Strašný den. Stalo se tady tradicí, že v pátek si berou volno i čeští pracanti, ale s tím, jak se blíží spuštění na vodu, kupí se nutné dodělávky, a s Pepou a Honzou zůstáváme na lodi a makáme. Jenže vůbec nefouká a ve stínu je asi 40 C. Do toho ještě na palubě dva arabové laminují vnitřky beden, takže se celou lodí táhne smrad toluenu. V pravidelných intervalech si chodíme zaplovat.
Termín spuštění ovšem zavisí pouze na arabech. Všichni tu mají podezření, že odkládají spuštění Grace, aby mohli ještě před ní spustit vedlejší Násirovu loď, která Grace stojí mírně v cestě k vodě, a museli by hýbat oběma.
Celý den brousím. Odešly uhlíky ve flexe a náhradní se nenašly, tak to chvíli vypadalo, že budu bez práce, ale Pepa hbitě zaběhl na jinou loď, a půjčil flexu tam. Už jsem se dostal z dolní paluby na palubu střední a nebezbečně se přibližuju na záď, ke kapitánské kajutě, z čehož má Pepa ohromnou "radost", protože až se tam dostanu, nadělám mu tam strašný binec, jaký za mnou postupně zůstává v celé lodi od přídě, kde jsem začal v úterý. Do odjezdu bych to ale měl stihnout vše, aby se to ještě uklidilo, a nabarvilo.
"Tak co, už jsem tě naučil nenávidět tuhle loď?"
"Ne, ale naučil jsi mě nenávidět flexu."
Pepa se ráno dvakrát natáhl na schodech, a tak se pustil do výroby držadel nad všemi schodišti. Potom dělá úpravy v kuchyňce. Honza na zádi vyrábí dřevěnou bednu, do které přijde plastová bedna s budíky a kontrolkami od motoru a baterií. Vztyčil si tam pro ty účely přes vratiráhno "stan" z plachty, ale i přesto jen za dnešek zčernal jako uhel.
Zatímco tohle píšu a stydne mi kafe, napočítal jsem jen na levém lýtku osm much najednou. Člověk už ani nemá náladu se ohánět.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat