitán. Čekám na ranní měření, a během toho se úplně vyčistil jižní obzor, a poprvé během plavby spatřujeme souhvězdí Jižního kříže. Budím Honzu staršího, který si ho nejvíc přál vidět. Vpravo nahoře od něj je mnohem nápadnější a větší uskupení hvězd přezdívané "falešný kříž" (ten vídáme už mnoho dní); my mu ale podle analogie s vozy na severní obloze říkáme Velký kříž, a hned jsme na oba kříže složili i píseň: "Jen dva kříže z bílýho souhvězdí, někdo na nebi poskládal..."
Vratipeň vydal další artikulovaný zvuk: "nech toho".
Po osmé provádím ranní měření, a jde to nádherně, protože je skoro jasno. Získávám celkem šest pozičních linií. U snídaně začaly velké vlny, a trvají celý den. Chleby rozsypané po palubě, rozlitý čaj.
Jirka se odhodlal uvařit v presovači kávu. Krasomila držela skleničky, Jirka držel kávovar, a Vlasta držel Jirku. V okamžiku, kdy Krasomila předávala dvě skleničky s kávou dál, třetí se vydala na vzdušnou pouť do strojníkovy postele. Jejich snahu zachytit další skleničku využil kávovar, a vydal se opačným směrem. To vše bylo doprovázeno třískotem a obrovským řevem z lodní kuchyně. Z celé vřavy vyšel jako vítěz Vlasta s polovičním obsahem kávy ve skleničce, kterou hodlal doplnit mlékem v kuchyni. Využil chvilky, kdy kuchař honil pekáč utíkající do kapitánské kajuty, a radostně se sápal po krabici mléka. V tom se ocitl v pasti nachystané vejci, která se rozletěla po podlaze kuchyně. V šílených kotrmelcích a nových náklonech se zachytil levou rukou za okraj kredence. Půlhrníček kávy stále ve skleničce. Vítězoslavně doplňuje skleničku do plna mlékem. Kuchař s uloveným pekáčem se objevuje v okénku kuchyně, čichá k mléku, a sděluje Vlastovi, že si do kávy nalil kyšku. Hirošima hadr. Nahoře se slaví rekordní náklon 36°.
K obědu máme palačinky plněné marmeládou, se šlehačkou, čokoládovou polevou a ovocem. K večeři je polévka z cizrny, ještě před ní provádíme s Vlastou večerní měření. Je dost mraků (přestože přes den bylo nádherně), ale nakonec se to podařilo pěkně. Dokonce ani vytažení sextantů - pekelníkových to instrumentů, nevyvolalo vlny větší, než už byly.
Po večeři jsem slíbil posádce přednášku o historii navigace. Po prvním slově ale zesílil vítr a přišla přeháňka. Balíme brám, a než je po všem, obecenstvo už se stejně rozprchlo.
Út. 29.11., 24. den, 12. den z Tarrafalu
08:36 N 13° 22', W 46° 42', k Baradosu: 743 NM
16:47 N 13° 15', W 47° 34'
Ráno mě výjimečně budí budík a nikoliv předchozí dozorující důstojník. Vařím si kávu, a během toho se na palubě rozléhá velice intenzivní přeháňka. Oblékám si nepromokavé oblečení a jdu ven, ale během toho téměř přestává pršet. V 08:25 zahajuju měření, Lukáš mi zapisuje. V přecházejících mracích měřím čtyři objekty, což byl docela úspěch. Během zpracování měření mě další přeháňka zahání do podpalubí.
Patrik dostal nový přídomek ke své přezdívce - Patrik flexa láhev rumu hasičák. Na Kanárských ostrovech utopil v moři flexu (tu se podařilo vylovit a vysušit), v oceánu utopil nedopitou láhev rumu (o níž si myslel, že je prázdná), a dnes hodil přes zábradlí hasicí přístroj. Při náklonu lodi hasičák vypadl z dvířek u kormidelny, Patrik ho sebral, že ho uklidí, a v tom další vlna houpla Patrikem a hasičák letěl dolů. Naštěstí se zachytil na úponové kobylici, kam pro něj pohotově skočil Honza-strojník dřív, než ho další vlna smetla do moře.
K snídani udělal Ivoš sýrovou pomazánku, a k obědu sekanou (možná je to spíš opečený luncheon-meat) s bramborem, sýrovo-majonézovou omáčkou a zeleninovou oblohou. Já mám ale od rána střevní potíže, a ani jedno z těchto jídel, byť výborných, mi rozhodně neprospělo.
Celý den je dusno a velké vlny. Někteří se baví tím, že sedí na zábradlí lodi nebo na kobylici, a vypuknou v jásot, kdykoliv jim vlna zaleje nohy po kolena, nebo dokonce po pás. Plujeme na čistý zadní vítr pouze s přední plachtou a přední košovkou, rychlostí asi šest uzlů. To je ale údaj z rychloměru, a je systematicky nadhodnocovaný, protože výsledky měření vždy ukáží, že naše skutečná průměrná rychlost po přímé linii je o něco menší. Exaktní extrapolace ze vzdáleností na Barbados za poslední tři dny udává připlutí v neděli 4. prosince okolo poledne.
Dnešní měření Slunce provádí Vlasta. Po obloze se honí drobné vysoké mráčky, ale vždy se mezi nimi najde díra.
Večer se zatáhlo, a místo měření mám na zadní palubě první část přednášky o historii navigace.
St. 30.11., 25. den, 13. den z Tarrafalu
08:50 N 13° 03', W 49° 05', k Barbadosu: 604 NM
16:23 N 13° 07', W 49° 49'
21:29 N 13° 09', W 50° 12'
O půl osmé UT vylézám na palubu. Chodí mraky, ale u jihu se na chvíli roztáhlo, a se sloužící hlídkou se opět kocháme Jižním křížem. Úspěšně měřím ranní polohu. Na Barbados nám zbývá 604 NM.
Vítr zeslábl, proto po dvou dnech opět rozbalujeme přední brám. Lukáš vylezl nahoru sám ho rozgasketovat, a při té příležitosti i opravil levou šlapnici, která se při posledním balení zamotala do kladky kasounu.
K snídani je perník s ořechy a marmeládou.
Dnes je příjemněji než včera, chladněji, více mraků. Vlastovi se nicméně podařily tři denní měření Slunce.
K obědu Grofče na tavče (fazolky na pánvi). Honza starší pravidelně každé dva dny, nebo snad dokonce každý den, leští lodní zvon.
K večeři se podává cibulovo-bramborová polévka. Před a během večeře měříme s Lukášem večerní pozici, a pak následuje druhá část přednášky o historii navigace.
Poznáváme, jak na starých lodích plavících se ve stálých pasátových větrech museli námořníci trpět: protože s plachtami manipulujeme v průměru jednou za dva dny, a kromě kormidlování není na lodi moc činnosti, řadu z nás z toho neustálého posedávání už bolí zadky.
Čt. 1.12., 26. den, 14. den z Tarrafalu
08:55 N 13° 03', W 51° 18', k Barbadosu: 474 NM
16:40 N 13° 03', W 52° 02'
21:08 N 12° 59', W 52° 22'
Ráno úspěšně získávám pozici s přesností pod jednu NM. Dopoledne mám velký vysoušecí den. Už řadu dní mi mírně zatéká do kajuty - skrz kolík spojující podélný trám s obšívkou. Jednou za dva dny jsem dosud vysoušel matraci přilehlou ke stěně a polštáře, a dnes jsem na slunce vynosil kompletní vybavení postele. Mokrou houbou vytírám sůl, co se nahromadila pod matracemi. Ještě víc zatéká Viktorovi, který má kajutu až na dolní palubě naproti kuchyni. K němu prosakuje voda, která se při větších náklonech dostává mezi vnější a vnitřní obšívku škvírami v dělových střílnách. I kýlový prostor a strojovna se plní vodou víc než bývalo obvyklé. Loď už evidentně nutně potřebuje vytažení z vody a nový nátěr.
Comodor Pepa předběžně dojednává vytažení lodi na Svatém Vincentu, po nás chce, abychom se tam ještě před plavbou na Martinik zastavili a dojednali finální termín vytažení na 15. prosince. Není tedy stálé zřejmé, zda uděláme zastávku na Barbadosu, nebo okolo jen proplujeme a zamíříme přímo na Vincent. Zatím to ale vypadá i na Barbados.
Honza dnes na laně spustil elektrocentrálu z hlavního koše a udělal jí generálku. Včera totiž začala zlobit, často se vypínala, nebo neběžela vůbec. Aby byla snáze přístupná, zůstala už na zadní palubě. Nevýhoda je, že rámus který dělá, když je puštěná (naštěstí vždy jen několik hodin dopoledne), je mnohem nepříjemnější.
K obědu jsou masové koule s rajskou omáčkou, penne a hráškem. Odpoledne si krátím dlouhou chvíli výlovem řas z oceánu. Nejprve sedím s hákem na kobylici, ale to není moc efektivní. Vyrábím tedy z provazu na tyč s hákem improvizovanou síť, a zkouším to nahnutý z boku lodi. Jsem trochu úspěšnější - za dvě hodiny jsem nalovil asi deset kousků. Jako na potvoru dnes nemíjíme velké a husté koláče jako v předchozích dnech. Skoro si při tom zadělávám na úžeh. Hodlám je vysušit a dovézt domů. Jirka Lněníček mě varuje, že to bude strašně smrdět. Dělám si z něj legraci, že smrdí jen jaderské řasy (Jirka je původem Chorvat) a atlantické ne, ale pravdu má on. Řasy smrdí rybinou už při vytažení.
Viktor dnes pracovně ožívá - vylezl na přední stěžeň a doplňuje chybějící úvazy, kterými jsou plachty připevněny k ráhnům. Na Kanárech prý byly kompletní, teď už je jich téměř polovina pryč. Asi je topmani omylem rozvazují namísto gasket, jinak si to nedokážeme vysvětlit.
Slunce dnes měří Vlasta s Lukášovou asistencí.
Po pravoboku nás v protisměru míjí velká nákladní loď. Asi tanker. Moc se nepřiblížil, vidíme ho v podstatě až na obzoru. Je to teprve třetí loď, kterou potkáváme od vyplutí z Kapverd.
K večeři je tuňáková pomazánka, suchary, chipsy, rajčata, olivy, pivo. Do moře odhazované zbytkuy pomazánky asi přilákaly krásnou dorádu, která se brzy chytila na udicí. Je to zatím největší ryba jakou jsme chytili, ale ani moc nebojovala. Její vyvrhnutí na palubě odhalilo možnou příčinu - ta ryba byla úplně přežraná - v žaludku měla tři létající ryby a dokonce i chuchvalec mořských řas. Pažravost zavinila její pád.
Při večerním měření chytáme pouze Venuši, Měsíc a Jupiter, protože na zbytku oblohy překáží oblačnost. Vyšla z nich ale pěkná poloha. Ukazuje se však, že stále splouváme mírně k jihu, přestože se snažíme držet čistý západní kurz. Překročení třinácté rovnoběžky oslavujeme pečenou dorádou a vínem. Vlasta po měření pokračuje ve svém obrázkovém vyprávění o jeho kluzákovém putování po Maroku.
Pá. 2.12., 27. den, 15. den z Tarrafalu
09:02 N 13° 00', W 53° 26', k Barbadosu: 350 NM
16:10 N 12° 51', W 53° 59'
21:42 N 12° 42', W 54° 26'
Ranní měření ukazuje, že jsme přes noc mírně zpomalili. Už od rána je hrozné horko, dusno. Před snídaní ulovili na zádi další rybu - trojzubého mořského hada. Ne na udici, ale na prádelní šňůru s návnadou taženou za lodí. Zemřela ještě ve vodě, protože spolkla návnadu i s háčkem, který jí rozpáral žaludek.
K obědu jsou osmažené párky, opékané brambory s pepřovo-hořčicovou omáčkou a okurkový salát. Vítr slábne, kapitán se rozhoduje změnit kurz ještě více na jih, na 260, čímž se vítr dostává do zadoboku, a umožňuje vytáhnout i spankr, hlavní košovku a hlavní brám, a hlavní stěhovku. Hned plujeme 6 až 7 uzlů.
Vlasta zkouší svou sedačku ke kluzáku - na lanech se na ní zavěšuje na hlavní ráhno. Houpe se tam ze strany na stranu a skoro hrozí, že si rozbije hlavu o stěžeň. Ještě že tam vede tolik takeláže, která jeho pohyb vždy zastaví. Viktorovi a Michalovi se to tak zalíbilo, že se jdou zhoupnout také.
Zkoušíme historickou metodu na určení zeměpisné délky, potažmo světového času (protože zeměpisná délka je rovna rozdílu místního a světového času) - metoda lunárních vzdáleností. Vyžaduje to součinnost dvou lidí, jeden měří úhlovou vzdálenost Měsíce od Slunce, a druhý střídavě výšku obou těles nad horizontem. Bohužel sextanty které používáme - Astra IIIB (jeden je můj, a druhý jsem už před časem věnoval jako dar pro loď) mají v základní verzi dalekohled pouze s asi třínásobným zvětšením, tak nedosahujeme žádných skvělých výsledků. Zvětšní bychom potřebovali co nejlepší, abychom spolehlivě měřili vzálenost obou těles se subminutovou přesností. Kývání lodi tomu také neprospívá.
So. 3.12., 28. den, 15. den z Tarrafalu
09:12 N 12° 46', W 55° 35', k Barbadosu: 225 NM
21:55 N 12° 52', W 56° 33'
Probouzím se sám už před 7 h UT, dvě hodiny před ranním měřením. Vylézám na kobylici na malou, dělám si kafíčko (jako každé ráno). Měření mi zapisuje Aleš (několik posledních dnů vychází jeho hlídka na ranní dobu). Po východu slunce se na SV objevuje velký kumulus, se silnými provazci deště pod ním. Pro jistotu kasáme oba brámy. Nakonec dostáváme jen pár kapek přeháňky, ani žádný silný poryv nepřišel, ale před sebou jsme viděli nádhernou obrovskou duhu.
K obědu jsou tortelliny se sýrovou omáčkou.
Dnešek je vysloveně ospalý den. Po ranním optimismu v představě, že už zítra uvidíme Barbados, zeslábl v poledne vítr, a celý den se plácáme rychlosti mezi 3 a 4 uzly. I do měření slunce musím Lukáše s Vlastou spíš nutit. Navíc to vyšlo hodně divně, čekáme na večerní měření, které nám to potvrzuje, že denní poloha byla špatně.
Na večeři připravil Ivo nudlovou polévku. Zpěváci u kormidla už vyčerpali veškerý repertoár a tak zpívají vánoční koledy. Klesá tlak, a tak máme naději, že v noci zesílí vítr.
Ne. 4.12., 29. den, 16. den z Tarrafalu
09:17 N 13° 04', W 57° 12', k Barbadosu: 130 NM
22:00 N 12° 56', W 58° 03'
Už při probuzení je mi z pohybů lodi zřejmé, že vítr v noci nezesílil. Na palubě se dozvídám, že plujeme rychlostí asi 3 uzly. Z ranního měření se ukazuje, že za 11,5 hodiny jsme upluli 40 NM...
Před začátkem nautického soumraku (kdy už je vidět horizont a lze měřit výšky hvězd) je nádherně tmavá obloha. Na východě a na jihu je hradba černých mraků, která tamnější oblohu ještě více ztmavuje. A nad mraky na východě svítí vysoko na oblohu bílá záře. Zprvu se domnívám, že je to světlo Měsíce vycházejícího nad mraky. Ale ten zapadá v průběhu noci a vychází až odpoledne. Nemůže to být ani Slunce, to je stále ještě příliš nízko. Až pohled na souhvězí mi prozrazuje její podstatu, a její skoro ostrý trojúhelníkový tvar to jen podtrhuje - je to zodiakální světlo. Zmátla mě jeho intenzita, v jaké jsem ho ještě neviděl.
Po rozednění se vítr točí na čistý zaďák. Velím skasat celý hlavní stěžeň a taky stěhovku. Po snídani lezeme zagasketovat hlavní košovou a brámovou plachtu. Mezitím ale přecházíme na jižnější kurz, a košovka už se dá použít, tak tam lezeme znovu ji rozbalit. Po ranní rozcvičce přichází ještě sprcha - začalo pršet. Konečně po měsíci plavby vytrvalejší déšť. Postáváme na palubě jen ve slipech a smýváme ze sebe sůl.
K obědu jsou párky smažené v těstíčku, brambory a dušená zelenina.
Celé odpoledne je zamračeno a často prší. Zpěváci s kytarou a flétnou se přesouvají do salónu. Přes světlík tam kape voda, střídáme se ve vytírání podlahy. K večeři je gulášová polévka.
Okolo půlnoci se balí plachty a startujeme motor, protože naše rychlost klesla pod dva uzle.
Po. 5.12., 30. den, 17. den z Tarrafalu
10:00 N 12° 48', W 59° 03', k Barbadosu (východnímu cípu): 30 NM
22:00 12 58 60 06
V 7 h UT mě budí cvrkot v podpalubí i na palubě. Motor vysadil, rozbalují se plachty. Ačkoliv bylo v plánu Barbados minout a plout rovnou na Svatý Vincent, měníme na chvíli kurz přímo na Barbados, protože s nefungujícím motorem je to jediná rozumná volba. Nakonec byl problém pouze v prázdné první nádrži na naftu. Když už jsou plachty rozbalené, pokračujeme bez motoru, jen kurz se vrátil zpět na Vincent.
Nad Barbadosem svítí světelná kopule, jak ozařuje oblohu a mraky. První prý to v noci viděl Patrik, ačkoliv ho ostatní přesvědčovali, že je to záře Měsíce, který tím směrem zapadl. Nad ránem bylo ale zcela zřejmé, že to nemůže být nic jiného, než Barbados.
Slunce vychází okolo 10 h UT. S Jirkou postáváme na palubě s dalekohledy na očích, a vyhlížíme zemi. Nejvyšší vrchol Barbadosu má 340 m, při výšce oka 4 m bychom ho měli spatřit ze vzdálenosti asi 40 NM. Když jsem dalekohled zvedl v 10:20, z tmavého obzoru se pod mraky vyloupla naprosto ostrá linie ostrova i s detaily. Křičím
ZEMĚ NA OBZORU!!!
a Jirka říká, že ji právě zahlédl také. Myslím si, že ji dokonce zahlédl dřív, ale chtěl, abych to první vyřkl já.
Na snídani máme perník, pak balíme plachty, protože opět fouká hrozně málo. Kapitán svolal posádku a předložil nám tři alternativy další plavby: 1. Sv. Vincent - Sv. Lucie - Martinik, 2. Barbados - Sv. Vincent - Martinik, 3. rovnou Martinik s tím, že kapitán by pak sedl na trajekt a jel domluvit vytažení lodi na Sv. Vincent sám. Většina se vyjádřila pro variantu 1.
Protože zítra budou narozeniny lodi, vytahujeme na hlavní palubu všechna děla. Na hlavní stěžeň vyvěšujeme vlajku posádky - českou. Udělali jsme i krátkou zastávku a vykoupali se v moři. Poprvé od Kapverd.
Zbytek dne motorujeme, a jak fouká mírně zezadu, součet obou rychlostí způsobuje, že na lodi se téměř nehýbe vzduch. Strašné horko, nejhorší za dosavadní plavbu. Až k večeru se mírně rozfoukalo od JV, takže vytahujeme celý přední stěžeň, hlavní stěhovku, hlavní košovku a spankr.
Út. 6.12., 31. den, 18. den z Tarrafalu
10:00 N 13° 07', W 60° 48'
15:30 N 13° 09' 04'', W 61° 13' 31''
22:00 UT-4 N 13° 14' 54'', W 61° 16' 17''
Před 7h UT ráno vylézám na palubu. Sloužící hlídka je sama, nikdo je nedozoruje. Ale ono ani není moc důvod. Jsme na moři už měsíc, navíc fouká slabý stabilní vítr. Pohybujeme se rychlostí 3 až 4 uzly. Michal navrhuje rozvinout i hlavní brám, sám ho leze rozgasketovat. S tím ale jakoby vypnul vítr, který začíná slábnout, až jsme při východu Slunce všechno sbalili a opět zapnuli motor. Před námi je Sv. Vincent (ten se září opět prozradil už v noci) a Grenadiny.
Od ohlávky čelenové čnělky až na brámový koš natáhl Viktor vlajkovou zdviž, a na ni navazuje všechny vlajky zemí, které loď již navštívila. Odshora Egypt, Řecko, Itálie, Korsika (francouzská se na lodi nenašla), Španělsko, Velká Británie (loď byla na Gibraltaru), Kapverdy. Pod nimi je ještě velká slovenská vlajka, jako pocta slovákům, kteří se také podíleli na plavbě.
Před vjezdem do Kingstownského přístavu jsme se oblékli do kostýmů (a uniforem). Šest kadetů vylezlo a postavilo se na konce ráhen - hlavní, přední, a přední košové, pro zdůraznění slavnostní chvíle. Kuchař Ivo hrál na buben. Nabyli jsme dvě děla na levoboku, otočili se do přístavu, a s krátkou pauzou mezi výstřely je odpálili. Ozvěna se nesla celým zálivem.
Zanedlouho přijel lodivodský člun. Schválili nám, že můžeme na krátkou chvíli zastavit u mola, a odbavit loď.
V 15:30 UT se nohy prvních dvou skokanů - Michala a kapitána Bobše, dotkli PEVNÉ ZEMĚ - betonového mola. Závěrečný manévr zvládl u kormidla bravurně Honza starší, který se tím ovšem živý celý život.
Jsme vyvázáni na souřadnicích N 13° 09' 04'', W 61° 13' 31'', ostrov Svatý Vincent. Otevíráme lahvičku slivovice.
07:20 N 16° 35', W 26° 10'
16:26 N 16° 14', W 27° 00'
19:37 N 16° 05', W 27° 12'
V noci slyším, jak zapínáme motor. Asi málo fouká, přestože předpověď byla výborná. Možná nějaký efekt závětří ostrovů. Zato ráno fouká už slušně, občas rychlost na logu přeskakuje 8 uzlů. Během rozbřesku dělám další měření. Podle polohy jsme za noc, tj. za 12 hodin, urazili 40 NM. To není moc optimistické skóre, ale snad se to zlepší.
Po snídani pucujeme palubu, a Jirka cídí příbory, které už jsou pěkně rezavé. Okolo lodi je plno létajících ryb. Není to poprvé, objevily se už před Kapverdami, a už nás to tolik nevzrušuje.
K obědu máme palačinky s marmeládou, šlehačkou, čokoládovou polevou, s oříšky a rozinkami
Lukáš měří v průběhu dne 3x výšku Slunce. Třetí měření ale zaspal, proto jsem ho udělal já. Výsledné linie se protínají neuvěřitelně přesně v jediném bodě (16:25) s chybou asi 0,1 NM. Ani ne přesně známá rychlost a kurz lodi to nerozhodily. Rychlost jsme odhadli průměrnou na 6 uzlů, plujeme celý den jen na přední plachtu, přední košovku, a spankr. Od našeho vyplutí z Tarrafalu jsme do tohoto času, tj. za necelých 23 hodin, upluli 106 NM. Střídají se mraky a téměř jasná obloha.
Vlasta se rozhodl, že se připojí k našemu úsilí, a bude měřit také. Práce s tabulkami se ale bojí, proto ho učím používat software Navigator. Večerní měření se docela povedlo Lukášovi, ale Vlastovi moc ne. Měl nějaký zamaštěný papír, a vůbec se na něj nedalo psát.
Ivoš připravil k večeři chlebíčky. Krasomila (přezdívka Filippy) večer řekla, že se těší, až uvidíme "Orion rainbow" (duha Orionova). Nechápavě na ni hledíme, a pak upřesnila, že to má být okolo 22. listopadu. Uvědomil jsem si, že jsem jí včera říkal o maximu meteorického roje Leonid (Leonids shower). Zapamatovala si z toho jen to, že v názvu bylo nějaké souhvězdí a pak něco co souvisí s deštěm.
Ne. 20.11., 15. den, 3. den z Tarrafalu
07:28 N 15° 27', W 27° 59'
15:00 N 15° 04', W 28° 36'
20:05 N 14° 41', W 28° 50'
Do dvou hodin v noci držím dozor na zádi. Se zeleným laserem učím posádku souhvězdí a hvězdy. Pak budím kapitána, aby to za mě převzal.
Ráno vstávám v 6:30, abych udělal přípravu a ranní měření. Šlo to opravdu špatně, byly mraky a byl jsem unavený, ale nakonec získávám tři poziční linie na Měsíc, Capellu a Sirius. Trojúhelník z nich sestrojený je veliký asi 3 NM.
Prý jsme v noci ve 2:50 změnili kurz na 225, protože vítr změnil směr, a na zadobočák z prava už se dalo plout jen kurzem 280, tedy zase mírně na sever. Po konci mého měření ale opět přehazujeme spankr a vracíme se na 255. Podle výsledku měření jsme za posledních 12 hodin urazili přímou čarou 60 mil. To je docela slušné.
Po měření si jdu opět lehnout. Komodor Pepa říkal už během stavby lodi, že laminátové lodě nemají duši, ale dřevěné ano. Markantně se to projeví zejména za plavby. Množství zvuků, které dřevěná loď v náklonech vydává, je nepřeberné. Celou cestu na Kapverdy jsme například slyšeli mňoukat kočku. Dnes ráno se zase ozval jakoby výkřik člověka padajícího do vody. Když se ozval po sedmnácté, bylo zřejmé, že to skřípe dřevo, protože je nás na palubě celkem sedmnáct, a já jsem ještě prokazatelně ležel v posteli.
Viktor nechal rozvinout hlavní košovku, což nám přidalo uzel rychlosti. Plujeme nyní pod přední plachtou a přední košovkou, hlavní košovkou a spankrem. Ke snídani připravil Ivoš perník s polevou. Okolo lodě plavou celý den chomáče mořských řas - to na Atlantiku vidím poprvé.
Lidé se mě začínají ptát, kdy uvidíme souhvězdí Jižního kříže. Tak jsem si dal práci si to připravit: vycházím ze střízlivého odhadu, že za den uplujeme dva stupně v zeměpisné délce. Jižní kříž se pak začne objevovat ráno před východem slunce někdy v prvním týdnu prosince (5.12. bychom mohli být na délce W 58 a šířce N 13).
K obědu máme pečené ryby (zbytek těch, co se nakupovali v Tarrafalu). Vlasta má dnes narozeniny, vylovil tedy ze svých zásob trochu ginu. A kuchař zase dvě lahve bílého vína. Výsledkem toho, ještě v kombinaci s krátkým spánkem v noci, jsem téměř celé odpoledne prospal.
Lukáš s Vlastou měří oba třikrát přes den výšku Slunce. Kurz a rychlost zapisují co půl hodiny, takže to je velmi přesné - Lukášovi se linie protly v jediném bodě, a Vlastovi jen o půl míle dál.
Aleš má odpoledne na zadní palubě přednášku o freedivingu. Ovšem bez praktických ukázek.
Večerní měření provádím já a Vlasta, jemu zapisuje Jirka. Vlasta už včera doplnil svůj "formulář" na měření o další kolonku, do které zapisuje, kolik sprostých slov při měření padlo, a kterých.
Po. 21.11., 16. den, 4. den z Tarrafalu
07:35 N 14° 12', W 29° 27',
15:04 N 14° 01', W 30° 04'
20:05 N 13° 53', W 30° 26'
Dobře jsem se dnes vyspal. Devět hodin (chvílemi přerušovaného spánku). V noci jsme prý dost křižovali po větru, protože na náš kurz byl vítr čistě v zádech. Vstávám v 6:30, abych se připravil na ranní měření hvězd. Obloha je téměř bez mráčku, vypadá to optimisticky. Po sedmé se ale vytvořila spousta mraků, škoda, že taky nemám kolonku na sprostá slova... Nakonec ale získávám měření na Měsíc, Arcturus, Capellu a Sirius, a z nich ne úplně přesnou, ale docela dobrou polohu. Linie se protínají v rozmezí tří až pěti mil.
Přímý kurz na Barbados, který je na souřadnicích N 13° 09', W 59° 25', je po ortodromě 272, a po loxodromě 268. Vzdálenost je 1753 NM. Rychlostí 5 uzlů po přímé linii to je 14,6 dne, tj. 5.12. večer.
Po snídani opět pucujeme palubu, a na zádi přeskládáváme lana podle rady Honzy - kapitána z obchodních lodí z říční plavby. Pyramida z jednotlivých linií lana zůstává zachována, ale linie nejdou jedna vedle druhé, ale jako oválný šnek zvenku se ovíjející dovnitř. Celá sestava pak lépe drží tvar.
Peru si ponožky. Praní na lodi probíhá v kýbli se slanou vodou mačkáním pomocí gumového zvonu na odpady. Pitnou vodou se šetří, na atlantické přeplavbě to přirozeně funguje tak, že pitná neteče na záchodech, ale pouze v kuchyni, takže se v podstatě používá pouze na vaření a pití. Na lodi je šest nádrží pitné vody, každá má objem 1000 litrů. Na etapě z Gran Canarie na Kapverdy jsme spotřebovali jednu nádrž celou a druhé část. Sprchujeme se na přední palubě hadicí na slanou vodu, kterou se taky myje paluba.
Poprvé od vyplutí z Tarrafalu rozvinujeme přední brámovou plachtu a plujeme krásně na čistý zaďák, přímo na západ rychlostí asi 5 uzlů. Brzy po ránu se téměř vyjasnilo, takže do nás pere Slunce. K obědu máme zapékané brambory s vejci a zeleninový salát.
Celý den je dusno na padnutí, ale myslím, že bude jen hůř. Dnes se k Lukášovi při měření Slunce pro změnu přidal Jirka. I jemu to vyšlo velice dobře.
K večeři máme zeleninovo nudlovou polévku, a po ní já s Vlastou děláme měření.
Út. 22.11., 17. den, 5. den z Tarrafalu
07:44 N 13° 32', W 31° 30', k Barbadosu: 1635 NM
15:00 N 13° 32', W 32° 17'
20:04 N 13° 35', W 32° 30'
Okolo 11 h v noci mě budí kapitán, abych jim pomohl sundat brámovou plachtu. Je silný vítr. Navlékám si sedák a lezu na palubu, ale než jsem to stihl, měli už plachtu skasanou. Ovšem s nespuštěným ráhnem. Se skasanou plachtou ráhno pořádně spustit nejde, ač se o to pokoušíme, a ve výsledku to dopadlo tak, jak se to dělat má: plachta se rozbalila, ráhno spustilo, a pak skasala. Já jdu nahoru a se mnou tam kapitán poslal Aleše. Byla to napůl otázka a napůl rozkaz, Aleš nevzdoroval, ale bylo vidět, že se mu tam moc nechce. Až když jsme byli pod brámovým košem, z Aleše vypadlo, že na brám leze vůbec poprvé. Na to že to bylo v noci a za tak silného větru a vln, to zvládl perfektně.
To já měl se svou polovinou ráhna větší problém. Šlapnice totiž vedla jen do půlky ráhna a její druhá půlka visela volně dolů. Na konec ráhna jsem se nedostal a zbyl mi tam kus nezagasketované plachty. Nahoře, a později i dole, to vypadalo, že se oko šlapnice vyvléklo z rahýlu (zúžený konec ráhna), asi v době, kdy se nám během manipulace s lany celé ráhno naklonilo na jednu stranu.
Ráno mě na dozor budí Viki o půl šesté. Kdosi říkal, že v noci prý trochu pršelo. Informace o spadlé šlapnici se předáváním mezi hlídkami pozměnila do té podoby, že si někteří myslí, že se podemnou přetrhla a já spadl do sedáku. Po sedmé hodině dělám ranní měření. Je to ve stejném duchu jako předchozí rána - vylezu na palubu, a je úplně jasno. Začnu měřit, a téměř kompletně se zatáhne. Vyjde Slunce, a už je zase hezky. Přesto se mi podařilo získat čtyři poziční linie.
Porovnání s večerní polohou dává zatím rekordní vzdálenost za 12 hodin: 65,6 NM. Ale pořád nás to nese na jih, tak velím změnu kurzu na 290. Viki po snídani vylezl na brám, a navlékl spadlou šlapnici zpět na rahýl. Chtěl ji tam ještě pojistit provázkem proti opětovnému zklouznutí, ale to se mu v tom houpání nepodařilo. Protože po přechodu na kurz 290 máme vítr mírně ze zadoboku, rozhodl kapitán rozvinout i spankr. Takže vlastně opět křižujeme po větru.
Stalo se už nepsaným pravidlem, že já provádím večerní měření (a se mnou obvykle ještě někdo další) a ranní, a Lukáš, případně s někým, přes den měření na Slunce.
Odpoledne sedíme s Lukášem, Honzou a Patrikem na zadní palubě, a vedeme s Patrikem filozofické spory o to, zda je nebo není matematika podmnožinou filozofie.
K večeři udělal Ivoš polévku s tortelliny. Večerní měření nechávám zcela na Vlastovi, trochu mu vypomáhá Lukáš, a já jim oběma zapisuju časy a výšky. Nevychází to ale moc dobře, výsledné linie se protínají v obrazci velkém skoro 10 mil.
Večer přichází na telefon předpověď počasí od komodora: "Počasí bude OK."
St. 23.11., 18. den, 6. den z Tarrafalu
07:51 N 13° 40', W 33° 45', k Barbadosu: 1503 NM
15:20 N 13° 41', W 34° 28'
20:27 N 13° 46', W 34° 48'
Od včerejška máme konečně nějaký systém ve střídání nočních důstojnických dozorů. Kapitán s Viktorem si rozdělí večer a noc, a já si beru ranní dozor, který zakončuju ranním měřením polohy. V noci ale nemůžu moc spát, asi za to může i houpání lodi. Vyrábím si do postele z prostěradla polo-hamak. Půl prostěradla jsem zastlal do škvíry mezi matracemi, která půlí postel v podélném směru. Druhou půlku pomocí provazů zdvihl a přivázal k horní palandě. Vznikla jakási zástěna, která brání kutálení po posteli při přechylech lodi.
Když kapitán ráno odcházel spát, domluvil se se sloužící hlídkou, že mě nebude budit, protože vál stabilní vítr a zvládnou to i beze mě. Další nastupující hlídka mě ale vzbudila už v 6 hodin, protože večer zaslechla, že chci před sedmou hodinou vztát a připravit si měření. Už s nimi zůstávám na palubě.
Ranní měření se docela povedlo (pět pozičních linií na Sirius, Měsíc, Capellu, Arcturus a Rigel), přestože to opět bylo honění mezi mraky, které přišly se svítáním na téměř čistou oblohu. Máme nový rekord - 73 NM za dvanáct hodin. A ještě k tomu správným kurzem. Na Barbados nám zbývá po ortodromě 1503 NM. Při průměrné rychlosti 5 uzlů to stále představuje připlutí na Barbados 5. prosince večer.
Prakticky od druhého dne celé plavby jsem se krom druhého bocmana a navigátora stal z vlastní vůle také "palubním důstojníkem", tj. tím, který zodpovídá za úklid paluby. Tedy i dnes opět vedu její úklid.
K snídani se podává ovocná buchta, k obědu špagety se sýrovou omáčkou, k večeři manioková polévka a suchary. Před večeří soutěžíme, kdo udrží delší dobu stabilitu na houpající se palubě bez přešlapu. Málem je z toho "three men over board".
Večerní měření je výjimečně jen s malým množstvím mraků. Ujali se ho Vlasta s Michalem, Lukáš zapisuje a já pobíhám s náměrovým dalekohledem a ukazuju kde hledat hvězdy. Dostali velice pěknou polohu s přesnosti asi na 1 NM. U kormidla se slezla posádka a hru na kytaru doprovází zpěvem.
Na základě měření zjistila astrologická rada, že dnešní skutečný kurz byl 284°. Snažíme se držet 290, takže se to konečně daří.
Čt. 24.11., 19. den, 7. den z Tarrafalu
07:54 N 13° 49', W 35° 46', k Barbadosu: 1385 NM
15:02 N 13° 46', W 36° 23'
20:28 N 13° 48', W 36° 52'
Včera večer se mírně ztišil vítr, a s ním i vlny, takže jsme se v noci konečně pořádně vyspali. Rychlost lodi to zásadním způsobem neovlivnilo, průměr za posledních 12 hodin máme 4,7 uzlu. Sliný vítr totiž zvedá vlny, a ty loď hrozně brzdí a ztěžují kormidlování.
Ranní měření je nejklidnější za celou plavbu, protože nejsou prakticky žádné mraky. Přišly až po měření, což možná souvisí se slabším větrem. V poklidu získávám 6 pozičních linií.
Po snídani vytahujeme (k přední, přední košovce a spankru) i hlavní stěhovku a přední brámovou, což nám dohromady dává 5,5 uzlu. Jirka vylezl až na ohlávku hlavní brámové čnělky s kamerou, a natáčel Michala s Martinem, jak odgasketovávají přední brámovou. Při slézání ale zavadil o anténu vysílačky a ulomil ji. Naštěstí se rozlomila pouze laminátová trubice a vnitřní kabel zůstal nepřerušený, takže to šlo provizorně opravit, ale stejně se v Karibiku bude muset koupit nová.
K obědu máme kachní křídýlka s bramborovou kaší. Vynikající!
Dnešní měření Slunce v 11, 13 a 15 hodin si zamluvil Pavel (Lukáš s Vlastou ráno dlouho spali a začínají měřit až o hodinu později). Linie posunuté na 15tou hodinu se mu protínají v trojúhelníku o velikosti 0,5 NM. Perfektní výsledek. Porovnání s ranní polohou ukazuje, že se nám přes den daří udržet průměrnou rychlost 5 uzlů, což je sice minimum pro dosažení Barbadosu v požadovaném čase, ale při stávajícím větru přesto povzbuzující. Vzhledem k malým vlnám máme ale po předchzích dnech občas pocit, jako by se loď skoro nehýbala. Od komodora přichází předpověď počasí, podle níž má pořádně fouknout až od příštího pondělí.
K večeři je francouzská polévka, ale budeme muset poprosit kuchaře, aby ji podával vždy půl hodiny před západem Slunce, nebo půl hodiny po něm. Už druhý den to padlo přímo do večerního měření, výsledkem čehož vzroste ruch na palubě, a zároveň nám měřičům večeře vystydne.
Pá. 25.11., 20. den, 8. den z Tarrafalu
07:57 N 13° 52', W 37° 36', k Barbadosu: 1278 NM
15:55 N 13° 56', W 37° 56'
Ranní měření je opět velice poklidné, žádné mraky, Patrik mi zapisuje. Za nočních 11,5 hodin máme ovšem upluto pouze 42,9 NM, což představuje průměrnou rychlost 3,7 uzlu. Na Barbados nám zbývá 1278 NM.
Ke snídani upekl Ivoš perník s ananasem. Drhneme palubu. Dopoledne máme mírné vzrušení - asi podruhé od vyplutí z Kapverd vidíme loď. Připluli se podívat docela blízko (aby ne), zdá se, že jsou to japonští (vel?)rybáři. Po několika hodinách míjíme v malé vzdálenosti oranžovou rybářskou bóji s anténou visílačky, a tatáž loď se objevila znovu v dálce na obzoru, ale plula opačným směrem. Měli před námi náskok 100 mil, a teď jsme jim náhle v patách. Tomu říkám námořnické umění.
Obloha je přes den zatažená mlhavým oparem, ale měřit Slunce se přes něj dá. Věnuje se tomu dnes jen Vlasta. V poledne měníme lodní čas na UT-2 (polohy ale nadále uvádím v UT, protože v něm ho i měříme).
Docela se těšíme, že třeba o víkendu na chvíli vítr opadne úplně, a my se vykoupeme v moři. Voda vytažená v kýbli je krásně teplá. Polehávám celé odpoledne ve stínu a čtu knihu "Leland P. Lovette: Naval Customs, Traditions and Usage", kterou jsem našel v lodní knihovně.
K večeři je manioková polévka. Vlasta večer promítá fotky ze svých letů na křídle po Španělsku a Africe.
So. 26.11., 21. den, 9. den z Tarrafalu
08:11 N 13° 45', W 39° 15', k Barbadosu: 1182 NM
15:30 N 13° 42', W 40° 05'
20:31 N 13° 40', W 40° 33'
Vstávám na ranní měření - docela to jde, i když jsou místy mraky. Patrik mi opět zapisuje Udělal jsem z něj zapisovatele, což se velice osvědčilo. Při předchozích měřeních nás totiž neustále rušil svými moudrými připomínkami, zatímco soustředěný pohled na hodinky ho úplně utišil. Po skončení měření začaly chodit přeháňky a poryvy větru. Když přišel první, kasáme přední brám, a já s Michalem ho lezeme zagasketovat. V půli plachty nás kapitán zarazil, protože vítr zeslábl. Opět plachtu rozbalujeme. Po chvíli sledujeme, jak se na nás zezadu po vodě řítí tříšť vody hnaná větrem - blíží se další poryv. Opět honem kasáme, a po jeho přechodu rozvinujeme. Tak se to opakuje ještě jednou.
Ke snídani máme porridge - ovesnou kaši s ořechy a rozinkami.
Později mraky přešly a vítr sílí, navíc se točí na zadobočák, proto rozbalujeme i hlavní košovku. S ní se rychlost zvýšila o uzel - na 7,5 uzlu. Máme tedy nyní šest plachet - celý přední stěžeň, hlavní stěhovku, hlavní košovku a spankr. Objevují se první známky pasátové oblačnosti - velké množství drobných beránků, a odpoledne se rozvinula úplně.
K obědu je sekaná s bramborem, fazolovými lusky a mrkvovým salátem. Slunce dnes 3x měří Vlasta. Odpoledne všichni posedávají na palubě, protože je nádherný den, dobře fouká, a máme radost, že loď zase pluje rychle. Filippa přeložila naši hymnu "koupím ti papuče, p**o" do portugalštiny, a naučili jsme ji melodii. Neuvěřitelná sranda.
Vratipeň dnes vydal nový zvuk - zakokrhal jako kohout.
Večerní měření probíhá v poklidu a úspěšně. K večeři je fazolačka, a pak se na zadní palubě pouští film Master and Commander - odvrácená strana světa, bohatě komentovaný Viktorem.
Ne. 27.11., 22. den, 10. den z Tarrafalu
08:15 N 13° 39', W 41° 49', k Barbadosu: 1027 NM
16:04 N 13° 40', W 42° 44'
21:00 N 13° 42', W 43° 11'
Před sedmou ráno mě budí kapitán, protože sílí vítr, a on nechce, aby se opakovala situace ze včerejška. Jde si ale lehnout, takže rozhodnutí sbalit/nesbalit přední brám je na mně. Netrvá ani patnáct minut a balíme ho, ovšem s ráhnem v horní poloze. Pohled na plácající se skasanou plachtu nás ale přesvědčuje, že jak pro plachtu, tak pro brámovou čnělku, bylo rozbalení příjemnější. Proto ji opět napínáme.
Vítr nadále sílí a od východu jdou hrozivé mraky. Na poslední chvíli padá opět rozhodnutí sbalit brám - kasáme ho tentokrát již se spuštěným ráhnem, a já s Lukášem ho jdeme zagasketovat. Na Lukášově straně (levé) opět spadla šlapnice z rahýlu, ale dokázal ji tam sám nasadit.
Mezitím ostatní pod vedením Viktora kasají a gasketují hlavní košovku. Hlavní stěhovka šla dolů už v noci, takže plujeme teď jen na tři plachty. Přesto se rychlost pohybuje mezi 6 a 7 uzly.
Ke snídani máme rýžovou kaši s ořechy a rozinkami. Silný vítr zvedá větší vlny, takže posádka upadá do stavu laxnosti. I drhnutí paluby jsme dnes trochu odbyli - umýváme pouze nejšpinavější hlavní palubu.
Dopoledne se obloha zatáhla, jen sem tam jsou díry. Měření Slunce si dnes beru na starost sám, začal jsem v 11:34 UT, ale podařilo se ho naměřit až těsně před dvanáctou.
Později se udělalo krásné počasí - úplně jasno, jen na sever od nás je vidět pás kumulů. I vítr se mírně utišil, takže brám jde opět nahoru.
Chomáče hnědých plovoucích řas vidíme každý den, od té doby co jsem se o nich zmínil (taktéž létající ryby). Od včerejška mírně změnily charakter - objevují se v dlouhých pásech ve směru větru a vln, skoro jako by byly pospojovány nějakými tenkými výhonky. K obědu je opět cous-cous, a k večeři česnečka s masem z létajících ryb.
Dnes ráno jsme podle astronavigace měli upluto 1023 NM z Tarrafalu, a zbývalo nám 1027 na Barbados. Měli bychom tedy slavit polovinu Atlantiku, ale žádné bujaré oslavy se nekonaly. Jen Jirka po večeři vytáhl láhev rumu, na oslavu narozenin jeho syna, a Ivoš večer otevřel láhev červeného vína.
Jak tak popíjíme u kormidla, vymýšlíme kastovní systém na lodi. Nejvyšší kasta jsou brahmáni - ti, co lezou na bráhm, uprostřed jsou kočovníci, a nejníže jsou spankeři (spunk is not dead...).
Po. 28.11., 23. den, 11. den z Tarrafalu
08:27 N 13° 37', W 44° 19', k Barbadosu: 882 NM
16:22 N 13° 37', W 45° 02'
20:55 N 13° 36', W 45° 34'
Po sedmé (UT) ráno mě budí kapitán. Čekám na ranní měření, a během toho se úplně vyčistil jižní obzor, a poprvé během plavby spatřujeme souhvězdí Jižního kříže. Budím Honzu staršího, který si ho nejvíc přál vidět. Vpravo nahoře od něj je mnohem nápadnější a větší uskupení hvězd přezdívané "falešný kříž" (ten vídáme už mnoho dní); my mu ale podle analogie s vozy na severní obloze říkáme Velký kříž, a hned jsme na oba kříže složili i píseň: "Jen dva kříže z bílýho souhvězdí, někdo na nebi poskládal..."
Vratipeň vydal další artikulovaný zvuk: "nech toho".
Po osmé provádím ranní měření, a jde to nádherně, protože je skoro jasno. Získávám celkem šest pozičních linií. U snídaně začaly velké vlny, a trvají celý den. Chleby rozsypané po palubě, rozlitý čaj.
Jirka se odhodlal uvařit v presovači kávu. Krasomila držela skleničky, Jirka držel kávovar, a Vlasta držel Jirku. V okamžiku, kdy Krasomila předávala dvě skleničky s kávou dál, třetí se vydala na vzdušnou pouť do strojníkovy postele. Jejich snahu zachytit další skleničku využil kávovar, a vydal se opačným směrem. To vše bylo doprovázeno třískotem a obrovským řevem z lodní kuchyně. Z celé vřavy vyšel jako vítěz Vlasta s polovičním obsahem kávy ve skleničce, kterou hodlal doplnit mlékem v kuchyni. Využil chvilky, kdy kuchař honil pekáč utíkající do kapitánské kajuty, a radostně se sápal po krabici mléka. V tom se ocitl v pasti nachystané vejci, která se rozletěla po podlaze kuchyně. V šílených kotrmelcích a nových náklonech se zachytil levou rukou za okraj kredence. Půlhrníček kávy stále ve skleničce. Vítězoslavně doplňuje skleničku do plna mlékem. Kuchař s uloveným pekáčem se objevuje v okénku kuchyně, čichá k mléku, a sděluje Vlastovi, že si do kávy nalil kyšku. Hirošima hadr. Nahoře se slaví rekordní náklon 36°.
K obědu máme palačinky plněné marmeládou, se šlehačkou, čokoládovou polevou a ovocem. K večeři je polévka z cizrny, ještě před ní provádíme s Vlastou večerní měření. Je dost mraků (přestože přes den bylo nádherně), ale nakonec se to podařilo pěkně. Dokonce ani vytažení sextantů - pekelníkových to instrumentů, nevyvolalo vlny větší, než už byly.
Po večeři jsem slíbil posádce přednášku o historii navigace. Po prvním slově ale zesílil vítr a přišla přeháňka. Balíme brám, a než je po všem, obecenstvo už se stejně rozprchlo.
Út. 29.11., 24. den, 12. den z Tarrafalu
08:36 N 13° 22', W 46° 42', k Baradosu: 743 NM
16:47 N 13° 15', W 47° 34'
Ráno mě výjimečně budí budík a nikoliv předchozí dozorující důstojník. Vařím si kávu, a během toho se na palubě rozléhá velice intenzivní přeháňka. Oblékám si nepromokavé oblečení a jdu ven, ale během toho téměř přestává pršet. V 08:25 zahajuju měření, Lukáš mi zapisuje. V přecházejících mracích měřím čtyři objekty, což byl docela úspěch. Během zpracování měření mě další přeháňka zahání do podpalubí.
Patrik dostal nový přídomek ke své přezdívce - Patrik flexa láhev rumu hasičák. Na Kanárských ostrovech utopil v moři flexu (tu se podařilo vylovit a vysušit), v oceánu utopil nedopitou láhev rumu (o níž si myslel, že je prázdná), a dnes hodil přes zábradlí hasicí přístroj. Při náklonu lodi hasičák vypadl z dvířek u kormidelny, Patrik ho sebral, že ho uklidí, a v tom další vlna houpla Patrikem a hasičák letěl dolů. Naštěstí se zachytil na úponové kobylici, kam pro něj pohotově skočil Honza-strojník dřív, než ho další vlna smetla do moře.
K snídani udělal Ivoš sýrovou pomazánku, a k obědu sekanou (možná je to spíš opečený luncheon-meat) s bramborem, sýrovo-majonézovou omáčkou a zeleninovou oblohou. Já mám ale od rána střevní potíže, a ani jedno z těchto jídel, byť výborných, mi rozhodně neprospělo.
Celý den je dusno a velké vlny. Někteří se baví tím, že sedí na zábradlí lodi nebo na kobylici, a vypuknou v jásot, kdykoliv jim vlna zaleje nohy po kolena, nebo dokonce po pás. Plujeme na čistý zadní vítr pouze s přední plachtou a přední košovkou, rychlostí asi šest uzlů. To je ale údaj z rychloměru, a je systematicky nadhodnocovaný, protože výsledky měření vždy ukáží, že naše skutečná průměrná rychlost po přímé linii je o něco menší. Exaktní extrapolace ze vzdáleností na Barbados za poslední tři dny udává připlutí v neděli 4. prosince okolo poledne.
Dnešní měření Slunce provádí Vlasta. Po obloze se honí drobné vysoké mráčky, ale vždy se mezi nimi najde díra.
Večer se zatáhlo, a místo měření mám na zadní palubě první část přednášky o historii navigace.
St. 30.11., 25. den, 13. den z Tarrafalu
08:50 N 13° 03', W 49° 05', k Barbadosu: 604 NM
16:23 N 13° 07', W 49° 49'
21:29 N 13° 09', W 50° 12'
O půl osmé UT vylézám na palubu. Chodí mraky, ale u jihu se na chvíli roztáhlo, a se sloužící hlídkou se opět kocháme Jižním křížem. Úspěšně měřím ranní polohu. Na Barbados nám zbývá 604 NM.
Vítr zeslábl, proto po dvou dnech opět rozbalujeme přední brám. Lukáš vylezl nahoru sám ho rozgasketovat, a při té příležitosti i opravil levou šlapnici, která se při posledním balení zamotala do kladky kasounu.
K snídani je perník s ořechy a marmeládou.
Dnes je příjemněji než včera, chladněji, více mraků. Vlastovi se nicméně podařily tři denní měření Slunce.
K obědu Grofče na tavče (fazolky na pánvi). Honza starší pravidelně každé dva dny, nebo snad dokonce každý den, leští lodní zvon.
K večeři se podává cibulovo-bramborová polévka. Před a během večeře měříme s Lukášem večerní pozici, a pak následuje druhá část přednášky o historii navigace.
Poznáváme, jak na starých lodích plavících se ve stálých pasátových větrech museli námořníci trpět: protože s plachtami manipulujeme v průměru jednou za dva dny, a kromě kormidlování není na lodi moc činnosti, řadu z nás z toho neustálého posedávání už bolí zadky.
Čt. 1.12., 26. den, 14. den z Tarrafalu
08:55 N 13° 03', W 51° 18', k Barbadosu: 474 NM
16:40 N 13° 03', W 52° 02'
21:08 N 12° 59', W 52° 22'
Ráno úspěšně získávám pozici s přesností pod jednu NM. Dopoledne mám velký vysoušecí den. Už řadu dní mi mírně zatéká do kajuty - skrz kolík spojující podélný trám s obšívkou. Jednou za dva dny jsem dosud vysoušel matraci přilehlou ke stěně a polštáře, a dnes jsem na slunce vynosil kompletní vybavení postele. Mokrou houbou vytírám sůl, co se nahromadila pod matracemi. Ještě víc zatéká Viktorovi, který má kajutu až na dolní palubě naproti kuchyni. K němu prosakuje voda, která se při větších náklonech dostává mezi vnější a vnitřní obšívku škvírami v dělových střílnách. I kýlový prostor a strojovna se plní vodou víc než bývalo obvyklé. Loď už evidentně nutně potřebuje vytažení z vody a nový nátěr.
Comodor Pepa předběžně dojednává vytažení lodi na Svatém Vincentu, po nás chce, abychom se tam ještě před plavbou na Martinik zastavili a dojednali finální termín vytažení na 15. prosince. Není tedy stálé zřejmé, zda uděláme zastávku na Barbadosu, nebo okolo jen proplujeme a zamíříme přímo na Vincent. Zatím to ale vypadá i na Barbados.
Honza dnes na laně spustil elektrocentrálu z hlavního koše a udělal jí generálku. Včera totiž začala zlobit, často se vypínala, nebo neběžela vůbec. Aby byla snáze přístupná, zůstala už na zadní palubě. Nevýhoda je, že rámus který dělá, když je puštěná (naštěstí vždy jen několik hodin dopoledne), je mnohem nepříjemnější.
K obědu jsou masové koule s rajskou omáčkou, penne a hráškem. Odpoledne si krátím dlouhou chvíli výlovem řas z oceánu. Nejprve sedím s hákem na kobylici, ale to není moc efektivní. Vyrábím tedy z provazu na tyč s hákem improvizovanou síť, a zkouším to nahnutý z boku lodi. Jsem trochu úspěšnější - za dvě hodiny jsem nalovil asi deset kousků. Jako na potvoru dnes nemíjíme velké a husté koláče jako v předchozích dnech. Skoro si při tom zadělávám na úžeh. Hodlám je vysušit a dovézt domů. Jirka Lněníček mě varuje, že to bude strašně smrdět. Dělám si z něj legraci, že smrdí jen jaderské řasy (Jirka je původem Chorvat) a atlantické ne, ale pravdu má on. Řasy smrdí rybinou už při vytažení.
Viktor dnes pracovně ožívá - vylezl na přední stěžeň a doplňuje chybějící úvazy, kterými jsou plachty připevněny k ráhnům. Na Kanárech prý byly kompletní, teď už je jich téměř polovina pryč. Asi je topmani omylem rozvazují namísto gasket, jinak si to nedokážeme vysvětlit.
Slunce dnes měří Vlasta s Lukášovou asistencí.
Po pravoboku nás v protisměru míjí velká nákladní loď. Asi tanker. Moc se nepřiblížil, vidíme ho v podstatě až na obzoru. Je to teprve třetí loď, kterou potkáváme od vyplutí z Kapverd.
K večeři je tuňáková pomazánka, suchary, chipsy, rajčata, olivy, pivo. Do moře odhazované zbytkuy pomazánky asi přilákaly krásnou dorádu, která se brzy chytila na udicí. Je to zatím největší ryba jakou jsme chytili, ale ani moc nebojovala. Její vyvrhnutí na palubě odhalilo možnou příčinu - ta ryba byla úplně přežraná - v žaludku měla tři létající ryby a dokonce i chuchvalec mořských řas. Pažravost zavinila její pád.
Při večerním měření chytáme pouze Venuši, Měsíc a Jupiter, protože na zbytku oblohy překáží oblačnost. Vyšla z nich ale pěkná poloha. Ukazuje se však, že stále splouváme mírně k jihu, přestože se snažíme držet čistý západní kurz. Překročení třinácté rovnoběžky oslavujeme pečenou dorádou a vínem. Vlasta po měření pokračuje ve svém obrázkovém vyprávění o jeho kluzákovém putování po Maroku.
Pá. 2.12., 27. den, 15. den z Tarrafalu
09:02 N 13° 00', W 53° 26', k Barbadosu: 350 NM
16:10 N 12° 51', W 53° 59'
21:42 N 12° 42', W 54° 26'
Ranní měření ukazuje, že jsme přes noc mírně zpomalili. Už od rána je hrozné horko, dusno. Před snídaní ulovili na zádi další rybu - trojzubého mořského hada. Ne na udici, ale na prádelní šňůru s návnadou taženou za lodí. Zemřela ještě ve vodě, protože spolkla návnadu i s háčkem, který jí rozpáral žaludek.
K obědu jsou osmažené párky, opékané brambory s pepřovo-hořčicovou omáčkou a okurkový salát. Vítr slábne, kapitán se rozhoduje změnit kurz ještě více na jih, na 260, čímž se vítr dostává do zadoboku, a umožňuje vytáhnout i spankr, hlavní košovku a hlavní brám, a hlavní stěhovku. Hned plujeme 6 až 7 uzlů.
Vlasta zkouší svou sedačku ke kluzáku - na lanech se na ní zavěšuje na hlavní ráhno. Houpe se tam ze strany na stranu a skoro hrozí, že si rozbije hlavu o stěžeň. Ještě že tam vede tolik takeláže, která jeho pohyb vždy zastaví. Viktorovi a Michalovi se to tak zalíbilo, že se jdou zhoupnout také.
Zkoušíme historickou metodu na určení zeměpisné délky, potažmo světového času (protože zeměpisná délka je rovna rozdílu místního a světového času) - metoda lunárních vzdáleností. Vyžaduje to součinnost dvou lidí, jeden měří úhlovou vzdálenost Měsíce od Slunce, a druhý střídavě výšku obou těles nad horizontem. Bohužel sextanty které používáme - Astra IIIB (jeden je můj, a druhý jsem už před časem věnoval jako dar pro loď) mají v základní verzi dalekohled pouze s asi třínásobným zvětšením, tak nedosahujeme žádných skvělých výsledků. Zvětšní bychom potřebovali co nejlepší, abychom spolehlivě měřili vzálenost obou těles se subminutovou přesností. Kývání lodi tomu také neprospívá.
So. 3.12., 28. den, 15. den z Tarrafalu
09:12 N 12° 46', W 55° 35', k Barbadosu: 225 NM
21:55 N 12° 52', W 56° 33'
Probouzím se sám už před 7 h UT, dvě hodiny před ranním měřením. Vylézám na kobylici na malou, dělám si kafíčko (jako každé ráno). Měření mi zapisuje Aleš (několik posledních dnů vychází jeho hlídka na ranní dobu). Po východu slunce se na SV objevuje velký kumulus, se silnými provazci deště pod ním. Pro jistotu kasáme oba brámy. Nakonec dostáváme jen pár kapek přeháňky, ani žádný silný poryv nepřišel, ale před sebou jsme viděli nádhernou obrovskou duhu.
K obědu jsou tortelliny se sýrovou omáčkou.
Dnešek je vysloveně ospalý den. Po ranním optimismu v představě, že už zítra uvidíme Barbados, zeslábl v poledne vítr, a celý den se plácáme rychlosti mezi 3 a 4 uzly. I do měření slunce musím Lukáše s Vlastou spíš nutit. Navíc to vyšlo hodně divně, čekáme na večerní měření, které nám to potvrzuje, že denní poloha byla špatně.
Na večeři připravil Ivo nudlovou polévku. Zpěváci u kormidla už vyčerpali veškerý repertoár a tak zpívají vánoční koledy. Klesá tlak, a tak máme naději, že v noci zesílí vítr.
Ne. 4.12., 29. den, 16. den z Tarrafalu
09:17 N 13° 04', W 57° 12', k Barbadosu: 130 NM
22:00 N 12° 56', W 58° 03'
Už při probuzení je mi z pohybů lodi zřejmé, že vítr v noci nezesílil. Na palubě se dozvídám, že plujeme rychlostí asi 3 uzly. Z ranního měření se ukazuje, že za 11,5 hodiny jsme upluli 40 NM...
Před začátkem nautického soumraku (kdy už je vidět horizont a lze měřit výšky hvězd) je nádherně tmavá obloha. Na východě a na jihu je hradba černých mraků, která tamnější oblohu ještě více ztmavuje. A nad mraky na východě svítí vysoko na oblohu bílá záře. Zprvu se domnívám, že je to světlo Měsíce vycházejícího nad mraky. Ale ten zapadá v průběhu noci a vychází až odpoledne. Nemůže to být ani Slunce, to je stále ještě příliš nízko. Až pohled na souhvězí mi prozrazuje její podstatu, a její skoro ostrý trojúhelníkový tvar to jen podtrhuje - je to zodiakální světlo. Zmátla mě jeho intenzita, v jaké jsem ho ještě neviděl.
Po rozednění se vítr točí na čistý zaďák. Velím skasat celý hlavní stěžeň a taky stěhovku. Po snídani lezeme zagasketovat hlavní košovou a brámovou plachtu. Mezitím ale přecházíme na jižnější kurz, a košovka už se dá použít, tak tam lezeme znovu ji rozbalit. Po ranní rozcvičce přichází ještě sprcha - začalo pršet. Konečně po měsíci plavby vytrvalejší déšť. Postáváme na palubě jen ve slipech a smýváme ze sebe sůl.
K obědu jsou párky smažené v těstíčku, brambory a dušená zelenina.
Celé odpoledne je zamračeno a často prší. Zpěváci s kytarou a flétnou se přesouvají do salónu. Přes světlík tam kape voda, střídáme se ve vytírání podlahy. K večeři je gulášová polévka.
Okolo půlnoci se balí plachty a startujeme motor, protože naše rychlost klesla pod dva uzle.
Po. 5.12., 30. den, 17. den z Tarrafalu
10:00 N 12° 48', W 59° 03', k Barbadosu (východnímu cípu): 30 NM
22:00 12 58 60 06
V 7 h UT mě budí cvrkot v podpalubí i na palubě. Motor vysadil, rozbalují se plachty. Ačkoliv bylo v plánu Barbados minout a plout rovnou na Svatý Vincent, měníme na chvíli kurz přímo na Barbados, protože s nefungujícím motorem je to jediná rozumná volba. Nakonec byl problém pouze v prázdné první nádrži na naftu. Když už jsou plachty rozbalené, pokračujeme bez motoru, jen kurz se vrátil zpět na Vincent.
Nad Barbadosem svítí světelná kopule, jak ozařuje oblohu a mraky. První prý to v noci viděl Patrik, ačkoliv ho ostatní přesvědčovali, že je to záře Měsíce, který tím směrem zapadl. Nad ránem bylo ale zcela zřejmé, že to nemůže být nic jiného, než Barbados.
Slunce vychází okolo 10 h UT. S Jirkou postáváme na palubě s dalekohledy na očích, a vyhlížíme zemi. Nejvyšší vrchol Barbadosu má 340 m, při výšce oka 4 m bychom ho měli spatřit ze vzdálenosti asi 40 NM. Když jsem dalekohled zvedl v 10:20, z tmavého obzoru se pod mraky vyloupla naprosto ostrá linie ostrova i s detaily. Křičím
ZEMĚ NA OBZORU!!!
a Jirka říká, že ji právě zahlédl také. Myslím si, že ji dokonce zahlédl dřív, ale chtěl, abych to první vyřkl já.
Na snídani máme perník, pak balíme plachty, protože opět fouká hrozně málo. Kapitán svolal posádku a předložil nám tři alternativy další plavby: 1. Sv. Vincent - Sv. Lucie - Martinik, 2. Barbados - Sv. Vincent - Martinik, 3. rovnou Martinik s tím, že kapitán by pak sedl na trajekt a jel domluvit vytažení lodi na Sv. Vincent sám. Většina se vyjádřila pro variantu 1.
Protože zítra budou narozeniny lodi, vytahujeme na hlavní palubu všechna děla. Na hlavní stěžeň vyvěšujeme vlajku posádky - českou. Udělali jsme i krátkou zastávku a vykoupali se v moři. Poprvé od Kapverd.
Zbytek dne motorujeme, a jak fouká mírně zezadu, součet obou rychlostí způsobuje, že na lodi se téměř nehýbe vzduch. Strašné horko, nejhorší za dosavadní plavbu. Až k večeru se mírně rozfoukalo od JV, takže vytahujeme celý přední stěžeň, hlavní stěhovku, hlavní košovku a spankr.
Út. 6.12., 31. den, 18. den z Tarrafalu
10:00 N 13° 07', W 60° 48'
15:30 N 13° 09' 04'', W 61° 13' 31''
22:00 UT-4 N 13° 14' 54'', W 61° 16' 17''
Před 7h UT ráno vylézám na palubu. Sloužící hlídka je sama, nikdo je nedozoruje. Ale ono ani není moc důvod. Jsme na moři už měsíc, navíc fouká slabý stabilní vítr. Pohybujeme se rychlostí 3 až 4 uzly. Michal navrhuje rozvinout i hlavní brám, sám ho leze rozgasketovat. S tím ale jakoby vypnul vítr, který začíná slábnout, až jsme při východu Slunce všechno sbalili a opět zapnuli motor. Před námi je Sv. Vincent (ten se září opět prozradil už v noci) a Grenadiny.
Od ohlávky čelenové čnělky až na brámový koš natáhl Viktor vlajkovou zdviž, a na ni navazuje všechny vlajky zemí, které loď již navštívila. Odshora Egypt, Řecko, Itálie, Korsika (francouzská se na lodi nenašla), Španělsko, Velká Británie (loď byla na Gibraltaru), Kapverdy. Pod nimi je ještě velká slovenská vlajka, jako pocta slovákům, kteří se také podíleli na plavbě.
Před vjezdem do Kingstownského přístavu jsme se oblékli do kostýmů (a uniforem). Šest kadetů vylezlo a postavilo se na konce ráhen - hlavní, přední, a přední košové, pro zdůraznění slavnostní chvíle. Kuchař Ivo hrál na buben. Nabyli jsme dvě děla na levoboku, otočili se do přístavu, a s krátkou pauzou mezi výstřely je odpálili. Ozvěna se nesla celým zálivem.
Zanedlouho přijel lodivodský člun. Schválili nám, že můžeme na krátkou chvíli zastavit u mola, a odbavit loď.
V 15:30 UT se nohy prvních dvou skokanů - Michala a kapitána Bobše, dotkli PEVNÉ ZEMĚ - betonového mola. Závěrečný manévr zvládl u kormidla bravurně Honza starší, který se tím ovšem živý celý život.
Jsme vyvázáni na souřadnicích N 13° 09' 04'', W 61° 13' 31'', ostrov Svatý Vincent. Otevíráme lahvičku slivovice.
Deník druhého bocmana - Kapverdské ostrovy
Út. 15.11., 10. den
04:00 N 16° 53' 03'', W 24° 59' 48''
V průběhu noci ze tmy vystupují světla měst a vesnic na ostrovech, a taky maják, ale ten zase mizí, protože vyjíždíme z jeho sektoru. Okolo třetí hodiny balíme plachty a vjíždíme do bazénu přístavu Mindelo. Uvnitř kotví i několik naprosto neosvětlených lodí - napínáme oči do tmy, abychom nějakou nesrazili. Kapitán si obkroužil kolečko, aby si otestoval hloubku, a pak jde dolů 25 metrů řetězu. Kotevní vrátek je zadrhnutý a Viki se strojníkem Honzou kopou do něj i do řetězu, aby se vždy o kousek pohnul. Poté, co se kotva na dně zasekla, už to jde snadno. Krátce před čtvrtou hodinou ranní kotvíme.
Ráno se posádka postupně probouzí mezi 8 a 9 h UT (na Kapverdách ale platí UT-1). Kapitán už odjel proclít loď. V přístavu fouká silný vítr, zjišťujeme, že za noc jsme odvlekli kotvu o dobrých 50 metrů. Po návratu kapitána vysíláme člun s Lukášem a Fillipou do mariny, aby zjistili, jestli tam budou mít pro nás místo a kolik to bude stát. Vracejí se se zprávou, že místo není.
Překotvujeme na jiné místo, spouštíme i pravou kotvu. Většína posádky jede na člunu navštívit město, kapitán jede zjistit, jestli nám mohou na slipu vytáhnout z vody loď. Na prohlídku města máme 6 hodin, Filippa nám dělá průvodce. Sice tu nikdy nebyla, ale jako portugalka se domluví.
Kromě pár navštívených hospod a trhů jsme v závěru dne pojali záměr podívat se k místní univerzitě (ve městě jsou tři, takže vlastně k jedné z nich). U vchodu ovšem Filippa suverénně zamířila dovnitř, řekla na vrátnici, že jsme studenti z Erasmu, a domluvila nám, že můžeme dovnitř. Nacházíme jednu prázdbou posluchárnu, posedali jsme si do lavic, a Filippa se ujala role učitelky, a udělala nám kurz portugalštiny.
Z kopce na kraji města vyhlížíme loď - první dojem je takový, že na kotvách oddriftovala až k městskému molu. Podrobnější pohled ale prozrazuje, že stojí zádí u mola mariny a příď je na kotvách. Na lodi se to potvrzuje - ani na obou kotvách loď na vodě nedržela, a Bobeš potkal nějakou češku, která se znala s majitelem mariny, a ta nám tam domluvila stání.
Večer jsme se s Lukášem, Vlastou a Patrikem oblékli do uniforem/pirátských kostýmů, a vyrazili plenit přístav. Oni tři se ale celkem dost opili, a moc nechybělo, aby černoši nevyplenili nás. Já už pak zůstal na lodi, ale ostatní se pokusili o další výpad do města.
St. 16.11., 11. den
Ráno kapitán s Filippou opět odjeli jednat o vytažení lodi. Tentokrát ale na druhou stranu ostrova, protože zde v přístavu to nejde. Neuspěl ani tam, což se ale dozvídáme až později odpoledne po jeho návratu. Večer vyrážíme do města. Zdá se, že po včerejším plenění se nás obyvatelstvo bojí. V ulicích není ani noha, v oknech zhasínají lucerny a zatloukají okenice. Možná jim ještě zní v uších píseň, kterou jsme se rozhodli naučit celé město: "Koupím ti papuče, p**o, za čtyři padesát, p**o...."
Čt. 17.11., 12. den
21:00 N 16° 57', W 25° 19'
Po 8 h UT ráno zapískal kuchař snídani. Od rána se chystáme na vyplutí, kapitán odešel odbavit loď, my doplňujeme vodu, zajišťujeme pravou kotvu (levá je ještě na dně), uklízíme loď. Do přístavu připlul švýcarský keč Marty McFly (kapitán se s nimi setkal už na Gran Canarii, kdy naše loď nedržela na kotvě, a prosili je, aby překotvili, jinak do nich najedeme). Připluli a zakotvili jen na plachty, spekulujeme o tom, že mají problém s motorem. To se brzy potvrzuje - připluli na člunu, že by potřebovali naši pomoc. Motor jim úplně odešel, a našim silným člunem by potřebovali v táhnout do mariny. To pro nás představovalo další zdržení.
Po záchranné operaci vyplouváme, ale to se snáze napíše, než udělá. V přístavu fouká silný vítr, naštěstí ven od mola. Kotvevní řetež se nám zasekl, takže kolem něj různě manévrujeme. Navíc jsme zapoměli odhodit jedno z mooringových lan na pravoboku. Rychle ho odvazujeme a házíme do vody, jenže ono plave a hrozí nebezpečí, že se zamotá do lodního šroubu. Na mole sice ještě máme dva lidi (k vyzvednutí později člunem), ale lano mooringu vede jen na dno, takže ho nemají jak dostat na molo. Navíc člun s Honzou je potřeba na druhé straně lodi jako remorkér. Kapitán mi pohotově velí: "skoč tam a plav s lanem na břeh!" Odhazuju z kapsy foťák a z nohou pantofle a vrhám se oblečený do vody. Jak říká Lukáš: zážitky nemusí být dobré, hlavně když jsou silné.
Loď se nakonec úspěšně vymotává z řetězu a Honza na člunu nás vyzvedává z mola. Při ústí do přístavu odpalujeme ránu z děla (na celý Atlantik jsou od komodora povoleny dva výstřely). Za přístavem přecházíme se zadobočním větrem na plachty - jen na hlavní plachtu, hlavní stěhovku a spankr plujeme přes šest uzlů, občas až osm. Moře je pěkně zvlněné, sem tam některá vlna cákne až přes zábradlí na hlavní palubě. Je pravda, že už by potřebovala umýt, ale ve špinavém přístavu to nemělo moc smysl.
Míjíme fantastickou sopečnou krajinu, která má všechny odstíny zelené a hnědé. Bohužel kvůli stále přítomnému oparu se nedá moc fotit. Na prutu zabrala ryba, už začínáme kasat přední plachtu, ale pak nám hlásí ze zádi konec poplachu. Byl to asi třímetrový žralok, který ukousl celou návnadu.
Ivo připravil k obědu cizrnu, do opraženou slaninu a zelný salát. Naše strava začíná složením připomínat klasické lodní příděly, ovšem v jeho podání si rozhodně nemáme na co stěžovat.
Míříme na konec ostrova, k prehistorické vesnici Tarrafal. Zakotvili jsme a na člunu se jdeme vylodit. Ačkoliv je zátoka chráněná před větrem, u pobřeží jsou velké vlny od moře. Ani na pláži se člun nemůže přiblížit k pobřeží dost blízko. Musíme do vody a doplavat. Máme sebou desetilitrový aquapack, do nějž se vejdou maximálně foťáky, peněženky a jiné cennosti. Většinu oblečení si necháváme na sobě.
Vesnice je tvořena zděnými domy, občas se slaměnou střechou. Prošli jsme až na konec, kde začínají políčka, a cestou zpět zakoupili pivo. Místní na nás koukají zpočátku divně. Kapitán navrhuje zůstat na noc na kotvě, zakoupit dvacetikilové prasátko, a zítra ho opéct. S pomocí Fillipy začínáme jednat s domorodci. Berou nás postupně na milost, a je z toho asi dvouhodinová družba. Vodí nás mezi domy, ukazují kde bydlí a jaké mají děti. Prase jsme vlastně ani neviděli. Tak malé prý stejně ani nemají. Konečná dohoda zní, že zítra ráno převezmeme na pláži 40kg prase za 70 euro.
Voláme visílačkou Honzu, aby nás opět vyzvedl člunem. Už je úplná tma. Zase plaveme na člun. Protože na zem jsme pluli ve dvou várkách, tak je to i zpět. Druhá skupina, co zůstala čekat na pláži, má u sebe ale taky ještě věci, které potřebují uchránit před vodou. Aquapack máme ve skupině první. Nabízím se jako dobrovolník, který se na člunu vrátí s Honzou pro ně, a pytel jim plavmo předá. Společně pak plaveme z pláže zpět na člun. Dnes jsem si opravu zaplaval do syta a do mokra.
Pá. 18.11., 13. den
Ráno okolo 9 h lodního času (používáme na lodi zatím stále UT, ale na Kapverdech platí UT-1) se v první várce lidí vyloďujeme na pláž. První pluje Vlasta - na dvoumístném kajaku zkouší, zda je možné dostat se tam jakž takž suchý, a pak se vrací pro všechno to náčiní potřebné k opékání vepře, pečlivě zabalené v igelitových pytlích. My ostatní plujeme na člunu, a z něj před závěrečnými vlnami na pláži přesedáme do kajaků. Ti, co mají menší jednomístný kajak, jsou ale mokří jen o trochu méně, než kdyby plavali vodou.
Na pláži samozřejmě žádné prase od domorodců připravené není... Kapitán, Filippa, Vlasta a Ivo odcházejí do vesnice dále o něm jednat, já s Martinem a Zdeňkem začínáme sbírat naplavené dřevo na pláži a uschlé větve z keřů, co rostou za pískovou dunou. Přinesli jsme i starý kmen palmy.
Přichází si k nám sednout mladý černoch. Napínám své velice chudé znalosti portugalštiny (z brazílie), španělštiny, latiny a francouzštiny, abych mu rozuměl. Říká, že je pescadero (rybář) a že jeho rodnou řečí není portugalština, ale kreolština. Snaží se ale mluvit asi portugalsky, a díky tomu používá velice jednoduchá spojení. Ulovil prý už tisíc ryb, a jeho matka s otcem už jsou po smrti, spadli ze skály.
Vlasta s Ivošem se vracejí - prase není a nebude (jedno na nás ale občas vykukuje z chlívků na pláži). Chvíli se dohadujeme co dál, a nakonec se rozhodujeme nakoupit od domorodců a opéct na grilu ryby. Vlasta rozdělal oheň, nakoupili jsme i piva, vztyčili na pláži improvizovaný přístřešek proti slunci, protože už je po poledni a začíná nás slušně opékat, a je nám velice dobře.
Po 16 h se pomocí kajaků přesunujeme zpět na loď,
a v 17:45 VYPLOUVÁME Z TARRAFALU směrem na západ.
Jen co se vzdálíme ze závětří ostrova, okamžitě je loď hříčkou vln. Přišli se rozloučit delfíni.
K večeři udělal Ivo, který na Kapverdách přezdívku Mr. Cook, rýži s masovými koulemi z konzervy.
S Lukášem děláme první ostré astronavigační určení polohy - zatím platí rozhodnutí, že navigovat se budeme podle toho. Mně vyšel fix krásně - tři linie se protly prakticky v jedniném bodě.
GPSky jsme do trezoru nezamknuli, i když Michal to navrhoval. Potřebujeme je k přesné synchronizaci času.
04:00 N 16° 53' 03'', W 24° 59' 48''
V průběhu noci ze tmy vystupují světla měst a vesnic na ostrovech, a taky maják, ale ten zase mizí, protože vyjíždíme z jeho sektoru. Okolo třetí hodiny balíme plachty a vjíždíme do bazénu přístavu Mindelo. Uvnitř kotví i několik naprosto neosvětlených lodí - napínáme oči do tmy, abychom nějakou nesrazili. Kapitán si obkroužil kolečko, aby si otestoval hloubku, a pak jde dolů 25 metrů řetězu. Kotevní vrátek je zadrhnutý a Viki se strojníkem Honzou kopou do něj i do řetězu, aby se vždy o kousek pohnul. Poté, co se kotva na dně zasekla, už to jde snadno. Krátce před čtvrtou hodinou ranní kotvíme.
Ráno se posádka postupně probouzí mezi 8 a 9 h UT (na Kapverdách ale platí UT-1). Kapitán už odjel proclít loď. V přístavu fouká silný vítr, zjišťujeme, že za noc jsme odvlekli kotvu o dobrých 50 metrů. Po návratu kapitána vysíláme člun s Lukášem a Fillipou do mariny, aby zjistili, jestli tam budou mít pro nás místo a kolik to bude stát. Vracejí se se zprávou, že místo není.
Překotvujeme na jiné místo, spouštíme i pravou kotvu. Většína posádky jede na člunu navštívit město, kapitán jede zjistit, jestli nám mohou na slipu vytáhnout z vody loď. Na prohlídku města máme 6 hodin, Filippa nám dělá průvodce. Sice tu nikdy nebyla, ale jako portugalka se domluví.
Kromě pár navštívených hospod a trhů jsme v závěru dne pojali záměr podívat se k místní univerzitě (ve městě jsou tři, takže vlastně k jedné z nich). U vchodu ovšem Filippa suverénně zamířila dovnitř, řekla na vrátnici, že jsme studenti z Erasmu, a domluvila nám, že můžeme dovnitř. Nacházíme jednu prázdbou posluchárnu, posedali jsme si do lavic, a Filippa se ujala role učitelky, a udělala nám kurz portugalštiny.
Z kopce na kraji města vyhlížíme loď - první dojem je takový, že na kotvách oddriftovala až k městskému molu. Podrobnější pohled ale prozrazuje, že stojí zádí u mola mariny a příď je na kotvách. Na lodi se to potvrzuje - ani na obou kotvách loď na vodě nedržela, a Bobeš potkal nějakou češku, která se znala s majitelem mariny, a ta nám tam domluvila stání.
Večer jsme se s Lukášem, Vlastou a Patrikem oblékli do uniforem/pirátských kostýmů, a vyrazili plenit přístav. Oni tři se ale celkem dost opili, a moc nechybělo, aby černoši nevyplenili nás. Já už pak zůstal na lodi, ale ostatní se pokusili o další výpad do města.
St. 16.11., 11. den
Ráno kapitán s Filippou opět odjeli jednat o vytažení lodi. Tentokrát ale na druhou stranu ostrova, protože zde v přístavu to nejde. Neuspěl ani tam, což se ale dozvídáme až později odpoledne po jeho návratu. Večer vyrážíme do města. Zdá se, že po včerejším plenění se nás obyvatelstvo bojí. V ulicích není ani noha, v oknech zhasínají lucerny a zatloukají okenice. Možná jim ještě zní v uších píseň, kterou jsme se rozhodli naučit celé město: "Koupím ti papuče, p**o, za čtyři padesát, p**o...."
Čt. 17.11., 12. den
21:00 N 16° 57', W 25° 19'
Po 8 h UT ráno zapískal kuchař snídani. Od rána se chystáme na vyplutí, kapitán odešel odbavit loď, my doplňujeme vodu, zajišťujeme pravou kotvu (levá je ještě na dně), uklízíme loď. Do přístavu připlul švýcarský keč Marty McFly (kapitán se s nimi setkal už na Gran Canarii, kdy naše loď nedržela na kotvě, a prosili je, aby překotvili, jinak do nich najedeme). Připluli a zakotvili jen na plachty, spekulujeme o tom, že mají problém s motorem. To se brzy potvrzuje - připluli na člunu, že by potřebovali naši pomoc. Motor jim úplně odešel, a našim silným člunem by potřebovali v táhnout do mariny. To pro nás představovalo další zdržení.
Po záchranné operaci vyplouváme, ale to se snáze napíše, než udělá. V přístavu fouká silný vítr, naštěstí ven od mola. Kotvevní řetež se nám zasekl, takže kolem něj různě manévrujeme. Navíc jsme zapoměli odhodit jedno z mooringových lan na pravoboku. Rychle ho odvazujeme a házíme do vody, jenže ono plave a hrozí nebezpečí, že se zamotá do lodního šroubu. Na mole sice ještě máme dva lidi (k vyzvednutí později člunem), ale lano mooringu vede jen na dno, takže ho nemají jak dostat na molo. Navíc člun s Honzou je potřeba na druhé straně lodi jako remorkér. Kapitán mi pohotově velí: "skoč tam a plav s lanem na břeh!" Odhazuju z kapsy foťák a z nohou pantofle a vrhám se oblečený do vody. Jak říká Lukáš: zážitky nemusí být dobré, hlavně když jsou silné.
Loď se nakonec úspěšně vymotává z řetězu a Honza na člunu nás vyzvedává z mola. Při ústí do přístavu odpalujeme ránu z děla (na celý Atlantik jsou od komodora povoleny dva výstřely). Za přístavem přecházíme se zadobočním větrem na plachty - jen na hlavní plachtu, hlavní stěhovku a spankr plujeme přes šest uzlů, občas až osm. Moře je pěkně zvlněné, sem tam některá vlna cákne až přes zábradlí na hlavní palubě. Je pravda, že už by potřebovala umýt, ale ve špinavém přístavu to nemělo moc smysl.
Míjíme fantastickou sopečnou krajinu, která má všechny odstíny zelené a hnědé. Bohužel kvůli stále přítomnému oparu se nedá moc fotit. Na prutu zabrala ryba, už začínáme kasat přední plachtu, ale pak nám hlásí ze zádi konec poplachu. Byl to asi třímetrový žralok, který ukousl celou návnadu.
Ivo připravil k obědu cizrnu, do opraženou slaninu a zelný salát. Naše strava začíná složením připomínat klasické lodní příděly, ovšem v jeho podání si rozhodně nemáme na co stěžovat.
Míříme na konec ostrova, k prehistorické vesnici Tarrafal. Zakotvili jsme a na člunu se jdeme vylodit. Ačkoliv je zátoka chráněná před větrem, u pobřeží jsou velké vlny od moře. Ani na pláži se člun nemůže přiblížit k pobřeží dost blízko. Musíme do vody a doplavat. Máme sebou desetilitrový aquapack, do nějž se vejdou maximálně foťáky, peněženky a jiné cennosti. Většinu oblečení si necháváme na sobě.
Vesnice je tvořena zděnými domy, občas se slaměnou střechou. Prošli jsme až na konec, kde začínají políčka, a cestou zpět zakoupili pivo. Místní na nás koukají zpočátku divně. Kapitán navrhuje zůstat na noc na kotvě, zakoupit dvacetikilové prasátko, a zítra ho opéct. S pomocí Fillipy začínáme jednat s domorodci. Berou nás postupně na milost, a je z toho asi dvouhodinová družba. Vodí nás mezi domy, ukazují kde bydlí a jaké mají děti. Prase jsme vlastně ani neviděli. Tak malé prý stejně ani nemají. Konečná dohoda zní, že zítra ráno převezmeme na pláži 40kg prase za 70 euro.
Voláme visílačkou Honzu, aby nás opět vyzvedl člunem. Už je úplná tma. Zase plaveme na člun. Protože na zem jsme pluli ve dvou várkách, tak je to i zpět. Druhá skupina, co zůstala čekat na pláži, má u sebe ale taky ještě věci, které potřebují uchránit před vodou. Aquapack máme ve skupině první. Nabízím se jako dobrovolník, který se na člunu vrátí s Honzou pro ně, a pytel jim plavmo předá. Společně pak plaveme z pláže zpět na člun. Dnes jsem si opravu zaplaval do syta a do mokra.
Pá. 18.11., 13. den
Ráno okolo 9 h lodního času (používáme na lodi zatím stále UT, ale na Kapverdech platí UT-1) se v první várce lidí vyloďujeme na pláž. První pluje Vlasta - na dvoumístném kajaku zkouší, zda je možné dostat se tam jakž takž suchý, a pak se vrací pro všechno to náčiní potřebné k opékání vepře, pečlivě zabalené v igelitových pytlích. My ostatní plujeme na člunu, a z něj před závěrečnými vlnami na pláži přesedáme do kajaků. Ti, co mají menší jednomístný kajak, jsou ale mokří jen o trochu méně, než kdyby plavali vodou.
Na pláži samozřejmě žádné prase od domorodců připravené není... Kapitán, Filippa, Vlasta a Ivo odcházejí do vesnice dále o něm jednat, já s Martinem a Zdeňkem začínáme sbírat naplavené dřevo na pláži a uschlé větve z keřů, co rostou za pískovou dunou. Přinesli jsme i starý kmen palmy.
Přichází si k nám sednout mladý černoch. Napínám své velice chudé znalosti portugalštiny (z brazílie), španělštiny, latiny a francouzštiny, abych mu rozuměl. Říká, že je pescadero (rybář) a že jeho rodnou řečí není portugalština, ale kreolština. Snaží se ale mluvit asi portugalsky, a díky tomu používá velice jednoduchá spojení. Ulovil prý už tisíc ryb, a jeho matka s otcem už jsou po smrti, spadli ze skály.
Vlasta s Ivošem se vracejí - prase není a nebude (jedno na nás ale občas vykukuje z chlívků na pláži). Chvíli se dohadujeme co dál, a nakonec se rozhodujeme nakoupit od domorodců a opéct na grilu ryby. Vlasta rozdělal oheň, nakoupili jsme i piva, vztyčili na pláži improvizovaný přístřešek proti slunci, protože už je po poledni a začíná nás slušně opékat, a je nám velice dobře.
Po 16 h se pomocí kajaků přesunujeme zpět na loď,
a v 17:45 VYPLOUVÁME Z TARRAFALU směrem na západ.
Jen co se vzdálíme ze závětří ostrova, okamžitě je loď hříčkou vln. Přišli se rozloučit delfíni.
K večeři udělal Ivo, který na Kapverdách přezdívku Mr. Cook, rýži s masovými koulemi z konzervy.
S Lukášem děláme první ostré astronavigační určení polohy - zatím platí rozhodnutí, že navigovat se budeme podle toho. Mně vyšel fix krásně - tři linie se protly prakticky v jedniném bodě.
GPSky jsme do trezoru nezamknuli, i když Michal to navrhoval. Potřebujeme je k přesné synchronizaci času.
čtvrtek, prosince 08, 2011
8. 12. Marigot Bay, Sv. Lucie.
Pozice: N 13° 58' 03", W 61° 01' 55"
Pres noc jsme motorovali primo proti slabemu vetru.
7. 12. 21 h. UT-4
Hridel sroubu se dopoledne podarilo vysvobodit,
ci spise doslova vyrezat z lana.
Cekame na navrat "vrcholove skupiny",
ktera se vydala pralesem dobyt vrchol mistniho vulkanu.
ci spise doslova vyrezat z lana.
Cekame na navrat "vrcholove skupiny",
ktera se vydala pralesem dobyt vrchol mistniho vulkanu.
7. 12. 2011 Valley bay
Pozice: N 13° 14' 54", W 61° 16' 17"
Od vcerejsiho vecera stojime v zatoce,
kde Johny Depp vystupoval na molo z potapejici se lodky.
Uvazovaci lano se vcera zamotalo do hridele sroubu.
2,5 hodiny prace potapecu ve svetle baterek
a dnes je odhadem ceka jeste hodina.
úterý, prosince 06, 2011
6. 12. 2011 15:30 UT
Pozice: N13° 09' 04",W 61° 13' 31"
Kingstown, Sv. Vincent.
31. den plavby z Kanaru jsme dorazili na pevnou zem na druhe strane sveta!
6. 12. 2011 10:00
Pozice: N 13° 07', W 60° 48'
Celou noc jsme plachtili na temer bocni vitr od jihu.
Docela anomalie. Ted jsme to ale sbalili a motorujeme.
Pred nami na obzoru je Sv. Vincent a Grenadiny.
pondělí, prosince 05, 2011
5. 12. 2011 22:00
Pozice: N 12° 58', W 60° 06'
Z Barbadosu zustala uz jen svetylka za zadi.
Prave jsme vypnuli motor a rozvinuli plachty.
Konecne chladek.
10:20 UT ZEME NA OBZORU!!!
Jako zcela ostry prouzek se Barbados vyhoupl zpod mraku.
Dva nezavisli prvospatrivsi: Jirka + Petr.
Dva nezavisli prvospatrivsi: Jirka + Petr.
5. 12. 10:00 UT
Pozice: N 12° 48', W 59° 03'
Vetsinu noci jsme motorovali, ted zase plachtime, ale pomalu.
Barbados v noci ozaroval mraky, prvni to videl Patrik,
ackoliv se pry vedl spor o to, zda to nebyla zare zapadleho Mesice.
Nad ranem to ale bylo uz zrejme.
Ted po rozedneni nespoustime oci z dalekohledu (dvou)
a snazime se neco zahlednout.
4. 12. 2011 22 h.
Dopoledne se uplne zatahlo a zustalo tak az do ted. Casto prsi.
Vetru to moc neprineslo, na Barbados zbyva 80 NM. Zahledneme ho rano?
Tak ci onak, jen proplujeme okolo a zamirime rovnou na Sv. Vincent.
Kapitan specha.
Vetru to moc neprineslo, na Barbados zbyva 80 NM. Zahledneme ho rano?
Tak ci onak, jen proplujeme okolo a zamirime rovnou na Sv. Vincent.
Kapitan specha.
neděle, prosince 04, 2011
4. 12. 2011 09:17
Pozice: N 13° 04', W 57° 12'
Sance na spatreni Barbadosu ve svatek Barbory se pomalu rozplyvaji,
za noc jsme upluli jen 40 NM a zbyva nam stale 130.
Od vychodu jde pomalu hradba mraku, snad to znaci i vitr.
3.12. 21:55
Pozice: N12° 52',W56° 33'
K Barbadosu 168 NM.
Dnesek nestal za nic. Slaby vitr a horko.
Barometr ale klesa a od vychodu jdou mraky, tak snad nas to zas popostrci.
3.12. 09:12
Pozice: N 12° 46', W 55° 35'
Do Barbadosu 225 NM.
Blizici se Karibik uz je citit, tvori se typicka oblacnost.
Po vychodu jsme videli nadhernou duhu.
sobota, prosince 03, 2011
2. 12. 2011 21:42
Pozice: N 12° 42', W 54° 26'
K Barbadosu 293 NM.
Rano jsme ulovili dalsi rybu.
Trochu jsme spluli na jih, krizujeme po vetru,
abychom vyuzili vice plachet.
Poprve rozvinut i cely hlavni stezen.
čtvrtek, prosince 01, 2011
1. 12. 08:55
Pozice: N13° 09',W51° 18'
Uz vime, jak na starych lodich musela posadka pri plavbach v pasatu trpet.
S plachtami se pracuje jednou za dva dny
a nas uz z neustaleho posedavani boli zadky :-).
30. 11. 21:29
Pozice: N 13° 09', W 50° 12'
Teplotne celkem prijemny den, prestoze vitr trosku zeslabl.
Vecer bylo pokracovani prednasky o historii navigace.
V noci prekrocime hranici 500 NM na Barbados.
středa, listopadu 30, 2011
30. 11. 2011 08:50
Pozice: N 13° 03' ,W 49° 05'
Lukas se dobre vykobylil na chcanici a ted leze vyslapat bramovou mrdnici.
29. 11. 2011 22 h.
Na vecerni mereni se nam opet zatahlo,
ale poloha ze Slunce v 16:47 UT byla N 13° 15', W 47° 34'.
Vitr fouka dobre, ale denni teploty a hlavne vlhkost
zacinaji byt neprijemne.
Vecer mame prednasku o historii navigace.
ale poloha ze Slunce v 16:47 UT byla N 13° 15', W 47° 34'.
Vitr fouka dobre, ale denni teploty a hlavne vlhkost
zacinaji byt neprijemne.
Vecer mame prednasku o historii navigace.
úterý, listopadu 29, 2011
29. 11 .2011 08:36
Pozice: N 13° 22', W 46° 42'
Celou noc mame velke vlny a prehanky, ale aspon dobre fouka.
28. 11. 2011 20:55
Pozice: N 13° 36', W 45° 34'
Cely den velke vlny.
Po veceri mame prehanku, behem niz balime bram.
pondělí, listopadu 28, 2011
28. 11. 2011 08:27
Pozice: N 13° 37', W 44° 19'
Jeste ze rano spankr zakokrhal a vzbudil nas...
(ze vseho dreva na lodi vydavaji vratipen s vratirahnem
nejartikulovanejsi zvuky).
Diky nemu jsme dnes poprve spatrili souhvezdi Jizniho krize.
27. 11. 21:00
Pozice: N 13° 42', W 43° 11'
Slunecny den, vitr trochu slabsi.
Chomace morskych ras plavou okolo lodi uz mnoho dni.
neděle, listopadu 27, 2011
sobota, listopadu 26, 2011
25. 11. 2011 21 h.
Vecerni polohu nemame, zatahlo se.
Ale denni mereni Slunce dava polohu pro 16 h.:
N 13° 56', W 37° 56',
a od te doby plujeme na zapad rychlosti 3 az 4 uzly.
Potkali jsme velkou rybarskou lod.
Je to asi teprve druha spatrena lod od Tarrafalu.
Ale denni mereni Slunce dava polohu pro 16 h.:
N 13° 56', W 37° 56',
a od te doby plujeme na zapad rychlosti 3 az 4 uzly.
Potkali jsme velkou rybarskou lod.
Je to asi teprve druha spatrena lod od Tarrafalu.
pátek, listopadu 25, 2011
25. 11. 2011 07:57
Pozice: N 13° 52', W 37° 36'
Vitr je slaby. Za noc mame prumernou rychlost 3,7 uzlu,
a to nas jeste zene proud. Pro bozi smilovani,
poslete nam nekdo treti a dalsi sloky Niagary.
24. 11. 2011 20:28
Pozice: N 13° 48', W 36° 52'
Jsme na konci s kreditem, Pepo popozen prosim Stadlera,
at nam dobije 50 jednotek.
čtvrtek, listopadu 24, 2011
24. 11. 2011 07:54
Pozice: N 13° 49',W 35° 46'
Se slabsim vetrem se zklidnily i vlny - konecne jsme se poradne vyspali.
středa, listopadu 23, 2011
23. 11. 2011 07:51
Pozice: N 13° 40', W 33° 45'
Zpracovani ranniho mereni (ktere posadka musi nenavidet,
protoze kdykoliv vezmu do ruky sextant, objevi se ty nejvetsi vlny)
prinasi novy rekord: 73 NM za 12 hodin, a jeste dobrym kurzem.
úterý, listopadu 22, 2011
22. 11. 2011 20:08
Pozice: N 13° 35', W° 32 30'
Dalsi krasny den plny slunce, dobreho vetru
a debaty o (ne)pruniku filozofie a matematiky.
Odladili jsme spravny kurz a uz nemirime do Brazilie,
ale spravne na West Indies.
22. 11. 2011 07:44
Pozice: N 13° 32', W 31° 30'
Za poslednich 12 hodin mame rekordni vzdalenost - 66 NM,
ale stale nas to nese k jihu.
Tocime na kurz 290.
V noci pry trochu sprchlo.
21. 11. 2011 20:05
Pozice: N 13° 53', W 30° 53'
Nadherny den.
Poprve od Tarrafalu jsme rozvinuli predni bramovou
a frcime s cistym zadakem primo na zapad
(tedy kormidelnici se snazi).
pondělí, listopadu 21, 2011
21. 11. 2011 07:35
Pozice: N 14° 12', W 29° 27'
Celou noc jsme krizovali po vetru,
ale nese nas to spis do Brazilie nez na West Indies :-D.
20. 11. 2011 20:05
Pozice: N 14° 41', W 28° 50'
Prvni krize!!!
Dnes to zase houpalo.
Ales ma prednasku o freedivingu.
K regulernimu astro-mereni se pridal i Vlasta a jde mu to skvele.
Mame problemy s lednicema - moc nechladi.
Kuchar a dalsi 3 lidi chteji zlyncovat Honzu.
Ten je v klidu a kouka si na filmy.
neděle, listopadu 20, 2011
20. 11. 2011 07:28
Pozice: N 15° 27', W 27° 59'
Noc byla velice klidna, uz to s nami nehazi jako tu minulou.
Na palube pristalo pet letajicich ryb, sbirame je jako navnady pro dorady
(ty zatim ale vedou v poctu utrzenych navnad).
19. 11 .2011 19:37
Pozice: N 16° 05', W 27° 12'
Cely den plujeme prumerne 6 uzlu s dobrym vetrem.
K obedu mame palacinky a k veceri chlebicky!
sobota, listopadu 19, 2011
19. 11. 2011 07:20
Pozice: N 16° 35', W 26° 10'
Pul noci nam nefoukalo, ale ted plujeme 6 az 7 uzlu, kurz 260.
Zadobocni vitr 25 uzlu.
pátek, listopadu 18, 2011
18. 11. 2011
V 17:45 UT opoustime Tarrafal.
Polohy, ktere budeme posilat z Atlantiku,
budou kombinaci astro-mereni a odectu z mapy.
Polohy, ktere budeme posilat z Atlantiku,
budou kombinaci astro-mereni a odectu z mapy.
čtvrtek, listopadu 17, 2011
17. 11. 2011 21 h.
Pozice: N 16° 57' ,W 25° 19', Tarrafal.
Cestou sem ukousl trimetrovy zralok navnadu i s hakem.
Navstivili jsme prehistorickou vesnici, dojednali koupi 40kg vepre.
Protoze kotva dobre drzi, zustavame do zitrka,
kdy prase prevezmeme, opeceme na plazi a snime.
17. 11. 2011
Pomohli jsme do mariny svycarske jachte bez motoru
a ve 13 h. UT vyplouvame. Vystrelena 1 rana z dela.
Odpoledne udelame jeste zastavku v Tarafalu a na noc uz Atlantik.
a ve 13 h. UT vyplouvame. Vystrelena 1 rana z dela.
Odpoledne udelame jeste zastavku v Tarafalu a na noc uz Atlantik.
středa, listopadu 16, 2011
Deník druhého bocmana - etapa Kanáry - Kapverdy
So. 5.11.
Po noclehu stráveném na londýndském letišti přilétám před 18 h na letiště na ostrově Gran Canaria, a přesouvám se na opačnou stranu ostrova do přístavu Puerto de Mógan, kde loď stojí na kotvě. Vyzvedl mě Jaffi s člunem. První věcí, které si všímám na lodi je, že na palubě nejsou děla! Uklidili je na atlantickou přeplavbu do podpalubí, čímž se trochu zvýšila stabilita lodi. Anebo se Pepa bojí, že bychom mu vystříleli celou prachárnu?
Velice brzy padá rozhodnutí, že se oblečeme do uniforem a pirátských kostýmů, a vyrazíme vyplenit přístav. Natrefili jsme na hospůdku kde chlapík hrál na kytaru a zpíval pro hosty. Náš kuchař - Ivo, s dlouhým plnovousem a pirát jak vyšitý z románu, se k němu přidal na flétnu.
Ne. 6.11., 1. den
Od rána mě bolí hlava po včerejším plenění... Byl jsem na tuto plavbu jmenován druhým bocmanem. Během čekání na posledního člena posádky školíme kadety pro práci v ráhnoví. Dostalo se mi cti nastěhovat se do kapitánské (Pepovy) kajuty, ale důvod je docela kuriózní - Atlantický kapitán (Bobeš) má na palubě přítelkyni, a nechce tuto kajutu zneuctít.
Po 11 hodině vytahujeme kotvu. Elektrický vrátek ale opět nefunguje, a tak se střídáme ve dvojicích u kliky. Třicet otočení klikou představuje jeden metr řetězu, takže nás čeká 900 otáček. Ve 12:15 je kotva venku, a
VYPLOUVÁME.
Motorujeme nejprve k přístavu Las Palomas, kde vysazujeme Pepu, Jafyho a další dva pomocníky z prací na Kanárech. Poté, co comodore Pepa za zvuku bocmanských píšťalek opustil loď a bocman Viki se vrátil s člunem, stáhli jsme českou vlajku, a máme úvodní školení od kapitána Bobše. Dáváme si panáka borovičky na šťastnou plavbu. Rozdělili jsme se do hlídek a domluvili se na společné představě o tom, jak bude probíhat plavba. Abychom se nenudili, tak každé dva dny se bude drhnout paluba a pucovat zvon. Za asi největší úspěch považuju to, že Bobeš nemá žádný problém s tím, že za Kapverdami vypneme GPS a navigovat budeme astronomicky. Zdá se, že ve výuce astronavigace budu mít podporu - Lukáš Szemla se tomu taky věnuje, přivezl si i vlastní formuláře na zpracování.
V 15h vypluváme zpoza závětří ostrova a hned se do nás opírá silný zadoboční pasát. Jen s přední plachtou, přední košovkou a spankrem plujeme 8 uzlů. Loď se silně naklání, tudíž okamžitě začal smrdět fekál. Po levoboku se objevila brigantina "Eye of the wind", kterou posádka potkala už na Kapverdách. Vyzvali jsme ji rádiem na tall-ship race do Mindela, ale to vzdali - míří totiž rovnou na Martinik. Patrik - rudovousý viking, nahodil udici s návnadou, a hned mu ryba přetrhla vlasec.
Ivo dělával kuchaře na lodích československé námořní plavby, a vaří opravdu skvěle! K snídani dnes máme chleby a švédský stůl, k obědu zeleninovo-masovou polévku s opraženým toustovým chlebem.
Hlídky se střídají vždy ve třech lidech po třech hodinách, jedna z odpoledních hlídek je kratší, aby se neopakovaly ve stejný čas. U každé hlídky je ještě čtvrtá osoba - dozor jednoho z důstojníků (kapitán, Viktor, Honza, já). Dozor může na hlídce klidně podřimovat, a zasahuje jen v případech kdy je to nutné.
Protože jsme slíbili Honzovi, že ho tuhle noc necháme vyspat, beru si dozor od 18h do půlnoci, takže vlastně na dvě hlídky. Podmínky z večera jsou celkem divoké - silný vítr 25 uzlů, velké vlny. Obojí má takovou sílu, že na La Grace poporvé zažívám scénu známou spíš z filmů - vytočený list kormidla dokáže sám tlakem vody roztočit kormidelní kolo. Loď skáče na vlnách tolik, že dole se prý nedá spát.
Až později během mého dozoru vítr mírně slábne a točí se na čistý zadní, takže balíme spankr, a plujeme jen s přední plachtou a přední košovkou.
Po. 7.11., 2. den
08:00 N 26° 27', W 16° 29'
20:00 N 26° 05', W 16° 54'
V 7 h ráno vyhlašuje kuchař snídani. Vyptávám se nočních hlídek, jestli se událo něco zajímavého, co by stálo za zápis do deníku. Prý jsme minuli jednu nákladní loď, to je vše. Dopoledne pak ale na obzoru vidíme tři plachetnice.
Po 9 h rozbalujeme i přední brámovou plachtu, a po poledni i hlavní košovku a spankr. Změnili jsme kurz víc k jihu - na 190, abychom měli vítr ze zadoboku (když je vítr přímo zezadu, nemá smysl vytahovat plachty na obou stěžních, protože přední stěžeň by byl v závětří). Je pěkně a po obloze plují beránky. Vlasta se rozčiluje, že ho meteorologové na plachtařských kurzech vždy učili, že nad mořem nevzniká termická oblačnost.
Jak se snažíme plout správně na vítr a ten se chvílemi točí, plujeme občas spíš ke břehům Afriky, než ke Kapverdám. Dopoledne jsem vyhlásil, že po obědě uděláme první lekci kurzu astronavigace. To jsem ovšem předpokládal, že oběd bude okolo jedné hodiny, a ne až ve tři! Nakonec ale i na astronavigaci došlo, vysvětlil jsem jim základy měření sextantem a jaké opravy se u něj dělají.
Po západu Slunce provádíme cvičné měření výšky Měsíce a Jupitera, a porovnáváme se správnými výškami na základě známé polohy. Mám ze svých studentů opravdu radost, někteří se dostali až na přesnost 0,2'! ( konkr0tn2 Lukáš, ale ten je už zkušený navigátor, ze kterého jsem udělal svého asistenta.)
K obědu dnes udělal Ivo maso s brambory a červeným zelím, k večeři masovou polévku se zeleninou a nudlemi (z nařízení kapitána se odedneška mění složení jídel - k obědu hlavní jídlo a k večeři polévka). Posádka si stěžuje, že je jí hrozná zima, ale to se týká spíš těch, kteří teď strávili dva týdny až měsíc na Kanárech, a ne těch, kteří před pár dny přiletěli z Prahy.
Út., 8.11., 3. den
20:00 N 24° 56', W 17° 48'
V noci mám dozor od 2 do 5 h. S Lukášem a Vlastou si dáváme "pěstní souboj intelektuálů" - kdo přesněji změří výšku Měsíce pomocí pěsti v natažené ruce. Potom Lukáš za mé asistence měří polohu interceptem z měření Siria, Capelly a Jupiteru. Šířka vyšla perfektně, ale délka je ulétlá hodně, musíme to přes den znovu přepracovat. Je ale krásná noc s Měsícem.
Ráno mě budí volání Patrika, že jsou vidět delfíni, ale jsem příliš líný vstávat. Před přídí jich bylo prý určitě dvacet, a kolem lodi byli další. Michal si z přídě i jednoho pohladil. Při té příležitosti cosi Patrikovi utrhlo návnadu z vlasce, ale delfín prý není tak hloupý.
Celou noc plujeme prakticky na čistý zadní vítr, s rozbalenými všemi třemi plachtami na předním stěžni. Rychlost se pohybuje mezi 3 a 4 uzly. Ráno opět přidáváme hlavní košovku a spankr, a zkoušíme zadobočák.
Po snídani je generální úklid lodi. Drhnou se paluby a uklízí se salón, uvazovací lana koupeme tažením za lodí. Potom kapitán přitloukl na vratipeň minci La Grace - kdo první uvidí Kapverdy, je jeho. Po úklidu je přípitek - na úklid. Chtěl jsem dopoledne vysvětlit lidem principy určení polohy z kulminace, a pak ji v poledne naměřit, ale úklid mi překazil plány na teorii, a téměř zatažená obloha plány na měření. Nakonec se občas objevily díry v mracích, a tak se Lukáš rozhodl udělat třikrát po 2 hodinách měření Slunce, a z nich určit polohu interceptem. Jde mu to velice dobře. Jeho tři poziční linie se protínají v malém trojúhelníku, jehož střed je pouze 3 NM od naší polohy určené z GPS. A to je třeba zdůraznit, že největším zdrojem chyby je přesun pozičních linií do společného času na základě upluté vzdálenosti a kurzu, které Lukáš bere pouze z rychlosti a kompasového kurzu.
Po přepracování Lukášových nočních měření se ukázalo, že chyba byla v odečtu z tabulek. Nakonec mu poloha vyšla jen asi 5 NM od polohy určené z GPS.
Každý den v 11 h dopoledne zapínáme elektrocentrálu na hlavním koši (v praxi to znamená vylézt vždy do koše s 5-litrovou lahví benzínu uvázanou na sedáku, dolít benzín a nastartovat) a dobíjíme baterie. Poslední dny s nimi ale jsou nějaké potíže a centrála se zapíná 2x denně.
K obědu připravil Ivo kuřecí stehna a křídla s rýží. Dobrý kapitán a kuchař je základ. Po obědě čekáme na Viktora, který chce dát kadetům další instruktáž k práci s lany, ale nevylézá a nevylézá, tak pokračuju s další částí kurzu navigace. Probíráme souřadnice (GHA a Deklinace), jak se hledají v almanachu, a metodu kulminace, neboli pravého poledne. Viktor vylezl, dal si cigáro, a opět zmizel, a tak lanovou instruktáž dělám sám.
Celý den je velice příjemná, skoro až rekreační plavba rychlostí 3 až 5 uzlů. Plachty nekasáme ani nespouštíme, jen občas se přehodí spankr a úhel příčných ráhen, abychom měli zadobočák až zaďák tu z jedné, tu z druhé strany.
Před západem Slunce kapitán prohlásil: "Na noc sundáme brám, protože z těch mraků co máme za zády by mohl přijít vítr." Pak vylezl na palubu a uviděl plachetnici před námi na obzoru: "Jestli ji budeme dohánět, tak tam brám zůstane."
Nakonec padlo rozhodnutí brám sbalit. Nahoru jdu já a dobrovolník Martin. Když jsem lezl z brámového koše na ráhno, pěkně jsem se zamotal: nejprve uvazuju dvě gaskety, které byly u stěžně. Zjišťuju, že se nemůžu pohnout dál. Přivázal jsem si gasketou k ráhnu i lano od sedáku s karabinou! Tak rozvázat a převázat. Pak nemůžu najít šlapnici. Druhou gasketou jsem totiž pro změnu tu šlapnici přivázal k ráhnu taky!.
Jirka večer zprovoznil lodní presovač, a tak máme výbornou kávu.
St. 9.11., 4. den
08:00 N 24° 22', W 18° 13'
20:00 N 23° 42', W 18° 46'
Ráno mám dozor od 8 h. Noc byla stejná jako předchozí. Ráno přišla na satelitní telefon předpověď od Pepy - stálý nesilný vítr zezadu. Nefunguje startér generátoru.
Viktor dopoledne opakuje s kadety lana. Filippe, kapitánova "žena", volá do Mariny na Kapverdách, spojení ale často vypadává. Místo v marině pro nás je, ale vytažení lodi zajišťuje poblíž nějaký jiný chlápek, dostala na něj číslo, ale telefon tvrdí, že číslo neexistuje.
S kurzanty astronavigace děláme přípravu na měření kulminace Slunce, a potom od 11 do cca 13:30 provádíme samotná měření. K závěru začala zabírat na jednom z vlasců tažených za lodí ryba, a rozběhlo se velké cvičení s plachtami. Bylo třeba skasat všechny plachty na předním stěžni, abychom zpomalili. Zavelel jsem asi 5 kadetům, a ranní Viktorovo školení přineslo ovoce, proběhlo to velice hladce a bez problémů. Na háčku udice ale visel jen igelitový pytlík. Téměř stejně hladce pak proběhlo i rozbalení plachet.
Odpoledne přišly první dlouhé oceánské vlny. Vysoké tak, že na chvíli zakryly obzor, ale bylo jich jen asi čtyři nebo pět, a pak zas ustaly. Zpracování měření kulminace dává velice pěkné výsledky! Lidé se liší od polohy určené z GPS v délce mezi od 20' do 4' a v délce máme dvě hodnoty (protože máme dva sextanty, a tak pouze dva lidé mohli čekat na maximální výšku Slunce), lišící se od správné o 4' a 1,5'.
Večer děláme s Lukášem přípravu na měření hvězd pomocí "leteckých tabulek", a za soumraku je Lukáš měří a já mu zapisuju časy a výšky. Bohužel to trochu znesnadňují mraky.
Ivo udělal k obědu řízky s domácím (či spíše lodním) bramborovým salátem.
Čt. 10.11., 5. den
08:30 N 22° 51', W 19° 24'
20:00 N 22° 11', W 19° 59'
Celou noc plujeme na čistý zaďák rychlostí 5 uzlů. Ve 23:04 jsme přetnuli obratník Raka. Ten okamžik jsme odpočítali na sekundy a s aktuální hlídkou, Viktorem a Jirkou, který si explicitně přál být na to vzbuzen, to to oslavili lahví vína. Tu ze své tajné skrýše přinesl Jirka. Nad hlavami nám k tomu svítí Měsíc v úplňku a o kousek vedle Jupiter. Ráno snad už od pěti hodin zmítají lodí velké vlny od severu - že by předzvěst silnějšího větru?
Po snídani pucujeme palubu. Kapitán se ptá: "byl někdo z vás na vojně?"
Většina starších se přihlásila.
"Tak tady na té lodi pánové neplatí, že co je mokré, to je suché."
Po úklidu posílá Viktor Patrika, Martina, Aleše a Michala zagasketovat hlavní košovku. Tu máme nezagasketovanou už několik dnů a zbytečně se tam jen plácá. Na velkých vlnách to pro de-facto nováčky není moc snadné. Jsou tam půl hodiny, což je velice dlouhá a vysilující doba. Hlavní problém mají s technikou (ačkoliv jim to Viktor dole pečlivě vysvětlil, a všichni už instruktáž na ráhně jednou zažili) - Patrikova strana začala balit plachtu od kraje místo od prostředka, takže nakonec jim tam u stěžně vznikla veliká boule. Viktor už byl odhodlán, jen co slezou, poslat je tam znovu, že bychom tam vylezli opět s nimi a pořádně jim to ukázali, ale zachránilo je to, že nakonec tu bouli zpracovali hrubou silou.
Jirka pomocí kávovaru připravil cappuccino, ale je to docela humorná situace. "Udělám dvě, postavím je na stůl, a oni se vylejou. Udělám další dvě, postavím je na stůl, a oni se zase vylejou."
V podpalubí jsou slyšet rány, až se otřásá celá loď. Jedno z děl, upevněné na podlaze v lodní spižírně, se uvolnilo, a jezdí sem a tam.
S Lukášem se díváme na jeho včerejší měření, tři hvězdy daly docela dobrou polohu, ale další dvě - Vega a Deneb, byly naměřené s chybou půl stupně.
Ivoš udělal k obědu kuřecí plátky s hranolky a tatarkou. Odpoledne máme jako svačinu ještě puding. Pokračuju v kurzu astronavigace - principy metody interceptu a přípravy na měření a zpracování pomocí leteckých tabulek. Zpestřil jsem ho tím, že přednáším v uniformě. Po západu slunce pak s kurzanty provádíme první měření na hvězdy.
Celý den plujeme na zadní vítr s třemi plachtami na předním stěžni. Poslední tři večery kouká část posádky po večerech na filmy, které pouštějí na notebooku na hlavní palubě.
Pá. 11.11., 6. den
08:00 N 21° 31', W 20° 26'
20:00 N 20° 57', W 20° 40'
Dnes v noci všichni důstojníci zazdili dozor, prý tam s hlídkami nikdo nebyl. Nejspíš nenastoupil ten první, a pak už nebyl nikdo další vzbuzen. Ryby prý za dosavadní plavbu ukously už 6 návnad. Paluba je ráno pokrytá rosou, poprvé od vyplutí z Kanárů. Vítr stálý zezadu, naše rychlost okolo 4 uzlů.
Za zádí se nám objevila malá plachetnice, chvílema nás dohání, pak zase zmizí. Evidentně křižuje po větru. To opět vyvolalo mírnou při s kapitánem - ten neustále preferuje taky křižování po větru, zatímco my bocmani jsme pro čistý zadní vítr. "Výhoda" křižování po větru spočívá v tom, že při větru ze zadoboku můžeme kromě plachet na předním stěžni rozvinout také hlavní stěžeň, a plachty se vzájemně neobírají o vítr. Větší plocha plachet zvýší rychlost, nevýhoda je ovšem v tom, že musíme plout vždy mírně mimo ideální kurz, takže ve výsledku může být doba do cíle stejná. Nakonec se rozhoduju provést výpočet nad mapou: pokud bychom dál pluli na čistý zaďák rychlostí 4 uzle přímo na Mindelo, což je kurz 220, budeme tam za 93 hodin. Pokud půjdeme na kurz 180, při němž už můžeme rozvinout zadní košovku, což nám přidá rychlost 1,5 uzlu, a pak před Kapverdami stočíme na ZJZ, budeme tam za 80 hodin. Což představuje o 10 hodin v hospodě navíc. Volba je tedy jasná, točíme na kurz 180, dolů jde hlavní košovka, na ráhno cestuje spankr, a vytahujeme taky hlavní košovku.
Strojník Honza mezitím zprovoznil generátor, a na to jsme se napili.
Po poledni Viki s Michalem spletli oka na otěžové kladky ke kosatce, natáhli k ní provizorní levou otěž (pravou už měla), a pak jde na La Grace poprvé v historii kosatka nahoru. Je to trochu složitější proces než vytahování přední stěhovky, protože kosatkový stěh není upevněn pevně na čelenu, ale na kroužku, který klouže pomocí lana (pro něj Viki ještě nemá příhodný název) po čelenové čnělce nahoru a dolů. Po pár experimentech zjišťujeme, že nejoptimálnější postup je následující: napnout kosatkový stěh v jeho dolní poloze, vytáhnout kosatku pomocí výtahu, a pak posunout stěh po čnělce nahoru. Při tom je ovšem třeba opět mírně povolovat výtah i samotný stěh. Na závěr se výtah i se stěhem pevně dotáhnou.
Zcela logicky ovšem po celé operaci s plachtami
vítr zeslábl tak, že se skoro nehýbeme. S kosatkou pak máme ještě několikeré cvičení, protože se přehazuje na druhou stranu a pak spouští úplně.
K obědu máme kuřecí kousky na kari s rýží. Předjíždí nás obří nákladní loď, může být tak dvě míle daleko.
Dnes se koná křest knihy "La Grace pluje!" S Pepou jsme se domluvili, že od 15 do 17 h bude satelitní telefon na lodi stále zapnutý, on nás prozvoní a my mu zavoláme zpět, jako živý vstup přímo na křest knihy. A tak se také stalo. Volání trvalo necelých pět minut.
S Lukášem a Vlastou vedeme dlouhou diskuzi o tom, jak přesvědčit kapitána a zbytek posádky, aby na etapě z Kapverd do Karibiku byly opravdu všechny GPS vypnuté a používala by se pouze astronavigace. A taky o motivacích k takovému rozhodnutí. Zatím jsme ale nedošli k žádnému definitivnímu závěru. Celé by to záleželo především na kapitánovi, aby vydal rozhodující nařízení. Každopádně Lukáš a já máme zatím asi jediní dostatečně silnou motivaci něco takového udělat, ostatní kurzisty sice teorie zajímá, ale do její praktické realizace se moc nehrnou.
Je krátce před západem slunce, a začínáme rybám vracet skóre. Chytila se první doráda - celkem slušný kousek, mohla mít tak 70 cm. Úspěch možná souvisí s tím, že plujeme pomalu, 2 až 3 uzly. Ještě není vyrobený hák na zaseknutí ryby ve vodě, tak ji mávnutím kapitán vyhodil z vody na palubu i s vlascem. Patrik se ujal krvavé práce a hned jí uřízl hlavu.
Od severozápadu opět přišly oceánské vlny. Skládají se s menšími vlnami, které jdou naším směrem.
Večer se téměř zatáhlo, tak to vypadá, že z měření nic nebude, ale nakonec se Lukášovi podařilo změřit Venuši a Vegu. Při večeři se kolem lodi ozývají výdechy, občas vidíme i vynořující se hřbety. Na delfíny je to veliké, na kosatky malé. Možná kulohlavci.
So. 12.11., 7. den
08:00 N 20° 28', W 21° 01'
20:00 N 19° 50', W 21° 35'
V noci jsme se přehoupli přes 500 uplutých mil. Dnes ráno nás vzbudilo Vikiho ospalé volání: "velryba!" Půl posádky se vyhrnula na palubu. Byl to asi vorvaň, předtím prý byl vedle lodi, teď už byl kus za zádí. Několik minut oddychoval na hladině, a pak se efektně ponořil s ocasní ploutví vysoko nad vodou.
V noci taky kapitán chytil další rybu - úzkou, černou, zubatou tiger fish. Asi měl černé svědomí, že jsme v noci u kormidla s ním a pár lidech snědli tu včerejší. Taky se prý do udice zamotal racek. Vymotali ho, chvíli pobíhal po palubě a snažil se vzlétnout, a při té příležitosti ji i pokálel. Možná se mu to nakonec podařilo, ráno už tam nebyl. Plujeme rychlostí okolo 3 uzlů s kompletním příčným oplachtěním na předním stěžni, hlavní stěhovkou, hlavní košovkou a spankrem. Do Mindela na Kapverdách je to ještě 310 NM, touhle rychlostí tam budeme ve středu.
Po snídani drhneme palubu. Dopoledne se vlečeme rychlostí 1,5 až 2 uzle. Kapitán zvažuje nahodit motor. Píšu komodorovi Pepovi, aby nám seslal vítr (poslal předpověď počasí). Po poledni kasáme příčné plachty, a většina posádky se jde vykoupat do moře. Startujeme motor a pěti uzly míříme směr Mindelo. Tohle plácání se na vlnách už nikoho nebaví, a kapitána obzvlášť.
S Lukášem měříme v průběhu dne oba několikrát výšku Slunce, a metodou interceptu určujeme polohy. Oboje vyšlo velmi pěkně. Zahlédli jsme odpoledne hejno velryb, ale než jsme připluli blíž, ponořily se.
K obědu máme vepřo-knedlo-zelo.
S kapitánem a sloužící hlídkou sedíme na zádi až skoro do půlnoci. Kapitán se mě už třetí večer ptá: "hele, co si myslíš o těch mracích," a já mu už třetí večer odpovídám, že netuším. Kdyby to bylo na souši, myslel bych si, že jde fronta, ale na moři fakt nevím. Nicméně v noci konečně přichází předpověď počasí od komodora: zítra ještě moc foukat nemá, ale večer by měl přijít vítr 25 uzlů.
Ne. 13.11., 8. den
08:00 N 19° 05', W 22° 29'
20:00 N 18° 35', W 23° 00'
Celou noc motorujeme. Ráno při psaní zprávy poprvé vidíme létající ryby, a v noci kolem lodi prý opět vydechovali delfíni. Po snídani vypínáme motor a rozbalujeme plachty (komplet přední stěžeň, hlavní stěhovka, spankr, hlavní košovka). Na zadobočák plujeme asi tři uzly. Lodní tesař Patrik se pouští do vyřezávání plastických nápisů La Grace, které přijdou na příď lodi.
Celý den cítíme a vidíme na logu, jak postupně pomalu sílí vítr. Snad skutečně večer přijde silný vítr. Obloha se docela vyjasnila, plují malé beránky.
K obědu byly bramboráky - kuchař s nimi strávil v kuchyni celkem čtyři hodiny, a jen nastrouhat tak veliké množství brambor dalo dost práce. Byl to celé ale nápad posádky, na téhle lodi se prý bramboráky ještě nikdy nedělaly.
Odpoledne se před přídí objevilo velké stádo delfínů. Občas některý vyskočí celý nad hladinu. A po levoboku na obzoru je bílá plachta. Taky jsme chytli menší dorádu.
K večeři je fazolová polévka, takže v noci určitě přijde vítr... Kuchař Ivo má z dutého bezového stonku vyrobenou fujarku, a před každé jídlo vyhlašuje pískanou melodií. Zní skvěle, když je hlad, ale i bez něj.
Po. 14.11., 9. den
08:00 N 17° 56', W 23° 41'
20:00 N 17° 16', W 24° 31'
Někdy v noci mě budí balení brámové plachty. Potom se znovu budím před pátou ráno. Vítr, a zejména vlny, citelně zesílily. Jdu se podívat na palubu, jestli je nějaký důstojník ve službě, nebo je tam hlídka sama (nic by se ale nestalo, už jim důvěřujeme). Vzhledem k tomu že důstojnící nemají časy služeb vypsány, už nikdo z nich neví, kdy má vlastně sloužit. Nahoře ale potkávám Viktora, ten si jde lehnout, a já zůstávam s hlídkou až do rána. Duje chvílemi až dvacetiuzlový vítr, a číselník logu (rychlosti lodi) vyskakuje chvílemi až na 7 uzlů. Vlny, některé až čtyřmetrové, a stále ještě krátké, naklánějí loď až do 25stupňových náklonů, při nichž voda začíná šplouchat na hlavní palubu odtokovými otvory. Na palubě přistála asi 18cm létající ryba. Hned se jí zmocnil Jirka, a vyrobil z ní návnadu na udici.
Ráno je ještě ospalé, ale s východem slunce a snídaní celá posádka ožívá. Jednak se ve vlnách dole moc pospávat nedá, a hlavně silný vítr do všech vlévá velice optimistického ducha. Po snídani pucujeme palubu, a taky boky lodi. Blížíme se přece jen do přístavu, a popel z cigaret nalepený na bocích a cákance zubní pasty, které vypadají jak ptačí hovna, nepůsobí zrovna důstojně. Všichni věříme, že následující noc dorazíme do Mindela. Už dnes přes den, teoreticky a nebýt mraků, bychom měli zahlédnout vrchol ostrova Santo Antao.
Jirka se snaží udělat posádce presso. To se mu sice daří, ale pressovač je certifikován na 0 stupňů Beauforta, takže z něj všemi otvory teče káva.
K obědu máme cous-cous se zeleninou a pršutem.
Odpoledne téměř celá posádka postává a posedává na zadní palubě u kormidla a probíhá živá a vtipná diskuze. Netrpělivě vyhlížíme zemi, ale obzor tvoří jednolitá šeď mraků, i když nad námi přes ně prosvítá Slunce. Později je skoro jasno, ale u obzoru je silné kouřmo.
Lukáš vylezl do brámového koše, pevninu nezahlédl, ale zato velrybu - vorvaně. Asi spal na hladině, spokojeně si oddychoval a míříl do katastrofy - nechybělo ani dvacet metrů a byly bychom se srazili. Zatroubili jsme několikrát sirénou, to ho probudilo a na poslední chvíli se potopil.
K večeři máme rybí polévku, během ní se u obzoru před námi objevují první známky pevniny. Mraky u horizontu na několika místech rozděluje slabounká, sotva viditelná linka. První ji spatřil kapitán, takže mince na vratipni nejspíš nepřipadne nikomu, protože on jich má celý pytel. Po setmění pro změnu vyhlížíme maják. Před osmou hodinou občas mírně vpravo před přídí vykoukne bílé světlo, ale to je spíš nějaká loď před námi.
Út., 15.11., 10. den
04:00 N 16° 53' 03'', W 24° 59' 48''
V průběhu noci ze tmy vystupují světla měst a vesnic na ostrovech, a taky maják, ale ten zase mizí, protože vyjíždíme z jeho sektoru. Okolo třetí hodiny balíme plachty a vjíždíme do bazénu přístavu Mindelo. Uvnitř kotví i několik naprosto neosvětlených lodí - napínáme oči do tmy, abychom nějakou nesrazili. Kapitán si obkroužil kolečko, aby si otestoval hloubku, a pak jde dolů 25 metrů řetězu. Kotevní vrátek je zadrhnutý a Viki se strojníkem Honzou kopou do něj i do řetězu, aby se vždy o kousek pohnul. Poté, co se kotva na dně zasekla, už to jde snadno. Krátce před čtvrtou hodinou ranní kotvíme.
Po noclehu stráveném na londýndském letišti přilétám před 18 h na letiště na ostrově Gran Canaria, a přesouvám se na opačnou stranu ostrova do přístavu Puerto de Mógan, kde loď stojí na kotvě. Vyzvedl mě Jaffi s člunem. První věcí, které si všímám na lodi je, že na palubě nejsou děla! Uklidili je na atlantickou přeplavbu do podpalubí, čímž se trochu zvýšila stabilita lodi. Anebo se Pepa bojí, že bychom mu vystříleli celou prachárnu?
Velice brzy padá rozhodnutí, že se oblečeme do uniforem a pirátských kostýmů, a vyrazíme vyplenit přístav. Natrefili jsme na hospůdku kde chlapík hrál na kytaru a zpíval pro hosty. Náš kuchař - Ivo, s dlouhým plnovousem a pirát jak vyšitý z románu, se k němu přidal na flétnu.
Ne. 6.11., 1. den
Od rána mě bolí hlava po včerejším plenění... Byl jsem na tuto plavbu jmenován druhým bocmanem. Během čekání na posledního člena posádky školíme kadety pro práci v ráhnoví. Dostalo se mi cti nastěhovat se do kapitánské (Pepovy) kajuty, ale důvod je docela kuriózní - Atlantický kapitán (Bobeš) má na palubě přítelkyni, a nechce tuto kajutu zneuctít.
Po 11 hodině vytahujeme kotvu. Elektrický vrátek ale opět nefunguje, a tak se střídáme ve dvojicích u kliky. Třicet otočení klikou představuje jeden metr řetězu, takže nás čeká 900 otáček. Ve 12:15 je kotva venku, a
VYPLOUVÁME.
Motorujeme nejprve k přístavu Las Palomas, kde vysazujeme Pepu, Jafyho a další dva pomocníky z prací na Kanárech. Poté, co comodore Pepa za zvuku bocmanských píšťalek opustil loď a bocman Viki se vrátil s člunem, stáhli jsme českou vlajku, a máme úvodní školení od kapitána Bobše. Dáváme si panáka borovičky na šťastnou plavbu. Rozdělili jsme se do hlídek a domluvili se na společné představě o tom, jak bude probíhat plavba. Abychom se nenudili, tak každé dva dny se bude drhnout paluba a pucovat zvon. Za asi největší úspěch považuju to, že Bobeš nemá žádný problém s tím, že za Kapverdami vypneme GPS a navigovat budeme astronomicky. Zdá se, že ve výuce astronavigace budu mít podporu - Lukáš Szemla se tomu taky věnuje, přivezl si i vlastní formuláře na zpracování.
V 15h vypluváme zpoza závětří ostrova a hned se do nás opírá silný zadoboční pasát. Jen s přední plachtou, přední košovkou a spankrem plujeme 8 uzlů. Loď se silně naklání, tudíž okamžitě začal smrdět fekál. Po levoboku se objevila brigantina "Eye of the wind", kterou posádka potkala už na Kapverdách. Vyzvali jsme ji rádiem na tall-ship race do Mindela, ale to vzdali - míří totiž rovnou na Martinik. Patrik - rudovousý viking, nahodil udici s návnadou, a hned mu ryba přetrhla vlasec.
Ivo dělával kuchaře na lodích československé námořní plavby, a vaří opravdu skvěle! K snídani dnes máme chleby a švédský stůl, k obědu zeleninovo-masovou polévku s opraženým toustovým chlebem.
Hlídky se střídají vždy ve třech lidech po třech hodinách, jedna z odpoledních hlídek je kratší, aby se neopakovaly ve stejný čas. U každé hlídky je ještě čtvrtá osoba - dozor jednoho z důstojníků (kapitán, Viktor, Honza, já). Dozor může na hlídce klidně podřimovat, a zasahuje jen v případech kdy je to nutné.
Protože jsme slíbili Honzovi, že ho tuhle noc necháme vyspat, beru si dozor od 18h do půlnoci, takže vlastně na dvě hlídky. Podmínky z večera jsou celkem divoké - silný vítr 25 uzlů, velké vlny. Obojí má takovou sílu, že na La Grace poporvé zažívám scénu známou spíš z filmů - vytočený list kormidla dokáže sám tlakem vody roztočit kormidelní kolo. Loď skáče na vlnách tolik, že dole se prý nedá spát.
Až později během mého dozoru vítr mírně slábne a točí se na čistý zadní, takže balíme spankr, a plujeme jen s přední plachtou a přední košovkou.
Po. 7.11., 2. den
08:00 N 26° 27', W 16° 29'
20:00 N 26° 05', W 16° 54'
V 7 h ráno vyhlašuje kuchař snídani. Vyptávám se nočních hlídek, jestli se událo něco zajímavého, co by stálo za zápis do deníku. Prý jsme minuli jednu nákladní loď, to je vše. Dopoledne pak ale na obzoru vidíme tři plachetnice.
Po 9 h rozbalujeme i přední brámovou plachtu, a po poledni i hlavní košovku a spankr. Změnili jsme kurz víc k jihu - na 190, abychom měli vítr ze zadoboku (když je vítr přímo zezadu, nemá smysl vytahovat plachty na obou stěžních, protože přední stěžeň by byl v závětří). Je pěkně a po obloze plují beránky. Vlasta se rozčiluje, že ho meteorologové na plachtařských kurzech vždy učili, že nad mořem nevzniká termická oblačnost.
Jak se snažíme plout správně na vítr a ten se chvílemi točí, plujeme občas spíš ke břehům Afriky, než ke Kapverdám. Dopoledne jsem vyhlásil, že po obědě uděláme první lekci kurzu astronavigace. To jsem ovšem předpokládal, že oběd bude okolo jedné hodiny, a ne až ve tři! Nakonec ale i na astronavigaci došlo, vysvětlil jsem jim základy měření sextantem a jaké opravy se u něj dělají.
Po západu Slunce provádíme cvičné měření výšky Měsíce a Jupitera, a porovnáváme se správnými výškami na základě známé polohy. Mám ze svých studentů opravdu radost, někteří se dostali až na přesnost 0,2'! ( konkr0tn2 Lukáš, ale ten je už zkušený navigátor, ze kterého jsem udělal svého asistenta.)
K obědu dnes udělal Ivo maso s brambory a červeným zelím, k večeři masovou polévku se zeleninou a nudlemi (z nařízení kapitána se odedneška mění složení jídel - k obědu hlavní jídlo a k večeři polévka). Posádka si stěžuje, že je jí hrozná zima, ale to se týká spíš těch, kteří teď strávili dva týdny až měsíc na Kanárech, a ne těch, kteří před pár dny přiletěli z Prahy.
Út., 8.11., 3. den
20:00 N 24° 56', W 17° 48'
V noci mám dozor od 2 do 5 h. S Lukášem a Vlastou si dáváme "pěstní souboj intelektuálů" - kdo přesněji změří výšku Měsíce pomocí pěsti v natažené ruce. Potom Lukáš za mé asistence měří polohu interceptem z měření Siria, Capelly a Jupiteru. Šířka vyšla perfektně, ale délka je ulétlá hodně, musíme to přes den znovu přepracovat. Je ale krásná noc s Měsícem.
Ráno mě budí volání Patrika, že jsou vidět delfíni, ale jsem příliš líný vstávat. Před přídí jich bylo prý určitě dvacet, a kolem lodi byli další. Michal si z přídě i jednoho pohladil. Při té příležitosti cosi Patrikovi utrhlo návnadu z vlasce, ale delfín prý není tak hloupý.
Celou noc plujeme prakticky na čistý zadní vítr, s rozbalenými všemi třemi plachtami na předním stěžni. Rychlost se pohybuje mezi 3 a 4 uzly. Ráno opět přidáváme hlavní košovku a spankr, a zkoušíme zadobočák.
Po snídani je generální úklid lodi. Drhnou se paluby a uklízí se salón, uvazovací lana koupeme tažením za lodí. Potom kapitán přitloukl na vratipeň minci La Grace - kdo první uvidí Kapverdy, je jeho. Po úklidu je přípitek - na úklid. Chtěl jsem dopoledne vysvětlit lidem principy určení polohy z kulminace, a pak ji v poledne naměřit, ale úklid mi překazil plány na teorii, a téměř zatažená obloha plány na měření. Nakonec se občas objevily díry v mracích, a tak se Lukáš rozhodl udělat třikrát po 2 hodinách měření Slunce, a z nich určit polohu interceptem. Jde mu to velice dobře. Jeho tři poziční linie se protínají v malém trojúhelníku, jehož střed je pouze 3 NM od naší polohy určené z GPS. A to je třeba zdůraznit, že největším zdrojem chyby je přesun pozičních linií do společného času na základě upluté vzdálenosti a kurzu, které Lukáš bere pouze z rychlosti a kompasového kurzu.
Po přepracování Lukášových nočních měření se ukázalo, že chyba byla v odečtu z tabulek. Nakonec mu poloha vyšla jen asi 5 NM od polohy určené z GPS.
Každý den v 11 h dopoledne zapínáme elektrocentrálu na hlavním koši (v praxi to znamená vylézt vždy do koše s 5-litrovou lahví benzínu uvázanou na sedáku, dolít benzín a nastartovat) a dobíjíme baterie. Poslední dny s nimi ale jsou nějaké potíže a centrála se zapíná 2x denně.
K obědu připravil Ivo kuřecí stehna a křídla s rýží. Dobrý kapitán a kuchař je základ. Po obědě čekáme na Viktora, který chce dát kadetům další instruktáž k práci s lany, ale nevylézá a nevylézá, tak pokračuju s další částí kurzu navigace. Probíráme souřadnice (GHA a Deklinace), jak se hledají v almanachu, a metodu kulminace, neboli pravého poledne. Viktor vylezl, dal si cigáro, a opět zmizel, a tak lanovou instruktáž dělám sám.
Celý den je velice příjemná, skoro až rekreační plavba rychlostí 3 až 5 uzlů. Plachty nekasáme ani nespouštíme, jen občas se přehodí spankr a úhel příčných ráhen, abychom měli zadobočák až zaďák tu z jedné, tu z druhé strany.
Před západem Slunce kapitán prohlásil: "Na noc sundáme brám, protože z těch mraků co máme za zády by mohl přijít vítr." Pak vylezl na palubu a uviděl plachetnici před námi na obzoru: "Jestli ji budeme dohánět, tak tam brám zůstane."
Nakonec padlo rozhodnutí brám sbalit. Nahoru jdu já a dobrovolník Martin. Když jsem lezl z brámového koše na ráhno, pěkně jsem se zamotal: nejprve uvazuju dvě gaskety, které byly u stěžně. Zjišťuju, že se nemůžu pohnout dál. Přivázal jsem si gasketou k ráhnu i lano od sedáku s karabinou! Tak rozvázat a převázat. Pak nemůžu najít šlapnici. Druhou gasketou jsem totiž pro změnu tu šlapnici přivázal k ráhnu taky!.
Jirka večer zprovoznil lodní presovač, a tak máme výbornou kávu.
St. 9.11., 4. den
08:00 N 24° 22', W 18° 13'
20:00 N 23° 42', W 18° 46'
Ráno mám dozor od 8 h. Noc byla stejná jako předchozí. Ráno přišla na satelitní telefon předpověď od Pepy - stálý nesilný vítr zezadu. Nefunguje startér generátoru.
Viktor dopoledne opakuje s kadety lana. Filippe, kapitánova "žena", volá do Mariny na Kapverdách, spojení ale často vypadává. Místo v marině pro nás je, ale vytažení lodi zajišťuje poblíž nějaký jiný chlápek, dostala na něj číslo, ale telefon tvrdí, že číslo neexistuje.
S kurzanty astronavigace děláme přípravu na měření kulminace Slunce, a potom od 11 do cca 13:30 provádíme samotná měření. K závěru začala zabírat na jednom z vlasců tažených za lodí ryba, a rozběhlo se velké cvičení s plachtami. Bylo třeba skasat všechny plachty na předním stěžni, abychom zpomalili. Zavelel jsem asi 5 kadetům, a ranní Viktorovo školení přineslo ovoce, proběhlo to velice hladce a bez problémů. Na háčku udice ale visel jen igelitový pytlík. Téměř stejně hladce pak proběhlo i rozbalení plachet.
Odpoledne přišly první dlouhé oceánské vlny. Vysoké tak, že na chvíli zakryly obzor, ale bylo jich jen asi čtyři nebo pět, a pak zas ustaly. Zpracování měření kulminace dává velice pěkné výsledky! Lidé se liší od polohy určené z GPS v délce mezi od 20' do 4' a v délce máme dvě hodnoty (protože máme dva sextanty, a tak pouze dva lidé mohli čekat na maximální výšku Slunce), lišící se od správné o 4' a 1,5'.
Večer děláme s Lukášem přípravu na měření hvězd pomocí "leteckých tabulek", a za soumraku je Lukáš měří a já mu zapisuju časy a výšky. Bohužel to trochu znesnadňují mraky.
Ivo udělal k obědu řízky s domácím (či spíše lodním) bramborovým salátem.
Čt. 10.11., 5. den
08:30 N 22° 51', W 19° 24'
20:00 N 22° 11', W 19° 59'
Celou noc plujeme na čistý zaďák rychlostí 5 uzlů. Ve 23:04 jsme přetnuli obratník Raka. Ten okamžik jsme odpočítali na sekundy a s aktuální hlídkou, Viktorem a Jirkou, který si explicitně přál být na to vzbuzen, to to oslavili lahví vína. Tu ze své tajné skrýše přinesl Jirka. Nad hlavami nám k tomu svítí Měsíc v úplňku a o kousek vedle Jupiter. Ráno snad už od pěti hodin zmítají lodí velké vlny od severu - že by předzvěst silnějšího větru?
Po snídani pucujeme palubu. Kapitán se ptá: "byl někdo z vás na vojně?"
Většina starších se přihlásila.
"Tak tady na té lodi pánové neplatí, že co je mokré, to je suché."
Po úklidu posílá Viktor Patrika, Martina, Aleše a Michala zagasketovat hlavní košovku. Tu máme nezagasketovanou už několik dnů a zbytečně se tam jen plácá. Na velkých vlnách to pro de-facto nováčky není moc snadné. Jsou tam půl hodiny, což je velice dlouhá a vysilující doba. Hlavní problém mají s technikou (ačkoliv jim to Viktor dole pečlivě vysvětlil, a všichni už instruktáž na ráhně jednou zažili) - Patrikova strana začala balit plachtu od kraje místo od prostředka, takže nakonec jim tam u stěžně vznikla veliká boule. Viktor už byl odhodlán, jen co slezou, poslat je tam znovu, že bychom tam vylezli opět s nimi a pořádně jim to ukázali, ale zachránilo je to, že nakonec tu bouli zpracovali hrubou silou.
Jirka pomocí kávovaru připravil cappuccino, ale je to docela humorná situace. "Udělám dvě, postavím je na stůl, a oni se vylejou. Udělám další dvě, postavím je na stůl, a oni se zase vylejou."
V podpalubí jsou slyšet rány, až se otřásá celá loď. Jedno z děl, upevněné na podlaze v lodní spižírně, se uvolnilo, a jezdí sem a tam.
S Lukášem se díváme na jeho včerejší měření, tři hvězdy daly docela dobrou polohu, ale další dvě - Vega a Deneb, byly naměřené s chybou půl stupně.
Ivoš udělal k obědu kuřecí plátky s hranolky a tatarkou. Odpoledne máme jako svačinu ještě puding. Pokračuju v kurzu astronavigace - principy metody interceptu a přípravy na měření a zpracování pomocí leteckých tabulek. Zpestřil jsem ho tím, že přednáším v uniformě. Po západu slunce pak s kurzanty provádíme první měření na hvězdy.
Celý den plujeme na zadní vítr s třemi plachtami na předním stěžni. Poslední tři večery kouká část posádky po večerech na filmy, které pouštějí na notebooku na hlavní palubě.
Pá. 11.11., 6. den
08:00 N 21° 31', W 20° 26'
20:00 N 20° 57', W 20° 40'
Dnes v noci všichni důstojníci zazdili dozor, prý tam s hlídkami nikdo nebyl. Nejspíš nenastoupil ten první, a pak už nebyl nikdo další vzbuzen. Ryby prý za dosavadní plavbu ukously už 6 návnad. Paluba je ráno pokrytá rosou, poprvé od vyplutí z Kanárů. Vítr stálý zezadu, naše rychlost okolo 4 uzlů.
Za zádí se nám objevila malá plachetnice, chvílema nás dohání, pak zase zmizí. Evidentně křižuje po větru. To opět vyvolalo mírnou při s kapitánem - ten neustále preferuje taky křižování po větru, zatímco my bocmani jsme pro čistý zadní vítr. "Výhoda" křižování po větru spočívá v tom, že při větru ze zadoboku můžeme kromě plachet na předním stěžni rozvinout také hlavní stěžeň, a plachty se vzájemně neobírají o vítr. Větší plocha plachet zvýší rychlost, nevýhoda je ovšem v tom, že musíme plout vždy mírně mimo ideální kurz, takže ve výsledku může být doba do cíle stejná. Nakonec se rozhoduju provést výpočet nad mapou: pokud bychom dál pluli na čistý zaďák rychlostí 4 uzle přímo na Mindelo, což je kurz 220, budeme tam za 93 hodin. Pokud půjdeme na kurz 180, při němž už můžeme rozvinout zadní košovku, což nám přidá rychlost 1,5 uzlu, a pak před Kapverdami stočíme na ZJZ, budeme tam za 80 hodin. Což představuje o 10 hodin v hospodě navíc. Volba je tedy jasná, točíme na kurz 180, dolů jde hlavní košovka, na ráhno cestuje spankr, a vytahujeme taky hlavní košovku.
Strojník Honza mezitím zprovoznil generátor, a na to jsme se napili.
Po poledni Viki s Michalem spletli oka na otěžové kladky ke kosatce, natáhli k ní provizorní levou otěž (pravou už měla), a pak jde na La Grace poprvé v historii kosatka nahoru. Je to trochu složitější proces než vytahování přední stěhovky, protože kosatkový stěh není upevněn pevně na čelenu, ale na kroužku, který klouže pomocí lana (pro něj Viki ještě nemá příhodný název) po čelenové čnělce nahoru a dolů. Po pár experimentech zjišťujeme, že nejoptimálnější postup je následující: napnout kosatkový stěh v jeho dolní poloze, vytáhnout kosatku pomocí výtahu, a pak posunout stěh po čnělce nahoru. Při tom je ovšem třeba opět mírně povolovat výtah i samotný stěh. Na závěr se výtah i se stěhem pevně dotáhnou.
Zcela logicky ovšem po celé operaci s plachtami
vítr zeslábl tak, že se skoro nehýbeme. S kosatkou pak máme ještě několikeré cvičení, protože se přehazuje na druhou stranu a pak spouští úplně.
K obědu máme kuřecí kousky na kari s rýží. Předjíždí nás obří nákladní loď, může být tak dvě míle daleko.
Dnes se koná křest knihy "La Grace pluje!" S Pepou jsme se domluvili, že od 15 do 17 h bude satelitní telefon na lodi stále zapnutý, on nás prozvoní a my mu zavoláme zpět, jako živý vstup přímo na křest knihy. A tak se také stalo. Volání trvalo necelých pět minut.
S Lukášem a Vlastou vedeme dlouhou diskuzi o tom, jak přesvědčit kapitána a zbytek posádky, aby na etapě z Kapverd do Karibiku byly opravdu všechny GPS vypnuté a používala by se pouze astronavigace. A taky o motivacích k takovému rozhodnutí. Zatím jsme ale nedošli k žádnému definitivnímu závěru. Celé by to záleželo především na kapitánovi, aby vydal rozhodující nařízení. Každopádně Lukáš a já máme zatím asi jediní dostatečně silnou motivaci něco takového udělat, ostatní kurzisty sice teorie zajímá, ale do její praktické realizace se moc nehrnou.
Je krátce před západem slunce, a začínáme rybám vracet skóre. Chytila se první doráda - celkem slušný kousek, mohla mít tak 70 cm. Úspěch možná souvisí s tím, že plujeme pomalu, 2 až 3 uzly. Ještě není vyrobený hák na zaseknutí ryby ve vodě, tak ji mávnutím kapitán vyhodil z vody na palubu i s vlascem. Patrik se ujal krvavé práce a hned jí uřízl hlavu.
Od severozápadu opět přišly oceánské vlny. Skládají se s menšími vlnami, které jdou naším směrem.
Večer se téměř zatáhlo, tak to vypadá, že z měření nic nebude, ale nakonec se Lukášovi podařilo změřit Venuši a Vegu. Při večeři se kolem lodi ozývají výdechy, občas vidíme i vynořující se hřbety. Na delfíny je to veliké, na kosatky malé. Možná kulohlavci.
So. 12.11., 7. den
08:00 N 20° 28', W 21° 01'
20:00 N 19° 50', W 21° 35'
V noci jsme se přehoupli přes 500 uplutých mil. Dnes ráno nás vzbudilo Vikiho ospalé volání: "velryba!" Půl posádky se vyhrnula na palubu. Byl to asi vorvaň, předtím prý byl vedle lodi, teď už byl kus za zádí. Několik minut oddychoval na hladině, a pak se efektně ponořil s ocasní ploutví vysoko nad vodou.
V noci taky kapitán chytil další rybu - úzkou, černou, zubatou tiger fish. Asi měl černé svědomí, že jsme v noci u kormidla s ním a pár lidech snědli tu včerejší. Taky se prý do udice zamotal racek. Vymotali ho, chvíli pobíhal po palubě a snažil se vzlétnout, a při té příležitosti ji i pokálel. Možná se mu to nakonec podařilo, ráno už tam nebyl. Plujeme rychlostí okolo 3 uzlů s kompletním příčným oplachtěním na předním stěžni, hlavní stěhovkou, hlavní košovkou a spankrem. Do Mindela na Kapverdách je to ještě 310 NM, touhle rychlostí tam budeme ve středu.
Po snídani drhneme palubu. Dopoledne se vlečeme rychlostí 1,5 až 2 uzle. Kapitán zvažuje nahodit motor. Píšu komodorovi Pepovi, aby nám seslal vítr (poslal předpověď počasí). Po poledni kasáme příčné plachty, a většina posádky se jde vykoupat do moře. Startujeme motor a pěti uzly míříme směr Mindelo. Tohle plácání se na vlnách už nikoho nebaví, a kapitána obzvlášť.
S Lukášem měříme v průběhu dne oba několikrát výšku Slunce, a metodou interceptu určujeme polohy. Oboje vyšlo velmi pěkně. Zahlédli jsme odpoledne hejno velryb, ale než jsme připluli blíž, ponořily se.
K obědu máme vepřo-knedlo-zelo.
S kapitánem a sloužící hlídkou sedíme na zádi až skoro do půlnoci. Kapitán se mě už třetí večer ptá: "hele, co si myslíš o těch mracích," a já mu už třetí večer odpovídám, že netuším. Kdyby to bylo na souši, myslel bych si, že jde fronta, ale na moři fakt nevím. Nicméně v noci konečně přichází předpověď počasí od komodora: zítra ještě moc foukat nemá, ale večer by měl přijít vítr 25 uzlů.
Ne. 13.11., 8. den
08:00 N 19° 05', W 22° 29'
20:00 N 18° 35', W 23° 00'
Celou noc motorujeme. Ráno při psaní zprávy poprvé vidíme létající ryby, a v noci kolem lodi prý opět vydechovali delfíni. Po snídani vypínáme motor a rozbalujeme plachty (komplet přední stěžeň, hlavní stěhovka, spankr, hlavní košovka). Na zadobočák plujeme asi tři uzly. Lodní tesař Patrik se pouští do vyřezávání plastických nápisů La Grace, které přijdou na příď lodi.
Celý den cítíme a vidíme na logu, jak postupně pomalu sílí vítr. Snad skutečně večer přijde silný vítr. Obloha se docela vyjasnila, plují malé beránky.
K obědu byly bramboráky - kuchař s nimi strávil v kuchyni celkem čtyři hodiny, a jen nastrouhat tak veliké množství brambor dalo dost práce. Byl to celé ale nápad posádky, na téhle lodi se prý bramboráky ještě nikdy nedělaly.
Odpoledne se před přídí objevilo velké stádo delfínů. Občas některý vyskočí celý nad hladinu. A po levoboku na obzoru je bílá plachta. Taky jsme chytli menší dorádu.
K večeři je fazolová polévka, takže v noci určitě přijde vítr... Kuchař Ivo má z dutého bezového stonku vyrobenou fujarku, a před každé jídlo vyhlašuje pískanou melodií. Zní skvěle, když je hlad, ale i bez něj.
Po. 14.11., 9. den
08:00 N 17° 56', W 23° 41'
20:00 N 17° 16', W 24° 31'
Někdy v noci mě budí balení brámové plachty. Potom se znovu budím před pátou ráno. Vítr, a zejména vlny, citelně zesílily. Jdu se podívat na palubu, jestli je nějaký důstojník ve službě, nebo je tam hlídka sama (nic by se ale nestalo, už jim důvěřujeme). Vzhledem k tomu že důstojnící nemají časy služeb vypsány, už nikdo z nich neví, kdy má vlastně sloužit. Nahoře ale potkávám Viktora, ten si jde lehnout, a já zůstávam s hlídkou až do rána. Duje chvílemi až dvacetiuzlový vítr, a číselník logu (rychlosti lodi) vyskakuje chvílemi až na 7 uzlů. Vlny, některé až čtyřmetrové, a stále ještě krátké, naklánějí loď až do 25stupňových náklonů, při nichž voda začíná šplouchat na hlavní palubu odtokovými otvory. Na palubě přistála asi 18cm létající ryba. Hned se jí zmocnil Jirka, a vyrobil z ní návnadu na udici.
Ráno je ještě ospalé, ale s východem slunce a snídaní celá posádka ožívá. Jednak se ve vlnách dole moc pospávat nedá, a hlavně silný vítr do všech vlévá velice optimistického ducha. Po snídani pucujeme palubu, a taky boky lodi. Blížíme se přece jen do přístavu, a popel z cigaret nalepený na bocích a cákance zubní pasty, které vypadají jak ptačí hovna, nepůsobí zrovna důstojně. Všichni věříme, že následující noc dorazíme do Mindela. Už dnes přes den, teoreticky a nebýt mraků, bychom měli zahlédnout vrchol ostrova Santo Antao.
Jirka se snaží udělat posádce presso. To se mu sice daří, ale pressovač je certifikován na 0 stupňů Beauforta, takže z něj všemi otvory teče káva.
K obědu máme cous-cous se zeleninou a pršutem.
Odpoledne téměř celá posádka postává a posedává na zadní palubě u kormidla a probíhá živá a vtipná diskuze. Netrpělivě vyhlížíme zemi, ale obzor tvoří jednolitá šeď mraků, i když nad námi přes ně prosvítá Slunce. Později je skoro jasno, ale u obzoru je silné kouřmo.
Lukáš vylezl do brámového koše, pevninu nezahlédl, ale zato velrybu - vorvaně. Asi spal na hladině, spokojeně si oddychoval a míříl do katastrofy - nechybělo ani dvacet metrů a byly bychom se srazili. Zatroubili jsme několikrát sirénou, to ho probudilo a na poslední chvíli se potopil.
K večeři máme rybí polévku, během ní se u obzoru před námi objevují první známky pevniny. Mraky u horizontu na několika místech rozděluje slabounká, sotva viditelná linka. První ji spatřil kapitán, takže mince na vratipni nejspíš nepřipadne nikomu, protože on jich má celý pytel. Po setmění pro změnu vyhlížíme maják. Před osmou hodinou občas mírně vpravo před přídí vykoukne bílé světlo, ale to je spíš nějaká loď před námi.
Út., 15.11., 10. den
04:00 N 16° 53' 03'', W 24° 59' 48''
V průběhu noci ze tmy vystupují světla měst a vesnic na ostrovech, a taky maják, ale ten zase mizí, protože vyjíždíme z jeho sektoru. Okolo třetí hodiny balíme plachty a vjíždíme do bazénu přístavu Mindelo. Uvnitř kotví i několik naprosto neosvětlených lodí - napínáme oči do tmy, abychom nějakou nesrazili. Kapitán si obkroužil kolečko, aby si otestoval hloubku, a pak jde dolů 25 metrů řetězu. Kotevní vrátek je zadrhnutý a Viki se strojníkem Honzou kopou do něj i do řetězu, aby se vždy o kousek pohnul. Poté, co se kotva na dně zasekla, už to jde snadno. Krátce před čtvrtou hodinou ranní kotvíme.
úterý, listopadu 15, 2011
14. 11. 2011 20 h.
Pozice: N 17 16, W 24 31
Cely den skvele fouka a lod sili na vlnach.
Po pulnoci budeme v Mindelu.
Malem jsme se srazili se spicim vorvanem,
probudilo ho az houkani sireny.
Pri veceri mozna vidime obrysy ostrovu, ale je silny opar.
pondělí, listopadu 14, 2011
14. 11. 2011 8 h.
Pozice: N 17 56, W 23 41
V zatazene noci se rozburacel vitr a vlny.
Chvilemi nam na logu skoci az 7 uzlu.
Na palube pristala letajici ryba.
neděle, listopadu 13, 2011
13. 11. 2011 20 h.
Pozice: N 18 35, W 23 00
Od snidane opet plachtime.
Vitr od rana mirne sili a ted sili vic.
K veceri byla fazolacka, tak v noci bude vitr urcite.
Plujeme 4 uzly.
Videli jsme skotacici delfiny a na obzoru jednu plachetnici.
Chytla se mensi dorada.
sobota, listopadu 12, 2011
12. 11. 2011 20 h.
Pozice: N 19 50, W 21 35
Bezvetri jsme vyuzili ke kratke koupeli v mori a od 13 h. motorujeme.
Obloha je uplne zatazena.
12. 11. 2011 8 h.
Pozice: N 20 28, W 21 01
Pred chvili se vedle lodi rozvaloval vorvan.
V noci chytili dalsi rybu. Plujeme 3 uzly.
11. 11. 2011 20 h.
Pozice: N 20 57, W 20 40
Oprava ranni zpravy, ryby uhryzly uz 6 navnad.
Odpoledne ale vracime skore, zarizli jsme prvni poradnou doradu.
Telefonujeme primy vstup na krest knihy La Grace pluje.
Vitr je dnes velmi slaby a vecer se zatahuje obloha.
Honza opravil generator.
Poprve na La Grace vytahujeme kosatku (plachtu), mame dnes 7 plachet.
Pri veceri nas doprovazi stado vetsich kytovcu, mozna kulohlavci.
pátek, listopadu 11, 2011
11. 11. 2011 08 h.
Pozice: N 21 31, W 20 26
V noci ryba ukousla uz treti navnadu na udici.
Z toho si muzete udelat predstavu, kolik legrace si tady uzijeme.
čtvrtek, listopadu 10, 2011
10. 11. 2011 20 h.
Pozice: N 22 11, W 19 59
Opet drhneme palubu, kazde 2 dny. Mame stabilni
mirne oblacne pocasi a zezadu stale stejny vitr, skoro jako bychom jeli
vlakem. Na lodi vladne uzasna pohoda. Odpoledne pokracuje kurz
astronavigace a vecer kurzanti poprve meri hvezdy. Jsme prave po
veceri, husta fazolacka s chlebem.
10. 11. 2011 08:30
Pozice N 22 51, W 19 24
Vcera ve 23:04 jsme pretnuli obratnik Raka. Patricne jsme to oslavili. Nocni
rychlost kolem 5 uzlu, kurz 220. Od casneho rana jdou od severu velke vlny. Ze
by predzvest silnejsiho vetru?
9. 11. 20 h.
Pozice N 23 42, W 18 46
Krasny den, jen kdyby vic fouklo.
Mereni kulminace slunce probehlo s velmi peknym vysledkem polohy od vsech
kurzantu. Nasledovalo cviceni v bleskovem kasani vsech plachet pro snizeni
rychlosti kvuli vytazeni ryby, co se chytla na udici. Bohuzel to nebyla ryba,
ale igelitovy pytel. :-D
Nefunguje starter generatoru, problem resime. Ale nevadi - mame jeste jeden.
Jako vzdy byl vyborny obed od kuchare Ivose, rizek s domacim, vlastne lodnim,
bramborovym salatem.
Ted nas sleduje nejaka velka lod.
Na Kapverdy jsme volali kvuli vytazeni lodi z vody, ale moc se s nima zatim
nedohodli.
8. 11. 20 h.
Pozice: N 24 56, W 17 48
Rano mame u lodi ohromne stado delfinu, asi 20 ks. Drbou se o prid a Michal si
jednoho i z pride pohladil. Po snidani uklid lodi - paluby a salonu. Kapitan
pribil na hlavni stezen minci La Grace, kdo prvni uvidi Kapverdy, je jeho.
Cely den skoro rekreacni plavba, rychlost 3 az 5 uzlu a jen male vlny.
Pokracujeme v kurzu astronavigace.
Rano mame u lodi ohromne stado delfinu, asi 20 ks. Drbou se o prid a Michal si
jednoho i z pride pohladil. Po snidani uklid lodi - paluby a salonu. Kapitan
pribil na hlavni stezen minci La Grace, kdo prvni uvidi Kapverdy, je jeho.
Cely den skoro rekreacni plavba, rychlost 3 az 5 uzlu a jen male vlny.
Pokracujeme v kurzu astronavigace.
pondělí, listopadu 07, 2011
7. 11. 20 h.
Pozice: N 26 05, W 16 54
Dnes fakt jen plouzeni. Chvilemi ve snaze mit trochu bocni vitr dokonce spis
smerem na Afriku nez na Kapverdy. Odpoledni klidna hladina byla ale idealni
prilezitosti pro zahajeni vyuky astronavigace a vecerni prakticka mereni. Je
hrozna zima. Jen tem, co neprileteli pred par dny z CR.
7. 11. 08 h.
Pozice: N 26 27, W 16 29
V noci nam vitr zeslabl na 15 az 20 uzlu. Plujeme 4 az 5 uzlu, kurz 220, cisty
zadak, jen 2 plachty na prednim. Nocni vlny par lidem trochu pocuchaly
zaludky.
neděle, listopadu 06, 2011
6. 11. 15.30
V Mas Palomas jsme vysadili Pepu a dalsi 3 lidi, a jen co jsme vypluli zpoza
zavetri ostrova, oprel se do nas zadobocni pasat, takze jen se tremi plachtami
plujeme 8 uzlu. Mijime brigantinu Eye of the Wind, vyzvali jsme ji radiem na
zavod, ale vzdali to :-).
zavetri ostrova, oprel se do nas zadobocni pasat, takze jen se tremi plachtami
plujeme 8 uzlu. Mijime brigantinu Eye of the Wind, vyzvali jsme ji radiem na
zavod, ale vzdali to :-).
6. 11. 12.15 Vyplouvame
Po hodine toceni klikou kotevniho rumpalu (ano, uz zase se toci rucne, ale
minimalne na Kapverdy si teto kratochvile neuzijeme).
minimalne na Kapverdy si teto kratochvile neuzijeme).
6. 11. 09.00
Poloha: 27.815, -15.761
Stojime na kotve a probiha skoleni kadetu. Vcera vecer jsme vyplenili pristav.
sobota, listopadu 05, 2011
Dobré ráno
z Londýna. Letiště Stansted je velice oblíbené mezi "batůžkáři" díky obrovské toleranci vůči těm, kteří se zde rozhodnou nocovat. V sézóně na podlaze haly je prý možné občas zahlédnout i stojící stany. Já jsem promarnil příležitost obsadit včas dlouhou (spací) sedačku, a proto se nakonec utábořil na podlaze, na velice klidném místě u zdi hned naproti odbavovacím přepážkám Ryanairu...
To místo ale už ve 4 hodiny ráno ožilo dlouhými frontami a mě nejprve probudily zvuky koleček kufrů, a nakonec vystrnadily tyto kufry do mě narážející.
To místo ale už ve 4 hodiny ráno ožilo dlouhými frontami a mě nejprve probudily zvuky koleček kufrů, a nakonec vystrnadily tyto kufry do mě narážející.
Předpověď počasí
Předpověď vypadá docela slibně - následující týden by nám z Kanárů na Kapverdy měl do zad foukat pasát o síle 15 až 20 uzlů. Až ke konci týdne začne slábnout, ale do té doby se zase předpověď může změnit... :-)
pátek, listopadu 04, 2011
Pá. 4.11. 11:45 SEČ, Londýn
Protože na letišti Stansted hodlám strávit noc, za celkem nehorázný poplatek jsem si zakoupil online připojení. A odtud se dozvěděl, že La Grace už mezitím zvedla kotvy! (Přesněji řečeno kotvu.) Přesouvá se na jihozápad ostrova Gran Canaria, do přístavu Puerto de Mogán, kde bude čekat na mě a poslední kadety.
čtvrtek, listopadu 03, 2011
Opravy na Kanárech
Včera přišel email od Vlasty Puczoka, jednoho z členů posádky (jeho web): "Opravy na lodi vrcholi, takelaz uz mame vytrimovanou, dnes jsme dokoncili zakladni nater, zitra jiz jen opravy..
Vse se ovsem provadi jen na vode, antifouling se pokusime asi az na Kapverdach."
Pro méně znalé: antifouling je nátěr na ponořené části lodi, který zpomaluje obrůstání trupu různou havětí (obsahuje sloučeniny mědi, které jsou pro ni toxické).
Vse se ovsem provadi jen na vode, antifouling se pokusime asi az na Kapverdach."
Pro méně znalé: antifouling je nátěr na ponořené části lodi, který zpomaluje obrůstání trupu různou havětí (obsahuje sloučeniny mědi, které jsou pro ni toxické).
úterý, listopadu 01, 2011
Atlantik na palubě La Grace
Milý čtenáři,
pravděpodobně Ti neuniklo, že se letos podruhé vydávám přeplout Atlantik, tentokrát na palubě historické plachetnice La Grace. Tento pátek odlétám přes Londýn do Las Palmas de Gran Canaria, odkud bychom měli v průběhu víkendu vyplout, a se zastávkou na Kapverských ostrovech doplout, snad nejpozději do 11. prosince, na Martinik. La Grace již skoro dva týdny stojí v Las Palmas, a je intenzivně opravována.
Protože jsme před nedávnem zakoupili pro loď satelitní telefon Inmarsat, budou na tomto blogu zveřejňovány aktuální novinky z plavby (cca jednou denně), a v odkazu vpravo nahoře také polohy lodi.
Budeš-li mít touhu sdělit něco posádce lodi, můžeš, a to dokonce zdarma. Na telefon lze posílat sms z webu, z tohoto odkazu:
SMS z webu
číslo telefonu je 870776487251
(pozor, prvních 5 číslic je na webu automaticky předvyplněno, stačí tam tedy zkopírovat vždy pouze 6487251).
Do sms napiš prosím i datum a čas odeslání (protože ten se v příchozí zprávě nezobrazuje).
Na telefon nevolejte, zřejmě ho nebudeme zapínat příliš často (a taky je to drahé).
středa, října 26, 2011
Další fotky z plavby
Bohatá fotogalerie z naší plavby na La Grace od Jirky Vavříka (+ některé fotky od Jirky Nováka), opatřená velice podrobnými komentářemi.
Fotogalerie
pátek, října 14, 2011
úterý, září 20, 2011
pondělí, září 19, 2011
La Grace - příručka kadeta
Dokončil jsem jednu z etap přípravy kadetské příručky pro La Grace (stále ještě ale není finální). Ke stažení zde:
Příručka kadeta
pondělí, září 12, 2011
úterý, září 06, 2011
Deník z plavby La Grace v etapě Piombino - Menorka
Pondělí 29. srpna, průliv Bonifacio
Ve funkci druhého bocmana na lodi mám tolik práce, že nestíhám vést svůj deník, natož brkem a inkoustem, jako na minulé plavbě.
V sobotu přijíždíme s bratry a Michalem expresem z Říma do Campiglio Marittima, už po cestě nám z lodi oznamil kapitán, že loď kvůli velkým vlnám nestojí na smluveném místě u mariny Salivoli, ale u trajektového mola v Piombinu. To nám ale jen zjednodušuje situaci, protože autobus z Campiglio zajíždí až tam, zatímco do Salivoli bychom museli ještě dojít kus cesty.
Z vlaku pospícháme na autobus, řidič po dotazu na lístky odpovídá, že "tonight free".
V Piombinu vylézáme na vlnolam u přístaviště, a přes zeď vidíme kotvit La Grace v zátoce. Volám Pepovi (kapitánovi), a ten pro nás na skalnaté pobřeží přijíždí člunem. Vlny zaplavují kameny na pobřeží - div, že se my i batohy dostáváme do člunu suší. Jsme poslední, na koho se čeká (úplně poslední člen posádky nakonec nedorazil vůbec), ale žádný spěch není. Na kotvě totiž zůstáváme až do neděle - je třeba zajít nakoupit potraviny. To zajišťuje v neděli dopoledne Monika s Lukášem - posledním členem z minulé posádky.
Pepa učí nově příchozí kadety názvosloví lan a jejich používání. Ze mně to sice někteří zájemci vytáhli už minulý večer, ale opakování je matka moudrosti.
V neděli ve 13h vyplouváme, a protože máme svěží boční vítr, přecházíme ihned na plachty. Při vytahování kotvy se jako dobrovolník nabízím na práci v kotevně, která spočívá ve skládání řetězu, který se hrne dovnitř průvlakem, aby se pod ním nehromadil. Moje nová zkušenost. Práce je to strašně špinavá a namáhavá. Řetež je zrezavělý a zároveň naolejovaný, což dohromady vytváří hnědou mazlavou břečku, která jde pak z těla dolů pouze jarem.
V kotevně navíc není slyšet co se děje nahoře, a protože mi nikdo nepřichází říct, že už je finálně odkotveno, zůstávám tam déle než bych musel. Když konečně sám vylézám (jen zázrakem od oleje pouze od ruk po ramena, a ne od pasu nahoru), už se rozbalují plachty.
Obeplouváme ostrov Elba a míříme na jih. Později odpoledne vítr slábne natolik, že rozvinujeme i obě brámové plachty (hlavní brámová dorazila na loď teprve nedávno). La Grace je prý poprvé pod všemi plachtami (kromě nenasazené kosatky). Pro mě to znamená odgasketování hlavní brámové plachty, což je má další premiéra (na předchozí plavbě jsem byl jen na předním brámu). Je to ještě náročnější, protože za předním brámem jsou zvratičky, na které si lze dát nohu, ale za hlavním brámem není nic. Navíc při odvazování gasket omylem povoluju i úvaz, který drží horní lem plachty u ráhna, takže musím z půlky cesty dolů znovu nahoru. A protože nahoře trávím hodně času, a výška stěžňů výrazně umocňuje houpání, mám po návratu na palubu přes bok lodi svou další premiéru na La Grace...
V průběhu odpoledne začínáme s kurzem astronavigace - seřízení a měření se sextantem.
Kapitán mě pověřuje rozdělením posádky do hlídek, což jsem provedl následovně:
č. čas
1 | 20 - 23 | Dan Sch. (starší kadet), Michal Kroužel, Mirek Beneš
2 | 23 - 02 | Honza Prokop (strojník), Jirka Peterka, Jirka Novák
3 | 02 - 05 | Jindra Vodrážka (první bocman), Jan Sch. (starší kadet), Jirka Vavřík
4 | 05 - 08 | Petr Sch. (druhý bocman), Robert Kolín, Ota Kolín
atd.
Velitelé hlídek (vždy první v seznamu) jsou vybráni jako 4 nejzkušenější členové posádky La Grace (kapitán hlídku nedrží).
Systém rozdělení do čtyř hlídek po třech hodinách má tu výhodu, že se opakuje každých 12 hodin, a proto si každý snadno zapamatuje, od kdy do kdy drží hlídku. Nevýhoda, na kterou přišli hned další noc především členové hlídek 2 a 3, je ta, že někomu rozdělí noc na dva úseky, a on se pak pořádně nevyspí, zvláště když od 8h je snídaně. Remcání proti systému bylo zaznamenáno, ale nebylo dost hlasité, takže systém se za celý týden nezměnil.
Pod plnými plachtami plujeme téměř až do rána. Míříme do průlivu Bonifacio mezi Korsikou a Sardinií. Dnes ráno, v pondělí, se probouzím po 4h. Balíme příčné plachty a přecházíme na motor, protože vítr zeslábl už příliš.
Dopoledne pokračujeme další částí kurzu astronavigace - opravy měřené výšky, souřadnice v astronavigaci, metoda kulminace (pravého poledne). Bohužel stále není na lodi tabule, a tak veškerý výklad kreslím fixami na papíry, které mi i s podložkou drží místo stojanu Dan.
Mezi 12 a 14h chceme naměřit kulminaci Slunce, ale počasí chce jinak. Jak se loď blíží do průlivu, vítr sílí v protisměru naší plavby. Místo měření balíme zbylé podélné oplachtění, a gasketujeme příčné plachty. Mě opět čeká cesta na hlavní brám. Trochu to fláká - gasketuju pouze to, na co dosáhnu s jednou nohou na brámovém koši a druhou nohou na šlapnici. Vylézt celý na ráhno si netroufám. Loď najíždí proti metrovým vlnám, skáče nahoru a dolů, což se nahoře zesiluje do úplného pekla. Mám problém se tam vůbec udržet.
Nakonec mě ale "těší", že to stejným způsobem jako já vyřešil i Jindra na předním brámu.
Zatímco jsme byli nahoře, dva gasketovači přední košovky kropí celou palubu i lidi co zůstali dole obsahem svých žaludků (jejich identita je autorovi známa :-). Snaží se je sice varovat, ale zezdola obvykle dobře nerozumíte, co na vás lidi v ráhnoví křičí, takže varování bylo spíše kontraproduktivní - všichni se na ně obrátili čelem.
Zbytek dne motorujeme proti větru na ostrov Lavezzi. V zátoce na SV pobřeží ostrova spouštíme kotvu, a vylouďujeme se na člunu na pláži. Snažíme se dostat na skály nad zátokou, odkud tušíme dobrý výhled na loď, ale je to nesmírně obtížné, protože mezi balvany jsou velké mezery, vyplněné trnitým křovím.
Na lodi zůstávají Pepa s Monikou a Honzou, neplánovaně ale také Jirka V. (zapoměli jsme na něj při odjezdu). Jindra se pro něj vrací se člunem, a je hned zaměstnán na lodi, protože kotva nedrží a je potřeba překotvit (je silný vítr). Velký keč, který kotvil v našem závětří, mezitím zvedá kotvu úplně a odplouvá.
Ze skal se vydáváme na jih od zátoky k francouzskému hřbitovu, a pak na opačnou stranu ostrova, kde stojí na ústesech mohyla připomínající ztroskotání francouzské řadové lodi Sémillante s 600 lidmi na palubě v roce 1855.
Přes noc zůstáváme na kotvě. Není to nezbytně nutné, ale posádka o to jeví celkem zájem, a tak držíme kotevní hlídky.
Už předchozí den se zavedl pěkný zvyk, který pak udržujeme po celý zbytek plavby, a který velice přispívá k pocitu dobovosti - sloužící hlídka oznamuje každou celou hodinu jedním úderem do zvonu (v noci spíše tišším) na zádi.
Úterý 30. srpna
V 7:30 pískám budíček. Ještě před snídaní zvedáme kotvu a na motor se probíjíme proti silnému větru do Bonifácké úžiny. Jak říká Pepa: tady fouká vždy, i za bezvětří.
Překonali jsme úžinu napříč, a o půl desáté kotvíme v zátoce u města Santa Teresa Gallura na Sardinii. Je třeba vyměnin bomby s plynem, natlakovat láhve se vzduchem, dokoupit nějaké potraviny. To naštěstí zajišťuje Pepův místní kamarád, na nás je odvézt bomby na člunu k pobřeží a odnést je k silnici u pláže. Vydáváme se na kopec nad pláží s vyhlídkovou věží a sochou svaté Terezy. Full-dress uniform druhého bocmana budí mezi místními velký ohlas, každý se s ním chce fotografovat :-).
Po vyplenění města se vracíme k pláži a čekáme na setkání s člunem. Signalizujeme žádost o podpůrnou palbu, které je vyhověno, a nad zátokou se rozléhá rána z děla na levoboku.
Na loď se mezitím nalodila česko-cizinecká návštěva, kterou vezeme do nedaleké zátoky na Capo Testa. Po jejím vysazení na břehu pálíme směrem k pláži celou levoboční salvu.
Po zbytek dne motorujeme k ostrovu Asinara (který se na mapě tváří být SZ mysem Sardinie), v naději, že ráno přijde vítr. Večer kotvíme v zátoce.
Středa 31. sprna
Budíček byl nařízen opět na 7:30, ale po snídani se všichni jdeme koupat. Většina posádky plave až na břeh a jde se podívat na pevnost nad zátokou. Dan si spustil na vodu kajak.
Po vykoupání vyplouváme na plachty. Spíše se ale jen ploužíme ve slabém větru. Míjíme severní cíp ostrova Asinara. Rozhoduju, že dnešní měření kulminace už musí vyjít, a protože na jih od nás je pobřeží stále příliš blízko na to, aby byl vidět mořský horizont, vynutil jsem si asi hodinu motorování, abychom se trochu pohnuli. Měření pak probíhá téměř dvě hodiny a je na začátečníky velice úspěšné.
Odpoledne pod plachtami zpracováváme, a vysvětluju další teorii - metodu Interceptu. Chystáme přípravu na večerní měření. V podvečer nás předjíždí novozélandská plachetnice. Pálíme na ni pozdrav z děla. Dan se jich ptá, kam mají namířeno, a když odpovídají, že do Mahonu na Menorku, říká jím, že mají držet stejný kurz, že budeme kormidlovat podle nich.
Na západě se objevují bouřky, a vítr sílí od jihu. Vše nasvědčuje tomu, že před námi je tlaková níže, a my míříme do ní. Tato hypotéza se ale v noci ukazuje být falešnou. Bouřky sice kolem nás zuří až do rána, ale přesouvají se na jih, a nás naštěstí žádná nezasáhla. Ráno před mým nástupem na hlídku opět slábne vítr, balíme plachty a motorujeme.
Čtvrtek 1. září
Dopoledne je příšerné dusno, na padnutí. Po poledni se naštěstí zvedá vítr, a my opět vytahujeme kompletní plachty. Vedro ale trvá celý den. Je to neuvěřitelně líný den. Dokonce plujeme celé odpoledne s nabitým dělem na pravoboku, a jen ospale zakopáváme na palubě o odpalovací dráty. Měli jsme totiž jednu palební pohotovost, když nás předbíhal na motor jakýsi katamaran. Ale protože jeho posádka o nás zdánlivě nejevila žádný zájem a minuli nás ve vzdálenosti "mimo dostřel", k palbě nedošlo (jeho australské majitele jsme pak potkali v pátek v marina office v Mahonu. Ihned se k nám hlásili, a vyšlo najevo, že se nepřibližovali, protože si mysleli, že točíme nějaký film :-).
Pátek 2. září
Ráno je opět dusno, ale ne tak silné jako včera. U obzoru je opar a nízké mraky, ale už po ránu kapitán tvrdí, že skrz ně vidí Menorku. Asi se nechce vzdát fiktivního španělského dublonu, který přibyl na stěžeň, a slíbil ji tomu, kdo první zahlédne pevninu. My skeptičtější ji vidíme až okolo poledne.
Den se nese ve znamení generálního úklidu paluby. V předchozích dnech totiž jižní vítr přinesl prach ze Sahary, a ten pokryl vše na palubě. Po úklidu přišla přeháňka, a vše umyté slavnostně opět pokrylo řídké bahínko, které steklo z lanoví...
Po třetí hodině odpoledne vplouváme do mahonského zálivu. Otáčíme se až na jeho konci poté, co jsme nenalezli žádné vhodné místo ke kotvení. U benzinky k nám ale vyráží člun z mariny a nabízejí nám místo. Za 125 euro na noc, což je za takovou loď skvělá cena. Přirážíme u mola, navštevujeme marina office, a večer vyrážíme vyplenit město. My bocmani a do třetice Michal se vracíme na loď až před 4h ráno. Zaslechl jsem jakési zvěsti o tom, že kapitán ráno kvůli nám dokonce odložil budíček...
Sobota 3. září
Ráno odjíždějí všichni tři Jirkové na trajekt na Mallorku. My ostatní ještě dokončujeme plenění města. Po obědě pak nasedáme do člunu, a plavíme na druhou stranu zálivu dobýt Golden Farm - dům, v němž svého času pobýval lord Nelson. Není to v pravém smyslu muzeum, ale soukromý pozemek, v němž jehož majitelé poskytují prohlídky po domluvě. Majitele ale nemůžeme zastihnout telefonem, a proto jdeme zkusit štěstí osobně. Už jen dobýt kopec, na němž stojí, je v odpoledním horku výzva. Na naše dotazy "donde esta lepší cesta?" navíc místní španělé jen krčí rameny.
Na vrcholu kopce nás čeká ohromné překvapení - do ústí mahonského zálivu vplouvá další historická plachetnice! Její vyboulené tři ráhnové plachty (byly čtyři, ale to jsme ještě nerozeznali) svítí do dálky nad sebou; loď se jeví větší než La Grace - že by fregata? Protože má celou dobu vítr v zádech, kasá plachty až uvnitř přístavu. My jsme si bohužel včera tak pompézní vplutí užít nemohli. Loď zastavuje v marině hned vedle La Grace, a my vidíme, že je sice větší, ale také modernější. Je to ocelová barkentina.
Naše pozornost se obrací zpět k Nelsonovu domu, před jehož pozemkem stojíme. Španělský nápis celkem intuitivně překládáme jako "vstup zakázán, prostor střežen", ale přesto se odvažujeme dál. Na zadním dvorku ohromné vily stojí auto, někdo je očividně doma. Vedle auta pobíhá velký pes, což nás na chvíli znervóznilo, ale pes se zdá být přítulnou rasou, a také se podle toho chová, proto se jako vyslaný vyjednávač odvažuju dál. Chvíli pátráme po zvonku, ale pak sám vylézá jakýsi rozespalý pán (právě končí siesta). V první chvíli na nás hledí dost vyjeveně, ale po vysvětlení kdo jsme ochotně souhlasí s tím, že nám dům ukáže (ukazuje se, že majitel není doma, a ten pán je zahradník). Full-dress uniform opět splnila svůj účel :-).
Interiér domu nám vyráží dech - propadli jsme se o 200 let zpátky. Vše je zařízeno jak na přelomu 18. a 19. století. Dokonce mám možnost osahat si (s maximální opatrností) mahagonový oktant. Na oplátku bereme Wolfa, jak se ten pán jmenuje, a jeho syna (nebo dceru? Těžko se to dá poznat) na loď. Kapitán odchází ještě vysvětlit do maríny, proč jsme z mola neodpluli hned ráno, a pak se odvazujeme, vystřelujeme z děla na vedle stojící »Atlantis«, a spouštíme kotvu uprostřed zálivu.
S Wolfem opět usedáme do člunu a vydáváme se na ostrov uprostřed zálivu, přiléhavě přezdívaný Bloody Island. V 18. století tam stával velký britský špitál, který se v současnosti rekonstruuje na muzeum. Bohužel je zavřený, a Wolf marně hledá svého kamaráda, který by nás pustil dovnitř. Nicméně do přízemí se dá nahlédnout okny, a ten pohled nahání chvílemi husí kůži.
Večer prší. Čekáme na přestávku mezi přeháňkami, a pak se s kapitánem, Jindrou, Michalem, Mirkem a Danem vydáváme navštívit na člunu »Atlantis«. Během naší nedlouhé plavby se ale spouští nejhorší liják za celý týden vůbec. Připlouváme mokří na kost, a dál prší. Kapitán »Atlantis« navíc paří někde na břehu, tak naše naděje, že bychom mohli být oficiálně přivítáni, rychle hasnou. Chvíli postáváme v zimě na horní palubě, kde sice také probíhá jakási párty, ale pak se obracíme a vracíme se na loď.
A dobře děláme, protože následující den vstáváme ve 4:45, abychom v 7:30 sedli v Mahonu na zpáteční letadlo.
Ve funkci druhého bocmana na lodi mám tolik práce, že nestíhám vést svůj deník, natož brkem a inkoustem, jako na minulé plavbě.
V sobotu přijíždíme s bratry a Michalem expresem z Říma do Campiglio Marittima, už po cestě nám z lodi oznamil kapitán, že loď kvůli velkým vlnám nestojí na smluveném místě u mariny Salivoli, ale u trajektového mola v Piombinu. To nám ale jen zjednodušuje situaci, protože autobus z Campiglio zajíždí až tam, zatímco do Salivoli bychom museli ještě dojít kus cesty.
Z vlaku pospícháme na autobus, řidič po dotazu na lístky odpovídá, že "tonight free".
V Piombinu vylézáme na vlnolam u přístaviště, a přes zeď vidíme kotvit La Grace v zátoce. Volám Pepovi (kapitánovi), a ten pro nás na skalnaté pobřeží přijíždí člunem. Vlny zaplavují kameny na pobřeží - div, že se my i batohy dostáváme do člunu suší. Jsme poslední, na koho se čeká (úplně poslední člen posádky nakonec nedorazil vůbec), ale žádný spěch není. Na kotvě totiž zůstáváme až do neděle - je třeba zajít nakoupit potraviny. To zajišťuje v neděli dopoledne Monika s Lukášem - posledním členem z minulé posádky.
Pepa učí nově příchozí kadety názvosloví lan a jejich používání. Ze mně to sice někteří zájemci vytáhli už minulý večer, ale opakování je matka moudrosti.
V neděli ve 13h vyplouváme, a protože máme svěží boční vítr, přecházíme ihned na plachty. Při vytahování kotvy se jako dobrovolník nabízím na práci v kotevně, která spočívá ve skládání řetězu, který se hrne dovnitř průvlakem, aby se pod ním nehromadil. Moje nová zkušenost. Práce je to strašně špinavá a namáhavá. Řetež je zrezavělý a zároveň naolejovaný, což dohromady vytváří hnědou mazlavou břečku, která jde pak z těla dolů pouze jarem.
V kotevně navíc není slyšet co se děje nahoře, a protože mi nikdo nepřichází říct, že už je finálně odkotveno, zůstávám tam déle než bych musel. Když konečně sám vylézám (jen zázrakem od oleje pouze od ruk po ramena, a ne od pasu nahoru), už se rozbalují plachty.
Obeplouváme ostrov Elba a míříme na jih. Později odpoledne vítr slábne natolik, že rozvinujeme i obě brámové plachty (hlavní brámová dorazila na loď teprve nedávno). La Grace je prý poprvé pod všemi plachtami (kromě nenasazené kosatky). Pro mě to znamená odgasketování hlavní brámové plachty, což je má další premiéra (na předchozí plavbě jsem byl jen na předním brámu). Je to ještě náročnější, protože za předním brámem jsou zvratičky, na které si lze dát nohu, ale za hlavním brámem není nic. Navíc při odvazování gasket omylem povoluju i úvaz, který drží horní lem plachty u ráhna, takže musím z půlky cesty dolů znovu nahoru. A protože nahoře trávím hodně času, a výška stěžňů výrazně umocňuje houpání, mám po návratu na palubu přes bok lodi svou další premiéru na La Grace...
V průběhu odpoledne začínáme s kurzem astronavigace - seřízení a měření se sextantem.
Kapitán mě pověřuje rozdělením posádky do hlídek, což jsem provedl následovně:
č. čas
1 | 20 - 23 | Dan Sch. (starší kadet), Michal Kroužel, Mirek Beneš
2 | 23 - 02 | Honza Prokop (strojník), Jirka Peterka, Jirka Novák
3 | 02 - 05 | Jindra Vodrážka (první bocman), Jan Sch. (starší kadet), Jirka Vavřík
4 | 05 - 08 | Petr Sch. (druhý bocman), Robert Kolín, Ota Kolín
atd.
Velitelé hlídek (vždy první v seznamu) jsou vybráni jako 4 nejzkušenější členové posádky La Grace (kapitán hlídku nedrží).
Systém rozdělení do čtyř hlídek po třech hodinách má tu výhodu, že se opakuje každých 12 hodin, a proto si každý snadno zapamatuje, od kdy do kdy drží hlídku. Nevýhoda, na kterou přišli hned další noc především členové hlídek 2 a 3, je ta, že někomu rozdělí noc na dva úseky, a on se pak pořádně nevyspí, zvláště když od 8h je snídaně. Remcání proti systému bylo zaznamenáno, ale nebylo dost hlasité, takže systém se za celý týden nezměnil.
Pod plnými plachtami plujeme téměř až do rána. Míříme do průlivu Bonifacio mezi Korsikou a Sardinií. Dnes ráno, v pondělí, se probouzím po 4h. Balíme příčné plachty a přecházíme na motor, protože vítr zeslábl už příliš.
Dopoledne pokračujeme další částí kurzu astronavigace - opravy měřené výšky, souřadnice v astronavigaci, metoda kulminace (pravého poledne). Bohužel stále není na lodi tabule, a tak veškerý výklad kreslím fixami na papíry, které mi i s podložkou drží místo stojanu Dan.
Mezi 12 a 14h chceme naměřit kulminaci Slunce, ale počasí chce jinak. Jak se loď blíží do průlivu, vítr sílí v protisměru naší plavby. Místo měření balíme zbylé podélné oplachtění, a gasketujeme příčné plachty. Mě opět čeká cesta na hlavní brám. Trochu to fláká - gasketuju pouze to, na co dosáhnu s jednou nohou na brámovém koši a druhou nohou na šlapnici. Vylézt celý na ráhno si netroufám. Loď najíždí proti metrovým vlnám, skáče nahoru a dolů, což se nahoře zesiluje do úplného pekla. Mám problém se tam vůbec udržet.
Nakonec mě ale "těší", že to stejným způsobem jako já vyřešil i Jindra na předním brámu.
Zatímco jsme byli nahoře, dva gasketovači přední košovky kropí celou palubu i lidi co zůstali dole obsahem svých žaludků (jejich identita je autorovi známa :-). Snaží se je sice varovat, ale zezdola obvykle dobře nerozumíte, co na vás lidi v ráhnoví křičí, takže varování bylo spíše kontraproduktivní - všichni se na ně obrátili čelem.
Zbytek dne motorujeme proti větru na ostrov Lavezzi. V zátoce na SV pobřeží ostrova spouštíme kotvu, a vylouďujeme se na člunu na pláži. Snažíme se dostat na skály nad zátokou, odkud tušíme dobrý výhled na loď, ale je to nesmírně obtížné, protože mezi balvany jsou velké mezery, vyplněné trnitým křovím.
Na lodi zůstávají Pepa s Monikou a Honzou, neplánovaně ale také Jirka V. (zapoměli jsme na něj při odjezdu). Jindra se pro něj vrací se člunem, a je hned zaměstnán na lodi, protože kotva nedrží a je potřeba překotvit (je silný vítr). Velký keč, který kotvil v našem závětří, mezitím zvedá kotvu úplně a odplouvá.
Ze skal se vydáváme na jih od zátoky k francouzskému hřbitovu, a pak na opačnou stranu ostrova, kde stojí na ústesech mohyla připomínající ztroskotání francouzské řadové lodi Sémillante s 600 lidmi na palubě v roce 1855.
Přes noc zůstáváme na kotvě. Není to nezbytně nutné, ale posádka o to jeví celkem zájem, a tak držíme kotevní hlídky.
Už předchozí den se zavedl pěkný zvyk, který pak udržujeme po celý zbytek plavby, a který velice přispívá k pocitu dobovosti - sloužící hlídka oznamuje každou celou hodinu jedním úderem do zvonu (v noci spíše tišším) na zádi.
Úterý 30. srpna
V 7:30 pískám budíček. Ještě před snídaní zvedáme kotvu a na motor se probíjíme proti silnému větru do Bonifácké úžiny. Jak říká Pepa: tady fouká vždy, i za bezvětří.
Překonali jsme úžinu napříč, a o půl desáté kotvíme v zátoce u města Santa Teresa Gallura na Sardinii. Je třeba vyměnin bomby s plynem, natlakovat láhve se vzduchem, dokoupit nějaké potraviny. To naštěstí zajišťuje Pepův místní kamarád, na nás je odvézt bomby na člunu k pobřeží a odnést je k silnici u pláže. Vydáváme se na kopec nad pláží s vyhlídkovou věží a sochou svaté Terezy. Full-dress uniform druhého bocmana budí mezi místními velký ohlas, každý se s ním chce fotografovat :-).
Po vyplenění města se vracíme k pláži a čekáme na setkání s člunem. Signalizujeme žádost o podpůrnou palbu, které je vyhověno, a nad zátokou se rozléhá rána z děla na levoboku.
Na loď se mezitím nalodila česko-cizinecká návštěva, kterou vezeme do nedaleké zátoky na Capo Testa. Po jejím vysazení na břehu pálíme směrem k pláži celou levoboční salvu.
Po zbytek dne motorujeme k ostrovu Asinara (který se na mapě tváří být SZ mysem Sardinie), v naději, že ráno přijde vítr. Večer kotvíme v zátoce.
Středa 31. sprna
Budíček byl nařízen opět na 7:30, ale po snídani se všichni jdeme koupat. Většina posádky plave až na břeh a jde se podívat na pevnost nad zátokou. Dan si spustil na vodu kajak.
Po vykoupání vyplouváme na plachty. Spíše se ale jen ploužíme ve slabém větru. Míjíme severní cíp ostrova Asinara. Rozhoduju, že dnešní měření kulminace už musí vyjít, a protože na jih od nás je pobřeží stále příliš blízko na to, aby byl vidět mořský horizont, vynutil jsem si asi hodinu motorování, abychom se trochu pohnuli. Měření pak probíhá téměř dvě hodiny a je na začátečníky velice úspěšné.
Odpoledne pod plachtami zpracováváme, a vysvětluju další teorii - metodu Interceptu. Chystáme přípravu na večerní měření. V podvečer nás předjíždí novozélandská plachetnice. Pálíme na ni pozdrav z děla. Dan se jich ptá, kam mají namířeno, a když odpovídají, že do Mahonu na Menorku, říká jím, že mají držet stejný kurz, že budeme kormidlovat podle nich.
Na západě se objevují bouřky, a vítr sílí od jihu. Vše nasvědčuje tomu, že před námi je tlaková níže, a my míříme do ní. Tato hypotéza se ale v noci ukazuje být falešnou. Bouřky sice kolem nás zuří až do rána, ale přesouvají se na jih, a nás naštěstí žádná nezasáhla. Ráno před mým nástupem na hlídku opět slábne vítr, balíme plachty a motorujeme.
Čtvrtek 1. září
Dopoledne je příšerné dusno, na padnutí. Po poledni se naštěstí zvedá vítr, a my opět vytahujeme kompletní plachty. Vedro ale trvá celý den. Je to neuvěřitelně líný den. Dokonce plujeme celé odpoledne s nabitým dělem na pravoboku, a jen ospale zakopáváme na palubě o odpalovací dráty. Měli jsme totiž jednu palební pohotovost, když nás předbíhal na motor jakýsi katamaran. Ale protože jeho posádka o nás zdánlivě nejevila žádný zájem a minuli nás ve vzdálenosti "mimo dostřel", k palbě nedošlo (jeho australské majitele jsme pak potkali v pátek v marina office v Mahonu. Ihned se k nám hlásili, a vyšlo najevo, že se nepřibližovali, protože si mysleli, že točíme nějaký film :-).
Pátek 2. září
Ráno je opět dusno, ale ne tak silné jako včera. U obzoru je opar a nízké mraky, ale už po ránu kapitán tvrdí, že skrz ně vidí Menorku. Asi se nechce vzdát fiktivního španělského dublonu, který přibyl na stěžeň, a slíbil ji tomu, kdo první zahlédne pevninu. My skeptičtější ji vidíme až okolo poledne.
Den se nese ve znamení generálního úklidu paluby. V předchozích dnech totiž jižní vítr přinesl prach ze Sahary, a ten pokryl vše na palubě. Po úklidu přišla přeháňka, a vše umyté slavnostně opět pokrylo řídké bahínko, které steklo z lanoví...
Po třetí hodině odpoledne vplouváme do mahonského zálivu. Otáčíme se až na jeho konci poté, co jsme nenalezli žádné vhodné místo ke kotvení. U benzinky k nám ale vyráží člun z mariny a nabízejí nám místo. Za 125 euro na noc, což je za takovou loď skvělá cena. Přirážíme u mola, navštevujeme marina office, a večer vyrážíme vyplenit město. My bocmani a do třetice Michal se vracíme na loď až před 4h ráno. Zaslechl jsem jakési zvěsti o tom, že kapitán ráno kvůli nám dokonce odložil budíček...
Sobota 3. září
Ráno odjíždějí všichni tři Jirkové na trajekt na Mallorku. My ostatní ještě dokončujeme plenění města. Po obědě pak nasedáme do člunu, a plavíme na druhou stranu zálivu dobýt Golden Farm - dům, v němž svého času pobýval lord Nelson. Není to v pravém smyslu muzeum, ale soukromý pozemek, v němž jehož majitelé poskytují prohlídky po domluvě. Majitele ale nemůžeme zastihnout telefonem, a proto jdeme zkusit štěstí osobně. Už jen dobýt kopec, na němž stojí, je v odpoledním horku výzva. Na naše dotazy "donde esta lepší cesta?" navíc místní španělé jen krčí rameny.
Na vrcholu kopce nás čeká ohromné překvapení - do ústí mahonského zálivu vplouvá další historická plachetnice! Její vyboulené tři ráhnové plachty (byly čtyři, ale to jsme ještě nerozeznali) svítí do dálky nad sebou; loď se jeví větší než La Grace - že by fregata? Protože má celou dobu vítr v zádech, kasá plachty až uvnitř přístavu. My jsme si bohužel včera tak pompézní vplutí užít nemohli. Loď zastavuje v marině hned vedle La Grace, a my vidíme, že je sice větší, ale také modernější. Je to ocelová barkentina.
Naše pozornost se obrací zpět k Nelsonovu domu, před jehož pozemkem stojíme. Španělský nápis celkem intuitivně překládáme jako "vstup zakázán, prostor střežen", ale přesto se odvažujeme dál. Na zadním dvorku ohromné vily stojí auto, někdo je očividně doma. Vedle auta pobíhá velký pes, což nás na chvíli znervóznilo, ale pes se zdá být přítulnou rasou, a také se podle toho chová, proto se jako vyslaný vyjednávač odvažuju dál. Chvíli pátráme po zvonku, ale pak sám vylézá jakýsi rozespalý pán (právě končí siesta). V první chvíli na nás hledí dost vyjeveně, ale po vysvětlení kdo jsme ochotně souhlasí s tím, že nám dům ukáže (ukazuje se, že majitel není doma, a ten pán je zahradník). Full-dress uniform opět splnila svůj účel :-).
Interiér domu nám vyráží dech - propadli jsme se o 200 let zpátky. Vše je zařízeno jak na přelomu 18. a 19. století. Dokonce mám možnost osahat si (s maximální opatrností) mahagonový oktant. Na oplátku bereme Wolfa, jak se ten pán jmenuje, a jeho syna (nebo dceru? Těžko se to dá poznat) na loď. Kapitán odchází ještě vysvětlit do maríny, proč jsme z mola neodpluli hned ráno, a pak se odvazujeme, vystřelujeme z děla na vedle stojící »Atlantis«, a spouštíme kotvu uprostřed zálivu.
S Wolfem opět usedáme do člunu a vydáváme se na ostrov uprostřed zálivu, přiléhavě přezdívaný Bloody Island. V 18. století tam stával velký britský špitál, který se v současnosti rekonstruuje na muzeum. Bohužel je zavřený, a Wolf marně hledá svého kamaráda, který by nás pustil dovnitř. Nicméně do přízemí se dá nahlédnout okny, a ten pohled nahání chvílemi husí kůži.
Večer prší. Čekáme na přestávku mezi přeháňkami, a pak se s kapitánem, Jindrou, Michalem, Mirkem a Danem vydáváme navštívit na člunu »Atlantis«. Během naší nedlouhé plavby se ale spouští nejhorší liják za celý týden vůbec. Připlouváme mokří na kost, a dál prší. Kapitán »Atlantis« navíc paří někde na břehu, tak naše naděje, že bychom mohli být oficiálně přivítáni, rychle hasnou. Chvíli postáváme v zimě na horní palubě, kde sice také probíhá jakási párty, ale pak se obracíme a vracíme se na loď.
A dobře děláme, protože následující den vstáváme ve 4:45, abychom v 7:30 sedli v Mahonu na zpáteční letadlo.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
