 |
| S La Grace přes Atlantik |
úterý, prosince 13, 2011
neděle, prosince 11, 2011
10. 12. Le Marin, Martinik
Pozice: N 14° 27' 52", W 60° 52' 35"
Po nocnim motorovani jsme v 00:30 mistniho casu zakotvili v zatoce pred
pristavem.
Nase plavba je ukoncena.
sobota, prosince 10, 2011
pátek, prosince 09, 2011
Deník druhého bocmana - etapa Kapverdy - Sv. Vincent
So. 19.11., 14. den, 2. den z Tarrafalu
07:20 N 16° 35', W 26° 10'
16:26 N 16° 14', W 27° 00'
19:37 N 16° 05', W 27° 12'
V noci slyším, jak zapínáme motor. Asi málo fouká, přestože předpověď byla výborná. Možná nějaký efekt závětří ostrovů. Zato ráno fouká už slušně, občas rychlost na logu přeskakuje 8 uzlů. Během rozbřesku dělám další měření. Podle polohy jsme za noc, tj. za 12 hodin, urazili 40 NM. To není moc optimistické skóre, ale snad se to zlepší.
Po snídani pucujeme palubu, a Jirka cídí příbory, které už jsou pěkně rezavé. Okolo lodi je plno létajících ryb. Není to poprvé, objevily se už před Kapverdami, a už nás to tolik nevzrušuje.
K obědu máme palačinky s marmeládou, šlehačkou, čokoládovou polevou, s oříšky a rozinkami
Lukáš měří v průběhu dne 3x výšku Slunce. Třetí měření ale zaspal, proto jsem ho udělal já. Výsledné linie se protínají neuvěřitelně přesně v jediném bodě (16:25) s chybou asi 0,1 NM. Ani ne přesně známá rychlost a kurz lodi to nerozhodily. Rychlost jsme odhadli průměrnou na 6 uzlů, plujeme celý den jen na přední plachtu, přední košovku, a spankr. Od našeho vyplutí z Tarrafalu jsme do tohoto času, tj. za necelých 23 hodin, upluli 106 NM. Střídají se mraky a téměř jasná obloha.
Vlasta se rozhodl, že se připojí k našemu úsilí, a bude měřit také. Práce s tabulkami se ale bojí, proto ho učím používat software Navigator. Večerní měření se docela povedlo Lukášovi, ale Vlastovi moc ne. Měl nějaký zamaštěný papír, a vůbec se na něj nedalo psát.
Ivoš připravil k večeři chlebíčky. Krasomila (přezdívka Filippy) večer řekla, že se těší, až uvidíme "Orion rainbow" (duha Orionova). Nechápavě na ni hledíme, a pak upřesnila, že to má být okolo 22. listopadu. Uvědomil jsem si, že jsem jí včera říkal o maximu meteorického roje Leonid (Leonids shower). Zapamatovala si z toho jen to, že v názvu bylo nějaké souhvězdí a pak něco co souvisí s deštěm.
Ne. 20.11., 15. den, 3. den z Tarrafalu
07:28 N 15° 27', W 27° 59'
15:00 N 15° 04', W 28° 36'
20:05 N 14° 41', W 28° 50'
Do dvou hodin v noci držím dozor na zádi. Se zeleným laserem učím posádku souhvězdí a hvězdy. Pak budím kapitána, aby to za mě převzal.
Ráno vstávám v 6:30, abych udělal přípravu a ranní měření. Šlo to opravdu špatně, byly mraky a byl jsem unavený, ale nakonec získávám tři poziční linie na Měsíc, Capellu a Sirius. Trojúhelník z nich sestrojený je veliký asi 3 NM.
Prý jsme v noci ve 2:50 změnili kurz na 225, protože vítr změnil směr, a na zadobočák z prava už se dalo plout jen kurzem 280, tedy zase mírně na sever. Po konci mého měření ale opět přehazujeme spankr a vracíme se na 255. Podle výsledku měření jsme za posledních 12 hodin urazili přímou čarou 60 mil. To je docela slušné.
Po měření si jdu opět lehnout. Komodor Pepa říkal už během stavby lodi, že laminátové lodě nemají duši, ale dřevěné ano. Markantně se to projeví zejména za plavby. Množství zvuků, které dřevěná loď v náklonech vydává, je nepřeberné. Celou cestu na Kapverdy jsme například slyšeli mňoukat kočku. Dnes ráno se zase ozval jakoby výkřik člověka padajícího do vody. Když se ozval po sedmnácté, bylo zřejmé, že to skřípe dřevo, protože je nás na palubě celkem sedmnáct, a já jsem ještě prokazatelně ležel v posteli.
Viktor nechal rozvinout hlavní košovku, což nám přidalo uzel rychlosti. Plujeme nyní pod přední plachtou a přední košovkou, hlavní košovkou a spankrem. Ke snídani připravil Ivoš perník s polevou. Okolo lodě plavou celý den chomáče mořských řas - to na Atlantiku vidím poprvé.
Lidé se mě začínají ptát, kdy uvidíme souhvězdí Jižního kříže. Tak jsem si dal práci si to připravit: vycházím ze střízlivého odhadu, že za den uplujeme dva stupně v zeměpisné délce. Jižní kříž se pak začne objevovat ráno před východem slunce někdy v prvním týdnu prosince (5.12. bychom mohli být na délce W 58 a šířce N 13).
K obědu máme pečené ryby (zbytek těch, co se nakupovali v Tarrafalu). Vlasta má dnes narozeniny, vylovil tedy ze svých zásob trochu ginu. A kuchař zase dvě lahve bílého vína. Výsledkem toho, ještě v kombinaci s krátkým spánkem v noci, jsem téměř celé odpoledne prospal.
Lukáš s Vlastou měří oba třikrát přes den výšku Slunce. Kurz a rychlost zapisují co půl hodiny, takže to je velmi přesné - Lukášovi se linie protly v jediném bodě, a Vlastovi jen o půl míle dál.
Aleš má odpoledne na zadní palubě přednášku o freedivingu. Ovšem bez praktických ukázek.
Večerní měření provádím já a Vlasta, jemu zapisuje Jirka. Vlasta už včera doplnil svůj "formulář" na měření o další kolonku, do které zapisuje, kolik sprostých slov při měření padlo, a kterých.
Po. 21.11., 16. den, 4. den z Tarrafalu
07:35 N 14° 12', W 29° 27',
15:04 N 14° 01', W 30° 04'
20:05 N 13° 53', W 30° 26'
Dobře jsem se dnes vyspal. Devět hodin (chvílemi přerušovaného spánku). V noci jsme prý dost křižovali po větru, protože na náš kurz byl vítr čistě v zádech. Vstávám v 6:30, abych se připravil na ranní měření hvězd. Obloha je téměř bez mráčku, vypadá to optimisticky. Po sedmé se ale vytvořila spousta mraků, škoda, že taky nemám kolonku na sprostá slova... Nakonec ale získávám měření na Měsíc, Arcturus, Capellu a Sirius, a z nich ne úplně přesnou, ale docela dobrou polohu. Linie se protínají v rozmezí tří až pěti mil.
Přímý kurz na Barbados, který je na souřadnicích N 13° 09', W 59° 25', je po ortodromě 272, a po loxodromě 268. Vzdálenost je 1753 NM. Rychlostí 5 uzlů po přímé linii to je 14,6 dne, tj. 5.12. večer.
Po snídani opět pucujeme palubu, a na zádi přeskládáváme lana podle rady Honzy - kapitána z obchodních lodí z říční plavby. Pyramida z jednotlivých linií lana zůstává zachována, ale linie nejdou jedna vedle druhé, ale jako oválný šnek zvenku se ovíjející dovnitř. Celá sestava pak lépe drží tvar.
Peru si ponožky. Praní na lodi probíhá v kýbli se slanou vodou mačkáním pomocí gumového zvonu na odpady. Pitnou vodou se šetří, na atlantické přeplavbě to přirozeně funguje tak, že pitná neteče na záchodech, ale pouze v kuchyni, takže se v podstatě používá pouze na vaření a pití. Na lodi je šest nádrží pitné vody, každá má objem 1000 litrů. Na etapě z Gran Canarie na Kapverdy jsme spotřebovali jednu nádrž celou a druhé část. Sprchujeme se na přední palubě hadicí na slanou vodu, kterou se taky myje paluba.
Poprvé od vyplutí z Tarrafalu rozvinujeme přední brámovou plachtu a plujeme krásně na čistý zaďák, přímo na západ rychlostí asi 5 uzlů. Brzy po ránu se téměř vyjasnilo, takže do nás pere Slunce. K obědu máme zapékané brambory s vejci a zeleninový salát.
Celý den je dusno na padnutí, ale myslím, že bude jen hůř. Dnes se k Lukášovi při měření Slunce pro změnu přidal Jirka. I jemu to vyšlo velice dobře.
K večeři máme zeleninovo nudlovou polévku, a po ní já s Vlastou děláme měření.
Út. 22.11., 17. den, 5. den z Tarrafalu
07:44 N 13° 32', W 31° 30', k Barbadosu: 1635 NM
15:00 N 13° 32', W 32° 17'
20:04 N 13° 35', W 32° 30'
Okolo 11 h v noci mě budí kapitán, abych jim pomohl sundat brámovou plachtu. Je silný vítr. Navlékám si sedák a lezu na palubu, ale než jsem to stihl, měli už plachtu skasanou. Ovšem s nespuštěným ráhnem. Se skasanou plachtou ráhno pořádně spustit nejde, ač se o to pokoušíme, a ve výsledku to dopadlo tak, jak se to dělat má: plachta se rozbalila, ráhno spustilo, a pak skasala. Já jdu nahoru a se mnou tam kapitán poslal Aleše. Byla to napůl otázka a napůl rozkaz, Aleš nevzdoroval, ale bylo vidět, že se mu tam moc nechce. Až když jsme byli pod brámovým košem, z Aleše vypadlo, že na brám leze vůbec poprvé. Na to že to bylo v noci a za tak silného větru a vln, to zvládl perfektně.
To já měl se svou polovinou ráhna větší problém. Šlapnice totiž vedla jen do půlky ráhna a její druhá půlka visela volně dolů. Na konec ráhna jsem se nedostal a zbyl mi tam kus nezagasketované plachty. Nahoře, a později i dole, to vypadalo, že se oko šlapnice vyvléklo z rahýlu (zúžený konec ráhna), asi v době, kdy se nám během manipulace s lany celé ráhno naklonilo na jednu stranu.
Ráno mě na dozor budí Viki o půl šesté. Kdosi říkal, že v noci prý trochu pršelo. Informace o spadlé šlapnici se předáváním mezi hlídkami pozměnila do té podoby, že si někteří myslí, že se podemnou přetrhla a já spadl do sedáku. Po sedmé hodině dělám ranní měření. Je to ve stejném duchu jako předchozí rána - vylezu na palubu, a je úplně jasno. Začnu měřit, a téměř kompletně se zatáhne. Vyjde Slunce, a už je zase hezky. Přesto se mi podařilo získat čtyři poziční linie.
Porovnání s večerní polohou dává zatím rekordní vzdálenost za 12 hodin: 65,6 NM. Ale pořád nás to nese na jih, tak velím změnu kurzu na 290. Viki po snídani vylezl na brám, a navlékl spadlou šlapnici zpět na rahýl. Chtěl ji tam ještě pojistit provázkem proti opětovnému zklouznutí, ale to se mu v tom houpání nepodařilo. Protože po přechodu na kurz 290 máme vítr mírně ze zadoboku, rozhodl kapitán rozvinout i spankr. Takže vlastně opět křižujeme po větru.
Stalo se už nepsaným pravidlem, že já provádím večerní měření (a se mnou obvykle ještě někdo další) a ranní, a Lukáš, případně s někým, přes den měření na Slunce.
Odpoledne sedíme s Lukášem, Honzou a Patrikem na zadní palubě, a vedeme s Patrikem filozofické spory o to, zda je nebo není matematika podmnožinou filozofie.
K večeři udělal Ivoš polévku s tortelliny. Večerní měření nechávám zcela na Vlastovi, trochu mu vypomáhá Lukáš, a já jim oběma zapisuju časy a výšky. Nevychází to ale moc dobře, výsledné linie se protínají v obrazci velkém skoro 10 mil.
Večer přichází na telefon předpověď počasí od komodora: "Počasí bude OK."
St. 23.11., 18. den, 6. den z Tarrafalu
07:51 N 13° 40', W 33° 45', k Barbadosu: 1503 NM
15:20 N 13° 41', W 34° 28'
20:27 N 13° 46', W 34° 48'
Od včerejška máme konečně nějaký systém ve střídání nočních důstojnických dozorů. Kapitán s Viktorem si rozdělí večer a noc, a já si beru ranní dozor, který zakončuju ranním měřením polohy. V noci ale nemůžu moc spát, asi za to může i houpání lodi. Vyrábím si do postele z prostěradla polo-hamak. Půl prostěradla jsem zastlal do škvíry mezi matracemi, která půlí postel v podélném směru. Druhou půlku pomocí provazů zdvihl a přivázal k horní palandě. Vznikla jakási zástěna, která brání kutálení po posteli při přechylech lodi.
Když kapitán ráno odcházel spát, domluvil se se sloužící hlídkou, že mě nebude budit, protože vál stabilní vítr a zvládnou to i beze mě. Další nastupující hlídka mě ale vzbudila už v 6 hodin, protože večer zaslechla, že chci před sedmou hodinou vztát a připravit si měření. Už s nimi zůstávám na palubě.
Ranní měření se docela povedlo (pět pozičních linií na Sirius, Měsíc, Capellu, Arcturus a Rigel), přestože to opět bylo honění mezi mraky, které přišly se svítáním na téměř čistou oblohu. Máme nový rekord - 73 NM za dvanáct hodin. A ještě k tomu správným kurzem. Na Barbados nám zbývá po ortodromě 1503 NM. Při průměrné rychlosti 5 uzlů to stále představuje připlutí na Barbados 5. prosince večer.
Prakticky od druhého dne celé plavby jsem se krom druhého bocmana a navigátora stal z vlastní vůle také "palubním důstojníkem", tj. tím, který zodpovídá za úklid paluby. Tedy i dnes opět vedu její úklid.
K snídani se podává ovocná buchta, k obědu špagety se sýrovou omáčkou, k večeři manioková polévka a suchary. Před večeří soutěžíme, kdo udrží delší dobu stabilitu na houpající se palubě bez přešlapu. Málem je z toho "three men over board".
Večerní měření je výjimečně jen s malým množstvím mraků. Ujali se ho Vlasta s Michalem, Lukáš zapisuje a já pobíhám s náměrovým dalekohledem a ukazuju kde hledat hvězdy. Dostali velice pěknou polohu s přesnosti asi na 1 NM. U kormidla se slezla posádka a hru na kytaru doprovází zpěvem.
Na základě měření zjistila astrologická rada, že dnešní skutečný kurz byl 284°. Snažíme se držet 290, takže se to konečně daří.
Čt. 24.11., 19. den, 7. den z Tarrafalu
07:54 N 13° 49', W 35° 46', k Barbadosu: 1385 NM
15:02 N 13° 46', W 36° 23'
20:28 N 13° 48', W 36° 52'
Včera večer se mírně ztišil vítr, a s ním i vlny, takže jsme se v noci konečně pořádně vyspali. Rychlost lodi to zásadním způsobem neovlivnilo, průměr za posledních 12 hodin máme 4,7 uzlu. Sliný vítr totiž zvedá vlny, a ty loď hrozně brzdí a ztěžují kormidlování.
Ranní měření je nejklidnější za celou plavbu, protože nejsou prakticky žádné mraky. Přišly až po měření, což možná souvisí se slabším větrem. V poklidu získávám 6 pozičních linií.
Po snídani vytahujeme (k přední, přední košovce a spankru) i hlavní stěhovku a přední brámovou, což nám dohromady dává 5,5 uzlu. Jirka vylezl až na ohlávku hlavní brámové čnělky s kamerou, a natáčel Michala s Martinem, jak odgasketovávají přední brámovou. Při slézání ale zavadil o anténu vysílačky a ulomil ji. Naštěstí se rozlomila pouze laminátová trubice a vnitřní kabel zůstal nepřerušený, takže to šlo provizorně opravit, ale stejně se v Karibiku bude muset koupit nová.
K obědu máme kachní křídýlka s bramborovou kaší. Vynikající!
Dnešní měření Slunce v 11, 13 a 15 hodin si zamluvil Pavel (Lukáš s Vlastou ráno dlouho spali a začínají měřit až o hodinu později). Linie posunuté na 15tou hodinu se mu protínají v trojúhelníku o velikosti 0,5 NM. Perfektní výsledek. Porovnání s ranní polohou ukazuje, že se nám přes den daří udržet průměrnou rychlost 5 uzlů, což je sice minimum pro dosažení Barbadosu v požadovaném čase, ale při stávajícím větru přesto povzbuzující. Vzhledem k malým vlnám máme ale po předchzích dnech občas pocit, jako by se loď skoro nehýbala. Od komodora přichází předpověď počasí, podle níž má pořádně fouknout až od příštího pondělí.
K večeři je francouzská polévka, ale budeme muset poprosit kuchaře, aby ji podával vždy půl hodiny před západem Slunce, nebo půl hodiny po něm. Už druhý den to padlo přímo do večerního měření, výsledkem čehož vzroste ruch na palubě, a zároveň nám měřičům večeře vystydne.
Pá. 25.11., 20. den, 8. den z Tarrafalu
07:57 N 13° 52', W 37° 36', k Barbadosu: 1278 NM
15:55 N 13° 56', W 37° 56'
Ranní měření je opět velice poklidné, žádné mraky, Patrik mi zapisuje. Za nočních 11,5 hodin máme ovšem upluto pouze 42,9 NM, což představuje průměrnou rychlost 3,7 uzlu. Na Barbados nám zbývá 1278 NM.
Ke snídani upekl Ivoš perník s ananasem. Drhneme palubu. Dopoledne máme mírné vzrušení - asi podruhé od vyplutí z Kapverd vidíme loď. Připluli se podívat docela blízko (aby ne), zdá se, že jsou to japonští (vel?)rybáři. Po několika hodinách míjíme v malé vzdálenosti oranžovou rybářskou bóji s anténou visílačky, a tatáž loď se objevila znovu v dálce na obzoru, ale plula opačným směrem. Měli před námi náskok 100 mil, a teď jsme jim náhle v patách. Tomu říkám námořnické umění.
Obloha je přes den zatažená mlhavým oparem, ale měřit Slunce se přes něj dá. Věnuje se tomu dnes jen Vlasta. V poledne měníme lodní čas na UT-2 (polohy ale nadále uvádím v UT, protože v něm ho i měříme).
Docela se těšíme, že třeba o víkendu na chvíli vítr opadne úplně, a my se vykoupeme v moři. Voda vytažená v kýbli je krásně teplá. Polehávám celé odpoledne ve stínu a čtu knihu "Leland P. Lovette: Naval Customs, Traditions and Usage", kterou jsem našel v lodní knihovně.
K večeři je manioková polévka. Vlasta večer promítá fotky ze svých letů na křídle po Španělsku a Africe.
So. 26.11., 21. den, 9. den z Tarrafalu
08:11 N 13° 45', W 39° 15', k Barbadosu: 1182 NM
15:30 N 13° 42', W 40° 05'
20:31 N 13° 40', W 40° 33'
Vstávám na ranní měření - docela to jde, i když jsou místy mraky. Patrik mi opět zapisuje Udělal jsem z něj zapisovatele, což se velice osvědčilo. Při předchozích měřeních nás totiž neustále rušil svými moudrými připomínkami, zatímco soustředěný pohled na hodinky ho úplně utišil. Po skončení měření začaly chodit přeháňky a poryvy větru. Když přišel první, kasáme přední brám, a já s Michalem ho lezeme zagasketovat. V půli plachty nás kapitán zarazil, protože vítr zeslábl. Opět plachtu rozbalujeme. Po chvíli sledujeme, jak se na nás zezadu po vodě řítí tříšť vody hnaná větrem - blíží se další poryv. Opět honem kasáme, a po jeho přechodu rozvinujeme. Tak se to opakuje ještě jednou.
Ke snídani máme porridge - ovesnou kaši s ořechy a rozinkami.
Později mraky přešly a vítr sílí, navíc se točí na zadobočák, proto rozbalujeme i hlavní košovku. S ní se rychlost zvýšila o uzel - na 7,5 uzlu. Máme tedy nyní šest plachet - celý přední stěžeň, hlavní stěhovku, hlavní košovku a spankr. Objevují se první známky pasátové oblačnosti - velké množství drobných beránků, a odpoledne se rozvinula úplně.
K obědu je sekaná s bramborem, fazolovými lusky a mrkvovým salátem. Slunce dnes 3x měří Vlasta. Odpoledne všichni posedávají na palubě, protože je nádherný den, dobře fouká, a máme radost, že loď zase pluje rychle. Filippa přeložila naši hymnu "koupím ti papuče, p**o" do portugalštiny, a naučili jsme ji melodii. Neuvěřitelná sranda.
Vratipeň dnes vydal nový zvuk - zakokrhal jako kohout.
Večerní měření probíhá v poklidu a úspěšně. K večeři je fazolačka, a pak se na zadní palubě pouští film Master and Commander - odvrácená strana světa, bohatě komentovaný Viktorem.
Ne. 27.11., 22. den, 10. den z Tarrafalu
08:15 N 13° 39', W 41° 49', k Barbadosu: 1027 NM
16:04 N 13° 40', W 42° 44'
21:00 N 13° 42', W 43° 11'
Před sedmou ráno mě budí kapitán, protože sílí vítr, a on nechce, aby se opakovala situace ze včerejška. Jde si ale lehnout, takže rozhodnutí sbalit/nesbalit přední brám je na mně. Netrvá ani patnáct minut a balíme ho, ovšem s ráhnem v horní poloze. Pohled na plácající se skasanou plachtu nás ale přesvědčuje, že jak pro plachtu, tak pro brámovou čnělku, bylo rozbalení příjemnější. Proto ji opět napínáme.
Vítr nadále sílí a od východu jdou hrozivé mraky. Na poslední chvíli padá opět rozhodnutí sbalit brám - kasáme ho tentokrát již se spuštěným ráhnem, a já s Lukášem ho jdeme zagasketovat. Na Lukášově straně (levé) opět spadla šlapnice z rahýlu, ale dokázal ji tam sám nasadit.
Mezitím ostatní pod vedením Viktora kasají a gasketují hlavní košovku. Hlavní stěhovka šla dolů už v noci, takže plujeme teď jen na tři plachty. Přesto se rychlost pohybuje mezi 6 a 7 uzly.
Ke snídani máme rýžovou kaši s ořechy a rozinkami. Silný vítr zvedá větší vlny, takže posádka upadá do stavu laxnosti. I drhnutí paluby jsme dnes trochu odbyli - umýváme pouze nejšpinavější hlavní palubu.
Dopoledne se obloha zatáhla, jen sem tam jsou díry. Měření Slunce si dnes beru na starost sám, začal jsem v 11:34 UT, ale podařilo se ho naměřit až těsně před dvanáctou.
Později se udělalo krásné počasí - úplně jasno, jen na sever od nás je vidět pás kumulů. I vítr se mírně utišil, takže brám jde opět nahoru.
Chomáče hnědých plovoucích řas vidíme každý den, od té doby co jsem se o nich zmínil (taktéž létající ryby). Od včerejška mírně změnily charakter - objevují se v dlouhých pásech ve směru větru a vln, skoro jako by byly pospojovány nějakými tenkými výhonky. K obědu je opět cous-cous, a k večeři česnečka s masem z létajících ryb.
Dnes ráno jsme podle astronavigace měli upluto 1023 NM z Tarrafalu, a zbývalo nám 1027 na Barbados. Měli bychom tedy slavit polovinu Atlantiku, ale žádné bujaré oslavy se nekonaly. Jen Jirka po večeři vytáhl láhev rumu, na oslavu narozenin jeho syna, a Ivoš večer otevřel láhev červeného vína.
Jak tak popíjíme u kormidla, vymýšlíme kastovní systém na lodi. Nejvyšší kasta jsou brahmáni - ti, co lezou na bráhm, uprostřed jsou kočovníci, a nejníže jsou spankeři (spunk is not dead...).
Po. 28.11., 23. den, 11. den z Tarrafalu
08:27 N 13° 37', W 44° 19', k Barbadosu: 882 NM
16:22 N 13° 37', W 45° 02'
20:55 N 13° 36', W 45° 34'
Po sedmé (UT) ráno mě budí kapitán. Čekám na ranní měření, a během toho se úplně vyčistil jižní obzor, a poprvé během plavby spatřujeme souhvězdí Jižního kříže. Budím Honzu staršího, který si ho nejvíc přál vidět. Vpravo nahoře od něj je mnohem nápadnější a větší uskupení hvězd přezdívané "falešný kříž" (ten vídáme už mnoho dní); my mu ale podle analogie s vozy na severní obloze říkáme Velký kříž, a hned jsme na oba kříže složili i píseň: "Jen dva kříže z bílýho souhvězdí, někdo na nebi poskládal..."
Vratipeň vydal další artikulovaný zvuk: "nech toho".
Po osmé provádím ranní měření, a jde to nádherně, protože je skoro jasno. Získávám celkem šest pozičních linií. U snídaně začaly velké vlny, a trvají celý den. Chleby rozsypané po palubě, rozlitý čaj.
Jirka se odhodlal uvařit v presovači kávu. Krasomila držela skleničky, Jirka držel kávovar, a Vlasta držel Jirku. V okamžiku, kdy Krasomila předávala dvě skleničky s kávou dál, třetí se vydala na vzdušnou pouť do strojníkovy postele. Jejich snahu zachytit další skleničku využil kávovar, a vydal se opačným směrem. To vše bylo doprovázeno třískotem a obrovským řevem z lodní kuchyně. Z celé vřavy vyšel jako vítěz Vlasta s polovičním obsahem kávy ve skleničce, kterou hodlal doplnit mlékem v kuchyni. Využil chvilky, kdy kuchař honil pekáč utíkající do kapitánské kajuty, a radostně se sápal po krabici mléka. V tom se ocitl v pasti nachystané vejci, která se rozletěla po podlaze kuchyně. V šílených kotrmelcích a nových náklonech se zachytil levou rukou za okraj kredence. Půlhrníček kávy stále ve skleničce. Vítězoslavně doplňuje skleničku do plna mlékem. Kuchař s uloveným pekáčem se objevuje v okénku kuchyně, čichá k mléku, a sděluje Vlastovi, že si do kávy nalil kyšku. Hirošima hadr. Nahoře se slaví rekordní náklon 36°.
K obědu máme palačinky plněné marmeládou, se šlehačkou, čokoládovou polevou a ovocem. K večeři je polévka z cizrny, ještě před ní provádíme s Vlastou večerní měření. Je dost mraků (přestože přes den bylo nádherně), ale nakonec se to podařilo pěkně. Dokonce ani vytažení sextantů - pekelníkových to instrumentů, nevyvolalo vlny větší, než už byly.
Po večeři jsem slíbil posádce přednášku o historii navigace. Po prvním slově ale zesílil vítr a přišla přeháňka. Balíme brám, a než je po všem, obecenstvo už se stejně rozprchlo.
Út. 29.11., 24. den, 12. den z Tarrafalu
08:36 N 13° 22', W 46° 42', k Baradosu: 743 NM
16:47 N 13° 15', W 47° 34'
Ráno mě výjimečně budí budík a nikoliv předchozí dozorující důstojník. Vařím si kávu, a během toho se na palubě rozléhá velice intenzivní přeháňka. Oblékám si nepromokavé oblečení a jdu ven, ale během toho téměř přestává pršet. V 08:25 zahajuju měření, Lukáš mi zapisuje. V přecházejících mracích měřím čtyři objekty, což byl docela úspěch. Během zpracování měření mě další přeháňka zahání do podpalubí.
Patrik dostal nový přídomek ke své přezdívce - Patrik flexa láhev rumu hasičák. Na Kanárských ostrovech utopil v moři flexu (tu se podařilo vylovit a vysušit), v oceánu utopil nedopitou láhev rumu (o níž si myslel, že je prázdná), a dnes hodil přes zábradlí hasicí přístroj. Při náklonu lodi hasičák vypadl z dvířek u kormidelny, Patrik ho sebral, že ho uklidí, a v tom další vlna houpla Patrikem a hasičák letěl dolů. Naštěstí se zachytil na úponové kobylici, kam pro něj pohotově skočil Honza-strojník dřív, než ho další vlna smetla do moře.
K snídani udělal Ivoš sýrovou pomazánku, a k obědu sekanou (možná je to spíš opečený luncheon-meat) s bramborem, sýrovo-majonézovou omáčkou a zeleninovou oblohou. Já mám ale od rána střevní potíže, a ani jedno z těchto jídel, byť výborných, mi rozhodně neprospělo.
Celý den je dusno a velké vlny. Někteří se baví tím, že sedí na zábradlí lodi nebo na kobylici, a vypuknou v jásot, kdykoliv jim vlna zaleje nohy po kolena, nebo dokonce po pás. Plujeme na čistý zadní vítr pouze s přední plachtou a přední košovkou, rychlostí asi šest uzlů. To je ale údaj z rychloměru, a je systematicky nadhodnocovaný, protože výsledky měření vždy ukáží, že naše skutečná průměrná rychlost po přímé linii je o něco menší. Exaktní extrapolace ze vzdáleností na Barbados za poslední tři dny udává připlutí v neděli 4. prosince okolo poledne.
Dnešní měření Slunce provádí Vlasta. Po obloze se honí drobné vysoké mráčky, ale vždy se mezi nimi najde díra.
Večer se zatáhlo, a místo měření mám na zadní palubě první část přednášky o historii navigace.
St. 30.11., 25. den, 13. den z Tarrafalu
08:50 N 13° 03', W 49° 05', k Barbadosu: 604 NM
16:23 N 13° 07', W 49° 49'
21:29 N 13° 09', W 50° 12'
O půl osmé UT vylézám na palubu. Chodí mraky, ale u jihu se na chvíli roztáhlo, a se sloužící hlídkou se opět kocháme Jižním křížem. Úspěšně měřím ranní polohu. Na Barbados nám zbývá 604 NM.
Vítr zeslábl, proto po dvou dnech opět rozbalujeme přední brám. Lukáš vylezl nahoru sám ho rozgasketovat, a při té příležitosti i opravil levou šlapnici, která se při posledním balení zamotala do kladky kasounu.
K snídani je perník s ořechy a marmeládou.
Dnes je příjemněji než včera, chladněji, více mraků. Vlastovi se nicméně podařily tři denní měření Slunce.
K obědu Grofče na tavče (fazolky na pánvi). Honza starší pravidelně každé dva dny, nebo snad dokonce každý den, leští lodní zvon.
K večeři se podává cibulovo-bramborová polévka. Před a během večeře měříme s Lukášem večerní pozici, a pak následuje druhá část přednášky o historii navigace.
Poznáváme, jak na starých lodích plavících se ve stálých pasátových větrech museli námořníci trpět: protože s plachtami manipulujeme v průměru jednou za dva dny, a kromě kormidlování není na lodi moc činnosti, řadu z nás z toho neustálého posedávání už bolí zadky.
Čt. 1.12., 26. den, 14. den z Tarrafalu
08:55 N 13° 03', W 51° 18', k Barbadosu: 474 NM
16:40 N 13° 03', W 52° 02'
21:08 N 12° 59', W 52° 22'
Ráno úspěšně získávám pozici s přesností pod jednu NM. Dopoledne mám velký vysoušecí den. Už řadu dní mi mírně zatéká do kajuty - skrz kolík spojující podélný trám s obšívkou. Jednou za dva dny jsem dosud vysoušel matraci přilehlou ke stěně a polštáře, a dnes jsem na slunce vynosil kompletní vybavení postele. Mokrou houbou vytírám sůl, co se nahromadila pod matracemi. Ještě víc zatéká Viktorovi, který má kajutu až na dolní palubě naproti kuchyni. K němu prosakuje voda, která se při větších náklonech dostává mezi vnější a vnitřní obšívku škvírami v dělových střílnách. I kýlový prostor a strojovna se plní vodou víc než bývalo obvyklé. Loď už evidentně nutně potřebuje vytažení z vody a nový nátěr.
Comodor Pepa předběžně dojednává vytažení lodi na Svatém Vincentu, po nás chce, abychom se tam ještě před plavbou na Martinik zastavili a dojednali finální termín vytažení na 15. prosince. Není tedy stálé zřejmé, zda uděláme zastávku na Barbadosu, nebo okolo jen proplujeme a zamíříme přímo na Vincent. Zatím to ale vypadá i na Barbados.
Honza dnes na laně spustil elektrocentrálu z hlavního koše a udělal jí generálku. Včera totiž začala zlobit, často se vypínala, nebo neběžela vůbec. Aby byla snáze přístupná, zůstala už na zadní palubě. Nevýhoda je, že rámus který dělá, když je puštěná (naštěstí vždy jen několik hodin dopoledne), je mnohem nepříjemnější.
K obědu jsou masové koule s rajskou omáčkou, penne a hráškem. Odpoledne si krátím dlouhou chvíli výlovem řas z oceánu. Nejprve sedím s hákem na kobylici, ale to není moc efektivní. Vyrábím tedy z provazu na tyč s hákem improvizovanou síť, a zkouším to nahnutý z boku lodi. Jsem trochu úspěšnější - za dvě hodiny jsem nalovil asi deset kousků. Jako na potvoru dnes nemíjíme velké a husté koláče jako v předchozích dnech. Skoro si při tom zadělávám na úžeh. Hodlám je vysušit a dovézt domů. Jirka Lněníček mě varuje, že to bude strašně smrdět. Dělám si z něj legraci, že smrdí jen jaderské řasy (Jirka je původem Chorvat) a atlantické ne, ale pravdu má on. Řasy smrdí rybinou už při vytažení.
Viktor dnes pracovně ožívá - vylezl na přední stěžeň a doplňuje chybějící úvazy, kterými jsou plachty připevněny k ráhnům. Na Kanárech prý byly kompletní, teď už je jich téměř polovina pryč. Asi je topmani omylem rozvazují namísto gasket, jinak si to nedokážeme vysvětlit.
Slunce dnes měří Vlasta s Lukášovou asistencí.
Po pravoboku nás v protisměru míjí velká nákladní loď. Asi tanker. Moc se nepřiblížil, vidíme ho v podstatě až na obzoru. Je to teprve třetí loď, kterou potkáváme od vyplutí z Kapverd.
K večeři je tuňáková pomazánka, suchary, chipsy, rajčata, olivy, pivo. Do moře odhazované zbytkuy pomazánky asi přilákaly krásnou dorádu, která se brzy chytila na udicí. Je to zatím největší ryba jakou jsme chytili, ale ani moc nebojovala. Její vyvrhnutí na palubě odhalilo možnou příčinu - ta ryba byla úplně přežraná - v žaludku měla tři létající ryby a dokonce i chuchvalec mořských řas. Pažravost zavinila její pád.
Při večerním měření chytáme pouze Venuši, Měsíc a Jupiter, protože na zbytku oblohy překáží oblačnost. Vyšla z nich ale pěkná poloha. Ukazuje se však, že stále splouváme mírně k jihu, přestože se snažíme držet čistý západní kurz. Překročení třinácté rovnoběžky oslavujeme pečenou dorádou a vínem. Vlasta po měření pokračuje ve svém obrázkovém vyprávění o jeho kluzákovém putování po Maroku.
Pá. 2.12., 27. den, 15. den z Tarrafalu
09:02 N 13° 00', W 53° 26', k Barbadosu: 350 NM
16:10 N 12° 51', W 53° 59'
21:42 N 12° 42', W 54° 26'
Ranní měření ukazuje, že jsme přes noc mírně zpomalili. Už od rána je hrozné horko, dusno. Před snídaní ulovili na zádi další rybu - trojzubého mořského hada. Ne na udici, ale na prádelní šňůru s návnadou taženou za lodí. Zemřela ještě ve vodě, protože spolkla návnadu i s háčkem, který jí rozpáral žaludek.
K obědu jsou osmažené párky, opékané brambory s pepřovo-hořčicovou omáčkou a okurkový salát. Vítr slábne, kapitán se rozhoduje změnit kurz ještě více na jih, na 260, čímž se vítr dostává do zadoboku, a umožňuje vytáhnout i spankr, hlavní košovku a hlavní brám, a hlavní stěhovku. Hned plujeme 6 až 7 uzlů.
Vlasta zkouší svou sedačku ke kluzáku - na lanech se na ní zavěšuje na hlavní ráhno. Houpe se tam ze strany na stranu a skoro hrozí, že si rozbije hlavu o stěžeň. Ještě že tam vede tolik takeláže, která jeho pohyb vždy zastaví. Viktorovi a Michalovi se to tak zalíbilo, že se jdou zhoupnout také.
Zkoušíme historickou metodu na určení zeměpisné délky, potažmo světového času (protože zeměpisná délka je rovna rozdílu místního a světového času) - metoda lunárních vzdáleností. Vyžaduje to součinnost dvou lidí, jeden měří úhlovou vzdálenost Měsíce od Slunce, a druhý střídavě výšku obou těles nad horizontem. Bohužel sextanty které používáme - Astra IIIB (jeden je můj, a druhý jsem už před časem věnoval jako dar pro loď) mají v základní verzi dalekohled pouze s asi třínásobným zvětšením, tak nedosahujeme žádných skvělých výsledků. Zvětšní bychom potřebovali co nejlepší, abychom spolehlivě měřili vzálenost obou těles se subminutovou přesností. Kývání lodi tomu také neprospívá.
So. 3.12., 28. den, 15. den z Tarrafalu
09:12 N 12° 46', W 55° 35', k Barbadosu: 225 NM
21:55 N 12° 52', W 56° 33'
Probouzím se sám už před 7 h UT, dvě hodiny před ranním měřením. Vylézám na kobylici na malou, dělám si kafíčko (jako každé ráno). Měření mi zapisuje Aleš (několik posledních dnů vychází jeho hlídka na ranní dobu). Po východu slunce se na SV objevuje velký kumulus, se silnými provazci deště pod ním. Pro jistotu kasáme oba brámy. Nakonec dostáváme jen pár kapek přeháňky, ani žádný silný poryv nepřišel, ale před sebou jsme viděli nádhernou obrovskou duhu.
K obědu jsou tortelliny se sýrovou omáčkou.
Dnešek je vysloveně ospalý den. Po ranním optimismu v představě, že už zítra uvidíme Barbados, zeslábl v poledne vítr, a celý den se plácáme rychlosti mezi 3 a 4 uzly. I do měření slunce musím Lukáše s Vlastou spíš nutit. Navíc to vyšlo hodně divně, čekáme na večerní měření, které nám to potvrzuje, že denní poloha byla špatně.
Na večeři připravil Ivo nudlovou polévku. Zpěváci u kormidla už vyčerpali veškerý repertoár a tak zpívají vánoční koledy. Klesá tlak, a tak máme naději, že v noci zesílí vítr.
Ne. 4.12., 29. den, 16. den z Tarrafalu
09:17 N 13° 04', W 57° 12', k Barbadosu: 130 NM
22:00 N 12° 56', W 58° 03'
Už při probuzení je mi z pohybů lodi zřejmé, že vítr v noci nezesílil. Na palubě se dozvídám, že plujeme rychlostí asi 3 uzly. Z ranního měření se ukazuje, že za 11,5 hodiny jsme upluli 40 NM...
Před začátkem nautického soumraku (kdy už je vidět horizont a lze měřit výšky hvězd) je nádherně tmavá obloha. Na východě a na jihu je hradba černých mraků, která tamnější oblohu ještě více ztmavuje. A nad mraky na východě svítí vysoko na oblohu bílá záře. Zprvu se domnívám, že je to světlo Měsíce vycházejícího nad mraky. Ale ten zapadá v průběhu noci a vychází až odpoledne. Nemůže to být ani Slunce, to je stále ještě příliš nízko. Až pohled na souhvězí mi prozrazuje její podstatu, a její skoro ostrý trojúhelníkový tvar to jen podtrhuje - je to zodiakální světlo. Zmátla mě jeho intenzita, v jaké jsem ho ještě neviděl.
Po rozednění se vítr točí na čistý zaďák. Velím skasat celý hlavní stěžeň a taky stěhovku. Po snídani lezeme zagasketovat hlavní košovou a brámovou plachtu. Mezitím ale přecházíme na jižnější kurz, a košovka už se dá použít, tak tam lezeme znovu ji rozbalit. Po ranní rozcvičce přichází ještě sprcha - začalo pršet. Konečně po měsíci plavby vytrvalejší déšť. Postáváme na palubě jen ve slipech a smýváme ze sebe sůl.
K obědu jsou párky smažené v těstíčku, brambory a dušená zelenina.
Celé odpoledne je zamračeno a často prší. Zpěváci s kytarou a flétnou se přesouvají do salónu. Přes světlík tam kape voda, střídáme se ve vytírání podlahy. K večeři je gulášová polévka.
Okolo půlnoci se balí plachty a startujeme motor, protože naše rychlost klesla pod dva uzle.
Po. 5.12., 30. den, 17. den z Tarrafalu
10:00 N 12° 48', W 59° 03', k Barbadosu (východnímu cípu): 30 NM
22:00 12 58 60 06
V 7 h UT mě budí cvrkot v podpalubí i na palubě. Motor vysadil, rozbalují se plachty. Ačkoliv bylo v plánu Barbados minout a plout rovnou na Svatý Vincent, měníme na chvíli kurz přímo na Barbados, protože s nefungujícím motorem je to jediná rozumná volba. Nakonec byl problém pouze v prázdné první nádrži na naftu. Když už jsou plachty rozbalené, pokračujeme bez motoru, jen kurz se vrátil zpět na Vincent.
Nad Barbadosem svítí světelná kopule, jak ozařuje oblohu a mraky. První prý to v noci viděl Patrik, ačkoliv ho ostatní přesvědčovali, že je to záře Měsíce, který tím směrem zapadl. Nad ránem bylo ale zcela zřejmé, že to nemůže být nic jiného, než Barbados.
Slunce vychází okolo 10 h UT. S Jirkou postáváme na palubě s dalekohledy na očích, a vyhlížíme zemi. Nejvyšší vrchol Barbadosu má 340 m, při výšce oka 4 m bychom ho měli spatřit ze vzdálenosti asi 40 NM. Když jsem dalekohled zvedl v 10:20, z tmavého obzoru se pod mraky vyloupla naprosto ostrá linie ostrova i s detaily. Křičím
ZEMĚ NA OBZORU!!!
a Jirka říká, že ji právě zahlédl také. Myslím si, že ji dokonce zahlédl dřív, ale chtěl, abych to první vyřkl já.
Na snídani máme perník, pak balíme plachty, protože opět fouká hrozně málo. Kapitán svolal posádku a předložil nám tři alternativy další plavby: 1. Sv. Vincent - Sv. Lucie - Martinik, 2. Barbados - Sv. Vincent - Martinik, 3. rovnou Martinik s tím, že kapitán by pak sedl na trajekt a jel domluvit vytažení lodi na Sv. Vincent sám. Většina se vyjádřila pro variantu 1.
Protože zítra budou narozeniny lodi, vytahujeme na hlavní palubu všechna děla. Na hlavní stěžeň vyvěšujeme vlajku posádky - českou. Udělali jsme i krátkou zastávku a vykoupali se v moři. Poprvé od Kapverd.
Zbytek dne motorujeme, a jak fouká mírně zezadu, součet obou rychlostí způsobuje, že na lodi se téměř nehýbe vzduch. Strašné horko, nejhorší za dosavadní plavbu. Až k večeru se mírně rozfoukalo od JV, takže vytahujeme celý přední stěžeň, hlavní stěhovku, hlavní košovku a spankr.
Út. 6.12., 31. den, 18. den z Tarrafalu
10:00 N 13° 07', W 60° 48'
15:30 N 13° 09' 04'', W 61° 13' 31''
22:00 UT-4 N 13° 14' 54'', W 61° 16' 17''
Před 7h UT ráno vylézám na palubu. Sloužící hlídka je sama, nikdo je nedozoruje. Ale ono ani není moc důvod. Jsme na moři už měsíc, navíc fouká slabý stabilní vítr. Pohybujeme se rychlostí 3 až 4 uzly. Michal navrhuje rozvinout i hlavní brám, sám ho leze rozgasketovat. S tím ale jakoby vypnul vítr, který začíná slábnout, až jsme při východu Slunce všechno sbalili a opět zapnuli motor. Před námi je Sv. Vincent (ten se září opět prozradil už v noci) a Grenadiny.
Od ohlávky čelenové čnělky až na brámový koš natáhl Viktor vlajkovou zdviž, a na ni navazuje všechny vlajky zemí, které loď již navštívila. Odshora Egypt, Řecko, Itálie, Korsika (francouzská se na lodi nenašla), Španělsko, Velká Británie (loď byla na Gibraltaru), Kapverdy. Pod nimi je ještě velká slovenská vlajka, jako pocta slovákům, kteří se také podíleli na plavbě.
Před vjezdem do Kingstownského přístavu jsme se oblékli do kostýmů (a uniforem). Šest kadetů vylezlo a postavilo se na konce ráhen - hlavní, přední, a přední košové, pro zdůraznění slavnostní chvíle. Kuchař Ivo hrál na buben. Nabyli jsme dvě děla na levoboku, otočili se do přístavu, a s krátkou pauzou mezi výstřely je odpálili. Ozvěna se nesla celým zálivem.
Zanedlouho přijel lodivodský člun. Schválili nám, že můžeme na krátkou chvíli zastavit u mola, a odbavit loď.
V 15:30 UT se nohy prvních dvou skokanů - Michala a kapitána Bobše, dotkli PEVNÉ ZEMĚ - betonového mola. Závěrečný manévr zvládl u kormidla bravurně Honza starší, který se tím ovšem živý celý život.
Jsme vyvázáni na souřadnicích N 13° 09' 04'', W 61° 13' 31'', ostrov Svatý Vincent. Otevíráme lahvičku slivovice.
07:20 N 16° 35', W 26° 10'
16:26 N 16° 14', W 27° 00'
19:37 N 16° 05', W 27° 12'
V noci slyším, jak zapínáme motor. Asi málo fouká, přestože předpověď byla výborná. Možná nějaký efekt závětří ostrovů. Zato ráno fouká už slušně, občas rychlost na logu přeskakuje 8 uzlů. Během rozbřesku dělám další měření. Podle polohy jsme za noc, tj. za 12 hodin, urazili 40 NM. To není moc optimistické skóre, ale snad se to zlepší.
Po snídani pucujeme palubu, a Jirka cídí příbory, které už jsou pěkně rezavé. Okolo lodi je plno létajících ryb. Není to poprvé, objevily se už před Kapverdami, a už nás to tolik nevzrušuje.
K obědu máme palačinky s marmeládou, šlehačkou, čokoládovou polevou, s oříšky a rozinkami
Lukáš měří v průběhu dne 3x výšku Slunce. Třetí měření ale zaspal, proto jsem ho udělal já. Výsledné linie se protínají neuvěřitelně přesně v jediném bodě (16:25) s chybou asi 0,1 NM. Ani ne přesně známá rychlost a kurz lodi to nerozhodily. Rychlost jsme odhadli průměrnou na 6 uzlů, plujeme celý den jen na přední plachtu, přední košovku, a spankr. Od našeho vyplutí z Tarrafalu jsme do tohoto času, tj. za necelých 23 hodin, upluli 106 NM. Střídají se mraky a téměř jasná obloha.
Vlasta se rozhodl, že se připojí k našemu úsilí, a bude měřit také. Práce s tabulkami se ale bojí, proto ho učím používat software Navigator. Večerní měření se docela povedlo Lukášovi, ale Vlastovi moc ne. Měl nějaký zamaštěný papír, a vůbec se na něj nedalo psát.
Ivoš připravil k večeři chlebíčky. Krasomila (přezdívka Filippy) večer řekla, že se těší, až uvidíme "Orion rainbow" (duha Orionova). Nechápavě na ni hledíme, a pak upřesnila, že to má být okolo 22. listopadu. Uvědomil jsem si, že jsem jí včera říkal o maximu meteorického roje Leonid (Leonids shower). Zapamatovala si z toho jen to, že v názvu bylo nějaké souhvězdí a pak něco co souvisí s deštěm.
Ne. 20.11., 15. den, 3. den z Tarrafalu
07:28 N 15° 27', W 27° 59'
15:00 N 15° 04', W 28° 36'
20:05 N 14° 41', W 28° 50'
Do dvou hodin v noci držím dozor na zádi. Se zeleným laserem učím posádku souhvězdí a hvězdy. Pak budím kapitána, aby to za mě převzal.
Ráno vstávám v 6:30, abych udělal přípravu a ranní měření. Šlo to opravdu špatně, byly mraky a byl jsem unavený, ale nakonec získávám tři poziční linie na Měsíc, Capellu a Sirius. Trojúhelník z nich sestrojený je veliký asi 3 NM.
Prý jsme v noci ve 2:50 změnili kurz na 225, protože vítr změnil směr, a na zadobočák z prava už se dalo plout jen kurzem 280, tedy zase mírně na sever. Po konci mého měření ale opět přehazujeme spankr a vracíme se na 255. Podle výsledku měření jsme za posledních 12 hodin urazili přímou čarou 60 mil. To je docela slušné.
Po měření si jdu opět lehnout. Komodor Pepa říkal už během stavby lodi, že laminátové lodě nemají duši, ale dřevěné ano. Markantně se to projeví zejména za plavby. Množství zvuků, které dřevěná loď v náklonech vydává, je nepřeberné. Celou cestu na Kapverdy jsme například slyšeli mňoukat kočku. Dnes ráno se zase ozval jakoby výkřik člověka padajícího do vody. Když se ozval po sedmnácté, bylo zřejmé, že to skřípe dřevo, protože je nás na palubě celkem sedmnáct, a já jsem ještě prokazatelně ležel v posteli.
Viktor nechal rozvinout hlavní košovku, což nám přidalo uzel rychlosti. Plujeme nyní pod přední plachtou a přední košovkou, hlavní košovkou a spankrem. Ke snídani připravil Ivoš perník s polevou. Okolo lodě plavou celý den chomáče mořských řas - to na Atlantiku vidím poprvé.
Lidé se mě začínají ptát, kdy uvidíme souhvězdí Jižního kříže. Tak jsem si dal práci si to připravit: vycházím ze střízlivého odhadu, že za den uplujeme dva stupně v zeměpisné délce. Jižní kříž se pak začne objevovat ráno před východem slunce někdy v prvním týdnu prosince (5.12. bychom mohli být na délce W 58 a šířce N 13).
K obědu máme pečené ryby (zbytek těch, co se nakupovali v Tarrafalu). Vlasta má dnes narozeniny, vylovil tedy ze svých zásob trochu ginu. A kuchař zase dvě lahve bílého vína. Výsledkem toho, ještě v kombinaci s krátkým spánkem v noci, jsem téměř celé odpoledne prospal.
Lukáš s Vlastou měří oba třikrát přes den výšku Slunce. Kurz a rychlost zapisují co půl hodiny, takže to je velmi přesné - Lukášovi se linie protly v jediném bodě, a Vlastovi jen o půl míle dál.
Aleš má odpoledne na zadní palubě přednášku o freedivingu. Ovšem bez praktických ukázek.
Večerní měření provádím já a Vlasta, jemu zapisuje Jirka. Vlasta už včera doplnil svůj "formulář" na měření o další kolonku, do které zapisuje, kolik sprostých slov při měření padlo, a kterých.
Po. 21.11., 16. den, 4. den z Tarrafalu
07:35 N 14° 12', W 29° 27',
15:04 N 14° 01', W 30° 04'
20:05 N 13° 53', W 30° 26'
Dobře jsem se dnes vyspal. Devět hodin (chvílemi přerušovaného spánku). V noci jsme prý dost křižovali po větru, protože na náš kurz byl vítr čistě v zádech. Vstávám v 6:30, abych se připravil na ranní měření hvězd. Obloha je téměř bez mráčku, vypadá to optimisticky. Po sedmé se ale vytvořila spousta mraků, škoda, že taky nemám kolonku na sprostá slova... Nakonec ale získávám měření na Měsíc, Arcturus, Capellu a Sirius, a z nich ne úplně přesnou, ale docela dobrou polohu. Linie se protínají v rozmezí tří až pěti mil.
Přímý kurz na Barbados, který je na souřadnicích N 13° 09', W 59° 25', je po ortodromě 272, a po loxodromě 268. Vzdálenost je 1753 NM. Rychlostí 5 uzlů po přímé linii to je 14,6 dne, tj. 5.12. večer.
Po snídani opět pucujeme palubu, a na zádi přeskládáváme lana podle rady Honzy - kapitána z obchodních lodí z říční plavby. Pyramida z jednotlivých linií lana zůstává zachována, ale linie nejdou jedna vedle druhé, ale jako oválný šnek zvenku se ovíjející dovnitř. Celá sestava pak lépe drží tvar.
Peru si ponožky. Praní na lodi probíhá v kýbli se slanou vodou mačkáním pomocí gumového zvonu na odpady. Pitnou vodou se šetří, na atlantické přeplavbě to přirozeně funguje tak, že pitná neteče na záchodech, ale pouze v kuchyni, takže se v podstatě používá pouze na vaření a pití. Na lodi je šest nádrží pitné vody, každá má objem 1000 litrů. Na etapě z Gran Canarie na Kapverdy jsme spotřebovali jednu nádrž celou a druhé část. Sprchujeme se na přední palubě hadicí na slanou vodu, kterou se taky myje paluba.
Poprvé od vyplutí z Tarrafalu rozvinujeme přední brámovou plachtu a plujeme krásně na čistý zaďák, přímo na západ rychlostí asi 5 uzlů. Brzy po ránu se téměř vyjasnilo, takže do nás pere Slunce. K obědu máme zapékané brambory s vejci a zeleninový salát.
Celý den je dusno na padnutí, ale myslím, že bude jen hůř. Dnes se k Lukášovi při měření Slunce pro změnu přidal Jirka. I jemu to vyšlo velice dobře.
K večeři máme zeleninovo nudlovou polévku, a po ní já s Vlastou děláme měření.
Út. 22.11., 17. den, 5. den z Tarrafalu
07:44 N 13° 32', W 31° 30', k Barbadosu: 1635 NM
15:00 N 13° 32', W 32° 17'
20:04 N 13° 35', W 32° 30'
Okolo 11 h v noci mě budí kapitán, abych jim pomohl sundat brámovou plachtu. Je silný vítr. Navlékám si sedák a lezu na palubu, ale než jsem to stihl, měli už plachtu skasanou. Ovšem s nespuštěným ráhnem. Se skasanou plachtou ráhno pořádně spustit nejde, ač se o to pokoušíme, a ve výsledku to dopadlo tak, jak se to dělat má: plachta se rozbalila, ráhno spustilo, a pak skasala. Já jdu nahoru a se mnou tam kapitán poslal Aleše. Byla to napůl otázka a napůl rozkaz, Aleš nevzdoroval, ale bylo vidět, že se mu tam moc nechce. Až když jsme byli pod brámovým košem, z Aleše vypadlo, že na brám leze vůbec poprvé. Na to že to bylo v noci a za tak silného větru a vln, to zvládl perfektně.
To já měl se svou polovinou ráhna větší problém. Šlapnice totiž vedla jen do půlky ráhna a její druhá půlka visela volně dolů. Na konec ráhna jsem se nedostal a zbyl mi tam kus nezagasketované plachty. Nahoře, a později i dole, to vypadalo, že se oko šlapnice vyvléklo z rahýlu (zúžený konec ráhna), asi v době, kdy se nám během manipulace s lany celé ráhno naklonilo na jednu stranu.
Ráno mě na dozor budí Viki o půl šesté. Kdosi říkal, že v noci prý trochu pršelo. Informace o spadlé šlapnici se předáváním mezi hlídkami pozměnila do té podoby, že si někteří myslí, že se podemnou přetrhla a já spadl do sedáku. Po sedmé hodině dělám ranní měření. Je to ve stejném duchu jako předchozí rána - vylezu na palubu, a je úplně jasno. Začnu měřit, a téměř kompletně se zatáhne. Vyjde Slunce, a už je zase hezky. Přesto se mi podařilo získat čtyři poziční linie.
Porovnání s večerní polohou dává zatím rekordní vzdálenost za 12 hodin: 65,6 NM. Ale pořád nás to nese na jih, tak velím změnu kurzu na 290. Viki po snídani vylezl na brám, a navlékl spadlou šlapnici zpět na rahýl. Chtěl ji tam ještě pojistit provázkem proti opětovnému zklouznutí, ale to se mu v tom houpání nepodařilo. Protože po přechodu na kurz 290 máme vítr mírně ze zadoboku, rozhodl kapitán rozvinout i spankr. Takže vlastně opět křižujeme po větru.
Stalo se už nepsaným pravidlem, že já provádím večerní měření (a se mnou obvykle ještě někdo další) a ranní, a Lukáš, případně s někým, přes den měření na Slunce.
Odpoledne sedíme s Lukášem, Honzou a Patrikem na zadní palubě, a vedeme s Patrikem filozofické spory o to, zda je nebo není matematika podmnožinou filozofie.
K večeři udělal Ivoš polévku s tortelliny. Večerní měření nechávám zcela na Vlastovi, trochu mu vypomáhá Lukáš, a já jim oběma zapisuju časy a výšky. Nevychází to ale moc dobře, výsledné linie se protínají v obrazci velkém skoro 10 mil.
Večer přichází na telefon předpověď počasí od komodora: "Počasí bude OK."
St. 23.11., 18. den, 6. den z Tarrafalu
07:51 N 13° 40', W 33° 45', k Barbadosu: 1503 NM
15:20 N 13° 41', W 34° 28'
20:27 N 13° 46', W 34° 48'
Od včerejška máme konečně nějaký systém ve střídání nočních důstojnických dozorů. Kapitán s Viktorem si rozdělí večer a noc, a já si beru ranní dozor, který zakončuju ranním měřením polohy. V noci ale nemůžu moc spát, asi za to může i houpání lodi. Vyrábím si do postele z prostěradla polo-hamak. Půl prostěradla jsem zastlal do škvíry mezi matracemi, která půlí postel v podélném směru. Druhou půlku pomocí provazů zdvihl a přivázal k horní palandě. Vznikla jakási zástěna, která brání kutálení po posteli při přechylech lodi.
Když kapitán ráno odcházel spát, domluvil se se sloužící hlídkou, že mě nebude budit, protože vál stabilní vítr a zvládnou to i beze mě. Další nastupující hlídka mě ale vzbudila už v 6 hodin, protože večer zaslechla, že chci před sedmou hodinou vztát a připravit si měření. Už s nimi zůstávám na palubě.
Ranní měření se docela povedlo (pět pozičních linií na Sirius, Měsíc, Capellu, Arcturus a Rigel), přestože to opět bylo honění mezi mraky, které přišly se svítáním na téměř čistou oblohu. Máme nový rekord - 73 NM za dvanáct hodin. A ještě k tomu správným kurzem. Na Barbados nám zbývá po ortodromě 1503 NM. Při průměrné rychlosti 5 uzlů to stále představuje připlutí na Barbados 5. prosince večer.
Prakticky od druhého dne celé plavby jsem se krom druhého bocmana a navigátora stal z vlastní vůle také "palubním důstojníkem", tj. tím, který zodpovídá za úklid paluby. Tedy i dnes opět vedu její úklid.
K snídani se podává ovocná buchta, k obědu špagety se sýrovou omáčkou, k večeři manioková polévka a suchary. Před večeří soutěžíme, kdo udrží delší dobu stabilitu na houpající se palubě bez přešlapu. Málem je z toho "three men over board".
Večerní měření je výjimečně jen s malým množstvím mraků. Ujali se ho Vlasta s Michalem, Lukáš zapisuje a já pobíhám s náměrovým dalekohledem a ukazuju kde hledat hvězdy. Dostali velice pěknou polohu s přesnosti asi na 1 NM. U kormidla se slezla posádka a hru na kytaru doprovází zpěvem.
Na základě měření zjistila astrologická rada, že dnešní skutečný kurz byl 284°. Snažíme se držet 290, takže se to konečně daří.
Čt. 24.11., 19. den, 7. den z Tarrafalu
07:54 N 13° 49', W 35° 46', k Barbadosu: 1385 NM
15:02 N 13° 46', W 36° 23'
20:28 N 13° 48', W 36° 52'
Včera večer se mírně ztišil vítr, a s ním i vlny, takže jsme se v noci konečně pořádně vyspali. Rychlost lodi to zásadním způsobem neovlivnilo, průměr za posledních 12 hodin máme 4,7 uzlu. Sliný vítr totiž zvedá vlny, a ty loď hrozně brzdí a ztěžují kormidlování.
Ranní měření je nejklidnější za celou plavbu, protože nejsou prakticky žádné mraky. Přišly až po měření, což možná souvisí se slabším větrem. V poklidu získávám 6 pozičních linií.
Po snídani vytahujeme (k přední, přední košovce a spankru) i hlavní stěhovku a přední brámovou, což nám dohromady dává 5,5 uzlu. Jirka vylezl až na ohlávku hlavní brámové čnělky s kamerou, a natáčel Michala s Martinem, jak odgasketovávají přední brámovou. Při slézání ale zavadil o anténu vysílačky a ulomil ji. Naštěstí se rozlomila pouze laminátová trubice a vnitřní kabel zůstal nepřerušený, takže to šlo provizorně opravit, ale stejně se v Karibiku bude muset koupit nová.
K obědu máme kachní křídýlka s bramborovou kaší. Vynikající!
Dnešní měření Slunce v 11, 13 a 15 hodin si zamluvil Pavel (Lukáš s Vlastou ráno dlouho spali a začínají měřit až o hodinu později). Linie posunuté na 15tou hodinu se mu protínají v trojúhelníku o velikosti 0,5 NM. Perfektní výsledek. Porovnání s ranní polohou ukazuje, že se nám přes den daří udržet průměrnou rychlost 5 uzlů, což je sice minimum pro dosažení Barbadosu v požadovaném čase, ale při stávajícím větru přesto povzbuzující. Vzhledem k malým vlnám máme ale po předchzích dnech občas pocit, jako by se loď skoro nehýbala. Od komodora přichází předpověď počasí, podle níž má pořádně fouknout až od příštího pondělí.
K večeři je francouzská polévka, ale budeme muset poprosit kuchaře, aby ji podával vždy půl hodiny před západem Slunce, nebo půl hodiny po něm. Už druhý den to padlo přímo do večerního měření, výsledkem čehož vzroste ruch na palubě, a zároveň nám měřičům večeře vystydne.
Pá. 25.11., 20. den, 8. den z Tarrafalu
07:57 N 13° 52', W 37° 36', k Barbadosu: 1278 NM
15:55 N 13° 56', W 37° 56'
Ranní měření je opět velice poklidné, žádné mraky, Patrik mi zapisuje. Za nočních 11,5 hodin máme ovšem upluto pouze 42,9 NM, což představuje průměrnou rychlost 3,7 uzlu. Na Barbados nám zbývá 1278 NM.
Ke snídani upekl Ivoš perník s ananasem. Drhneme palubu. Dopoledne máme mírné vzrušení - asi podruhé od vyplutí z Kapverd vidíme loď. Připluli se podívat docela blízko (aby ne), zdá se, že jsou to japonští (vel?)rybáři. Po několika hodinách míjíme v malé vzdálenosti oranžovou rybářskou bóji s anténou visílačky, a tatáž loď se objevila znovu v dálce na obzoru, ale plula opačným směrem. Měli před námi náskok 100 mil, a teď jsme jim náhle v patách. Tomu říkám námořnické umění.
Obloha je přes den zatažená mlhavým oparem, ale měřit Slunce se přes něj dá. Věnuje se tomu dnes jen Vlasta. V poledne měníme lodní čas na UT-2 (polohy ale nadále uvádím v UT, protože v něm ho i měříme).
Docela se těšíme, že třeba o víkendu na chvíli vítr opadne úplně, a my se vykoupeme v moři. Voda vytažená v kýbli je krásně teplá. Polehávám celé odpoledne ve stínu a čtu knihu "Leland P. Lovette: Naval Customs, Traditions and Usage", kterou jsem našel v lodní knihovně.
K večeři je manioková polévka. Vlasta večer promítá fotky ze svých letů na křídle po Španělsku a Africe.
So. 26.11., 21. den, 9. den z Tarrafalu
08:11 N 13° 45', W 39° 15', k Barbadosu: 1182 NM
15:30 N 13° 42', W 40° 05'
20:31 N 13° 40', W 40° 33'
Vstávám na ranní měření - docela to jde, i když jsou místy mraky. Patrik mi opět zapisuje Udělal jsem z něj zapisovatele, což se velice osvědčilo. Při předchozích měřeních nás totiž neustále rušil svými moudrými připomínkami, zatímco soustředěný pohled na hodinky ho úplně utišil. Po skončení měření začaly chodit přeháňky a poryvy větru. Když přišel první, kasáme přední brám, a já s Michalem ho lezeme zagasketovat. V půli plachty nás kapitán zarazil, protože vítr zeslábl. Opět plachtu rozbalujeme. Po chvíli sledujeme, jak se na nás zezadu po vodě řítí tříšť vody hnaná větrem - blíží se další poryv. Opět honem kasáme, a po jeho přechodu rozvinujeme. Tak se to opakuje ještě jednou.
Ke snídani máme porridge - ovesnou kaši s ořechy a rozinkami.
Později mraky přešly a vítr sílí, navíc se točí na zadobočák, proto rozbalujeme i hlavní košovku. S ní se rychlost zvýšila o uzel - na 7,5 uzlu. Máme tedy nyní šest plachet - celý přední stěžeň, hlavní stěhovku, hlavní košovku a spankr. Objevují se první známky pasátové oblačnosti - velké množství drobných beránků, a odpoledne se rozvinula úplně.
K obědu je sekaná s bramborem, fazolovými lusky a mrkvovým salátem. Slunce dnes 3x měří Vlasta. Odpoledne všichni posedávají na palubě, protože je nádherný den, dobře fouká, a máme radost, že loď zase pluje rychle. Filippa přeložila naši hymnu "koupím ti papuče, p**o" do portugalštiny, a naučili jsme ji melodii. Neuvěřitelná sranda.
Vratipeň dnes vydal nový zvuk - zakokrhal jako kohout.
Večerní měření probíhá v poklidu a úspěšně. K večeři je fazolačka, a pak se na zadní palubě pouští film Master and Commander - odvrácená strana světa, bohatě komentovaný Viktorem.
Ne. 27.11., 22. den, 10. den z Tarrafalu
08:15 N 13° 39', W 41° 49', k Barbadosu: 1027 NM
16:04 N 13° 40', W 42° 44'
21:00 N 13° 42', W 43° 11'
Před sedmou ráno mě budí kapitán, protože sílí vítr, a on nechce, aby se opakovala situace ze včerejška. Jde si ale lehnout, takže rozhodnutí sbalit/nesbalit přední brám je na mně. Netrvá ani patnáct minut a balíme ho, ovšem s ráhnem v horní poloze. Pohled na plácající se skasanou plachtu nás ale přesvědčuje, že jak pro plachtu, tak pro brámovou čnělku, bylo rozbalení příjemnější. Proto ji opět napínáme.
Vítr nadále sílí a od východu jdou hrozivé mraky. Na poslední chvíli padá opět rozhodnutí sbalit brám - kasáme ho tentokrát již se spuštěným ráhnem, a já s Lukášem ho jdeme zagasketovat. Na Lukášově straně (levé) opět spadla šlapnice z rahýlu, ale dokázal ji tam sám nasadit.
Mezitím ostatní pod vedením Viktora kasají a gasketují hlavní košovku. Hlavní stěhovka šla dolů už v noci, takže plujeme teď jen na tři plachty. Přesto se rychlost pohybuje mezi 6 a 7 uzly.
Ke snídani máme rýžovou kaši s ořechy a rozinkami. Silný vítr zvedá větší vlny, takže posádka upadá do stavu laxnosti. I drhnutí paluby jsme dnes trochu odbyli - umýváme pouze nejšpinavější hlavní palubu.
Dopoledne se obloha zatáhla, jen sem tam jsou díry. Měření Slunce si dnes beru na starost sám, začal jsem v 11:34 UT, ale podařilo se ho naměřit až těsně před dvanáctou.
Později se udělalo krásné počasí - úplně jasno, jen na sever od nás je vidět pás kumulů. I vítr se mírně utišil, takže brám jde opět nahoru.
Chomáče hnědých plovoucích řas vidíme každý den, od té doby co jsem se o nich zmínil (taktéž létající ryby). Od včerejška mírně změnily charakter - objevují se v dlouhých pásech ve směru větru a vln, skoro jako by byly pospojovány nějakými tenkými výhonky. K obědu je opět cous-cous, a k večeři česnečka s masem z létajících ryb.
Dnes ráno jsme podle astronavigace měli upluto 1023 NM z Tarrafalu, a zbývalo nám 1027 na Barbados. Měli bychom tedy slavit polovinu Atlantiku, ale žádné bujaré oslavy se nekonaly. Jen Jirka po večeři vytáhl láhev rumu, na oslavu narozenin jeho syna, a Ivoš večer otevřel láhev červeného vína.
Jak tak popíjíme u kormidla, vymýšlíme kastovní systém na lodi. Nejvyšší kasta jsou brahmáni - ti, co lezou na bráhm, uprostřed jsou kočovníci, a nejníže jsou spankeři (spunk is not dead...).
Po. 28.11., 23. den, 11. den z Tarrafalu
08:27 N 13° 37', W 44° 19', k Barbadosu: 882 NM
16:22 N 13° 37', W 45° 02'
20:55 N 13° 36', W 45° 34'
Po sedmé (UT) ráno mě budí kapitán. Čekám na ranní měření, a během toho se úplně vyčistil jižní obzor, a poprvé během plavby spatřujeme souhvězdí Jižního kříže. Budím Honzu staršího, který si ho nejvíc přál vidět. Vpravo nahoře od něj je mnohem nápadnější a větší uskupení hvězd přezdívané "falešný kříž" (ten vídáme už mnoho dní); my mu ale podle analogie s vozy na severní obloze říkáme Velký kříž, a hned jsme na oba kříže složili i píseň: "Jen dva kříže z bílýho souhvězdí, někdo na nebi poskládal..."
Vratipeň vydal další artikulovaný zvuk: "nech toho".
Po osmé provádím ranní měření, a jde to nádherně, protože je skoro jasno. Získávám celkem šest pozičních linií. U snídaně začaly velké vlny, a trvají celý den. Chleby rozsypané po palubě, rozlitý čaj.
Jirka se odhodlal uvařit v presovači kávu. Krasomila držela skleničky, Jirka držel kávovar, a Vlasta držel Jirku. V okamžiku, kdy Krasomila předávala dvě skleničky s kávou dál, třetí se vydala na vzdušnou pouť do strojníkovy postele. Jejich snahu zachytit další skleničku využil kávovar, a vydal se opačným směrem. To vše bylo doprovázeno třískotem a obrovským řevem z lodní kuchyně. Z celé vřavy vyšel jako vítěz Vlasta s polovičním obsahem kávy ve skleničce, kterou hodlal doplnit mlékem v kuchyni. Využil chvilky, kdy kuchař honil pekáč utíkající do kapitánské kajuty, a radostně se sápal po krabici mléka. V tom se ocitl v pasti nachystané vejci, která se rozletěla po podlaze kuchyně. V šílených kotrmelcích a nových náklonech se zachytil levou rukou za okraj kredence. Půlhrníček kávy stále ve skleničce. Vítězoslavně doplňuje skleničku do plna mlékem. Kuchař s uloveným pekáčem se objevuje v okénku kuchyně, čichá k mléku, a sděluje Vlastovi, že si do kávy nalil kyšku. Hirošima hadr. Nahoře se slaví rekordní náklon 36°.
K obědu máme palačinky plněné marmeládou, se šlehačkou, čokoládovou polevou a ovocem. K večeři je polévka z cizrny, ještě před ní provádíme s Vlastou večerní měření. Je dost mraků (přestože přes den bylo nádherně), ale nakonec se to podařilo pěkně. Dokonce ani vytažení sextantů - pekelníkových to instrumentů, nevyvolalo vlny větší, než už byly.
Po večeři jsem slíbil posádce přednášku o historii navigace. Po prvním slově ale zesílil vítr a přišla přeháňka. Balíme brám, a než je po všem, obecenstvo už se stejně rozprchlo.
Út. 29.11., 24. den, 12. den z Tarrafalu
08:36 N 13° 22', W 46° 42', k Baradosu: 743 NM
16:47 N 13° 15', W 47° 34'
Ráno mě výjimečně budí budík a nikoliv předchozí dozorující důstojník. Vařím si kávu, a během toho se na palubě rozléhá velice intenzivní přeháňka. Oblékám si nepromokavé oblečení a jdu ven, ale během toho téměř přestává pršet. V 08:25 zahajuju měření, Lukáš mi zapisuje. V přecházejících mracích měřím čtyři objekty, což byl docela úspěch. Během zpracování měření mě další přeháňka zahání do podpalubí.
Patrik dostal nový přídomek ke své přezdívce - Patrik flexa láhev rumu hasičák. Na Kanárských ostrovech utopil v moři flexu (tu se podařilo vylovit a vysušit), v oceánu utopil nedopitou láhev rumu (o níž si myslel, že je prázdná), a dnes hodil přes zábradlí hasicí přístroj. Při náklonu lodi hasičák vypadl z dvířek u kormidelny, Patrik ho sebral, že ho uklidí, a v tom další vlna houpla Patrikem a hasičák letěl dolů. Naštěstí se zachytil na úponové kobylici, kam pro něj pohotově skočil Honza-strojník dřív, než ho další vlna smetla do moře.
K snídani udělal Ivoš sýrovou pomazánku, a k obědu sekanou (možná je to spíš opečený luncheon-meat) s bramborem, sýrovo-majonézovou omáčkou a zeleninovou oblohou. Já mám ale od rána střevní potíže, a ani jedno z těchto jídel, byť výborných, mi rozhodně neprospělo.
Celý den je dusno a velké vlny. Někteří se baví tím, že sedí na zábradlí lodi nebo na kobylici, a vypuknou v jásot, kdykoliv jim vlna zaleje nohy po kolena, nebo dokonce po pás. Plujeme na čistý zadní vítr pouze s přední plachtou a přední košovkou, rychlostí asi šest uzlů. To je ale údaj z rychloměru, a je systematicky nadhodnocovaný, protože výsledky měření vždy ukáží, že naše skutečná průměrná rychlost po přímé linii je o něco menší. Exaktní extrapolace ze vzdáleností na Barbados za poslední tři dny udává připlutí v neděli 4. prosince okolo poledne.
Dnešní měření Slunce provádí Vlasta. Po obloze se honí drobné vysoké mráčky, ale vždy se mezi nimi najde díra.
Večer se zatáhlo, a místo měření mám na zadní palubě první část přednášky o historii navigace.
St. 30.11., 25. den, 13. den z Tarrafalu
08:50 N 13° 03', W 49° 05', k Barbadosu: 604 NM
16:23 N 13° 07', W 49° 49'
21:29 N 13° 09', W 50° 12'
O půl osmé UT vylézám na palubu. Chodí mraky, ale u jihu se na chvíli roztáhlo, a se sloužící hlídkou se opět kocháme Jižním křížem. Úspěšně měřím ranní polohu. Na Barbados nám zbývá 604 NM.
Vítr zeslábl, proto po dvou dnech opět rozbalujeme přední brám. Lukáš vylezl nahoru sám ho rozgasketovat, a při té příležitosti i opravil levou šlapnici, která se při posledním balení zamotala do kladky kasounu.
K snídani je perník s ořechy a marmeládou.
Dnes je příjemněji než včera, chladněji, více mraků. Vlastovi se nicméně podařily tři denní měření Slunce.
K obědu Grofče na tavče (fazolky na pánvi). Honza starší pravidelně každé dva dny, nebo snad dokonce každý den, leští lodní zvon.
K večeři se podává cibulovo-bramborová polévka. Před a během večeře měříme s Lukášem večerní pozici, a pak následuje druhá část přednášky o historii navigace.
Poznáváme, jak na starých lodích plavících se ve stálých pasátových větrech museli námořníci trpět: protože s plachtami manipulujeme v průměru jednou za dva dny, a kromě kormidlování není na lodi moc činnosti, řadu z nás z toho neustálého posedávání už bolí zadky.
Čt. 1.12., 26. den, 14. den z Tarrafalu
08:55 N 13° 03', W 51° 18', k Barbadosu: 474 NM
16:40 N 13° 03', W 52° 02'
21:08 N 12° 59', W 52° 22'
Ráno úspěšně získávám pozici s přesností pod jednu NM. Dopoledne mám velký vysoušecí den. Už řadu dní mi mírně zatéká do kajuty - skrz kolík spojující podélný trám s obšívkou. Jednou za dva dny jsem dosud vysoušel matraci přilehlou ke stěně a polštáře, a dnes jsem na slunce vynosil kompletní vybavení postele. Mokrou houbou vytírám sůl, co se nahromadila pod matracemi. Ještě víc zatéká Viktorovi, který má kajutu až na dolní palubě naproti kuchyni. K němu prosakuje voda, která se při větších náklonech dostává mezi vnější a vnitřní obšívku škvírami v dělových střílnách. I kýlový prostor a strojovna se plní vodou víc než bývalo obvyklé. Loď už evidentně nutně potřebuje vytažení z vody a nový nátěr.
Comodor Pepa předběžně dojednává vytažení lodi na Svatém Vincentu, po nás chce, abychom se tam ještě před plavbou na Martinik zastavili a dojednali finální termín vytažení na 15. prosince. Není tedy stálé zřejmé, zda uděláme zastávku na Barbadosu, nebo okolo jen proplujeme a zamíříme přímo na Vincent. Zatím to ale vypadá i na Barbados.
Honza dnes na laně spustil elektrocentrálu z hlavního koše a udělal jí generálku. Včera totiž začala zlobit, často se vypínala, nebo neběžela vůbec. Aby byla snáze přístupná, zůstala už na zadní palubě. Nevýhoda je, že rámus který dělá, když je puštěná (naštěstí vždy jen několik hodin dopoledne), je mnohem nepříjemnější.
K obědu jsou masové koule s rajskou omáčkou, penne a hráškem. Odpoledne si krátím dlouhou chvíli výlovem řas z oceánu. Nejprve sedím s hákem na kobylici, ale to není moc efektivní. Vyrábím tedy z provazu na tyč s hákem improvizovanou síť, a zkouším to nahnutý z boku lodi. Jsem trochu úspěšnější - za dvě hodiny jsem nalovil asi deset kousků. Jako na potvoru dnes nemíjíme velké a husté koláče jako v předchozích dnech. Skoro si při tom zadělávám na úžeh. Hodlám je vysušit a dovézt domů. Jirka Lněníček mě varuje, že to bude strašně smrdět. Dělám si z něj legraci, že smrdí jen jaderské řasy (Jirka je původem Chorvat) a atlantické ne, ale pravdu má on. Řasy smrdí rybinou už při vytažení.
Viktor dnes pracovně ožívá - vylezl na přední stěžeň a doplňuje chybějící úvazy, kterými jsou plachty připevněny k ráhnům. Na Kanárech prý byly kompletní, teď už je jich téměř polovina pryč. Asi je topmani omylem rozvazují namísto gasket, jinak si to nedokážeme vysvětlit.
Slunce dnes měří Vlasta s Lukášovou asistencí.
Po pravoboku nás v protisměru míjí velká nákladní loď. Asi tanker. Moc se nepřiblížil, vidíme ho v podstatě až na obzoru. Je to teprve třetí loď, kterou potkáváme od vyplutí z Kapverd.
K večeři je tuňáková pomazánka, suchary, chipsy, rajčata, olivy, pivo. Do moře odhazované zbytkuy pomazánky asi přilákaly krásnou dorádu, která se brzy chytila na udicí. Je to zatím největší ryba jakou jsme chytili, ale ani moc nebojovala. Její vyvrhnutí na palubě odhalilo možnou příčinu - ta ryba byla úplně přežraná - v žaludku měla tři létající ryby a dokonce i chuchvalec mořských řas. Pažravost zavinila její pád.
Při večerním měření chytáme pouze Venuši, Měsíc a Jupiter, protože na zbytku oblohy překáží oblačnost. Vyšla z nich ale pěkná poloha. Ukazuje se však, že stále splouváme mírně k jihu, přestože se snažíme držet čistý západní kurz. Překročení třinácté rovnoběžky oslavujeme pečenou dorádou a vínem. Vlasta po měření pokračuje ve svém obrázkovém vyprávění o jeho kluzákovém putování po Maroku.
Pá. 2.12., 27. den, 15. den z Tarrafalu
09:02 N 13° 00', W 53° 26', k Barbadosu: 350 NM
16:10 N 12° 51', W 53° 59'
21:42 N 12° 42', W 54° 26'
Ranní měření ukazuje, že jsme přes noc mírně zpomalili. Už od rána je hrozné horko, dusno. Před snídaní ulovili na zádi další rybu - trojzubého mořského hada. Ne na udici, ale na prádelní šňůru s návnadou taženou za lodí. Zemřela ještě ve vodě, protože spolkla návnadu i s háčkem, který jí rozpáral žaludek.
K obědu jsou osmažené párky, opékané brambory s pepřovo-hořčicovou omáčkou a okurkový salát. Vítr slábne, kapitán se rozhoduje změnit kurz ještě více na jih, na 260, čímž se vítr dostává do zadoboku, a umožňuje vytáhnout i spankr, hlavní košovku a hlavní brám, a hlavní stěhovku. Hned plujeme 6 až 7 uzlů.
Vlasta zkouší svou sedačku ke kluzáku - na lanech se na ní zavěšuje na hlavní ráhno. Houpe se tam ze strany na stranu a skoro hrozí, že si rozbije hlavu o stěžeň. Ještě že tam vede tolik takeláže, která jeho pohyb vždy zastaví. Viktorovi a Michalovi se to tak zalíbilo, že se jdou zhoupnout také.
Zkoušíme historickou metodu na určení zeměpisné délky, potažmo světového času (protože zeměpisná délka je rovna rozdílu místního a světového času) - metoda lunárních vzdáleností. Vyžaduje to součinnost dvou lidí, jeden měří úhlovou vzdálenost Měsíce od Slunce, a druhý střídavě výšku obou těles nad horizontem. Bohužel sextanty které používáme - Astra IIIB (jeden je můj, a druhý jsem už před časem věnoval jako dar pro loď) mají v základní verzi dalekohled pouze s asi třínásobným zvětšením, tak nedosahujeme žádných skvělých výsledků. Zvětšní bychom potřebovali co nejlepší, abychom spolehlivě měřili vzálenost obou těles se subminutovou přesností. Kývání lodi tomu také neprospívá.
So. 3.12., 28. den, 15. den z Tarrafalu
09:12 N 12° 46', W 55° 35', k Barbadosu: 225 NM
21:55 N 12° 52', W 56° 33'
Probouzím se sám už před 7 h UT, dvě hodiny před ranním měřením. Vylézám na kobylici na malou, dělám si kafíčko (jako každé ráno). Měření mi zapisuje Aleš (několik posledních dnů vychází jeho hlídka na ranní dobu). Po východu slunce se na SV objevuje velký kumulus, se silnými provazci deště pod ním. Pro jistotu kasáme oba brámy. Nakonec dostáváme jen pár kapek přeháňky, ani žádný silný poryv nepřišel, ale před sebou jsme viděli nádhernou obrovskou duhu.
K obědu jsou tortelliny se sýrovou omáčkou.
Dnešek je vysloveně ospalý den. Po ranním optimismu v představě, že už zítra uvidíme Barbados, zeslábl v poledne vítr, a celý den se plácáme rychlosti mezi 3 a 4 uzly. I do měření slunce musím Lukáše s Vlastou spíš nutit. Navíc to vyšlo hodně divně, čekáme na večerní měření, které nám to potvrzuje, že denní poloha byla špatně.
Na večeři připravil Ivo nudlovou polévku. Zpěváci u kormidla už vyčerpali veškerý repertoár a tak zpívají vánoční koledy. Klesá tlak, a tak máme naději, že v noci zesílí vítr.
Ne. 4.12., 29. den, 16. den z Tarrafalu
09:17 N 13° 04', W 57° 12', k Barbadosu: 130 NM
22:00 N 12° 56', W 58° 03'
Už při probuzení je mi z pohybů lodi zřejmé, že vítr v noci nezesílil. Na palubě se dozvídám, že plujeme rychlostí asi 3 uzly. Z ranního měření se ukazuje, že za 11,5 hodiny jsme upluli 40 NM...
Před začátkem nautického soumraku (kdy už je vidět horizont a lze měřit výšky hvězd) je nádherně tmavá obloha. Na východě a na jihu je hradba černých mraků, která tamnější oblohu ještě více ztmavuje. A nad mraky na východě svítí vysoko na oblohu bílá záře. Zprvu se domnívám, že je to světlo Měsíce vycházejícího nad mraky. Ale ten zapadá v průběhu noci a vychází až odpoledne. Nemůže to být ani Slunce, to je stále ještě příliš nízko. Až pohled na souhvězí mi prozrazuje její podstatu, a její skoro ostrý trojúhelníkový tvar to jen podtrhuje - je to zodiakální světlo. Zmátla mě jeho intenzita, v jaké jsem ho ještě neviděl.
Po rozednění se vítr točí na čistý zaďák. Velím skasat celý hlavní stěžeň a taky stěhovku. Po snídani lezeme zagasketovat hlavní košovou a brámovou plachtu. Mezitím ale přecházíme na jižnější kurz, a košovka už se dá použít, tak tam lezeme znovu ji rozbalit. Po ranní rozcvičce přichází ještě sprcha - začalo pršet. Konečně po měsíci plavby vytrvalejší déšť. Postáváme na palubě jen ve slipech a smýváme ze sebe sůl.
K obědu jsou párky smažené v těstíčku, brambory a dušená zelenina.
Celé odpoledne je zamračeno a často prší. Zpěváci s kytarou a flétnou se přesouvají do salónu. Přes světlík tam kape voda, střídáme se ve vytírání podlahy. K večeři je gulášová polévka.
Okolo půlnoci se balí plachty a startujeme motor, protože naše rychlost klesla pod dva uzle.
Po. 5.12., 30. den, 17. den z Tarrafalu
10:00 N 12° 48', W 59° 03', k Barbadosu (východnímu cípu): 30 NM
22:00 12 58 60 06
V 7 h UT mě budí cvrkot v podpalubí i na palubě. Motor vysadil, rozbalují se plachty. Ačkoliv bylo v plánu Barbados minout a plout rovnou na Svatý Vincent, měníme na chvíli kurz přímo na Barbados, protože s nefungujícím motorem je to jediná rozumná volba. Nakonec byl problém pouze v prázdné první nádrži na naftu. Když už jsou plachty rozbalené, pokračujeme bez motoru, jen kurz se vrátil zpět na Vincent.
Nad Barbadosem svítí světelná kopule, jak ozařuje oblohu a mraky. První prý to v noci viděl Patrik, ačkoliv ho ostatní přesvědčovali, že je to záře Měsíce, který tím směrem zapadl. Nad ránem bylo ale zcela zřejmé, že to nemůže být nic jiného, než Barbados.
Slunce vychází okolo 10 h UT. S Jirkou postáváme na palubě s dalekohledy na očích, a vyhlížíme zemi. Nejvyšší vrchol Barbadosu má 340 m, při výšce oka 4 m bychom ho měli spatřit ze vzdálenosti asi 40 NM. Když jsem dalekohled zvedl v 10:20, z tmavého obzoru se pod mraky vyloupla naprosto ostrá linie ostrova i s detaily. Křičím
ZEMĚ NA OBZORU!!!
a Jirka říká, že ji právě zahlédl také. Myslím si, že ji dokonce zahlédl dřív, ale chtěl, abych to první vyřkl já.
Na snídani máme perník, pak balíme plachty, protože opět fouká hrozně málo. Kapitán svolal posádku a předložil nám tři alternativy další plavby: 1. Sv. Vincent - Sv. Lucie - Martinik, 2. Barbados - Sv. Vincent - Martinik, 3. rovnou Martinik s tím, že kapitán by pak sedl na trajekt a jel domluvit vytažení lodi na Sv. Vincent sám. Většina se vyjádřila pro variantu 1.
Protože zítra budou narozeniny lodi, vytahujeme na hlavní palubu všechna děla. Na hlavní stěžeň vyvěšujeme vlajku posádky - českou. Udělali jsme i krátkou zastávku a vykoupali se v moři. Poprvé od Kapverd.
Zbytek dne motorujeme, a jak fouká mírně zezadu, součet obou rychlostí způsobuje, že na lodi se téměř nehýbe vzduch. Strašné horko, nejhorší za dosavadní plavbu. Až k večeru se mírně rozfoukalo od JV, takže vytahujeme celý přední stěžeň, hlavní stěhovku, hlavní košovku a spankr.
Út. 6.12., 31. den, 18. den z Tarrafalu
10:00 N 13° 07', W 60° 48'
15:30 N 13° 09' 04'', W 61° 13' 31''
22:00 UT-4 N 13° 14' 54'', W 61° 16' 17''
Před 7h UT ráno vylézám na palubu. Sloužící hlídka je sama, nikdo je nedozoruje. Ale ono ani není moc důvod. Jsme na moři už měsíc, navíc fouká slabý stabilní vítr. Pohybujeme se rychlostí 3 až 4 uzly. Michal navrhuje rozvinout i hlavní brám, sám ho leze rozgasketovat. S tím ale jakoby vypnul vítr, který začíná slábnout, až jsme při východu Slunce všechno sbalili a opět zapnuli motor. Před námi je Sv. Vincent (ten se září opět prozradil už v noci) a Grenadiny.
Od ohlávky čelenové čnělky až na brámový koš natáhl Viktor vlajkovou zdviž, a na ni navazuje všechny vlajky zemí, které loď již navštívila. Odshora Egypt, Řecko, Itálie, Korsika (francouzská se na lodi nenašla), Španělsko, Velká Británie (loď byla na Gibraltaru), Kapverdy. Pod nimi je ještě velká slovenská vlajka, jako pocta slovákům, kteří se také podíleli na plavbě.
Před vjezdem do Kingstownského přístavu jsme se oblékli do kostýmů (a uniforem). Šest kadetů vylezlo a postavilo se na konce ráhen - hlavní, přední, a přední košové, pro zdůraznění slavnostní chvíle. Kuchař Ivo hrál na buben. Nabyli jsme dvě děla na levoboku, otočili se do přístavu, a s krátkou pauzou mezi výstřely je odpálili. Ozvěna se nesla celým zálivem.
Zanedlouho přijel lodivodský člun. Schválili nám, že můžeme na krátkou chvíli zastavit u mola, a odbavit loď.
V 15:30 UT se nohy prvních dvou skokanů - Michala a kapitána Bobše, dotkli PEVNÉ ZEMĚ - betonového mola. Závěrečný manévr zvládl u kormidla bravurně Honza starší, který se tím ovšem živý celý život.
Jsme vyvázáni na souřadnicích N 13° 09' 04'', W 61° 13' 31'', ostrov Svatý Vincent. Otevíráme lahvičku slivovice.
Deník druhého bocmana - Kapverdské ostrovy
Út. 15.11., 10. den
04:00 N 16° 53' 03'', W 24° 59' 48''
V průběhu noci ze tmy vystupují světla měst a vesnic na ostrovech, a taky maják, ale ten zase mizí, protože vyjíždíme z jeho sektoru. Okolo třetí hodiny balíme plachty a vjíždíme do bazénu přístavu Mindelo. Uvnitř kotví i několik naprosto neosvětlených lodí - napínáme oči do tmy, abychom nějakou nesrazili. Kapitán si obkroužil kolečko, aby si otestoval hloubku, a pak jde dolů 25 metrů řetězu. Kotevní vrátek je zadrhnutý a Viki se strojníkem Honzou kopou do něj i do řetězu, aby se vždy o kousek pohnul. Poté, co se kotva na dně zasekla, už to jde snadno. Krátce před čtvrtou hodinou ranní kotvíme.
Ráno se posádka postupně probouzí mezi 8 a 9 h UT (na Kapverdách ale platí UT-1). Kapitán už odjel proclít loď. V přístavu fouká silný vítr, zjišťujeme, že za noc jsme odvlekli kotvu o dobrých 50 metrů. Po návratu kapitána vysíláme člun s Lukášem a Fillipou do mariny, aby zjistili, jestli tam budou mít pro nás místo a kolik to bude stát. Vracejí se se zprávou, že místo není.
Překotvujeme na jiné místo, spouštíme i pravou kotvu. Většína posádky jede na člunu navštívit město, kapitán jede zjistit, jestli nám mohou na slipu vytáhnout z vody loď. Na prohlídku města máme 6 hodin, Filippa nám dělá průvodce. Sice tu nikdy nebyla, ale jako portugalka se domluví.
Kromě pár navštívených hospod a trhů jsme v závěru dne pojali záměr podívat se k místní univerzitě (ve městě jsou tři, takže vlastně k jedné z nich). U vchodu ovšem Filippa suverénně zamířila dovnitř, řekla na vrátnici, že jsme studenti z Erasmu, a domluvila nám, že můžeme dovnitř. Nacházíme jednu prázdbou posluchárnu, posedali jsme si do lavic, a Filippa se ujala role učitelky, a udělala nám kurz portugalštiny.
Z kopce na kraji města vyhlížíme loď - první dojem je takový, že na kotvách oddriftovala až k městskému molu. Podrobnější pohled ale prozrazuje, že stojí zádí u mola mariny a příď je na kotvách. Na lodi se to potvrzuje - ani na obou kotvách loď na vodě nedržela, a Bobeš potkal nějakou češku, která se znala s majitelem mariny, a ta nám tam domluvila stání.
Večer jsme se s Lukášem, Vlastou a Patrikem oblékli do uniforem/pirátských kostýmů, a vyrazili plenit přístav. Oni tři se ale celkem dost opili, a moc nechybělo, aby černoši nevyplenili nás. Já už pak zůstal na lodi, ale ostatní se pokusili o další výpad do města.
St. 16.11., 11. den
Ráno kapitán s Filippou opět odjeli jednat o vytažení lodi. Tentokrát ale na druhou stranu ostrova, protože zde v přístavu to nejde. Neuspěl ani tam, což se ale dozvídáme až později odpoledne po jeho návratu. Večer vyrážíme do města. Zdá se, že po včerejším plenění se nás obyvatelstvo bojí. V ulicích není ani noha, v oknech zhasínají lucerny a zatloukají okenice. Možná jim ještě zní v uších píseň, kterou jsme se rozhodli naučit celé město: "Koupím ti papuče, p**o, za čtyři padesát, p**o...."
Čt. 17.11., 12. den
21:00 N 16° 57', W 25° 19'
Po 8 h UT ráno zapískal kuchař snídani. Od rána se chystáme na vyplutí, kapitán odešel odbavit loď, my doplňujeme vodu, zajišťujeme pravou kotvu (levá je ještě na dně), uklízíme loď. Do přístavu připlul švýcarský keč Marty McFly (kapitán se s nimi setkal už na Gran Canarii, kdy naše loď nedržela na kotvě, a prosili je, aby překotvili, jinak do nich najedeme). Připluli a zakotvili jen na plachty, spekulujeme o tom, že mají problém s motorem. To se brzy potvrzuje - připluli na člunu, že by potřebovali naši pomoc. Motor jim úplně odešel, a našim silným člunem by potřebovali v táhnout do mariny. To pro nás představovalo další zdržení.
Po záchranné operaci vyplouváme, ale to se snáze napíše, než udělá. V přístavu fouká silný vítr, naštěstí ven od mola. Kotvevní řetež se nám zasekl, takže kolem něj různě manévrujeme. Navíc jsme zapoměli odhodit jedno z mooringových lan na pravoboku. Rychle ho odvazujeme a házíme do vody, jenže ono plave a hrozí nebezpečí, že se zamotá do lodního šroubu. Na mole sice ještě máme dva lidi (k vyzvednutí později člunem), ale lano mooringu vede jen na dno, takže ho nemají jak dostat na molo. Navíc člun s Honzou je potřeba na druhé straně lodi jako remorkér. Kapitán mi pohotově velí: "skoč tam a plav s lanem na břeh!" Odhazuju z kapsy foťák a z nohou pantofle a vrhám se oblečený do vody. Jak říká Lukáš: zážitky nemusí být dobré, hlavně když jsou silné.
Loď se nakonec úspěšně vymotává z řetězu a Honza na člunu nás vyzvedává z mola. Při ústí do přístavu odpalujeme ránu z děla (na celý Atlantik jsou od komodora povoleny dva výstřely). Za přístavem přecházíme se zadobočním větrem na plachty - jen na hlavní plachtu, hlavní stěhovku a spankr plujeme přes šest uzlů, občas až osm. Moře je pěkně zvlněné, sem tam některá vlna cákne až přes zábradlí na hlavní palubě. Je pravda, že už by potřebovala umýt, ale ve špinavém přístavu to nemělo moc smysl.
Míjíme fantastickou sopečnou krajinu, která má všechny odstíny zelené a hnědé. Bohužel kvůli stále přítomnému oparu se nedá moc fotit. Na prutu zabrala ryba, už začínáme kasat přední plachtu, ale pak nám hlásí ze zádi konec poplachu. Byl to asi třímetrový žralok, který ukousl celou návnadu.
Ivo připravil k obědu cizrnu, do opraženou slaninu a zelný salát. Naše strava začíná složením připomínat klasické lodní příděly, ovšem v jeho podání si rozhodně nemáme na co stěžovat.
Míříme na konec ostrova, k prehistorické vesnici Tarrafal. Zakotvili jsme a na člunu se jdeme vylodit. Ačkoliv je zátoka chráněná před větrem, u pobřeží jsou velké vlny od moře. Ani na pláži se člun nemůže přiblížit k pobřeží dost blízko. Musíme do vody a doplavat. Máme sebou desetilitrový aquapack, do nějž se vejdou maximálně foťáky, peněženky a jiné cennosti. Většinu oblečení si necháváme na sobě.
Vesnice je tvořena zděnými domy, občas se slaměnou střechou. Prošli jsme až na konec, kde začínají políčka, a cestou zpět zakoupili pivo. Místní na nás koukají zpočátku divně. Kapitán navrhuje zůstat na noc na kotvě, zakoupit dvacetikilové prasátko, a zítra ho opéct. S pomocí Fillipy začínáme jednat s domorodci. Berou nás postupně na milost, a je z toho asi dvouhodinová družba. Vodí nás mezi domy, ukazují kde bydlí a jaké mají děti. Prase jsme vlastně ani neviděli. Tak malé prý stejně ani nemají. Konečná dohoda zní, že zítra ráno převezmeme na pláži 40kg prase za 70 euro.
Voláme visílačkou Honzu, aby nás opět vyzvedl člunem. Už je úplná tma. Zase plaveme na člun. Protože na zem jsme pluli ve dvou várkách, tak je to i zpět. Druhá skupina, co zůstala čekat na pláži, má u sebe ale taky ještě věci, které potřebují uchránit před vodou. Aquapack máme ve skupině první. Nabízím se jako dobrovolník, který se na člunu vrátí s Honzou pro ně, a pytel jim plavmo předá. Společně pak plaveme z pláže zpět na člun. Dnes jsem si opravu zaplaval do syta a do mokra.
Pá. 18.11., 13. den
Ráno okolo 9 h lodního času (používáme na lodi zatím stále UT, ale na Kapverdech platí UT-1) se v první várce lidí vyloďujeme na pláž. První pluje Vlasta - na dvoumístném kajaku zkouší, zda je možné dostat se tam jakž takž suchý, a pak se vrací pro všechno to náčiní potřebné k opékání vepře, pečlivě zabalené v igelitových pytlích. My ostatní plujeme na člunu, a z něj před závěrečnými vlnami na pláži přesedáme do kajaků. Ti, co mají menší jednomístný kajak, jsou ale mokří jen o trochu méně, než kdyby plavali vodou.
Na pláži samozřejmě žádné prase od domorodců připravené není... Kapitán, Filippa, Vlasta a Ivo odcházejí do vesnice dále o něm jednat, já s Martinem a Zdeňkem začínáme sbírat naplavené dřevo na pláži a uschlé větve z keřů, co rostou za pískovou dunou. Přinesli jsme i starý kmen palmy.
Přichází si k nám sednout mladý černoch. Napínám své velice chudé znalosti portugalštiny (z brazílie), španělštiny, latiny a francouzštiny, abych mu rozuměl. Říká, že je pescadero (rybář) a že jeho rodnou řečí není portugalština, ale kreolština. Snaží se ale mluvit asi portugalsky, a díky tomu používá velice jednoduchá spojení. Ulovil prý už tisíc ryb, a jeho matka s otcem už jsou po smrti, spadli ze skály.
Vlasta s Ivošem se vracejí - prase není a nebude (jedno na nás ale občas vykukuje z chlívků na pláži). Chvíli se dohadujeme co dál, a nakonec se rozhodujeme nakoupit od domorodců a opéct na grilu ryby. Vlasta rozdělal oheň, nakoupili jsme i piva, vztyčili na pláži improvizovaný přístřešek proti slunci, protože už je po poledni a začíná nás slušně opékat, a je nám velice dobře.
Po 16 h se pomocí kajaků přesunujeme zpět na loď,
a v 17:45 VYPLOUVÁME Z TARRAFALU směrem na západ.
Jen co se vzdálíme ze závětří ostrova, okamžitě je loď hříčkou vln. Přišli se rozloučit delfíni.
K večeři udělal Ivo, který na Kapverdách přezdívku Mr. Cook, rýži s masovými koulemi z konzervy.
S Lukášem děláme první ostré astronavigační určení polohy - zatím platí rozhodnutí, že navigovat se budeme podle toho. Mně vyšel fix krásně - tři linie se protly prakticky v jedniném bodě.
GPSky jsme do trezoru nezamknuli, i když Michal to navrhoval. Potřebujeme je k přesné synchronizaci času.
04:00 N 16° 53' 03'', W 24° 59' 48''
V průběhu noci ze tmy vystupují světla měst a vesnic na ostrovech, a taky maják, ale ten zase mizí, protože vyjíždíme z jeho sektoru. Okolo třetí hodiny balíme plachty a vjíždíme do bazénu přístavu Mindelo. Uvnitř kotví i několik naprosto neosvětlených lodí - napínáme oči do tmy, abychom nějakou nesrazili. Kapitán si obkroužil kolečko, aby si otestoval hloubku, a pak jde dolů 25 metrů řetězu. Kotevní vrátek je zadrhnutý a Viki se strojníkem Honzou kopou do něj i do řetězu, aby se vždy o kousek pohnul. Poté, co se kotva na dně zasekla, už to jde snadno. Krátce před čtvrtou hodinou ranní kotvíme.
Ráno se posádka postupně probouzí mezi 8 a 9 h UT (na Kapverdách ale platí UT-1). Kapitán už odjel proclít loď. V přístavu fouká silný vítr, zjišťujeme, že za noc jsme odvlekli kotvu o dobrých 50 metrů. Po návratu kapitána vysíláme člun s Lukášem a Fillipou do mariny, aby zjistili, jestli tam budou mít pro nás místo a kolik to bude stát. Vracejí se se zprávou, že místo není.
Překotvujeme na jiné místo, spouštíme i pravou kotvu. Většína posádky jede na člunu navštívit město, kapitán jede zjistit, jestli nám mohou na slipu vytáhnout z vody loď. Na prohlídku města máme 6 hodin, Filippa nám dělá průvodce. Sice tu nikdy nebyla, ale jako portugalka se domluví.
Kromě pár navštívených hospod a trhů jsme v závěru dne pojali záměr podívat se k místní univerzitě (ve městě jsou tři, takže vlastně k jedné z nich). U vchodu ovšem Filippa suverénně zamířila dovnitř, řekla na vrátnici, že jsme studenti z Erasmu, a domluvila nám, že můžeme dovnitř. Nacházíme jednu prázdbou posluchárnu, posedali jsme si do lavic, a Filippa se ujala role učitelky, a udělala nám kurz portugalštiny.
Z kopce na kraji města vyhlížíme loď - první dojem je takový, že na kotvách oddriftovala až k městskému molu. Podrobnější pohled ale prozrazuje, že stojí zádí u mola mariny a příď je na kotvách. Na lodi se to potvrzuje - ani na obou kotvách loď na vodě nedržela, a Bobeš potkal nějakou češku, která se znala s majitelem mariny, a ta nám tam domluvila stání.
Večer jsme se s Lukášem, Vlastou a Patrikem oblékli do uniforem/pirátských kostýmů, a vyrazili plenit přístav. Oni tři se ale celkem dost opili, a moc nechybělo, aby černoši nevyplenili nás. Já už pak zůstal na lodi, ale ostatní se pokusili o další výpad do města.
St. 16.11., 11. den
Ráno kapitán s Filippou opět odjeli jednat o vytažení lodi. Tentokrát ale na druhou stranu ostrova, protože zde v přístavu to nejde. Neuspěl ani tam, což se ale dozvídáme až později odpoledne po jeho návratu. Večer vyrážíme do města. Zdá se, že po včerejším plenění se nás obyvatelstvo bojí. V ulicích není ani noha, v oknech zhasínají lucerny a zatloukají okenice. Možná jim ještě zní v uších píseň, kterou jsme se rozhodli naučit celé město: "Koupím ti papuče, p**o, za čtyři padesát, p**o...."
Čt. 17.11., 12. den
21:00 N 16° 57', W 25° 19'
Po 8 h UT ráno zapískal kuchař snídani. Od rána se chystáme na vyplutí, kapitán odešel odbavit loď, my doplňujeme vodu, zajišťujeme pravou kotvu (levá je ještě na dně), uklízíme loď. Do přístavu připlul švýcarský keč Marty McFly (kapitán se s nimi setkal už na Gran Canarii, kdy naše loď nedržela na kotvě, a prosili je, aby překotvili, jinak do nich najedeme). Připluli a zakotvili jen na plachty, spekulujeme o tom, že mají problém s motorem. To se brzy potvrzuje - připluli na člunu, že by potřebovali naši pomoc. Motor jim úplně odešel, a našim silným člunem by potřebovali v táhnout do mariny. To pro nás představovalo další zdržení.
Po záchranné operaci vyplouváme, ale to se snáze napíše, než udělá. V přístavu fouká silný vítr, naštěstí ven od mola. Kotvevní řetež se nám zasekl, takže kolem něj různě manévrujeme. Navíc jsme zapoměli odhodit jedno z mooringových lan na pravoboku. Rychle ho odvazujeme a házíme do vody, jenže ono plave a hrozí nebezpečí, že se zamotá do lodního šroubu. Na mole sice ještě máme dva lidi (k vyzvednutí později člunem), ale lano mooringu vede jen na dno, takže ho nemají jak dostat na molo. Navíc člun s Honzou je potřeba na druhé straně lodi jako remorkér. Kapitán mi pohotově velí: "skoč tam a plav s lanem na břeh!" Odhazuju z kapsy foťák a z nohou pantofle a vrhám se oblečený do vody. Jak říká Lukáš: zážitky nemusí být dobré, hlavně když jsou silné.
Loď se nakonec úspěšně vymotává z řetězu a Honza na člunu nás vyzvedává z mola. Při ústí do přístavu odpalujeme ránu z děla (na celý Atlantik jsou od komodora povoleny dva výstřely). Za přístavem přecházíme se zadobočním větrem na plachty - jen na hlavní plachtu, hlavní stěhovku a spankr plujeme přes šest uzlů, občas až osm. Moře je pěkně zvlněné, sem tam některá vlna cákne až přes zábradlí na hlavní palubě. Je pravda, že už by potřebovala umýt, ale ve špinavém přístavu to nemělo moc smysl.
Míjíme fantastickou sopečnou krajinu, která má všechny odstíny zelené a hnědé. Bohužel kvůli stále přítomnému oparu se nedá moc fotit. Na prutu zabrala ryba, už začínáme kasat přední plachtu, ale pak nám hlásí ze zádi konec poplachu. Byl to asi třímetrový žralok, který ukousl celou návnadu.
Ivo připravil k obědu cizrnu, do opraženou slaninu a zelný salát. Naše strava začíná složením připomínat klasické lodní příděly, ovšem v jeho podání si rozhodně nemáme na co stěžovat.
Míříme na konec ostrova, k prehistorické vesnici Tarrafal. Zakotvili jsme a na člunu se jdeme vylodit. Ačkoliv je zátoka chráněná před větrem, u pobřeží jsou velké vlny od moře. Ani na pláži se člun nemůže přiblížit k pobřeží dost blízko. Musíme do vody a doplavat. Máme sebou desetilitrový aquapack, do nějž se vejdou maximálně foťáky, peněženky a jiné cennosti. Většinu oblečení si necháváme na sobě.
Vesnice je tvořena zděnými domy, občas se slaměnou střechou. Prošli jsme až na konec, kde začínají políčka, a cestou zpět zakoupili pivo. Místní na nás koukají zpočátku divně. Kapitán navrhuje zůstat na noc na kotvě, zakoupit dvacetikilové prasátko, a zítra ho opéct. S pomocí Fillipy začínáme jednat s domorodci. Berou nás postupně na milost, a je z toho asi dvouhodinová družba. Vodí nás mezi domy, ukazují kde bydlí a jaké mají děti. Prase jsme vlastně ani neviděli. Tak malé prý stejně ani nemají. Konečná dohoda zní, že zítra ráno převezmeme na pláži 40kg prase za 70 euro.
Voláme visílačkou Honzu, aby nás opět vyzvedl člunem. Už je úplná tma. Zase plaveme na člun. Protože na zem jsme pluli ve dvou várkách, tak je to i zpět. Druhá skupina, co zůstala čekat na pláži, má u sebe ale taky ještě věci, které potřebují uchránit před vodou. Aquapack máme ve skupině první. Nabízím se jako dobrovolník, který se na člunu vrátí s Honzou pro ně, a pytel jim plavmo předá. Společně pak plaveme z pláže zpět na člun. Dnes jsem si opravu zaplaval do syta a do mokra.
Pá. 18.11., 13. den
Ráno okolo 9 h lodního času (používáme na lodi zatím stále UT, ale na Kapverdech platí UT-1) se v první várce lidí vyloďujeme na pláž. První pluje Vlasta - na dvoumístném kajaku zkouší, zda je možné dostat se tam jakž takž suchý, a pak se vrací pro všechno to náčiní potřebné k opékání vepře, pečlivě zabalené v igelitových pytlích. My ostatní plujeme na člunu, a z něj před závěrečnými vlnami na pláži přesedáme do kajaků. Ti, co mají menší jednomístný kajak, jsou ale mokří jen o trochu méně, než kdyby plavali vodou.
Na pláži samozřejmě žádné prase od domorodců připravené není... Kapitán, Filippa, Vlasta a Ivo odcházejí do vesnice dále o něm jednat, já s Martinem a Zdeňkem začínáme sbírat naplavené dřevo na pláži a uschlé větve z keřů, co rostou za pískovou dunou. Přinesli jsme i starý kmen palmy.
Přichází si k nám sednout mladý černoch. Napínám své velice chudé znalosti portugalštiny (z brazílie), španělštiny, latiny a francouzštiny, abych mu rozuměl. Říká, že je pescadero (rybář) a že jeho rodnou řečí není portugalština, ale kreolština. Snaží se ale mluvit asi portugalsky, a díky tomu používá velice jednoduchá spojení. Ulovil prý už tisíc ryb, a jeho matka s otcem už jsou po smrti, spadli ze skály.
Vlasta s Ivošem se vracejí - prase není a nebude (jedno na nás ale občas vykukuje z chlívků na pláži). Chvíli se dohadujeme co dál, a nakonec se rozhodujeme nakoupit od domorodců a opéct na grilu ryby. Vlasta rozdělal oheň, nakoupili jsme i piva, vztyčili na pláži improvizovaný přístřešek proti slunci, protože už je po poledni a začíná nás slušně opékat, a je nám velice dobře.
Po 16 h se pomocí kajaků přesunujeme zpět na loď,
a v 17:45 VYPLOUVÁME Z TARRAFALU směrem na západ.
Jen co se vzdálíme ze závětří ostrova, okamžitě je loď hříčkou vln. Přišli se rozloučit delfíni.
K večeři udělal Ivo, který na Kapverdách přezdívku Mr. Cook, rýži s masovými koulemi z konzervy.
S Lukášem děláme první ostré astronavigační určení polohy - zatím platí rozhodnutí, že navigovat se budeme podle toho. Mně vyšel fix krásně - tři linie se protly prakticky v jedniném bodě.
GPSky jsme do trezoru nezamknuli, i když Michal to navrhoval. Potřebujeme je k přesné synchronizaci času.
čtvrtek, prosince 08, 2011
8. 12. Marigot Bay, Sv. Lucie.
Pozice: N 13° 58' 03", W 61° 01' 55"
Pres noc jsme motorovali primo proti slabemu vetru.
7. 12. 21 h. UT-4
Hridel sroubu se dopoledne podarilo vysvobodit,
ci spise doslova vyrezat z lana.
Cekame na navrat "vrcholove skupiny",
ktera se vydala pralesem dobyt vrchol mistniho vulkanu.
ci spise doslova vyrezat z lana.
Cekame na navrat "vrcholove skupiny",
ktera se vydala pralesem dobyt vrchol mistniho vulkanu.
7. 12. 2011 Valley bay
Pozice: N 13° 14' 54", W 61° 16' 17"
Od vcerejsiho vecera stojime v zatoce,
kde Johny Depp vystupoval na molo z potapejici se lodky.
Uvazovaci lano se vcera zamotalo do hridele sroubu.
2,5 hodiny prace potapecu ve svetle baterek
a dnes je odhadem ceka jeste hodina.
úterý, prosince 06, 2011
6. 12. 2011 15:30 UT
Pozice: N13° 09' 04",W 61° 13' 31"
Kingstown, Sv. Vincent.
31. den plavby z Kanaru jsme dorazili na pevnou zem na druhe strane sveta!
6. 12. 2011 10:00
Pozice: N 13° 07', W 60° 48'
Celou noc jsme plachtili na temer bocni vitr od jihu.
Docela anomalie. Ted jsme to ale sbalili a motorujeme.
Pred nami na obzoru je Sv. Vincent a Grenadiny.
pondělí, prosince 05, 2011
5. 12. 2011 22:00
Pozice: N 12° 58', W 60° 06'
Z Barbadosu zustala uz jen svetylka za zadi.
Prave jsme vypnuli motor a rozvinuli plachty.
Konecne chladek.
10:20 UT ZEME NA OBZORU!!!
Jako zcela ostry prouzek se Barbados vyhoupl zpod mraku.
Dva nezavisli prvospatrivsi: Jirka + Petr.
Dva nezavisli prvospatrivsi: Jirka + Petr.
5. 12. 10:00 UT
Pozice: N 12° 48', W 59° 03'
Vetsinu noci jsme motorovali, ted zase plachtime, ale pomalu.
Barbados v noci ozaroval mraky, prvni to videl Patrik,
ackoliv se pry vedl spor o to, zda to nebyla zare zapadleho Mesice.
Nad ranem to ale bylo uz zrejme.
Ted po rozedneni nespoustime oci z dalekohledu (dvou)
a snazime se neco zahlednout.
4. 12. 2011 22 h.
Dopoledne se uplne zatahlo a zustalo tak az do ted. Casto prsi.
Vetru to moc neprineslo, na Barbados zbyva 80 NM. Zahledneme ho rano?
Tak ci onak, jen proplujeme okolo a zamirime rovnou na Sv. Vincent.
Kapitan specha.
Vetru to moc neprineslo, na Barbados zbyva 80 NM. Zahledneme ho rano?
Tak ci onak, jen proplujeme okolo a zamirime rovnou na Sv. Vincent.
Kapitan specha.
neděle, prosince 04, 2011
4. 12. 2011 09:17
Pozice: N 13° 04', W 57° 12'
Sance na spatreni Barbadosu ve svatek Barbory se pomalu rozplyvaji,
za noc jsme upluli jen 40 NM a zbyva nam stale 130.
Od vychodu jde pomalu hradba mraku, snad to znaci i vitr.
3.12. 21:55
Pozice: N12° 52',W56° 33'
K Barbadosu 168 NM.
Dnesek nestal za nic. Slaby vitr a horko.
Barometr ale klesa a od vychodu jdou mraky, tak snad nas to zas popostrci.
3.12. 09:12
Pozice: N 12° 46', W 55° 35'
Do Barbadosu 225 NM.
Blizici se Karibik uz je citit, tvori se typicka oblacnost.
Po vychodu jsme videli nadhernou duhu.
sobota, prosince 03, 2011
2. 12. 2011 21:42
Pozice: N 12° 42', W 54° 26'
K Barbadosu 293 NM.
Rano jsme ulovili dalsi rybu.
Trochu jsme spluli na jih, krizujeme po vetru,
abychom vyuzili vice plachet.
Poprve rozvinut i cely hlavni stezen.
čtvrtek, prosince 01, 2011
1. 12. 08:55
Pozice: N13° 09',W51° 18'
Uz vime, jak na starych lodich musela posadka pri plavbach v pasatu trpet.
S plachtami se pracuje jednou za dva dny
a nas uz z neustaleho posedavani boli zadky :-).
30. 11. 21:29
Pozice: N 13° 09', W 50° 12'
Teplotne celkem prijemny den, prestoze vitr trosku zeslabl.
Vecer bylo pokracovani prednasky o historii navigace.
V noci prekrocime hranici 500 NM na Barbados.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
