úterý, července 20, 2010

pondělí, července 19, 2010

18.7.2010 neděle

Celý den nejde proud. Čaj vaříme na plynu, takže v kuchyňce je jak v parní lázni. Dělám pár věcí, které se dají dělat i bez flexy. Chystám polici na košíky v kuchyňce - na přání Moniky, budoucí lodní kuchařky. Pak pokračuju přípravou vnitřních rámečků na troje dvířka v "budce" na zadní nástavbě. Bez elektřiny je to ale pouhé řezání surových prken, dobrousit a usadit si to pak asi budou muset sami (dnes s Marinou odjíždíme). Pepa s Vikim instalují navigační světla. Láká mne zde publikovati humornou ale nešťastnou událost, která potkala Pepu v brámovém koši. Útlocitná duše by ji ale mohla považovati za příliš "shocking".

Marina natírá hnědou barvou všechny lišty kryjícíc kabely, které jsem do včerejška brousil. Honza spí, je mu nějak blbě. Ani mě není nejlíp, jsem strašně unavený a bolí mě hlava. Myslím, že oba máme po včerejšku úžeh.

Večer odjíždíme s Marinou do Saint George v Suezu na pivo, a pak autobusem do Káhiry na letiště.

neděle, července 18, 2010

17.7.2010 sobota

Ráno to vypadá, že nebudeme mít ani jednu flexu (naše je od včerejška rozbitá a pro tu půjčenou si asi brzo přijdou), ale najednou máme dvě. Arab z cizí lodi přišel, ale že bude potřebovat tu svou až odpoldne, a rovnou nám opravil tu naši. Zbytek dne ji téměř nepouštím z ruky. Marina mi skoro dýchá na záda s vysavačem a mokrým hadrem, aby to, co já obrousil, se stihlo ještě zítra natřít.

Pepa s Honzou natahují kabely ze strojovny k přístrojové desce na palubě na zádi. Při té příležitoszi objevili, že některé svazky kabelů vedoucích v nejnižších částech lodi už stihly přehlodat krysy.

Dopoledne je stejně hrozné jako včerejší, ale odpoledne začal foukat díkybohu svěží severák.

V podvečer přestal jít proud v celé loděnici. Loděnice na chvíli ztichla, a pak se rozezněla údery dlát. Jako za starých časů. Sebrali jsme se a jedeme nakupovat do Suezu.

sobota, července 17, 2010

16.7.2010 Inferno

Strašný den. Stalo se tady tradicí, že v pátek si berou volno i čeští pracanti, ale s tím, jak se blíží spuštění na vodu, kupí se nutné dodělávky, a s Pepou a Honzou zůstáváme na lodi a makáme. Jenže vůbec nefouká a ve stínu je asi 40 C. Do toho ještě na palubě dva arabové laminují vnitřky beden, takže se celou lodí táhne smrad toluenu. V pravidelných intervalech si chodíme zaplovat.

Termín spuštění ovšem zavisí pouze na arabech. Všichni tu mají podezření, že odkládají spuštění Grace, aby mohli ještě před ní spustit vedlejší Násirovu loď, která Grace stojí mírně v cestě k vodě, a museli by hýbat oběma.

Celý den brousím. Odešly uhlíky ve flexe a náhradní se nenašly, tak to chvíli vypadalo, že budu bez práce, ale Pepa hbitě zaběhl na jinou loď, a půjčil flexu tam. Už jsem se dostal z dolní paluby na palubu střední a nebezbečně se přibližuju na záď, ke kapitánské kajutě, z čehož má Pepa ohromnou "radost", protože až se tam dostanu, nadělám mu tam strašný binec, jaký za mnou postupně zůstává v celé lodi od přídě, kde jsem začal v úterý. Do odjezdu bych to ale měl stihnout vše, aby se to ještě uklidilo, a nabarvilo.

"Tak co, už jsem tě naučil nenávidět tuhle loď?"
"Ne, ale naučil jsi mě nenávidět flexu."

Pepa se ráno dvakrát natáhl na schodech, a tak se pustil do výroby držadel nad všemi schodišti. Potom dělá úpravy v kuchyňce. Honza na zádi vyrábí dřevěnou bednu, do které přijde plastová bedna s budíky a kontrolkami od motoru a baterií. Vztyčil si tam pro ty účely přes vratiráhno "stan" z plachty, ale i přesto jen za dnešek zčernal jako uhel.

Zatímco tohle píšu a stydne mi kafe, napočítal jsem jen na levém lýtku osm much najednou. Člověk už ani nemá náladu se ohánět.

čtvrtek, července 15, 2010

15.7.2010 čtvrtek

V 6h mě probudilo hlodání a cupitání v podpalubí. Krysa. Ta replika historické lodi bude věrná se vším všudy :-). Trochu mě ráno děsilo, že vůbec nefoukal vítr, ale naštěstí se to přes den spravilo a je horko jen normálně jako předchozí dny.

Viktor vůbec nedorazil, v noci prý neslezl z WC. Dnes brousíme, tmelíme, Pepa dokončuje instalaci posledních světel. Odpoledne si jdeme zaplovat. Zrovna vrcholil příliv, a navíc je pár dnů po novu, takže bylo vody opravdu hodně. Nejvíc co jsme tu viděli (nejen já, ale i Honza, který už je tu měsíc). A taky hodně bordelu v ní, který si voda vzala na břehu tady z toho velkého smetiště (rozuměj loděnice).

Měli jsme krátký výpadek proudu (nic neobvzklého), ale důvod byl tentokrát kuriózní: kabely vedoucí k naší a vedlejší lodi ležely přes sebe, a protože už oba byly značně přetížené, v místě křížení se navzájem roztavily.

Několik hodin strávil Honza broušením vnitřků beden na palubě, které přijdou zalaminovat.

14.7.2010 středa

Od 9h makačka. Nepustil jsem flexu z ruky (kromě oběda, koupání, šlofíka, a mnoha případů, kdy ji potřeboval někdo jiný) - uvnitř kryty kabelů, na palubě světlík, z vnějšku lodi nějaké retuše. Viktor laminátuje vnitřní strany vík beden na palubě. Sehnali tady na to skelnou "tkaninu", která ovšem rozhodně není tkaná - asi 5cm kousky vláken slisované do placky, která drží pohromadě jen silou vůle (takže to průvan brzy roznesl po celé lodi). Nic lepšího se tu sehnat nedá.

Večer se mravenci vrhli na chleba. Zato už víme, jak dostat tuhle loď na vodu: stačí od ní udělat cestičku z medu až ke břehu. Pepa s Honzou dělají bramboráky. Brambory strouhají na ocelové síťce z hrubého drátu.

středa, července 14, 2010

13.7.2010

Dopoledne s Viktorem pokračujeme v úpravách vodního stěhu. Marina dál natírá kajuty. Před 11h dorazil na loď Pepa Dvorský (přiletěl už v noci, ale spal v bytě v Suezu), a začalo se kmitat. Já zbytek dne brousím flexou dřevěné kryty na kabely, co vyrobili arabové. Marina tmelí spáry ve světlíku na hlavní palubě.

Pepa s Honzou montují navigační přístroje, které Pepa dovezl.

úterý, července 13, 2010

12.7.2010 Konečně práce

Dopoledne dorazil Viktor: "už jsi někdy ovíjel lana?"
"Ne".
"Tak se to pojď naučit."

Vylezli jsme na čelen, sundali z něj vodní stěh, který se od původní instalace už tak protáhl, že se okatice jeho napínáku téměř dotýkaly, rozpletli jeho oko, zkrátili ho, a zase zapletli. Marina natírá interiéry kajut na zádi.

Terminologická: stěhy jsou tlustá lana, která drží stěžně (a čelen) v podélné ose lodi. Vodní stěh vede z čelenu dolů pod příď, a brání jeho vyvrácení směrem vzhůru. Okatice je dřevěné oko, s krz nějž vedou lana napínacího "kladkostroje" (jenže tam nejsou žádné kladky).

Po obědě v kantýně - stále to samé (falafle, batatos, a to jsem si dnes ani nedal salát) a už mi to opravdu nechutná - si jdeme tradičně zaplovat v moři.

Následuje siesta, neboli šlofík, a pak pokračuju sám v ovinování zkráceného vodního stěhu. Viktor odjel s Marinou do města, udělalo se jí zle. Honza celý den leží, taky mu není dobře. Já si svoji běhavku odbyl včera. Každý máme ale různé příznaky. Každopádně já a Marina pijeme vodu už jen převařenou na čaj.

Zítra brzy ráno odlétá Jirka, jedu ho doprovodit do města. Něco jsme nakoupili a jdeme na pivo (Stella - Authentic Egyptian). Vracím se ve 23h. Jestli jsme předchozí večery říkali, že to tam žije, tak teď to tam úplně pulsuje.

pondělí, července 12, 2010

11.7.2010 neděle

Dnes fakt není do čeho píchnout. Nedorazil ani Viktor (má střevní potíže). Uklízíme a vysáváme paluby (kromě pilin je na nich ještě spousta zbytků fošen, latěk, překližek). Doufáme, že dnes už přijede Pepa a rozdá úkoly, ale je to spíš jen zbožné přání, než nějaká ověřená informace. Arabům ale už od včerejšího rána tvrdíme, že přijede "today", zjevně to zvyšuje jejich pracovní morálku.

Jedinou zaznamenání hodnou skutečností bylo zjištění, že arabové při tmelení vnějšku lodi zatmelili i poklopy dělových střílen. Vykopli jsme je (poklopy, ne araby).

10.7.2010 - zápis 2

Po poledni vyrážíme na oběd do kantýny. Máme to samé co včera, a už mi to tak dobré nepřipadá :-).

Odpoledne se do hlavního brámového koše (krakorcového můstku, whatever...) odvážila i Marina.

Večer opět jedeme s Honzou do města, tentokrát radší už v 6. Čekáme na busík jen čtvrt hodiny, i v sámošce jsme dobře pořídili.

Na chvíli přestala téct voda, a když opět začala, objevili jsme s Jirkou, že hadicí proudí kusy nahnědlého slizu, který plave a zjevně se nemísí s vodou. Spustili jsme hadici pod loď a snažíme se všechny vyhnat. Během tohoto čištění koukám, že cca 20 metrů od lodi se při každém poryvu větru zvedá z hromady pilin pod cirkulárkou oblak jisker a plaménků (pro toho, kdo tu nebyl: zem loděnice je tvořena souvislou, možná metrovou vrstvou třísek a odřezků) Prostě arabové... Hadice spuštěná dolů se proto hned hodí.

sobota, července 10, 2010

10.7.2010 - zápis 1

Spal jsem opět na palubě, a protože jsem včera při úklidu našel v jedné z kajut i nepoužívanou moskytiéru, i docela v klidu. Ráno o půl osmé mě vzbudili arabové co přišli makat, a smrad hořícího mazutu z nedaleké továrny.

Dopoledne jsem nějaký unavený a tak spíš pospávám (zjistil jsem, že v kladkárně to smrdí po nějakém acetonu, což zřejmě odhání mouchy - ideální místo na podřimování :-). Jirka dokončuje držáky pozičních světel, Honza si dál hraje s uložením hřídele motoru kotevního vrátku. Když dorazil Viktor, začali jsme experimentovat se zaléváním palubních spár asfaltem (jmenuje se to Marine Glue a prý to bylo nehorázně drahé, ale smrdí i vypadá to jako asfalt). Z pár prken jsme stloukli napodobeninu paluby a spáry vyléváme tou černou hmotou roztavenou pomocí letlampy. První pokusy nedopadli moc dobře - teče to všude kolem (a po zaschnutí už nejde dolů).

Marina vyrábí z pruhů kůže držáky na rukojeti ručních pump.

9.7.2010

Jirka s Honzou bydlí na lodi a já se k nim přidal. Spím na palubě (v podpalubí je moc horko) zabalený v prostěradle, ale i přesto jsem utržil pár štípanců. Pitnou vodu bereme z hadice, která vede na loď. Dal jsem na ubezpečení, že i bez převaření z ní nikomu nic nebylo. Čistá je téměř nepitelná - pro její chuť bych použil asi výraz "chlupatá" - ale po přidání sirupu její chlupatost zmizí. Ve dne teče jen horká, jak se do přívodní hadice opírá slunce. Láhve s vodou skladujeme proto v lavóru ve stínu pod schůdky, překryté mokrým hadrem.

V 8 ráno vykukuju zpod svého prostěradla a zjišťuju, že je zamračeno, to bohužel trvá jen do devíti. Dnes je pátek, volný den. Arabové nepřišli, čehož jsem využil, chopil se vysavače, a v průběhu dne postupně odkrývám pilinami pokryté i vnitřní paluby. Odpoledne si jdeme s Honzou zaplavat do moře.

Pomocí lana jsme spustili na zem třímetrové dřevěné schůdky umožňující přístup na palubu ze země, a znovu je pořádně ztloukli. Byli už pěkně rozklížené a hrozilo, že se každou chvíli pod někým rozpadnou.

Večer jedeme s Jirkou busem do města. Funguje to tady tak, že člověk stojí u silnice, a když projíždí kolem bus, který má zrovna volno, zastaví. Říká se jim zde "busíky" - vejde se do nich 14 lidí (ale když člověk dřepí v otevřených dveřích a drží se střechy, tak i víc. Než jsme se dočkali volného, projelo jich asi 20, a trvalo to půl hodiny. Ale může to někdy trvat i 3/4.

Hlavní důvod cesty byl nakoupit jídlo k večeři, ale supermarket měl zavříno, asi proto že je pátek. Tak jsme aspoň zašli na pivo (lahvová Stella, za 12,5 eg. libry) v jedné nenápadné a zastrčené hospůdce.

Den první, zápis 3

Nakonec se i dnes rozjela další práce. Asistuju Honzovi při výrobě vodotěsného ložiska pro hřídel elektromotoru od kotevního vrátku. Jirka vyrábí upevnění na navigační světla.

Mouchy. Mraky much všude, už od rána. Když si chci zdřímnout, musím se i s hlavou zabalit do prostěradla, aby mě nechaly usnout. A to je prý v noci vystřídají komáři...

Večer jsme do Ahmeda (kluičina co tu odvádí nejvíc práce, hlavně dnes se snažil, ale možná proto, že se tu objevila blondýna... :-) ), nalili celkem dost coly s rumem. Zprvu se vzpouzel, ale pak podlehl přesile. Docela se opil (na arabské poměry).

čtvrtek, července 08, 2010

Den první, zápis 2

Dáváme si kafíčko, a pak hurá do loděnice. Protože jsme tři, už se skoro vyplatí jet taxíkem místo busem. Vycházíme na ulici a hned jeden zastavuje. Už při příjezdu do loděnice je Grace nepřehlédnutelná mezi ostatními loděmi. Její dva stěžně ční vysoko. Je obrovská. Je obrovská zdálky, a ještě větší z blízka. Mnohem větší, než si lze představit ze všech fotek co už jsem viděl dohromady. První věcí, kterou jsem udělal na dřevěné lodi, bylo, že jsem se řízl o ostrou hranu nějakého kovu :-). Vlastně až třetí. První věcí bylo, že jsem vyfasoval sedák, a vylezl za Viktorovy asistence do koše na hlavním stěžni. Druhá věc následovala brzy poté, co jsem se trochu v té výšce otrkal, a vylezl až na krakorcový můstek (takový ten druhý "koš" ve 2/3 výšky stěžně). Tam už mě radší Viktor připnul karabinou, a doporučil mi stát blízko stěžně, protože "on ten můstek je ztlučený z takových klacíků, jak ostatně sám vidíš :-)".
Po snídani a dalším kafíčku mě čeká první facha - protáhnout a přibít telefonní kabel okolo kuchyňky. Než to mám, několikrát se ve stísněném prostoru v rohu kuchyně vykoupu v potu.
"Čím se tady lepí dřevo?"
"Víš, chápej tuhle loď jako jeden velký model. Takže Herkules."

Dokončeno, a víc práce pro mě zatím není. Ani pro zbytek - Honzu, Jirku, Vikiho a Marinu. Hlavní "stavbyvedoucí" Pepa dorazí až v neděli.

Jdeme na oběd do kantýny v loděnici, je to vynikající (na poprvé... Viktor má jiný názor), přejídám se a jsem personálem chválen za mou arabštinu :-). Vzduch nad zálivem se vyčistil a moře je modré jako... moře.
Odpoledne mě to nicnedělání začíná nahlodávat. Chápu se koštěte a jmu se zametat palubu od třísek a pilin. Je to sice sisyfofská práce, protože zítra to tam nejspíše bude vypadat stejně (my sice práci nemáme, ale arabové stále cosi kutí), nicméně Viktor říká, že kdyby se loď občas neuklidila, už by ani nebyla vidět. Je strašné horko, ale fouká příjemný vítr.

Egypt - dojem první

Marinu potkávám v metru asi 3/4 hodiny před dohodnutým srazem. Na letišti nám po odbavení začíná cesta příjemným zvukem otevírané plechovky piva. Cesta se dá popsat celkem stručně: v Praze jsme nasedli do letadla a v Suezu vylezli z taxíku. Sice jsem byl zastáncem dobrodružnější verze cesty prostřednictvím autobusů, ale Marina prosadila cestu taxíkem (s mým jen minimálním odporem), abychom se po příjezdu ještě stihli trochu vyspat (což se ukázalo jako zbytečná naděje, protože jsme stejně dorazili až za svítání).
Ještě před nástupem do taxíku mě čekalo smlouvání - moje slabá a neoblíbená parketa. Dle pozdějších informací od Viktora jsem s usmlouvanou cenou nedopadl nejhůře z ostatních pracantů na Grace, ale ani nejlépe. Takže spokojenost. Taxikáře jsem v Suezu musel navigovat podle GPS, místy to bylo napínavé, protože anglicky uměl jen o málo lépe než já arabsky. Po příjezdu dlouze diskutoval o sptropitném, dal jsem mu dva dolary, ale on chtěl tři. Do diskuze se po chvíli vložil i policista z místní policejní stanice (byt v němž zde bydlí stavitelé je poblíž), nerozuměl jsem ani slovo, ani na čí stojí straně. Ale to bylo fuk, za chvíli si nás přišel vyzvednout Viktor.
Domeček s bytem stojí na břehu ústí zamlženého Suezského průplavu. Dojem umocňuje panák Captaina Morgana, kterou si dáváme s Viktorem na uvítanou. Což vysvětluje i váhu Marinina batohu. Morgan + mnoho litrů ostatních lihovin totiž vypadlo právě odtud. A z Viktora vypadlo, že dva roky bydlel v Ondřejově. Takže jsme v podstatě sousedi.