So. 18.12. 15:30 UT-4, Le Marine, Martinique

A to je finále naší plavby. Pro ty, co se nalodili na Lanzarote, mezi něž se počítám i já, dlouhé 3428 námořních mil. Dopili jsme poslední láhev Whisky.

Pa, 17. 12. 18:00 UT-4 Rodney Bay, Svata Lucie

Kazde krizovani ma svuj konec. Stojime u mola.

Pa, 17. 12.

04:00 - Svata Lucie po pravoboku
09:00 - Svata Lucie vlevo pred pridi
11:20 - Svata Lucie po pravoboku
13:00 - prohlidka petrohradske Ermitaze
14:00 - Svata Lucie po pravoboku

Tak to vypada, kdyz vitr fouka primo od cile, kam se chcete dostat,
a vy jste nuceni proti nemu krizovat.

16. 12. 20:00

Na Tobago Cays jsme stravili na boji sest hodin,
ted plachtime na sever na Svatou Lucii.
Hrozny nezvyk: po dvou tydnech prvni nocni plavba,
kdy nemame sever po pravoboku.

Čt. 16.12. 09:00 UT-4

Vyplouvame smer Tobago Cays.

Kurwa

Stojíme na Union Islandu a nikdo z nás nedokáže spát. Příšerně nás žerou komáři. Už víme, proč je tento ostrov "nejafričtější".

Kapitán napsal z plavby dobrou reportáž, přečíst si ji můžete TADY (musíte si ale založit účet na fóru jachting.info).

Fotky

z etapy Kanárské ostrovy - Kapverdy - Barbados jsou ZDE.

(Nemám tu software na rovnání horizontu apod., ani čas vymýšlet popisek ke každé fotce, takže prosím o pochopení).

St. 15.12. 16:10

Od 14:20 stojíme u mola na Union Island - nejafričtějšího z karibských ostrovů. Před tím jsme uskutečnili dvě krátké zastávky: vylodění na člunu na Morpion Island (asi padesátimetrovém písečném ostrůvku se slunečníkem z palmového listí) a na Palm Island.

Rekapitulace

astronavigace v etape Kapverdy - Barbados:
38 pozicnich linii a z nich celkem 12 pozic.

St, 15. 12. 8:00

Vstavam na ranni hlidku.
Pres pul obzoru se tahne retez karibskych ostrovu a ostruvku.

16:40

Vyplouvame k dalsimu cili: ostrov Union vzdaleny 110 namornich mil.

Ut, 14. 12. 16:00, Bridgetown

Vcera jsme v pristavu obdivovali "obrovske" cruiserovky.
Dnes priplula Queen Mary 2.
Boli nas za krkem a okolni lode vypadaji jako trpaslici.

Ut 14.12. 06:45

Vcerejsek a noc jsme stravili na boji v zatoce. Prochodili mesto, nakoupili cervene kratasy (ja :).

Robert prijel na palubu COPERNICA pod podminkou, ze se nauci cesky. Kurwa, jest miesenc v dupe, a on nie wie po ceski, tylko mi wieme po polski :-).

Fotky z plavby

od kapitána jsou na jeho picase.

Po, 13. 12. 10:20 Bridgetown, Barbados

Na pevnou zemi si stoupl zatim jen kapitan, ktery jde odbavit lod a posadku,
ale transoceanska etapa JE DOKONANA.

Po, 13. 12. 6:00

Barbados se uz v noci prozradil zari mest,
ale ted pred vychodem Slunce vidime jeho obrysy na horizontu.

Ne, 12. 12. 14:00 UT-4

Dnes uderem poledne nekdo jako by vypnul i zbytek vetru,
co jsme jeste meli. A...
jeden z motoru nestartuje.
Po hodine vrtani se v elektrice byl problem vyresen, nebo spis obejit.
Od te doby motorujeme.
Znamky blizici se pevniny se mnozi: priletel terej, objevili se delfini.

So, 11. 12. 14:00

Pribyva konvektivni oblacnosti a prehanek, ubyva vetru.
Priletel prvni racek z pevniny.
Vcera jsme udelali malou odbocku a navstivili zajimavou vec:
meteorologickou boji zakotvenou na dne oceanu.

Ct, 9. 12. 14:00

Skvely vitr do zad, tri az ctyrmetrove dlooouhe vlny.
Letajici ryby nad hladinou i na palube.
Prvotridni pocasi. K ranu Jizni kriz.
Vydrzi-li vitr, jsme na Barbadosu za tri dny.
Posadka Copernicu gratuluje ke spusteni La Grace na vodu.

Ut, 7. 12. 14:00

Pasat duje uz treti den, je krasne jasno.
Dnes dopoledne jsme oslavili tisic mil, ktere zbyvaji do Barbadosu, naseho
nejblizsiho cile.
Zasob jidla mame dost. Dost na to, aby vydrzely tri miliony let.
Ale dosla nam vsechna pena na koberce!

Ne, 5. 12. 14:00

Dva dny jsme motorovali, hladina byla jako zrcadlo pokrivene dlouhymi
oceanskymi vlnami. Ted to ale fouka 18 uzlu. V patek vecer jsme na obzoru
sledovali tajemnou zari nad Atlantikem.

Pa, 3. 12. 14:00

Zatahlo se a prijemne ochladilo, alespon sveze fouka.
Ode dneska budou zpravy a polohy jen jednou za dva dny.

Ct, 2. 12. 14:00 UT-4

St, 1. 12. 13:00 UT-4

Poprve za celou plavbu mame zadni vitr. Zeby konecne pasat? Delame okolo 6-7
uzlu, a jak vyplouvame ze zavetri ostrovu, zvolna zrychlujeme. Pod skoro
jasnou oblohou a na mirnych vlnkach mirime primo na zapad.

St, 1. 12. 10:45 UT-4

Vyplouvame na transatlantickou etapu.

Robert

Nevim, jestli jsem to uz psal, ale jeden ze clenu posadky je Polak. Ja ho ucim
astronavigaci, nacez z nej vypadne, ze ma za sebou namorni akademii v Gdyni a
slouzil na Daru mlodziezy! :-)

30. 11. 12:20

Stojime v pristavu Mindelo na ostrove Sao Vicente. Je tu jak v pradelne, voda
28 stupnu Celsia. Rekapitulace astronavigace za dosavadni etapu: 45 pozicnich
linii a z nich ziskano 19 pozic.

Ut, 30. 11. 7:00 UT-1 Zeme na obzoru!

Je to vrchol ostrova Santo Antao vysoky 1811 m.

Po, 29. 11. 17:00

Uz nas nebavilo nekonecne krizovani, zapli jsme motory a mirime rovnou na
Kapverdy. Dnes jsme videli dva vorvane a vcera upekli prvni chleba.

Ne, 27. 11. 17:00

Predobocni vitr, stado delfinu kulohlavych, letajici ryby a ctyri ulovene dorady.

So, 27. 11. 17:00

Dnes to moc nefouka, ale aspon nejsou vlny. Probiha vyuka posadky v
astronavigaci. Uz od pulnoci dohanime oplachteny dvojsteznik.

Posilate-li mi SMS na satelitni telefon, napiste prosim na zacatek zpravy
datum a cas (tyto udaje se mi nezobrazuji a nemam pak prehled). Diky :-).

Pa, 26. 11. 17:00

Pocasi mame krasne, stale plujeme na predobocni vitr. Za par hodin prekrocime
obratnik Raka.

Ct, 25. 11. 17:00

Za poslednich 24 hodin jsme na plachty pluli 19 hodin.

Hlidky

drzime ve dvou (kazdy na jedne strane lodi; na tak velkem korabu neni moc
dobre videt na obe strany z jednoho mista) po dvou hodinach. Jeden z tech dvou
je vzdy nekdo se skipperskou licenci. Po hodine se prekryvame, tj. kazdou
hodinu ma sluzbu A+B, B+C, C+D atd.

St, 24. 11. 19:00 UT-1

Kratce po vypluti jsme presli na pasmovy cas UT-1 (takze jsme vlastne vypluli
podle planu :-). Motorujeme smer Kapverdy. Fouka jen 6 uzlu.

St, 14:40 UT

VYPLOUVAME

SMS

Pripojil jsem na Iridium externi antenu a prisly tri nove SMS (od Bary, Mimy a
Moniky H.). Diky vsem :-). Prosim nepouzivejte diakritiku.

St, 24. 11. 10:30

Dnes uderem 14. hodiny UT chceme vyplout. Do te doby probiha drhnuti paluby,
dokupovani zasob, spinakroveho pne, urednicina s odhlasovanim lodi a posadky.
Od zapadu se blizi nekolik pasu cirru. Zrejme predzvest "sracek", co sem maji
dorazit za par dnu. Kvuli nim prvni etapa povede smerem na Kapverdy. Tam
(doufame) chytneme staly pasat. Prima cesta rovnou do Karibiku by ted
znamenala probijeni se proti vetru.

Fotky od kapitana

z drivejsich etap (jeste na Barberin), a casem i z Atlanticke etapy, jsou zde:
picasaweb.google.com/ckyacht

Ut. 15:40

Od 13:40 stojíme v marině v Santa Cruz. Předtím zastavujeme na pumpě a dobíráme obrovské množství nafty. Skládáme věci do lodi, Petr se potopil pod loď a uvolnil vrtulku speedmetru. Tlaková výše trvá.
Celkový stav posádky je 10 lidí.

Ut, 23. 11. 8:30

Celou noc motorujeme. Pred nami na obzoru je Tenerife s ostrym kuzelem Teide.
Do 12 h. jsme tam. Odchazim si dat slofika po ranni hlidce a uspesne serii
mereni.

Po, 21:30 Dalsi prvenstvi

(prvni ulovena ryba) drzi Radek: 85cm dorada. On je ale profik. Pecenou nas
uvital i po prichodu na lod. Je chutnejsi nez tunak.

Po, 22. 11. 21:00

Motorujeme na Tenerife. Abych predesel sporum o pripadne prvenstvi, musim
zcela neskromne uvest, ze to blici na teto plavbe drzim ja. Vzeslo to z
1,5hodinoveho pobytu v salonu a zpracovavani astronomickych mereni, ktere jsem
na 4 objekty provedl za soumraku. Protoze odecet minut na mych stopkach je
spis loterie, zabralo zpracovani dost namahy, ale nakonec z toho byla trefa na
par namornich mil.

Po, 22. 11. 16:00

Pripravujeme lod k vypluti na Tenerife.

Voda a nafta

Na lodi je odsolovač, který vyrobí 140 litrů pitné vody denně. Nádrže na na naftu spolu s kanystry vystačí teoreticky na polovinu celé plavby. Ale jakmile se dostaneme do stálého pasátu mezi Kapverdy a Karibikem, nemáme šanci toto množství využít.

Pár fotek

Sedím v Arrecife v restauraci s wifi. Současný plán je takový: dnes kolem 14h přiletí poslední člen posádky (sem na Lanzarote). Okolo 16h vyrazíme na Tenerife, kam bychom měli doplout v úterý ráno nebo dopoledne. Tam dokoupíme zbytek zásob, a večer, nebo ve středu ráno vyplouváme.


Briga v Santa Cruz na Tenerife


Na pláži na Tenerife




Sopka Teide


Honza a měsíční krajina pod Teide


Petr chystá seznam proviantu


Copernic

Po, 22. 11. 10:00

Osklivost katamaranu uvnitr clovek nevnima. Salon pripomina mustek velke lodi
a ma tak velky navigacni stolek, ze na nem lze rozlozit i mapu velkeho formatu
:-). Mame za sebou prvni pulhodinovou plavbu - zkouska motoru (s krouzkem;
jsou 2), ktere prosly generalkou. Je skoro jasno.

Ne, 23:00, Lanzarote, Arrecife

Lod se jmenuje Copernic (puvodne francouzska, ted se plavi pod ceskou
vlajkou). Konecne poradne jmeno pro lod! :-)

Ne., 12:20

Dopoledne jedeme na letiste, vyzvednout dalsiho clena posadky - Stefana. Cekame, cekame, a pak prisla sms: "Jsem na letisti Norte." Jenze my jsme na letisti Sur! :-D Na sever je to vic jak hodina cesty, tak mu Petr vola a pise, jak se taxikem dostane k lodi. My jedeme na plaz s vyhledem na ostrov Gomera. Poprve se koupu v Atlantiku na jeho evropske strane. Ted budeme pokracovat autem na sopku Teide.

Petr me mimochodem ustavil do funkce navigatora na celou plavbu. Moje nadeje, ze si konecne zase uziju plavbu, na ktere nebudu obtezovan tihou odpovednosti, se tedy rozplynuly :-). Nicmene uspechem je to, ze prozatim vsichni souhlasi s mym a Petrovym odhodlanim, ze GPS zustane po celou dobu plavby vypnuta (pouzivat ji budeme jen prilezitostne pro ziskani presneho casu).

Uz na dnesni ranni soumrak jsem si v letadle prichystal podrobnou pripravu pro mereni, ale z mariny je videt tak maly kousek morskeho horizontu, ze se nic merit nedalo.

Ne, 21. 11. 8:30 UT

Noc jsme stravili na Barberin, stoji v pristavu Santa Cruz. Ta lod zazila uz
cestou sem neuveritelne veci, asi nejzajimavejsi z nich je srazka s velrybou.
Oprava vcerejsi zpravy: Petr a ja letime pro katamaran na Lanzarote. Ale az v
6 vecer, predtim jeste jedeme vsichni autem z pujcovny na prohlidku ostrova.

So, 20. 11. 18:20 UT, Tenerife

Sraz s kapitanem na letisti OK. Zitra leti na Lanzarote pro katamaran, nalozi
zasoby a doveze ho sem. Duvod te zmeny lodi je ten, ze bylo na vyber: bud
dosavadni plachetni ponorka, nebo novy katamaran :-). Satelitni telefony budou
na lodi 3, a kdyz jsem prohlasil, ze chci podavat zpravy kazdy den, pohrozili
mi, ze mi ho hodi do vody :-). Vyplouvame v ut. vecer nebo st. rano (jeste
musi priletet dalsi lidi).

Posadka je na Tenerife

prave mi volali :-).

Kdyz si uvedomim, ze jim trvalo mesic, nez se tam z Italie dostali, snazim se predstavit si, jaky to asi bude pocit, az se budu letadlem vracet pres Atlantik po mesici stravenem na mori... Ale ten propastny rozdil mezi temito dvema typy cestovani je zatim nepredstavitelny.

So, 20. 11. 9:30, Viden

Spal jsem na dnesek 3,5 h., ale po dobrem vine a Captainu Morganovi ani nemam
kocovinu :-). Diky B + H + M + M + P (abecedne :-) za fajn vecer. Obsluhu
rentgenu v Praze strasne zajimal sextant :-) (ktery mam z opatrnosti v
prirucnim zavazadle). Satelitni telefon zapnu znovu az vecer na Tenerife -
nemusi kazdy videt, ze mam v batuzku tak drahou vec a taky v budovach nema
signal.

Satelitní telefon

má číslo
881631677366
Sms příjmá zdarma, ale jen odeslané z webu, odkaz na odesílání je zde: ODKAZ.
Nevolejte, stejně ho budu zapínat maximálně jednou denně.

Atlantická předpověď

Vítr nám v prvních dnech bude mezi Kanáry a Kapverdy klesat z 15 na 10 uzlů, ale směrem půjde stále na Kapverdy. Vzhledem k výraznému bezvětří na přímé trase bych to viděl spíš na variantu přes Kapverdy, ale rozhodnutí bude na zkušenějších. Navíc poslední a nejaktuálnější předpověď se pokusím stáhnout ještě v sobotu ráno.


Kliknutím se zobrazí animace v plném rozlišení.

V prvních dnech rozhodně nemůžeme počítat s velkými vlnami:



Teploty přes 20:

Plavbopis z říjnové plavby

Zatímco se budu plavit po Atlantském okeánu, můžete si pročítat společný plavbopis z naší poslední říjnové plavby. Je na samostatné stránce ZDE.

Zprávy z plavby

budou :), stejně tak pozice lodi v odkazu pod kompasovou růžicí na pravé straně blogu. Děkuji panu Vladimíru Št., který byl tak laskav a bezplatně mi na Bratislavské námořní škole zapůjčí satelitní telefon. V běžné půjčovně bych za půjčovné na měsíc dal 6000 Kč, takto mě to bude stát jen 700 až 800 Kč za paušál na měsíc (v ceně paušálu je volných 48 minut na měsíc)
Je to starší model, proto se z něj nedají odesílat sms (umí je ale příjmat, a to je pro příjemce bezplatné. Číslo sem napíšu, až ho budu znát, tj. v pátek). Dohodl jsem se proto s Veronikou, že jí každý den, nebo obden, vždy v 19h SEČ zavolám a nadiktuju pro blog potřebné údaje.

Posádka je na Madeiře

Právě mi volal Petr. Jsou na Madeiře, a sobotní připlutí do Tenerife bez problémů zvládají. Potěšil mě zprávou, že se sejdeme přímo na letišti, takže nemusím zjišťovat, jak se z letiště dopravit do mariny (asi v Las Galletas). Dále mě ubezpečil, že bude tak teplo, že nepotřebuju těžký jachtařský oděv, a stačí mi něco lehkého (ušetřím další 2 kg :-). Trochu mě zklamal informací, že budeme mít nakonec jinou loď - katamaran Lagoon 570. Katamarany se mi vůbec nelíbí, ale co nadělám. Na druhou stranu budeme mít větší pohodlí, o lepších podmínkách pro astronavigaci ani nemluvě...

Jestli zvolíme na Martinik trasu přímou, nebo přes Kapverdy, bude záležet na předpovědi počasí na první týden plavby.

Atlantik - další info

Přibylo mi několik skromných informací o plavbě. Loď je typu Bavaria 50, plaví se pod českou vlajkou (= je registrovaná v ČR) a jmenuje se Barberin. Patří mezi novější typy Bavarie, má tedy dřevěnou palubu (hurá! Aspoň něco, i když je to pořád ošklivá laminátovka). Něco víc o lodi lze nalézt zde.

Když jsem zvážil (na váze i v hlavě) všechny věci, které si chci brát sebou, dostal jsem se včetně batohu těsně pod limit do letadla: 20 kg. Pak ale nastoupilo váhání. Plavbu lodí mám v mysli spojenou s nezbytnou zimou (zatím jsem se v Evropě nikdy neplavil v období květen - září :-). Ale na jižní trase Atlantikem rozhodně zima nebude. Po ujištění Petra, že nepotřebuju holínky, a mé vlastní úvaze, že při tom všem vlněném prádle co budu mít, nepotřebuju ani dvě fleecky, a stačí mi jedna na cestu, ubyla další cenná kila v batohu. Místo nich přijdou asi druhé kraťasy :-), a hlavně další knihy a tabulky pro astronavigaci.

Vylodění

Atlantik!!!

Počítal jsem s tím, že to jednou přijde, ale že to bude už letos, to bylo trochu překvapení.

Na jaře mi zavolal nějaký člověk, představil se jako Petr L. Že prý loni přeplul Atlantik, a letos se chystá znovu, ale chtěl by se navigovat výhradně astronavigací. A že "Windward" (můj instruktor jachtingu a rovněž znalec astronavigace) nemá čás a odkázal ho na mě. Přislíbil jsem mu, že stejně na léto chystám kurzy, a že se mu ozvu.

Kurzy proběhly, pak jsme se viděli ještě několikrát. Celou tu dobu jsem tajně doufal, že mě pozve, abych se k němu připojil. Zároveň jsem se té nabídky obával, protože jsem věděl, že budu muset odmítnout. Koncem léta nabídka skutečně padla. Vyplouval 23. října. Tak jsem s díky odmítl, protože tou dobou jsem teprve měl zakončovat plavbu v Chorvatsku. Loď byla zarezervovaná, posádka s tím počítala. Asi by mě nenáviděli, kdybych to zrušil kvůli takovéhle bláznovině. Navíc mi ani nezbývalo dost dovolené, a taky jsem slíbil šéfovi, že po plavbě v Chorvatsku už budu až do Vánoc v práci.

Začátkem podzimu se situace kolem Petrovy přeplavby více vyjasnila. Vyplouvat měl skutečně 23. října, ale z Itálie! Čekala ho ještě Mallorca, Gibraltar, a teprve 22. listopadu měl opouštět Kanárské ostrovy na samotný Atlantik. Popřál jsem mu úspěšnou plavbu a nabídl mu, aby astronavigaci cvičil už během první fáze plavby, a během přestávek v přístavech se mi kdykoliv ozval, abych mu poskytl na dálku rady. Odpověděl opět nabídkou, že by byl opravdu rád, kdybych se zúčastnil a odnavigoval to spolu s ním.

V hlavě jsem si začal rozebírat všechny důvody pro a proti. Ukázalo se, že žádné pádné důvody proti nemám! Že ten hlavní důvod proti byla až do této chvíle moje nerozhodnost. A tak jsem se rozhodl, že si v práci vezmu neplacené volno, a pojedu...

A tak 20. listopadu odlétám na Tenerife. Čeká nás měsíční plavba na Martinik (Malé Antily), odkud mám zpáteční letenku na 22. prosince. Bude nás celkem 8, na desetimístné Bavarii.

Detaily plavby příliš neznám, Petr už plul středomořím, když jsem mu sdělil své finální rozhodnutí. Takže ani nevím, jestli poplujeme přímo, nebo přes Kapverdské ostrovy. Vzdálenost přímou trasou je asi 2600, přes Kapverdy necelých 3000 námořních mil. Pro třicetidenní plavbu to znamená 100 mil denně, neboli průměrnou rychlost 4 uzly (NM/h). Brnkačka... :-) Svezeme se s pasátními větry, které nám prakticky celou trasu povanou zezadu nebo zadoboku, rychlostí typicky okolo 15 uzlů.

Fotky z plavby od Matěje

zde.

Video z říjnové plavby

Fotky a trasa plavby

tentokrát odemne.

Fotky zde.

Trasa zde.

Fotky z říjnové plavby

v galerii od Michala.

Promo fotka z říjnové plavby

"Bohužel" je to jen snímek z videa :-)

So 9:45

Odjizdime z Sibeniku, kam jsme se vcera v 6 vecer uspesne vratili a vzorove
zacouvali do mariny :-). Jeste predtim jsem na chvili vysadil posadku na
pevnosti. Benzin se z lodi nakonec uplne vyvetral, takze zadny problem nebyl.
Poprve odjizdim s vracenou celou kauci.

Voda

Od vcerejska myjeme nadobi zasadne jen v morske vode (nabirame ji ze zade
vedrem) - kvapem nam dochazi cerstva voda v nadrzich.

Pa 11:10

Rano si posadka na clunu prohledla Modrou jeskyni. Ted se vracime do Sibeniku,
trva tlakova vyse a vitr fouka jen mirne z boku. Mame plne plachty, zapnuty
motor, cimz si vyrabime dobry predobocni vitr, takze chvilemi valime az 9
uzlu.

Ct 21:45

V 19:30 jsme dorazili sem na Bisevo, stojime v klidu u mola. Prave jsme udelali dobry skutek, pomohli jsme ze brehu s pristanim polske lodi.

Ct 15:45

Tlakova vyse trva, ale vitr mame dobry. Dopoledne se posadka vydala na
turisticky vylet, kapitan zustal na lodi a varil obed. Ted se presunujeme opet
na Bisevo, zitra rano se snad podari navsteva jeskyne.

St 23:15

Pred 22. hodinou jsme dorazili do zatoky. Kotva se chytla az na druhy pokus a pak jeste Michal s Matejem veslovali v clunu na breh vyvezt lano k uvazani zadi ke stromu. To bylo pro ne hodne narocne, ale nakonec se zdarilo. Drzime kotevni hlidky.

St 15:45

Dopoledne jsme stravili na kotve vetranim a susenim. Benzinova katastrofa uz
se nejevi tak strasliva jako v noci. Zato "se" dnes ucpala pumpa zachodu,
musel jsem to rozebrat a cele vycistit :-(. Mirime do zatoky Blaka na ostrove
Brac. Motorujeme; je tu tlakova vyse.

St 9:15

Ti, kdoz se zatajenym dechem ocekavali, jaka "katastrofa" nas stihne na teto
plavbe, si mohou konecne vydechnout. Stojime na kotve v pristavu Vela Luka na
ostrove Korcula. Posledni hodiny naseho prijezdu byly ponekud dramaticke.
Vecer za plavby totiz praskl kanystr s benzinem (o nemz jsme ani netusili, ze
tam je) pod sedackou kokpitu, a benzin protekl do obou zadnich koji. Matrace
jsme museli vynosit na palubu, jeden spacak je zniceny. Spali jsme s
otevrenymi okny, namackani vsichni v predni koji a salonu. Je to tu trochu jak
ve fetackem doupeti :-).

Ut 17:40

Vysadek se clunem docela bojoval i v zatoce s vetrem a vlnami. Vratili se
vsichni mokri :-). Po poledni jsme Palagruzu opustili. Vitr 20 uzlu, vlny 2-3
m, ale posadka si plavbu pod plachtami vyslovene uziva. Nasim cilem byla
Korcula, ale SV vitr nas snasi tak na zapad, ze vlastne mirime primo na Vis.
Doprovazel nas delfin, skakal cely z vody primo pred pridi.

Ut 10:30

Rano nas uvitalo 2-3m vlnami. Obkrouzili jsme Palagruzu a ted se na chranene
zatoce 5 clenu posadky vylodilo na clunu s motorem. Cekame na ne v driftu.
Prsi.

Ut 5:00

Vichrice. Uz 5 hodin driftujeme na zavetrne strane Palagruzi (do te skalami
posete zatoky se potme neodvazujeme). Lod se natoci bokem k vetru a jen se
houpe na vlnach. Obcas trosku prsi. Kdyz nas vitr odvane daleko od ostrova,
kde uz jsou vlny neprijemne, motorem se presuneme zpet.

Po 20:00

Zjistili jsme, ze nam nesviti zadni navigacni svetlo. Meli jsme ale nahradni
zarovky do auta a jedna tam pasovala. Vitr nam fouka do zad, ale obloha se
zatahla.

Po 14:15

Opet jsme doplachtili na Bisevo, chtejice se podivat na clunu do Modre
jeskyne. Pro vysoky stav vody a velke vlnobiti jsme se o to ale ani
nepokusili. Nabrali jsme kurz na Palagruzu. Dopoledne nas zastihly dve bourky
s prehankami, ale ted je pohoda, svezi vitr z predoboku, beranky, vlny 30 cm.

Ne 22:45

V zavetri Visu jsme se odpoledne naobedvali, prepluli na Bisevo, zjistili, ze
tam se stat neda kvuli velkym vlnam a ze ani nelze pokracovat na Palagruzu,
protoze by to bylo celou cestu proti vetru. Takze jsme se vratili na Vis a
stojime pres noc u mola (na mooringu) ve meste Kut.

Ne 12:15

Slunecny, ale vetrny den. Jabuku jsme jen obkrouzili, velke vlny se tam rozbijeji o brehy. Vracime se k Visu. Pred polednem spatreni delfini.

Ne 06:20

Jabuka jako maly tmave sedy kuzel na o neco svetlejsim pozadi je primo pred nami, na zapade. S vetrem skoro v zadech a polojasnou oblohou se k ni blizime 4 uzly. V noci jsme meli divoky uprk pred velkou bourkou. Trochu jsme zmokli, ale uprchli. Mame lod Svrsatu, tutez jako na jare. Rozdeleni hlidek: Sajri+Matej: 12h-4h; Michal+Katka+Bara: 4h-8h; Honza+Pepa+Zuzka: 8h-12h.

So 21:50

Po stridave plavbe na motor s plachtami a pouze na plachty se snad objevil stabilni vitr. Nema ale idealni smer, takze kormidlujeme podle vetru tak, abychom aspon priblizne pluli na jih. Timto smerem ale skoncime spis na Jabuce, nez na Visu.Tak uvidime, kam nas to zavane. Je pekne teplo, neprsi, dirami v mracich prosvita ctvrt Mesice.

So 19:05

Vitr je 11 uzlu.Rozvinuli jsme genu,a delame 4 uzly.Vic to nema smysl,protoze chceme byt u Visu za svitani.

So 17:40

Po pocatecnim cviceni v sibenickem zalivu,instruktazi posadky,kalibraci logu(rychlomeru) atd.,vyplouvame prulivem ven.Rano bychom byli radi na Visu.Obcas nam trochu prsi.

So 13:00 Sibenik

V 11 h. jsme prevzali lod, nakladame. Voda i vzduch maji 16.5 st. C.

So 6:00

V 10 hodin bychom meli byt v Sibeniku. Michal vzal s sebou dve vysilacky, takze komunikace mezi auty je pohodova.

So 00:30

Konecne mirime z Brna na jih. Auta nejdriv stala v zacpe v Praze, pak byla kolona na D1 a do Tesca u brnenského exitu na Viden, kde jsme vyzvedavali Baru, jsme se dostali az pred desatou, jenze v 10 zavirali. Tudiz jsme jeli do nonstop Tesca v KrPoli a jen prujezd Brnem tam a zpet spolkl dalsi hodinu.

Předpověď počasí pro plavbu

Vytvořeno v programu UGRIB.

Říjnová plavba po Jadranu

Následující týden nás čeká další (platí pro většinu posádky) i první (platí pro zbytek posádky) plavba po Jadranu. V pátek odpoledne odjedeme ve dvou autech do Šibeniku, odkud v sobotu odpoledne, pokud klapne vše při přebírání lodi a naloďování, vyrazíme na moře, a kam se po týdnu také vrátíme.
Posádku tvoří, v abecedním pořadí s výjimkou skippera: Sajri - skipper, Bára M., Jan Sch., Josef H., Katka C., Matěj M., Michal Kr., Zuzka Ch.

Když jsem loni v listopadu rezervoval loď typu Bavaria 36, dostali jsme nakonec Bavarii 37. V dubnu jsem rezervoval Bavarii 37, a dostali jsme Sun Odyssey 39i (číslo udává něco jako délku lodi ve stopách). Jakou loď dostaneme tentokrát se dozvíme až na místě, jisté je jen to, že rezervoval jsem Sun Odyssey 39i. Pokud nicméně tento trend bude pokračovat i nadále, budu za pár let velet tankeru...

Trasa plavby bude do jisté míry odvozena od plavby dubnové, ale vše jako vždy záleží spíše na počasí, a také na tom, jak brzy od vyplutí přijdeme o kotvu... :-) Kromě Palagruži bychom měli navštívít ještě ostrov Jabuka, což je ještě větší "díra" než Palagruža.

V jedné věci se ale tato plavba od předešlých bude lišit. Jedu na ni vybaven novým triedrem s náměrovým kompasem (náměrovým kompasem musí být sice vybavena každá loď, ale to co je k dispozici na charterových plachetnicích, je obvykle v praxi téměř nepoužitelný šrot), což nám umožní odcestovat v čase zpět o pár desítek let, a pouhé otrocké opisování polohy z GPS vyměnit za skutečnou navigaci (odborně pilotáž = navigace v příbřežní oblasti).

V rámci možností se zde na blogu budou objevovat krátké zprávy z plavby, a kliknutím na kompasovou růžici na pravé straně blogu budete moci zobrazit mapu s vyznačenou polohou lodi.

Kalifornie - fotky

Trochu víc fotek, než kolik se tu průběžně objevilo, najdete ve fotogalerii.

Kalifornie V

Zdravím z letiště v Los Angeles. Protože tu čekáme víc jak tři hodiny, koupil jsem si za necelých 8 USD celodenní připojení.

Ráno mi po posteli na GMARS cupital pavouk, nevěnoval jsem mu moc pozornost, ale pak se tam objevil ještě jednou, a náš hostitel uskakoval stranou, řka, že je to černá vdova :-). Cestou na letiště jsme navštívili Griffithovu observatoř v centru L.A. V naší terminologii bychom to označili jako lidovou hvězdárnu a planetárium.


Griffith Observatory


Centrum L.A.


Hollywood sign nad městem


Vzorek měsíční horniny (podle mohutnosti zámku opravdový :-)


Brian W. a meteorit z Meteor Crateru


Brian W. diskutuje s Einsteinem

Kalifornie IV

V pátek večer jsme se přesunuli (Bob S., Brian W., šéf a já) na amatérskou observatoř GMARS (Goat Mointain Astronomical Research Station) do Mohavské pouště. Hned dnes ráno jsem neodolal a na Goat Mountain si vzběhl. Byl jsem poučen, jak si dávat pozor na chřestýše, ale žádného jsem bohužel nepotkal :-).











Odpoledne jsme pak vyjeli na exkurzi do Joshua Tree National Park


Hidden Valley




Výhled z vrcholu Keys Mountain




Bývalý zlatý důl

Kalifornie III

Zřejmě jistá forma slepoty vůči těm největším absurditám způsobila, že jsem si toho nevšiml už v předchozích dnech: pokaždé, když začne pršet, zaplní se místní chodníky žlutými kužely a stojánky s nápisy "Attention: wet floor". Uklidňuje mě jedině to, že za absurditu to považují i místní obyvatelé...

Kalifornie II

Dnes ráno (tj. v pondělí) začala konference (DPS 2010) a taky poměrně hustě pršet, a pršelo celý den. Téměř nikdo z nás nemá deštník, taky kdo by ho vozil do sunny Californie, že...

Zdá se, že američané pomalu opouštějí svou posedlost velkými auty (škoda... :-) ). Je to vidět nejen na ulicích, ale i na všeobecném mínění: Fuck You and Your Hummer 2 (hned na druhé straně v sekci Submissions je i jeden pozdrav z Prahy :-)

Kalifornie

Takže vedle výhledu z letadla na ledovce na Baffinově ostrově, na Yellowstone a Velké solné jezero, už tu máme ještě cáchání se v Pacifiku (plavky jsem zapoměl doma a stejně by voda na koupání byla studená).

První dvě fotky jsou cosi jako přerostlí kolibříci (už podruhé jsem zapoměl jak se tomu tady říká).

Kterak jsem přišel na "chuť" kakau

O umělých horizontech pro měření výšky objektů nad obzorem na souši jsem již psal v předchozích článcích (zde a zde).

Také už jsem psal, že místo rtuti (pokud ji rozlejete, máte průser...) lze s úspěchem použít vyjetý motorový olej (pokud ho rozlejete, máte průser menší). Bohužel i ten je klasifikován jako toxická látka, a není divu, protože je to skutečně odporná a smradlavá tekutina. Když ho rozlejete, byť jen v malém množství (např. na střeše jedné nejmenované hvězdárny), je to přinejmenším nepříjemné.

Dočetl jsem se v knize The Sextant Handbook, jak ho celkem bezpečně nahradit obyčejným stolním olejem, v němž rozpustíme potravinářské barvivo. Nejprve bych měl asi vyjmenovat výhody oleje oproti vodě:

1. Olej má větší viskozitu, proto se jeho hladina méně čeří větrem, a rovněž se vzniklé vlnění rychleji tlumí.
   
2. Olej má větší index lomu a proto i hladina čistého oleje odráží lépe než hladina vody.
   
3. Olej má vyšší teplotu varu, proto se mnohem méně odpařuje. U horizontu s vodou, krytém skleněnou stříškou a postaveném na Slunci, se téměř za jakékoliv okolní teploty brzy začne stříška zevnitř rosit.
   

Černá barva vyjetého oleje pak ještě zvýší kontrast slabých objektů (hvězd) oproti pozadí, což usnadňuje jejich pozorování (totéž lze ale říci i o vodě obarvené do tmava).

Vyzbrojen poučkou z knížky jsem začal pátrat po různých potravinářských barvivech, ale brzy následovalo zklamání: téměř (nebo možná vůbec) neexistují barviva rozpustná v oleji! Nakonec ale zvítězil duch experimentátora - co takhle použít obyčejné práškové kakao? Za hodinu už na stole stály mističky, láhev stolního oleje a pytlík Holanského kakaa :-).

A výsledky jsou velice uspokojivé: už velmi malé množství kakaa zabarví olej do přijatelné tmavě hnědé barvy, v němž je odraz slabých zdrojů světla oproti odrazu v čistém oleji výborně patrný. Další přidávání kakaa sice olej nadále ztmavuje, ale ve výsledku je kontraproduktivní, protože na hladině se začne vytvářet matný škraloup, kterého se nelze téměř zbavit.



Zleva: čistý olej; olej s malou příměsí kakaa; olej s velkou příměsí kakaa.
Obrázek je pouze ilustrační, protože odraz slabých zdrojů světla se mi v hladině nepodařilo dobře vyfotit.


Očekával jsem, že kakao se v oleji pouze rozptýlí a brzy si začne sedat na dno, ale ani po dvanácti hodinách nebylo žádné viditelné sesedaní patrné. Na závěr jsem ještě celý pokus zopakoval s vodou - ukázalo se, že kakao ve vodě naprosto zlikviduje lesk hladiny. Vznikne cosi odporně hnědého a matného - prostě kakao. Fuj :-).

Fotky z víkendového kurzu astronavigace

v podhůří Jizerských hor, který jsem vedl minulý víkend

Fotogalerie

Beskydy, srpen 2010

Fotogalerie

Fotky ze Suezu

Fotogalerie

18.7.2010 neděle

Celý den nejde proud. Čaj vaříme na plynu, takže v kuchyňce je jak v parní lázni. Dělám pár věcí, které se dají dělat i bez flexy. Chystám polici na košíky v kuchyňce - na přání Moniky, budoucí lodní kuchařky. Pak pokračuju přípravou vnitřních rámečků na troje dvířka v "budce" na zadní nástavbě. Bez elektřiny je to ale pouhé řezání surových prken, dobrousit a usadit si to pak asi budou muset sami (dnes s Marinou odjíždíme). Pepa s Vikim instalují navigační světla. Láká mne zde publikovati humornou ale nešťastnou událost, která potkala Pepu v brámovém koši. Útlocitná duše by ji ale mohla považovati za příliš "shocking".

Marina natírá hnědou barvou všechny lišty kryjícíc kabely, které jsem do včerejška brousil. Honza spí, je mu nějak blbě. Ani mě není nejlíp, jsem strašně unavený a bolí mě hlava. Myslím, že oba máme po včerejšku úžeh.

Večer odjíždíme s Marinou do Saint George v Suezu na pivo, a pak autobusem do Káhiry na letiště.

17.7.2010 sobota

Ráno to vypadá, že nebudeme mít ani jednu flexu (naše je od včerejška rozbitá a pro tu půjčenou si asi brzo přijdou), ale najednou máme dvě. Arab z cizí lodi přišel, ale že bude potřebovat tu svou až odpoldne, a rovnou nám opravil tu naši. Zbytek dne ji téměř nepouštím z ruky. Marina mi skoro dýchá na záda s vysavačem a mokrým hadrem, aby to, co já obrousil, se stihlo ještě zítra natřít.

Pepa s Honzou natahují kabely ze strojovny k přístrojové desce na palubě na zádi. Při té příležitoszi objevili, že některé svazky kabelů vedoucích v nejnižších částech lodi už stihly přehlodat krysy.

Dopoledne je stejně hrozné jako včerejší, ale odpoledne začal foukat díkybohu svěží severák.

V podvečer přestal jít proud v celé loděnici. Loděnice na chvíli ztichla, a pak se rozezněla údery dlát. Jako za starých časů. Sebrali jsme se a jedeme nakupovat do Suezu.

16.7.2010 Inferno

Strašný den. Stalo se tady tradicí, že v pátek si berou volno i čeští pracanti, ale s tím, jak se blíží spuštění na vodu, kupí se nutné dodělávky, a s Pepou a Honzou zůstáváme na lodi a makáme. Jenže vůbec nefouká a ve stínu je asi 40 C. Do toho ještě na palubě dva arabové laminují vnitřky beden, takže se celou lodí táhne smrad toluenu. V pravidelných intervalech si chodíme zaplovat.

Termín spuštění ovšem zavisí pouze na arabech. Všichni tu mají podezření, že odkládají spuštění Grace, aby mohli ještě před ní spustit vedlejší Násirovu loď, která Grace stojí mírně v cestě k vodě, a museli by hýbat oběma.

Celý den brousím. Odešly uhlíky ve flexe a náhradní se nenašly, tak to chvíli vypadalo, že budu bez práce, ale Pepa hbitě zaběhl na jinou loď, a půjčil flexu tam. Už jsem se dostal z dolní paluby na palubu střední a nebezbečně se přibližuju na záď, ke kapitánské kajutě, z čehož má Pepa ohromnou "radost", protože až se tam dostanu, nadělám mu tam strašný binec, jaký za mnou postupně zůstává v celé lodi od přídě, kde jsem začal v úterý. Do odjezdu bych to ale měl stihnout vše, aby se to ještě uklidilo, a nabarvilo.

"Tak co, už jsem tě naučil nenávidět tuhle loď?"
"Ne, ale naučil jsi mě nenávidět flexu."

Pepa se ráno dvakrát natáhl na schodech, a tak se pustil do výroby držadel nad všemi schodišti. Potom dělá úpravy v kuchyňce. Honza na zádi vyrábí dřevěnou bednu, do které přijde plastová bedna s budíky a kontrolkami od motoru a baterií. Vztyčil si tam pro ty účely přes vratiráhno "stan" z plachty, ale i přesto jen za dnešek zčernal jako uhel.

Zatímco tohle píšu a stydne mi kafe, napočítal jsem jen na levém lýtku osm much najednou. Člověk už ani nemá náladu se ohánět.

15.7.2010 čtvrtek

V 6h mě probudilo hlodání a cupitání v podpalubí. Krysa. Ta replika historické lodi bude věrná se vším všudy :-). Trochu mě ráno děsilo, že vůbec nefoukal vítr, ale naštěstí se to přes den spravilo a je horko jen normálně jako předchozí dny.

Viktor vůbec nedorazil, v noci prý neslezl z WC. Dnes brousíme, tmelíme, Pepa dokončuje instalaci posledních světel. Odpoledne si jdeme zaplovat. Zrovna vrcholil příliv, a navíc je pár dnů po novu, takže bylo vody opravdu hodně. Nejvíc co jsme tu viděli (nejen já, ale i Honza, který už je tu měsíc). A taky hodně bordelu v ní, který si voda vzala na břehu tady z toho velkého smetiště (rozuměj loděnice).

Měli jsme krátký výpadek proudu (nic neobvzklého), ale důvod byl tentokrát kuriózní: kabely vedoucí k naší a vedlejší lodi ležely přes sebe, a protože už oba byly značně přetížené, v místě křížení se navzájem roztavily.

Několik hodin strávil Honza broušením vnitřků beden na palubě, které přijdou zalaminovat.

14.7.2010 středa

Od 9h makačka. Nepustil jsem flexu z ruky (kromě oběda, koupání, šlofíka, a mnoha případů, kdy ji potřeboval někdo jiný) - uvnitř kryty kabelů, na palubě světlík, z vnějšku lodi nějaké retuše. Viktor laminátuje vnitřní strany vík beden na palubě. Sehnali tady na to skelnou "tkaninu", která ovšem rozhodně není tkaná - asi 5cm kousky vláken slisované do placky, která drží pohromadě jen silou vůle (takže to průvan brzy roznesl po celé lodi). Nic lepšího se tu sehnat nedá.

Večer se mravenci vrhli na chleba. Zato už víme, jak dostat tuhle loď na vodu: stačí od ní udělat cestičku z medu až ke břehu. Pepa s Honzou dělají bramboráky. Brambory strouhají na ocelové síťce z hrubého drátu.

13.7.2010

Dopoledne s Viktorem pokračujeme v úpravách vodního stěhu. Marina dál natírá kajuty. Před 11h dorazil na loď Pepa Dvorský (přiletěl už v noci, ale spal v bytě v Suezu), a začalo se kmitat. Já zbytek dne brousím flexou dřevěné kryty na kabely, co vyrobili arabové. Marina tmelí spáry ve světlíku na hlavní palubě.

Pepa s Honzou montují navigační přístroje, které Pepa dovezl.

12.7.2010 Konečně práce

Dopoledne dorazil Viktor: "už jsi někdy ovíjel lana?"
"Ne".
"Tak se to pojď naučit."

Vylezli jsme na čelen, sundali z něj vodní stěh, který se od původní instalace už tak protáhl, že se okatice jeho napínáku téměř dotýkaly, rozpletli jeho oko, zkrátili ho, a zase zapletli. Marina natírá interiéry kajut na zádi.

Terminologická: stěhy jsou tlustá lana, která drží stěžně (a čelen) v podélné ose lodi. Vodní stěh vede z čelenu dolů pod příď, a brání jeho vyvrácení směrem vzhůru. Okatice je dřevěné oko, s krz nějž vedou lana napínacího "kladkostroje" (jenže tam nejsou žádné kladky).

Po obědě v kantýně - stále to samé (falafle, batatos, a to jsem si dnes ani nedal salát) a už mi to opravdu nechutná - si jdeme tradičně zaplovat v moři.

Následuje siesta, neboli šlofík, a pak pokračuju sám v ovinování zkráceného vodního stěhu. Viktor odjel s Marinou do města, udělalo se jí zle. Honza celý den leží, taky mu není dobře. Já si svoji běhavku odbyl včera. Každý máme ale různé příznaky. Každopádně já a Marina pijeme vodu už jen převařenou na čaj.

Zítra brzy ráno odlétá Jirka, jedu ho doprovodit do města. Něco jsme nakoupili a jdeme na pivo (Stella - Authentic Egyptian). Vracím se ve 23h. Jestli jsme předchozí večery říkali, že to tam žije, tak teď to tam úplně pulsuje.

11.7.2010 neděle

Dnes fakt není do čeho píchnout. Nedorazil ani Viktor (má střevní potíže). Uklízíme a vysáváme paluby (kromě pilin je na nich ještě spousta zbytků fošen, latěk, překližek). Doufáme, že dnes už přijede Pepa a rozdá úkoly, ale je to spíš jen zbožné přání, než nějaká ověřená informace. Arabům ale už od včerejšího rána tvrdíme, že přijede "today", zjevně to zvyšuje jejich pracovní morálku.

Jedinou zaznamenání hodnou skutečností bylo zjištění, že arabové při tmelení vnějšku lodi zatmelili i poklopy dělových střílen. Vykopli jsme je (poklopy, ne araby).

10.7.2010 - zápis 2

Po poledni vyrážíme na oběd do kantýny. Máme to samé co včera, a už mi to tak dobré nepřipadá :-).

Odpoledne se do hlavního brámového koše (krakorcového můstku, whatever...) odvážila i Marina.

Večer opět jedeme s Honzou do města, tentokrát radší už v 6. Čekáme na busík jen čtvrt hodiny, i v sámošce jsme dobře pořídili.

Na chvíli přestala téct voda, a když opět začala, objevili jsme s Jirkou, že hadicí proudí kusy nahnědlého slizu, který plave a zjevně se nemísí s vodou. Spustili jsme hadici pod loď a snažíme se všechny vyhnat. Během tohoto čištění koukám, že cca 20 metrů od lodi se při každém poryvu větru zvedá z hromady pilin pod cirkulárkou oblak jisker a plaménků (pro toho, kdo tu nebyl: zem loděnice je tvořena souvislou, možná metrovou vrstvou třísek a odřezků) Prostě arabové... Hadice spuštěná dolů se proto hned hodí.

10.7.2010 - zápis 1

Spal jsem opět na palubě, a protože jsem včera při úklidu našel v jedné z kajut i nepoužívanou moskytiéru, i docela v klidu. Ráno o půl osmé mě vzbudili arabové co přišli makat, a smrad hořícího mazutu z nedaleké továrny.

Dopoledne jsem nějaký unavený a tak spíš pospávám (zjistil jsem, že v kladkárně to smrdí po nějakém acetonu, což zřejmě odhání mouchy - ideální místo na podřimování :-). Jirka dokončuje držáky pozičních světel, Honza si dál hraje s uložením hřídele motoru kotevního vrátku. Když dorazil Viktor, začali jsme experimentovat se zaléváním palubních spár asfaltem (jmenuje se to Marine Glue a prý to bylo nehorázně drahé, ale smrdí i vypadá to jako asfalt). Z pár prken jsme stloukli napodobeninu paluby a spáry vyléváme tou černou hmotou roztavenou pomocí letlampy. První pokusy nedopadli moc dobře - teče to všude kolem (a po zaschnutí už nejde dolů).

Marina vyrábí z pruhů kůže držáky na rukojeti ručních pump.

9.7.2010

Jirka s Honzou bydlí na lodi a já se k nim přidal. Spím na palubě (v podpalubí je moc horko) zabalený v prostěradle, ale i přesto jsem utržil pár štípanců. Pitnou vodu bereme z hadice, která vede na loď. Dal jsem na ubezpečení, že i bez převaření z ní nikomu nic nebylo. Čistá je téměř nepitelná - pro její chuť bych použil asi výraz "chlupatá" - ale po přidání sirupu její chlupatost zmizí. Ve dne teče jen horká, jak se do přívodní hadice opírá slunce. Láhve s vodou skladujeme proto v lavóru ve stínu pod schůdky, překryté mokrým hadrem.

V 8 ráno vykukuju zpod svého prostěradla a zjišťuju, že je zamračeno, to bohužel trvá jen do devíti. Dnes je pátek, volný den. Arabové nepřišli, čehož jsem využil, chopil se vysavače, a v průběhu dne postupně odkrývám pilinami pokryté i vnitřní paluby. Odpoledne si jdeme s Honzou zaplavat do moře.

Pomocí lana jsme spustili na zem třímetrové dřevěné schůdky umožňující přístup na palubu ze země, a znovu je pořádně ztloukli. Byli už pěkně rozklížené a hrozilo, že se každou chvíli pod někým rozpadnou.

Večer jedeme s Jirkou busem do města. Funguje to tady tak, že člověk stojí u silnice, a když projíždí kolem bus, který má zrovna volno, zastaví. Říká se jim zde "busíky" - vejde se do nich 14 lidí (ale když člověk dřepí v otevřených dveřích a drží se střechy, tak i víc. Než jsme se dočkali volného, projelo jich asi 20, a trvalo to půl hodiny. Ale může to někdy trvat i 3/4.

Hlavní důvod cesty byl nakoupit jídlo k večeři, ale supermarket měl zavříno, asi proto že je pátek. Tak jsme aspoň zašli na pivo (lahvová Stella, za 12,5 eg. libry) v jedné nenápadné a zastrčené hospůdce.

Den první, zápis 3

Nakonec se i dnes rozjela další práce. Asistuju Honzovi při výrobě vodotěsného ložiska pro hřídel elektromotoru od kotevního vrátku. Jirka vyrábí upevnění na navigační světla.

Mouchy. Mraky much všude, už od rána. Když si chci zdřímnout, musím se i s hlavou zabalit do prostěradla, aby mě nechaly usnout. A to je prý v noci vystřídají komáři...

Večer jsme do Ahmeda (kluičina co tu odvádí nejvíc práce, hlavně dnes se snažil, ale možná proto, že se tu objevila blondýna... :-) ), nalili celkem dost coly s rumem. Zprvu se vzpouzel, ale pak podlehl přesile. Docela se opil (na arabské poměry).

Den první, zápis 2

Dáváme si kafíčko, a pak hurá do loděnice. Protože jsme tři, už se skoro vyplatí jet taxíkem místo busem. Vycházíme na ulici a hned jeden zastavuje. Už při příjezdu do loděnice je Grace nepřehlédnutelná mezi ostatními loděmi. Její dva stěžně ční vysoko. Je obrovská. Je obrovská zdálky, a ještě větší z blízka. Mnohem větší, než si lze představit ze všech fotek co už jsem viděl dohromady. První věcí, kterou jsem udělal na dřevěné lodi, bylo, že jsem se řízl o ostrou hranu nějakého kovu :-). Vlastně až třetí. První věcí bylo, že jsem vyfasoval sedák, a vylezl za Viktorovy asistence do koše na hlavním stěžni. Druhá věc následovala brzy poté, co jsem se trochu v té výšce otrkal, a vylezl až na krakorcový můstek (takový ten druhý "koš" ve 2/3 výšky stěžně). Tam už mě radší Viktor připnul karabinou, a doporučil mi stát blízko stěžně, protože "on ten můstek je ztlučený z takových klacíků, jak ostatně sám vidíš :-)".
Po snídani a dalším kafíčku mě čeká první facha - protáhnout a přibít telefonní kabel okolo kuchyňky. Než to mám, několikrát se ve stísněném prostoru v rohu kuchyně vykoupu v potu.
"Čím se tady lepí dřevo?"
"Víš, chápej tuhle loď jako jeden velký model. Takže Herkules."

Dokončeno, a víc práce pro mě zatím není. Ani pro zbytek - Honzu, Jirku, Vikiho a Marinu. Hlavní "stavbyvedoucí" Pepa dorazí až v neděli.

Jdeme na oběd do kantýny v loděnici, je to vynikající (na poprvé... Viktor má jiný názor), přejídám se a jsem personálem chválen za mou arabštinu :-). Vzduch nad zálivem se vyčistil a moře je modré jako... moře.
Odpoledne mě to nicnedělání začíná nahlodávat. Chápu se koštěte a jmu se zametat palubu od třísek a pilin. Je to sice sisyfofská práce, protože zítra to tam nejspíše bude vypadat stejně (my sice práci nemáme, ale arabové stále cosi kutí), nicméně Viktor říká, že kdyby se loď občas neuklidila, už by ani nebyla vidět. Je strašné horko, ale fouká příjemný vítr.

Egypt - dojem první

Marinu potkávám v metru asi 3/4 hodiny před dohodnutým srazem. Na letišti nám po odbavení začíná cesta příjemným zvukem otevírané plechovky piva. Cesta se dá popsat celkem stručně: v Praze jsme nasedli do letadla a v Suezu vylezli z taxíku. Sice jsem byl zastáncem dobrodružnější verze cesty prostřednictvím autobusů, ale Marina prosadila cestu taxíkem (s mým jen minimálním odporem), abychom se po příjezdu ještě stihli trochu vyspat (což se ukázalo jako zbytečná naděje, protože jsme stejně dorazili až za svítání).
Ještě před nástupem do taxíku mě čekalo smlouvání - moje slabá a neoblíbená parketa. Dle pozdějších informací od Viktora jsem s usmlouvanou cenou nedopadl nejhůře z ostatních pracantů na Grace, ale ani nejlépe. Takže spokojenost. Taxikáře jsem v Suezu musel navigovat podle GPS, místy to bylo napínavé, protože anglicky uměl jen o málo lépe než já arabsky. Po příjezdu dlouze diskutoval o sptropitném, dal jsem mu dva dolary, ale on chtěl tři. Do diskuze se po chvíli vložil i policista z místní policejní stanice (byt v němž zde bydlí stavitelé je poblíž), nerozuměl jsem ani slovo, ani na čí stojí straně. Ale to bylo fuk, za chvíli si nás přišel vyzvednout Viktor.
Domeček s bytem stojí na břehu ústí zamlženého Suezského průplavu. Dojem umocňuje panák Captaina Morgana, kterou si dáváme s Viktorem na uvítanou. Což vysvětluje i váhu Marinina batohu. Morgan + mnoho litrů ostatních lihovin totiž vypadlo právě odtud. A z Viktora vypadlo, že dva roky bydlel v Ondřejově. Takže jsme v podstatě sousedi.

Egypt - předpříprava

Jak už jsem předeslal před pár týdny, 7. července (večer) odlétám do Egypta, na 11 dnů přiložit ruce ke stavbě lodi La Grace. Loď stojí v loděnici v Suezu, a tamtéž (v Suezu) mají pronajatý byt stavitelé. Úkolem mým, a Maríny (kamarádka ze Slovenska, která jede se mnou. Jak výstižné jméno pro námořnici! :-) ) bude dopravit se z Káhiry, kam přiletíme v 02:25 ráno, do Suezu. K tomu nám Dan R. sepsal následující návod:

Cesta z Káhiry do Suezu

1.Co nejlevněji:
V Káhiře na letišti jsou 3 terminály, mezi kterými jezdí zdarma i v noci shuttle bus. Stojí přímo před halou. Tím se musíte dostat před terminál 1. Od této haly se dáte směrem na jih po silnici, kterou budou odjíždět auta pryč z letiště. Po 280 metrech dojdete k velké autobusovému stanici, krytému střechou. Řeknete řidiči "Tahrir". To je náměstí za Egyptským muzeem, kam jezdí většina veřejných autobusů. Pokud vám to řidič odsouhlasí, nasednete. Během jízdy zaplatíte průvodčímu 50 piastrů za osobu a případně dalších 50 piastrů za veliké zavazadlo. Po hodině kulturního šoku, neboť než veřejné autobusy jsou horší jen veřejné záchodky, vás vysadí na autobusovém nádraží Tahrir. Odtud se můžete vydat pěšky cca 1 km směrem na severoseverovýchod, k velikému modernímu autobusovému nádraží Cairo Gateway, které však všichni znají jako Turgoman (30°03´28"S, 31°14´18"V). Zde si u okénka, nad kterým je napsáno něco jako Suwaiz (zcela vpravo) koupíte za 7 egyptských liber místenku na autobus do Suezu. Autobusové nádraží se otevírá v 5:40 a první autobus jede v 6:00. Nasednete do autobusu a za 2 hodiny jste v Suezu. Dále jezdí malé autobusy celou noc z nádraží Ahmed Helmy bus station za hlavním vlakovým nádražím Ramses station. Jsou to malé autobusy které nemají žádný jízdní řád a jedou když se sejde dost lidí. V Suezu je nejjednodušší zaplatit taxikáři 10 liber, říct "Kabanon", nebo Attaka police station a nechat se odvézt do naší čtvrti, kde na vás rádi počkáme (29°56,77S 32°29,48V). Nebo dojet až na loď, která je naproti Suez Steel Company (velká fabrika s ještě větším nápisem); arabsky Suez Solp (29°55,15S 32°28.27V).

2. Střední varianta:
Na letišti si vezmete prvního taxíka, kterých je tam velmi mnoho. Zaplatíte 50 egyptských liber (jistě si při placení navíc řeknou o 10 liber za poplatek za výjezd z letiště. Skutečně ho zaplatili, ale měli vám to říct už při smlouvání o ceně) a necháte se odvézt na autobusové nádraží Cairo Gateway, dříve Turgoman. Zde již pokračujte podle předcházejících bodů.

3. Co nejjednodušeji:
Na letišti vezmete prvního taxika a necháte se odvézt přímo do Suezu do čtvrti Kabanon a nechte se vysadit vedle policejní stanice. (Hlavně taxikářovi neříkejte nic o lodi, jinak vás zaveze do 30km vzdáleného přístavu Sokhna). Taxík by měl stát cca 40-50 USD.

Po přečtení tohoto emailu jsem ihned zvolil variantu 3., nejen z pohodlnosti, ale i proto, že se mi z různých cest pomalu hromadí americké dolary, které mi přijde zbytečné měnit za Kč a už je jich tolik, že je pravděpodobně při žádné z budoucích cest neutratím.

Dnes jsem ale ten email četl znova a podrobně, začal si chystat mapy a mapky na cestu, a mé vzrušení narůstalo. Už jen to, když jsem zjistil, že dokážu celkem bez potíží přečíst arabsky psané názvy ulic (zejména pokud jsou u nich překlady v latince :-) ). A co teprve ta příležitost procvičit si svou arabštinu naživo! Začíná mě velice lákat varianta 1... Uvidíme ještě, co na to řekne Marína. :-)

Článek do MAPS

V úterý jsem odeslal článek o modelování tvaru súdánské planetky do Meteoritics and Planetary Science.
Preprint je zde [PDF, 411 kB].

Setkání v Rohozci

Poslední víkend jsem byl pozván na setkání námořníků a radioamatérů (průnik těchto dvou množin byl téměř roven jejich sjednocení, až na několik ojedinělých výjimek - včetně mě). Akce se konala v usedlosti hlavního organizátora - Standy, v Rohozci, nedaleko Kutné Hory. Kromě téměř neustálého šumění a pípání radiových stanic byly největší atrakcí dvě Standovi lodě - menší Eternity, ukrytá ve stodole, s níž už podle vyprávění zažil mnoho plaveb, abordáž ruské pobřežní stráže, a dokonce i najetí na mělčinu, a větší, nedávno koupená, rovněž plechovka (to není hanlivé označení, ale pouze synonymum pro kovovou loď) co už vystřídala několik majitelů, a kterou má právě v rekonstrukci.

Z diskuzí jsem odhadl, že každý druhý účastník měl svou vlastní loď.
I já jsem byl tázán: ty máš taky svou loď?
Já: ne, já zatím jezdím jen s charterovkami.
Tazatel: tak to je správný, toho se drž a nechtěj měnit... :-)

Fotogalerie

Fotky z výletu do České Kanady

Fotogalerie

Plavbopis z dubnové plavby

Michal konečně dopsal své strhující vyprávění, tak ho zde zveřejňuju v nezměněné podobě: plavba_chorvatsko_2010.pdf.

A aby to bylo pohromadě, tak zde jsou ještě další odkazy:
Přidán odkaz na galerii od Happyho

Trasa plavby

Lodní deník [PDF, 6 MB]

Moje fotky

Michiho fotky

Ondrovy fotky

Happyho fotky

V červenci do Egypta

V březnu jsem tu psal o lodi La Grace. 7. července odlétám na 11 dnů do egyptského Suezu, přiložit taky ruku k dílu.

Kurz astronavigace

pod mým vedením zde.

Dubnová plavba - fotky od Ondry

Odkaz na galerii

Astronavigace v 18. století

How to use a sextant

Základy astronavigace pro začátečníky - 2. vydání

sajri.astronomy.cz/astronavigace/

Delfíni

Druhý sestřih napříč plavbou

Archivní záběry z doby, kdy naše malá loď měla ještě kotvu

Navigační plán pro Kanal Sv. Ante

Několikrát jsem byl dotazován, jak proplout Kanalem Sv. Ante před Šibenikem v noci, za předpokladu, že by člověk neznal tvar kanálu zpaměti, a neměl k dispozici GPS. Ono i noční proplutí s pomocí GPS, kdy vše, co je k vidění, jsou jen zelená světla po pravé straně a červená po levé straně průlivu (omezíme se teď jen na situaci kdy plujeme směrem z moře do Šibeniku), je nervy drásající.

Základní navigační poučka pro takové případy zní: trasu plánujeme tak, aby připlutí do neznámého a orientačně složitého přístavu proběhlo za denního světla. Někdy tomu ale situace nepřeje. Představme si tedy, že je naprostá tma a nemáme GPS.

Prvním důležitým předpokladem je mít k dispozici kvalitní plán průlivu/přístavu. Plánem se zde rozumí detailní mapa v dostatečně malém měřítku (přičemž navigační plán je pak itinerář, podle nějž budeme postupovat).





Obrázek výše není kvalitní plán - byl ručně překreslen z topografické mapy, proto ho ke skutečné navigaci nepoužívejte! Lze ho použít maximálně k cvičným účelům, což uděláme na podzim, přičemž zvolený kontrolor bude neustále sledovat naši opravdovou polohu na GPS.

První pohled do plánu patří izobatám - spojnicím stejných hloubek. Vidíme, že v téměř celé šířce kanálu je bezpečná hloubka, což je pozitivní, ale pro navigaci ne úplně ideální. Dno prudce klesá, a 20m izobata je velice blízko, místy jen 15-20 metrů, u břehů. Kdyby byla od břehů dále, mohli bychom k navigaci použít hloubkoměr a proplout kanálem téměř naslepo - kdykoliv by hloubka klesla pod 20 m, věděli bychom, že musíme změnit kurz mírně od břehu. Tímto způsobem by bylo možné držet se izobaty po celé délce průlivu. Bohužel v plánu chybí např. 30m izobata, takže nevíme jak ta je blízko břehu a řídit se podle ní nemůžeme.

Zbývá tedy složitější, ale o to zajímavější varianta - navigace pomocí náměrů. K tomu bude zapotřebí i kvalitní náměrový kompas, což na charterových lodích občas bývá problém, ale do podzimu budu mít svůj vlastní integrovaný v dalekohledu :-).

Navigační plán pomocí náměrů je založen na dvou principech: jeden náměr (azimut) na znak (světlo) na břehu určuje přímku, na které se nachází naše loď. Dva a více náměrů pak udávají přesně naši polohu.

Chceme-li plout přímo ke znaku, je jeho náměr zároveň kormidelním kurzem. Držet pouze kurz lodi ale nestačí, protože na dvou různých rovnoběžných přímkách je kormidelní kurz stejný, ale pouze jedna z nich prochází naším znakem. Proto je třeba náměrovým kompasem neustále kontrolovat, zda je náměr znaku z lodi jaký má být, a případně uhýbat lodí mírně vlevo nebo v pravo, podle toho kam nám znak zdánlivě "utíká."

V praxi se snažíme trasu průlivem rozdělit na úseky, během nichž vždy míříme přímo k nějakému znaku, případně přímo od něj. Ne vždy se to podaří, některé úseky jsou dány čistě jen kormidelním kurzem (na obr. níže jsou to úseky [4]-[5], [6]-[7] a závěrečný úsek [9]-[10]). Pro body obratu (všechny jsou očíslovány v hranatých závorkách) spočteme náměry na znaky okolo - jejich měření nám během plavby umožní určit okamžik, kdy je třeba změnit kurz.





Silná červená čára označuje požadovanou trajektorii lodi. Zelené znaky po pravoboku jsou číslovány (1), (3), (5), (7), (9), (11), červené znaky po levoboku (2), (4), (6), (8). Podél trajektorie jsou vyznačeny kormidelní kurzy (většinou jsou zároveň rovny i náměrům na znaky v daném směru), a z bodů obratu náměry k blízkým znakům. Všechny kurzy a náměry jsou již magnetické (opravené o variaci), tedy to co přímo čteme na kompasu.

Vplutí začneme někde mezi červenou bójí a červeným znakem (2), loď otočíme na červený (2) v okamžiku, kdy bude jeho náměr 009. Pokračujeme tímto kurzem, kontrolujeme aby náměr na červený (2) byl stále 009. Občas změříme náměr na zelený (1). Když se blíží hodnotě 077, měříme jej nepřetržitě. V okamžiku kdy dosáhne 077 (bod obratu [1]), obracíme loď směrem k zelenému (3). Kontrolujeme: má zelený (3) náměr 053? Upravujeme polohu lodi tak, aby měl. Zároveň hlídáme náměr na červený (2), jakmile dosáhne 290 (bod obratu [2]; můžeme ho ještě potvrdit tím, že náměr na zelený (1) musí být 173), obracíme na červený (4). Kontrolujeme zda jeho náměr zůstává 030 a dáváme pokyny kormidelníkovi. Atd...

V úseku [4]-[5] není kontrola náměru na žádný znak, vše tedy záleží na kormidelníkovi, aby udržel kurz 014. V úseku [7]-[8] pak kormidelník nevidí před sebou žádný znak, ale osoba s náměrovým kompasem vidí za zádí červený (6), kontroluje, že náměr na něj je stále 273, a podle odchylek dává pokyny kormidelníkovi (jinak se kormidelník snaží držet kurz 093).

V případě, že úplně opustíme zvolenou trasu (může např. dojít k vyhýbání se s jinou lodí), zastavíme, změříme náměry na dva vhodné znaky, vyneseme je do plánu a jejich průsečík nám dá naši polohu. Podle ní pak víme kterým směrem se vydat, abychom se co nejdříve vrátili na trasu.

Z popisu se zdá, že úkonů je tolik a plán počmáraný tolika čísly, že se nedají stíhat. Kanál je ale dlouhý 2,6 km, maximální rychlost v něm omezená na 5 uzlů, a pokud ji snížíme na 3 uzly, je to v podstatě rychlost chůze. Navíc je práce rozdělená na minimálně dvě osoby - jedna u kormidla a druhá s náměrovým kompasem (třetí může odškrtávat v plánu přibližnou polohu a orientovat se v okolí, aby nedošlo k nechtěné záměně jednoho znaku za jiný).

Každopádně, těšte se na podzim... :-)

Fotky z plavby

Sajriho galerie

Michiho galerie

Výsledky měření sextantem během plavby

Objekt: Slunce - dolní limbus
Sextant: Davis Mark 15
Měřiči: Sajri 1x, Dan 2x (pomocí Davis Mark 3 měřili i Michi a Happy, výsledky snad dodají).

Protože jsme vždy měřili výšku jen jednoho objektu, nelze z měření spočítat polohu lodi a srovnat s polohou určenou pomocí GPS. Můžeme ale ze známé polohy vypočítat jaká v danou dobu měla být výška Slunce nad horizontem, a srovnat s měřením.

Měření 1 - Sajri

Datum: 6.4.2010
Lodní časy (SELČ) a údaje měřené sextantem (SR - sextant reading):
16:24:10 SR = 31° 48.'6
16:26:03 SR = 31° 28.'4
16:27:24 SR = 31° 14.'6

Index error sextantu (3x): -7.'4, -7.'0, -6.'2

Průměry časů, SR a IE:
16:25:52 SR = 31° 30.'5
IE = -6.'9

Opravy:
Refrakce: R = 1.'6
Dip (deprese horizontu pro výšku oka 2 m) = 2.'5
Semidiameter Slunce SD = 16.'0

Pozorovaná výška (středu) Slunce Ho = SR - IE - Dip - R + SD
Ho = 31°49.'3

Spočtená výška Slunce pro polohu lodi (43° 31.'1 N, 15° 37.'3 E)
Hc = 31°48.'9

Rozdíl (chyba měření): 0.'4, tedy ekvivalent chyby v poloze 0.4 NM (to je výborné! :-)

---

Měření 2 - Dan

Datum: 6.4.2010
Lodní časy (SELČ) a údaje měřené sextantem (SR - sextant reading):
16:36:14 SR = 29° 53.'4
16:39:10 SR = 29° 21.'8
16:41:02 SR = 28° 58.'0

Index error sextantu IE = -6.'9

Průměry časů a SR:
16:38:49 SR = 29° 24.'4

Opravy:
Refrakce: R = 1.'7
Dip (deprese horizontu pro výšku oka 2 m) = 2.'5
Semidiameter Slunce SD = 16.'0

Pozorovaná výška (středu) Slunce Ho = SR - IE - Dip - R + SD
Ho = 29° 43.'1

Spočtená výška Slunce pro polohu lodi (43° 30.'0 N, 15° 37.'8 E)
Hc = 29° 38.'9

Rozdíl (chyba měření): 4.'2, tedy ekvivalent chyby v poloze 4.2 NM (na úplně první měření, a ještě ke všemu na moři, to vůbec není špatné! :-)

---

Měření 3 - Dan

Datum: 8.4.2010
Lodní časy (SELČ) a údaje měřené sextantem (SR - sextant reading):
17:26:56 SR = 21° 03.'0
17:29:00 SR = 20° 39.'8

Index error sextantu IE = -2.'6, -2.'8, -2.'5

Průměry časů, SR a IE:
17:27:58 SR = 20° 51.'4
IE = -2.'6

Opravy:
Refrakce: R = 2.'5
Dip (deprese horizontu pro výšku oka 2 m) = 2.'5
Semidiameter Slunce SD = 16.'0

Pozorovaná výška (středu) Slunce Ho = SR - IE - Dip - R + SD
Ho = 21° 05.'5

Spočtená výška Slunce pro polohu lodi (42° 55.'3 N, 16° 30.'4 E)
Hc = 21° 00.'1

Rozdíl (chyba měření): 4.'9, tedy ekvivalent chyby v poloze 4.9 NM (ani na druhý pokus, a jen ze dvou měření, to není špatné :-)

Trasa a deník dubnové plavby

Trasa plavby - Aktualizováno na přehlednější formát

Lodní deník [PDF, 6 MB]

10.4. 21:00, Slovinsko

Vstali jsme dnes v 6, v 9 h. predali lod, zaplatili 775 euro za kotvu s
retezem (ale ani to nemohlo pokazit jednoznacne pozitivni dojem ze skvele a
narocne plavby, kterou jeste ted dospavam) a na zpatecni ceste se jeste
zastavili v narodnim parku Vodopady na rece Krka.

9. 4. 19:45

Po 10. h. jsme odpluli na posledni plachetni vyjizdku. Po ceste se 6 clenu
posadky vylodilo na pevnost pred sibenickym prulivem, primo z lodi na molo bez
uvazovani. Lod s kapitanem a Honzou pockala opodal a stejnym zpusobem pak
probehlo nalodeni. Obkrouzili jsme ostrov Zlarin a v 5 h. byli zpet i s
natankovanim paliva.

9.4. 08:00, Sibenik

Ve 2:30 rano jsme dorazili a temer bezchybne :-) zaparkovali. Zaver vcerejsku
byl velice napinavy kvuli hustemu lodnimu provozu. Taky jsme ve vysilacce
zachytili odpoved pobrezni stanice Split na volani may-day (samotne volani
jsme ale neslyseli). Stahl jsem novou predpoved - dnes ma byt stale hezky.

8.4. 19:30

Pri zapadu Slunce jsme spatrili zeleny zablesk a mame ho i na fotce :-P.

8.4. 18:50

Ve 12 h. jsme opustili Lastovo. Zpocatku trochu foukalo, ted je hladina
zrcadlova. Vracime se do Sibeniku, protoze zitra ma cely den prset (podle
tyden stare predpovedi, ktera ale dosud sedela skoro presne). Bude to plavba
dlouho do noci, mozna az do rana, proto jsme opet zavedli stridani hlidek.
Odpoledne nas chvilku doprovazela skupinka delfinu.

7. 4. 21:00 Prezba

Ve 14 h. jsme opustili Palagruzu a kombinaci plachet a motoru to strihli sem. Prezba je ostrov tesne sousedici s Lastovo Stojime u betonoveho mola v male zatoce, ktera byvala vojenskym pristavem. Par italskych rybaru nam ochotne pomohl s prirazenim a vyvazanim. Pocasi je stale skvele.

7.4. 10:30, Palagruza

Vetsina plavby ubehla na plachty, jen k ranu vitr chcipl. V 8 h. jsme dorazili
na Palagruzu. Nemohouce zakotvit, vetsina posadky se na ostrov vylodila z
driftujici lodi na clunu. Ted s Danem sedime na lodi zvolna driftujici k jihu
a cekame, az na nas zacnou mavaz ze brehu.

6. 4. 22:20

Po pravoboku mijime ostrov Svetac, vlevo v dalce Vis. Je stale jasno, vitr trochu slabne, ale stale nam dovoluje plout 5-7 uzlu jen s genou. Vlny se tisi. poledne jsme spustili stridani tri hlidek (ja + Happy, Dan + Jan + Tomas, Michal + Jitka + Ondra) po ctyrech hodinach. Pokud na Palagruze nebude signal, tak se do zitrejsiho vecera odmlcime.

6.4. 16:45

Po 15. h. jsme nechali za zadi posledni ostruvky. Vitr na otevrenem mori
zesilil na 20 uzlu, vlny uz maji kolem 1 m. Plujeme jen s necelou genou, a
presto pres 6 uzlu. Je stale jasno, dostalo se i na astronavigaci.

6.4. 13:00, Murterske more

V 8 h. jsme odrazili ze Zadaru. Je jasno, fouka vitr asi 10 uzlu a postupujeme
rychlosti asi 5 uzlu na bocni vitr. Trochu nas zlobi hlavni plachta (kasaci
lano je hodne opotrebovane), tak ji nemuzeme vybalit celou.

5.4. 18:30, Zadar

Odpoledne ve shode s predpovedi prestalo prset a stoupa tlak. Preplavili jsme
se do Zadaru, kde jsme dobrali naftu a stravime zde noc v marine. Zitra brzy
rano vyrazime na nonstop plavbu na Palagruzu.

5.4. 10:00

O pul treti rano jsme dopluli na misto, ale boje nenasli. Prirazili jsme za
silneho vetru k betonovemu molu, co je tu v malem pristavu. Dnes strasne leje,
ve shode s predpovedi. Zustavame zatim zde.

4. 4. 23:15

Zakotvili jsme v zatoce, ale diky silnemu vetru asi pomalu vlekli kotvu. Pri pokusu o druhe zakotveni kotva i s retezem vyletla z navijaku a skoncila na morskem dne(!) Ted se presouvame do jine zatoky, kde by mely byt boje.

4.4. 18:00

S plachtami na motyla mirime ke kotvisti na severozapadnim cipu ostrova Dugi
Otok. Ze zacatku dvoumetrove vlny (ale zezadu), ted se to zklidnilo. Bohuzel
uz nekolik hodin prsi. Doslo dnes i na krmeni rybicek, ale jen jednim clenem
posadky.

4.4. 12:15

Prohledli jsme si parkoviste Marca Pola. Trajekt uz tam neni, jen trojuhelnik
vyorany do brehu. Zatahlo se, vitr 20 uzlu. Vratime se na otevrene more a
trochu se pohoupeme.

4.4. 02:45

Stojime na boji v zatoce Mir. Petihvezdickove pristani (na druhy pokus).

3. 4. 22:00

Asi jsem zapomnel zminit, ze nase lod ma opet velice poeticke jmeno: Svrsata. Je jasno, slaby vitr. Vetsina posadky spi, u kormidla jsou Dan s Happym a kapitan pospava mezi kazdou celou hodinou, kdy dela zapisy do deniku a do mapy.

3.4. 19:00

Vypluli jsme puvodne jen na cviceni a testy do Sibenickeho zalivu, ale je tak
krasne, ze prvni zmena planu byla obeplout pod plachtami ostrov Zlarin, druha
zmena byla nevracet se do Sibeniku, ale Murterskym morem plout rovnou na nocni
plavbu smer Zadar, a treti zmena byla vzit to oklikou morem otevrenym. Bohuzel
temer nefouka, takze plujeme uz pul hodiny pod motorem. A take nejsou vlny.
Dan s Jitkou vari veceri.

3.4. 14:45

V 10 h. jsme prevzali lod. Protoze Bavaria 37 byla rozbita (ale to neni ta
nase z podzimu! :-), dostali jsme jinou, trochu vetsi lod: Sun Odyssey 39i. Ve
14 h. dokoncili nakladku a ted probiha instruktaz posadky.

3.4. 08:45 Sibenik

A jsme tady.

3.4. 03:10

Prekrocili jsme hranici Rakousko - Slovinsko. Cesta ubiha svizne, po dalnicich
je to jine kafe nez lonske Madarsko :-).

2. 4. 20:40

S druhym vozem jsme se potkali uz cestou po D1. Nakup v Jihlave (+ nakladani do aut) zabral jen 1,5 h. (uspech!) a ted jedeme smer Znojmo.

Odjezd

Po 17.30 jsme vyrazili z Ondrejova. Nase auto = Honza, Michal (ridici), Dan,
ja. V Jihlave u Tesco se setkavame s druhym vozem.

Předpověď počasí pro naši plavbu

Vytvořeno v programu UGRIB

Poloha lodi

Kliknutím na kompasovou růžici na pravé straně blogu budete moci zobrazit mapu s vyznačenou polohou lodi. Polohy se budou aktualizovat jednou až několikrát denně, ale pouze v případě že budeme mít k dispozici mobilní signál.

První poloha se objeví v sobotu ráno nebo dopoledne.

Dubnová plavba po Jadranu

se kvapem blíží, v pátek 2.4. večer odjíždíme s Honzou, Danem, Michalem, Petrem (Happym), Tomášem, Jitkou a Ondrou do Šibeniku. Plavit se opět budeme na osmimístné Bavarii 37 a vy se můžete těšit na online zprávy na tomto blogu (alespoň z míst kde bude pokrytí mobilním signálem).

Plán plavby po podzimních zkušenostech rozhodně není pevný. Nejvíce v něm asi bude hrát roli počasí, schopnosti a zájmy posádky. Předběžnou představu ale mám, seznámí vás s ní následující "diagram":


(obrázek je odkazem na mapu ve větším rozlišení)



Červená kolečka představují místa, kde možná (nebo možná taky ne) strávíme noc na kotvě. Ale pořadí a volba jednotlivých spojnic mezi nimi jsou prozatím úplně otevřené.

Metou plavby bude Palaguža - neobydlený ostrov (až na osádku majáku) uprostřed Jadranu.

Co je nového

• Už nějaký rok sleduju se zájmem stavbu české repliky dvojstěžníku z 18. století La Grace (a zde video). Nedávno jsem vstoupil do jejich klubu, a ihned po pár emailech padlo osudové rozhodnutí: vyrobím repliky přístrojů z 18. století a uspořádám pro posádku kurz(y) astronavigace, "se všema chlupama" jak se tehdy praktikovala. Ten nápad mi v hlavě ležel už dlouho, ale teď se konečně objevila správná motivace.
  
  Na úvod jsem se pustil do výroby repliky Nautical Almanacu (námořní astronomické ročenky) z roku 1767, vůbec prvního v historii publikovaného, ovšem s údaji pro letošní, případně následující roky (nepůjde pochopitelně o věrnou repliku, spíš jde o to aby údaje tam uvedené měly stejný formát jako v roce 1767).
  
  
• 3. dubna vyplováme na další týdenní plavbu (teda ne na La Grace :-), opět na Jadran, ale o tom ještě napíšu...
  
  

Fotky z posledních akcí

Silvestr v Katlenburg-Lindau a výstup na Brocken

Lyžařsko-pěší výlet v okolí Ondřejova, 10.1.2010

Dvoudenní saňová výprava 16.-17.1.2010 + trasa