sobota, prosince 30, 2006

Pár obrázků z Vysokých Tater

Dnes tak trochu v krizovém režimu, protože už asi týden je doména astronomy.cz (kam jsem nahrával všechny obrázky pro svůj blog) neregistrovaná, a proto také nefungují obrázky v celém zbytku blogu. Po novém roce by to ale zase mělo být OK.


Belianske Tatry - pohled z cesty na Zelené pleso



Stežky



Následky větrné kalamity po dvou letech







Několik dnů byla inverze - všechny nížiny v husté mlze a teploty hluboko pod nulou, zatímco v horách bylo krásně.

pátek, prosince 22, 2006

Všem čtenářům

tohoto blogu přeji vše nej k dnešnímu svátku slunovratnému ;-).

pondělí, prosince 18, 2006

Trochu retro

Když jsme se před necelým půlrokem stěhovali na Stochově do nového bytu a vyklízeli starý sklep, našli jsme tam i několik krabic se sklenicemi na zavařování, které naše babička skladovala snad již od svého mládí. Každá sklenice byla pečlivě zabalená do Rudého Práva :-).


sobota, prosince 16, 2006

Tudy ne, přátelé

Takto nějak vypadal pohled z Ondřejova k západnímu obzoru (tj. ku Praze) včera kolem deváté večer.



Kolmo k obzoru míří tělo souhvězdí Labutě a jím se táhne mléčná dráha, pozorné oko najde mezi Denebem (nejjasnější hvězda Labutě, zhruba uprostřed snímku) a horním okrajem i otevřenou hvězdokupu M39. Přestože jsem si našel místo ze všech stran kryté stromy, je nejnápadnějším rysem snímku stále světelná kopule nad Prahou. Obrázek vznikl složením a zprůměrováním 22 snímků (15s, clona 2.8, ISO 400), záměrně jsem neořezal okraje, aby bylo vidět, jak se snímky na sebe postupně skládaly, protože k tomu se dostanu za chvíli.

Již delší dobu si pohrávám s nápadem, jak se tohoto parazitního světla zbavit, a dnes jsem ho dotáhl k realizaci: ze všech snímků, ještě netransformovaných na sebe, vytvořím medián (pro nematematiky: každý pixel výsledného snímku je mediánem z inenzit 22 pixelů ležících na tomtéž místě na jednotlivých obrázcích. Co je samotný medián vysvětlovat nebudu, od čeho máme Google a Wikipedii:-) ), a ten pak od všech originálních snímků odečtu (pozor, toto není flat-field). Medián z originálních snímků tedy vypadá takto:




Protože hvězdy se mezi jednotlivými snímky pohnuly, tak se v mediánu (téměř) neprojeví (kdybych ze snímků udělal průměr, byly by vidět jako řetízky).

Po odečtení mediánu od všech originálních snímků a jejich složením a zprůměrováním na sebe vyjde "krásný" obrázek s temným nebem a plný hvězd, ...




... ale bohužel i bez mléčné dráhy a M39.

Ještě jedno panorama




Jiný pohled na Ondřejov, tentokrát z opačného směru než minule, takže od západu.
Ta bílozelená sešlápnutá krychle úplně vlevo na kopci je budova kosmických laboratoří (teď tam sídlí ředitelství, celé oddělení meziplanetární hmoty, skupina astrofyziky vysokých energií, skupina dynamiky pohybu satelitů, a to je snad vše), kde mám kancelář s fantastickým výhledem na západní obzor, a napravo od ní je vidět trojice radioteleskopů pro sledování Slunce. Za tím prostředním pak mezi stromy prokukuje zelená historická Fričova kopule, postavená zhruba před sto lety.

pátek, prosince 15, 2006

7 dní před slunovratem




Jestli se na tuhle fotku podívám někdy v budoucnu, budu přesvědčený o tom, že jsem měl na mysli letní slunovrat. A vono ne...

středa, prosince 13, 2006

Sajri Tupak a Amauri Albiero

Zkusili jste někdy zadat své jméno do Googlu? Můžete se na sebe dozvědět spoustu zajímavých informací (jako například, že články, které publikujete na internetu, vycházejí v jistém tištěném časopisu, a vy o tom nemáte ani tušení...).

Když jsem poprvé ze zvědavosti zadal do Googlu svou přezdívku, ukázalo se, že Sajri je s největší pravděpodobností arabské jméno, soudě podle množství odkazů na stránky nejrůznějších arabů. Nedávno se dokonce ve Wikipedii objevilo heslo "Sajri Tupak" (šlo o jakéhosi vládce v říši Inků), nicméně toto heslo je zřejmě důsledkem absence písmene y v jazyce Esperanto (v němž je tam popsáno), protože všechny ostatní jazyky ho píší jako Sayri.

Před pár lety se mi ale stala zkušenost opačná - někdo nejspíš zadal do Googlu své jméno, a dostal se na moje stránky. Ten člověk byl z Brazílie a jmenoval se Amauri Albiero. Napsal mi dokonce email, portugalsky, takže jsem odtušil význam všehovšudy jen asi tří slov, ale nechal jsem si ho přeložit:


Ahoj!
Moje jméno je Amauri Albiero.
Když jsem prohlížel internet, našel jsem tyto stránky, dost fantastické, až na to že mají moje jméno.
Nerozumím vašemu jazyku, ale to téma je vzrušující.
Gratuluji.
Objímám vás. (to je obvyklá forma při loučení)


Jak již možná někteří tuší, ten brazilec se dostal na stránky mého počítačového planetária, které se čirou náhodou jmenuje stejně:-).

úterý, prosince 12, 2006

Deep-sky kompaktem II

O víkendu jsem se opět dostal ke zpracování starších astronomických snímků, které jsem tu v Ondřejově nafotil, takže jeden je zde. Je to souhvězdí Persea, s vyznačením několika hvězdokup v jeho okolí (kromě Plejád, ty snad pozná každý). Opět jde o složeninu dvaceti snímků (expozice 15 s, clona 2.8, ISO 400), navíc se mi obloha v zorném poli pohybovala v takovém úhlu, že se je podařilo složit lépe než minule, takže hvězdy na okrajích nejsou zdvojené. Nebo to je tím, že jsem tentokrát ručně naklikal na všech snímcích 57 referenčních hvězd, zatímco minule jen 8? To budu muset ještě prozkoumat... :). Mezitím jsem totiž trochu vylepšil i ten svůj software, takže klikání na hvězdy jde skoro samo od sebe (uživatel pouze kontroluje, zda kurzor myši najel opravdu na to správné místo).


pondělí, prosince 11, 2006

Ondřejov

Na dnešní odpolední procházce jsem náhodou objevil u Ondřejova místo s pěkným výhledem, a odtud pořídil toto panorama městečka. Z astronomického ústavu jsou tam k vidění jen čtyři objekty (označené šipkami, zleva doprava): "panelák" s byty pro zaměstance ústavu; vila Leonora, v níž kdysi bydlela Eleonora Ehrenbergová, první protagonistka Mařenky v Prodané nevěstě, a která teď rovněž slouží (ta vila... :) k ubytování zaměstnanců; budova slunečního oddělení s kopulí; a nakonec mezi stromy prokukuje vršek kopule dvoumetru.



neděle, prosince 10, 2006

Suomenlinna

Jeden z mnoha zážitků, které jsem si přivezl loni z Finska, byl i průjezd trajektů okolo pevnosti Suomenlinna (přeložit do čestiny by se to dalo nejspíš jako finská linie). Je to prý snad největší námořní pevnost v Evropě, a rozkládá se na několika ostrovech v ústí Helsinského zálivu. Navštívil jsem toto místo dvakrát, a podruhé už s jediným cílem - ještě se před odjezdem pořádně nabažit moře (vlastně jen pohledem na moře - na skalách na pobřeží už i slaná mořská voda začínala tou dobou přimrzat...). K tomu účelu jsem měl vyhlédnutou kamenitou pláž na samém konci ostrova, s výhledem kamsi směrem k Estonsku.


Pravé poledne ze Suomenlinny



Pepa Ďurech, kolega na postdoc pobytu v Rolf Nevalinna institutu, který jsem navštěvoval i já, mě upozornil na zajímavost, kterou jsem si nenechal ujít: ostrov, na němž byla zmíněná pláž, byl od sousedního ostrova oddělen velice úzkým průlivem (ale nejspíš dost hlubokým), kterým proplouvají obří trajekty mířící do Helsinek. Bohužel průliv sám byl od pláže oddělený vysokým útesem, zakrývajícím výhled, nicméně i přes něj byly často vidět komíny, a když se stěna trajektu zvedající se do nebe vynořila hned vedle pláže za útesem, pohled stál za to.

Na jeden z trajektů jsem si počkal na samém rohu pláže, nejblíže k útesu. Bohužel mi místo na kartě ve fotoaparátu ten den už docházelo, a tak mám jen video toho, jak se blíží z dálky.


Obrázek funguje jako odkaz na Google video (bohužel ve strašné kompresi, ale to je jeho dílo).



Stál jsem na velkém plochém kameni vybíhajícím z pláže do moře a zíral na proplouvající trajekt. Chvíli po tom, co zmizel za útesem, se moře kolem mě proměnilo v řeku. Voda na pláži začala klesat a s hukotem se valila do moře. Trajekt ji vlastně "nasál" do své stopy. Bezděky jsem si vzpoměl na efekt předcházející tsunami, a přesunul se hlouběji do "vnitrozemí" na bezpečnější místo. To byl rozumný krok - voda na sebe nedala moc dlouho čekat, a v několika vlnách se vrátila, přičemž spolehlivě zalila i kámen, na kterém jsem předtím stál. Vzduch kolem měl asi minus 6 stupňů - byvše byv zasažen takovou vlnou, nejspíš bych zůstal stát jako přimražený :).


Fata Morgana - vzdálené ostrovy vznášející se nad obzorem

Velkokapacitní teletník :-D

Je možné, že ti, kteří dobře pamatují doby minulé, nebo jsou původem z venkova, si budou teď ťukat na čelo a divit se, co že mi na tom vlastně připadá vtipné, ale pohled na tuto ceduli mě dnes opravdu rozesmál (bohužel kvůli hustému křoví v popředí se mi lepší snímek nepodařil).




V každém případě i zkušený farmář by se asi divil (stejně jako jsem se divil já), kdyby na něj zpoza plotu velkokapacitního teletníku vykoukla tato hlava :-).


sobota, prosince 09, 2006

Jeden kýč :-)

Zdá se mi, jako by to už bylo několik let, ale je to teprve jeden rok, co jsem se vracel z mého patnáctidenního pobytu v Helsinkách. Rozhodl jsem se proto opět sáhnout do archivu a dát sem jeden kýč z Finska. Podrobná prohlídka snímku navíc odhalí řadu halových jevů - sloup, boční slunce, malé halo, a zdá se, že i horní dotykový oblouk.



Kelvin-Helmholtzova nestabilita

vzniká na rozhraní dvou tekutin, pohybujících se vůči sobě rozdílnou rychlostí.







čtvrtek, prosince 07, 2006

Postcards from Ondřejov II

Takhle jsem si sice prosinec nepředstavoval, ale líbí se mi kombinace rozptylu světla na optice a vyjetých kolejí v trávě, kterou jsem zachytil dnes odpoledne.



Ráno


úterý, prosince 05, 2006

Vrtule v triedru

Fotografování za okulárem dalekohledu lze provést v zásadě dvěma způsoby. Buď umístíme dalekohled na stativ a dalekohled držíme v ruce, nebo naopak. První případ je poměrně běžný a logický, druhý je pochopitelně realizovatelný pouze pro malé a lehké dalekohledy - vyzkoušel jsem ho párkrát s triedrem, na který ani stativ nemám, s větším i menším úspěchem.

Někdy ovšem sama "příroda" nabízí první řešení i bez stativu - stačí položit triedr na vhodný podstavec :-).



Já jsem k tomu účelu využil sloupek k upevnění závory (či co), a následovalo příjemné překvapení - dalekohled míříl přímo na vrtuli zvánovické větrné elektrárny (kdo jel někdy do Ondřejova autobusem, nemohl ji minout :-).







Živly

Tentokrát jsem opět sáhl do svého archivu, a nepřináším staré fotky, ale rovnou videa. V červenci 2005 jsem se vydal na procházku po okolí Ondřejova, a před západem Slunce se na severozápadě začaly zajímvým způsobem vyvíjet mraky. Tak jsem postavil foťák na stativ a jal se fotit v minutových intervalech sekvenci. Čirou náhodou se mi tak podařilo zachytit z podhledu vývoj bouřkového oblaku. V levé dolní části mraku je v závěru animace vidět i vznik jakési tromby. Tedy není to skutečná tromba - ta je definována jako vertikální vír, nikoliv horizontální (a jde vlastně o tornádo, které nesahá až na zem).


Kliknutím na obrázek se otevře Google video.


V závěru celého představení jsem byl ještě zkropen dešťovou stěnou, před kterou jsem už nestihl utéct, a jejíž příchod je vidět na dalším videu (tentokrát foceno již ve čtvrtminutových intervalech):




Celý bouřkový oblak je také dobře patrný na tomto archivním radarovém snímku (křížek značí polohu Ondřejova).


Zdroj: ČHMÚ.

neděle, prosince 03, 2006

Keep walking

Dnes ráno jsem si trochu (trochu víc) přivstal, a zajel do Českého Brodu, a to jen proto, abych se mohl zpátky do Ondřejova vrátit pěšky. Parádní výlet (asi 25 km), jen záda jsem měl trochu ztuhlá, už se mi v téhle zimě moc neprokrvují. Nejhezčí částí cesty jsou zhruba první a poslední třetina. Ta první vede údolím říčky Šembery, ta poslední přes NPR Voděradské bučiny.





sobota, prosince 02, 2006

Agáta

Při dnešním půldenním výletu mě v lese zaujal předmět, který zprvu vypadal jako kus bílé zvířecí kožešiny.




Když jsem si dřepl, abych úkaz prozkoumal, ukázalo se, že je to výkal nějakého zvířete, pokrytý plísní. Ale jakou!!! Jednotlivé stopky s hlavičkami měly délku asi 2 centimetry...








čtvrtek, listopadu 30, 2006

Musím se pochlubit :-)




Ačkoliv se považuju za člověka spíše skromného, který se nehoní jen za počtem publikací (říká se sice publish or perish, ale ono je to v praxi trochu složitější), i mně udělá radost, když se mé jméno objeví v prestižním časopise, jako je Science (a to hned dvakrát). A aby toho nebylo málo, tak dokonce na titulní straně je obrázek, který se váže k "našim" článkům.

Podrobnosti zde a zde.

Sice ani v jednom článku není ani čárka ode mě, ale není to tak, že bych tam byl jen "dopsán" - strávil jsem nad tím v létě asi měsíc času, když jsem se snažil odhalit příčinu toho, proč se perioda oběhu měsíčku téhle planetky (ano, je to binární planetka, ale to je snad jasné... :-) změřená z radaru liší od periody odvozené ze světelné křivky (což se nakonec nepodařilo, takže to zůstává nerozřešenou "záhadou"). Nicméně jako regulérní spoluautor jsem dostal od hlavních autorů (což jsou radaráři pracující s anténou v Arecibo) malý model tohoto bináru, vyrobený z plastu :-).


pondělí, listopadu 27, 2006

České Středohoří

Fotek poslední dobou moc nepřibývá, dílem kvůli špatnému počasí, dílem díky tomu, že jsem se konečně naplno pustil do psaní disertace, takže jsem se rozhodl občas zveřejnit pár fotek starších.

České Středohoří je místo, kam jsem se doposud nepodíval (nepočítaje výstup na horu Říp :-), ale o to víc (ale nejen proto) mě to tam láká. Když je dobrá viditelnost, a najde-li si člověk místo s nerušeným výhledem, jsou jeho sopky ze Stochova vidět jako na dlani, i na vzdálenost asi 40 kilometrů.





Následující fotky jsem pořídil 2. dubna letošního roku, kdy jsme s bráchou vyjeli na kole (tomu moc neholduju, takže to byla myslím zároveň má poslední jízda kolmo v tomto roce).


Hora Říp maximálním zoomem



a přes triedr.



Milešovka (ta nejvyšší) a další vrcholy,



a opět triedrem.



A na závěr jedno panorama.

čtvrtek, listopadu 23, 2006

Oslavuju

Po měsíci intenzivního učení jsem konečně opět vyrazil na delší výlet, tentokrát ze Stochova.









Dorazil jsem do 2h vzdáleného lomu, přesněji na kopec, který tvoří navážka, která se postupně rekultivuje. Cesta nahoru nebyla žádná slast, protože vede přes několik teras, z nichž některé se v tuto dobu proměnily v bahnité řeky.





Výstup však stojí za to - na jih se otevře výhled na Křivoklátsko





a 40 až 50 kilometrů vzálené kopce v Brdech.





Pohled na opačnou stranu (vyžaduje přejít prakticky rovnou pláň vrcholku kopce, osázenou borovicemi) je zcela odlišný, ale taky má své kouzlo...





Město na obzoru úplně vlevo je Stochov. Odtud to možná vypadá, že máme v sousedství povrchový důl, ale dojít sem vyžaduje opravdu dvě hodiy intenzivní chůze.

Návštěva tohoto lomu, který jsme "objevili" už jako děti, ve mě pokaždé zanechá hluboký dojem. Že já nešel studovat tu geologii...