Balíme aparaturu do auta.
Předpověď na noc byla slibná, ale vyjížděli jsme pod úplně zamračenou oblohou, až jsme se báli, že během měření zmokneme :). Na stanoviště ve výšce něco málo přes 1000 m dorážíme po čtyřech hodinách jízdy před šestou večer, za hodinu už dalekohled stojí a benzinová elektrocentrála běží, a my se (zatím marně) pokoušímě dírami v mracích a přes mlhu zorientovat řídící elektroniku dalekohledu podle Altaira a Polárky. To se nakonec podařilo, ale díky mlze začínáme měřit až v 9 večer.
Začátek měření - v mlze husté tak, že hvězdy skoro nejsou vidět.
Venku teplota klesá pod nulu. Elektrické i datové kabely méme ovšem od dalekohledu vedené do asi 20 m vzdáleného auta, vytápěného klimatizací na 18 až 23 stupňů. Tam sedíme s notebookem na klíně.
"Kroupy" rosy na zemi.
Nakonec se skoro úplně vyjasňuje. Občas je ale stejně nutné vyběhnout z auta ven. Zkontrolovat benzín v elektrocentrále, ofénovat orosenou korekční desku dalekohledu, a pootočit pomocí motorků dalekohled zpět do správné polohy, protože ačkoli je řízen elektronicky, stejně pozvolna ujíždí mimo pozorovanou hvězdu.
A taky se mrknout na kometu 17P/Holmes, která nedávným výbuchem zjasnila z 15 na 2 magnitudu.
Aparatura s kometou v pozadí. Ty "hvězdy" v popředí dalekohledu jsou odrazem měsíčního světla na krystalcích jinovatky.
K ránu dostává dalekohled zabrat - jinovatka se usazuje úplně všude.
Naše detašované a vyhřáté pracoviště :).
Východ Slunce
Mlha a jinovatka v údolí
Po ránu všechno balíme a uklízíme, a nevyspalí odjíždíme zpět. Já i řidič cestou pospáváme :-).
1 komentář:
Okomentovat