čtvrtek, října 29, 2009
pondělí, října 12, 2009
pátek, října 09, 2009
Portoriko - zpráva třetí
Konference se chýlí ke konci a většinu přednášek jsem dnes už zazdil. Chtěli jsme jet s kolegou lodí na sousední ostrov (který taky patří k hotelu), ale protože v hotelu nebydlíme a jsme pouze účastníci konference, na loď nás nepustili. Protože jsem už dříve zaslechl, že hotel má svou vlastní pláž, šel jsem zjišťovat kde že je ta pláž. Ale co čert nechtěl - ta pláž je právě na tom ostrově.
Taky se dnes definitivně rozhodlo, že nepojedu do Chile. Důvody jsou trochu komplikovanější, ale ve zkratce je to tak, že kolega co tam měl být už týden, onemocněl, takže většinu času bych tam byl sám a navíc by mě téměř neměl kdo zaučit.
Nicméně zítra jedu podívat se na radioteleskop v Arecibo, tak to bude dobré zakončení.
Taky se dnes definitivně rozhodlo, že nepojedu do Chile. Důvody jsou trochu komplikovanější, ale ve zkratce je to tak, že kolega co tam měl být už týden, onemocněl, takže většinu času bych tam byl sám a navíc by mě téměř neměl kdo zaučit.
Nicméně zítra jedu podívat se na radioteleskop v Arecibo, tak to bude dobré zakončení.
úterý, října 06, 2009
Portoriko - zpráva druhá
Konference se koná v hotelu El Conquistador Resort, což je co do velkosti malé městečko. Jeden kolega z Čech si přivezl skládací kolo, aby mohl podnikat výlety po okolí, a když přijel ráno do hotelu, nechtěli ho vůbec pustit do areálu, protože přijet do hotelu na kole prý není možné, lze to jedině ve vlastním autě nebo taxíkem. Nakonec na chlapíka u brány prý zabralo ujištění, že včera tam byl jiný, a ten slovo "bicycle" nepovažoval za sprosté.
Dnes v noci krátce po místní půlnoci jsem vyšel na chvíli z našeho apartmánu a zažil další zajímavou zkušenost: můj vlastní měsíční stín byl přímo pod mýma nohama.
Žába [koki], která umí lézt po stěně a velice intenzivním a vysokým hláskem "zpívá" koki, koki, koki
Výhled z El Conquistadoru
Dnes v noci krátce po místní půlnoci jsem vyšel na chvíli z našeho apartmánu a zažil další zajímavou zkušenost: můj vlastní měsíční stín byl přímo pod mýma nohama.
Žába [koki], která umí lézt po stěně a velice intenzivním a vysokým hláskem "zpívá" koki, koki, koki
Výhled z El Conquistadoru
Něco málo
o tom, na čem se podílím poslední půlrok a o čem jsem mluvil tady ve Fajardu:
Inspecting An Asteroid That Hit Earth / Science News
Inspecting An Asteroid That Hit Earth / Science News
neděle, října 04, 2009
Portoriko - zpráva první
Let do Portorika proběhl zcela rutinně (ačkoliv nemůžu říct nudně, protože jsem si skoro celou cestu četl svou novou, velice zajímavou knihu o historii astronavigace :-). Seděli jsme v prostřední uličce Airbusu, takže jsem byl ošizen o výhled z okénka, který by cestu více zpestřil.
Zatímco rozhovor s imigračním úředníkem v Denveru před dvěma lety byl krátký, teď v San Juan nebyl žádný. Prohlédl si moje dokumenty, nacvakal pár razítek, zasmál se že jsem někde zapoměl vyplnit pohlaví, a tudíž mi položil jedinou otázku: "you have no sex? :-)"
Dobrodružnější to bylo spíš noc předtím, kdy jsem se z emailů dozvěděl, že nebudeme bydlet v původně plánovaném hotýlku blízko pobřeží, ale až někde hluboko uprostřed džungle. Jako navigátor jsem tedy zahodil do té doby připravenou trasu z google maps a sestavil novou, která na první pohled vypadala tak, že to nemůžeme nikdy najít.
V San Juan u letiště jsme si v sobotu večer půjčili auto a vyrazili na cestu, nakonec jsme místo našeho ubytování - La Paloma Guest House, našli v pořádku. Je to přesně tady: N 18 15 21.4, W 65 42 29.9. Majitelka Nilda, rodilá portorikánka, a podle vlastních slov potomek indiánů z předkolumbijské éry, nás velice mile a vřele přivítala. I následující den nás vybavila spoustou užitečných rad.
V neděli ráno po snídani, kterou nám připravila Nilda, jsem se autem vypravili k pobřeží, zaplavat si na pláži u Atlantiku. Voda je teplá aspoň 29 stupňů, tak by si v ní člověk vydržel lebedit dlouho. Chtěli jsme ale během jednoho dne vyzkoušet koupání v Atlantiku i Karibiku, a proto jedeme ještě na jih ostrova. Jen jsme vlezli do vody, požahala šéfa dvakrát medůza a tak mažeme hned zas ven.
Mimochodem v noci byla prudká přeháňka, a dnes přes den dvakrát. Teplota ve stínu je 30.5°C a vysoká vlhkost. Výsledkem toho je, že portorikánci jsou posedlí klimatizací a pouštějí ji naplno kdekoliv ji mají. A mají ji úplně všude. Na konferenci si každopádně vezmu sebou svetr...
Odpoledne nám pod kola auta málem vlezl (vběhl by byl příliš silný výraz) velký leguán :-). Prales tu útočí na silnici ze všech stran, silnice občas vede doslova tunelem v lese, a z korun stromů na ni visí liány.
Převážná většina portorikánců mluví více či méně anglicky, ale mezi lidmi je všude slyšet jen španělština. I nápisy a dopravní značky jsou španělsky. Tachometry a povolené rychlosti jsou v mílích, ale vzdálenosti na dálnicích v kilometrech, což je vtipné.
Výhled z apartmánu na jih
... a na přes 1000 m vysoké hory
Apartmán
Pobřeží Atlantiku
Pobřeží Karibiku
Dvě tromby pod cumulem
Pláž na pobřeží Karibiku
Zatímco rozhovor s imigračním úředníkem v Denveru před dvěma lety byl krátký, teď v San Juan nebyl žádný. Prohlédl si moje dokumenty, nacvakal pár razítek, zasmál se že jsem někde zapoměl vyplnit pohlaví, a tudíž mi položil jedinou otázku: "you have no sex? :-)"
Dobrodružnější to bylo spíš noc předtím, kdy jsem se z emailů dozvěděl, že nebudeme bydlet v původně plánovaném hotýlku blízko pobřeží, ale až někde hluboko uprostřed džungle. Jako navigátor jsem tedy zahodil do té doby připravenou trasu z google maps a sestavil novou, která na první pohled vypadala tak, že to nemůžeme nikdy najít.
V San Juan u letiště jsme si v sobotu večer půjčili auto a vyrazili na cestu, nakonec jsme místo našeho ubytování - La Paloma Guest House, našli v pořádku. Je to přesně tady: N 18 15 21.4, W 65 42 29.9. Majitelka Nilda, rodilá portorikánka, a podle vlastních slov potomek indiánů z předkolumbijské éry, nás velice mile a vřele přivítala. I následující den nás vybavila spoustou užitečných rad.
V neděli ráno po snídani, kterou nám připravila Nilda, jsem se autem vypravili k pobřeží, zaplavat si na pláži u Atlantiku. Voda je teplá aspoň 29 stupňů, tak by si v ní člověk vydržel lebedit dlouho. Chtěli jsme ale během jednoho dne vyzkoušet koupání v Atlantiku i Karibiku, a proto jedeme ještě na jih ostrova. Jen jsme vlezli do vody, požahala šéfa dvakrát medůza a tak mažeme hned zas ven.
Mimochodem v noci byla prudká přeháňka, a dnes přes den dvakrát. Teplota ve stínu je 30.5°C a vysoká vlhkost. Výsledkem toho je, že portorikánci jsou posedlí klimatizací a pouštějí ji naplno kdekoliv ji mají. A mají ji úplně všude. Na konferenci si každopádně vezmu sebou svetr...
Odpoledne nám pod kola auta málem vlezl (vběhl by byl příliš silný výraz) velký leguán :-). Prales tu útočí na silnici ze všech stran, silnice občas vede doslova tunelem v lese, a z korun stromů na ni visí liány.
Převážná většina portorikánců mluví více či méně anglicky, ale mezi lidmi je všude slyšet jen španělština. I nápisy a dopravní značky jsou španělsky. Tachometry a povolené rychlosti jsou v mílích, ale vzdálenosti na dálnicích v kilometrech, což je vtipné.
Výhled z apartmánu na jih
... a na přes 1000 m vysoké hory
Apartmán
Pobřeží Atlantiku
Pobřeží Karibiku
Dvě tromby pod cumulem
Pláž na pobřeží Karibiku
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
