Dlouhá cesta na sever

Zklamu všechny, kdo by pod příspěvkem s tímto názvem hledali něco s polární tématikou - na to si budou muset ještě počkat. Během posledního víkendu jsem si ale udělal testovací "procházku" v rámci příprav na poněkud větší akci.

Pokud by všechny cesty byly vedeny pouze v pravých úhlech, tak skutečně ušlá vzdálenost bude v maximálním případě rovna vzdálenosti změřené vzdušnou čarou násobenou faktorem odmocniny ze dvou. V reálném případě je to většinou méně, odmocninu ze dvou lze ale vzít jako dobrý odhad největšího možného poměru. Vojáci prý používají násobek 1,3. Rozhodl jsem se vyzkoušet ho také, a protože mým cílem bylo ujít 100 km, bylo třeba najít místo snadno dostupné vlakem a zároveň vzdálené od Ondřejova vzdušnou čarou 77 km (77 x 1,3 = 100,1). Takové místo jsem nakonec našel - železniční zastávku Řípec, vzdálenou vzduchem 76,3 km. To je na jih od Soběslavi, což je na jih od Tábora. A protože Tábor, Soběslav i Řípec jsou na jih od Ondřejova, celá má cesta vedla zhruba severním směrem. Výsledná skutečná vzdálenost byla podle GPS 96,6 km - docela dobrá shoda. Můj "osobák" z loňského května (97,5km) tedy nepadl, ale to ani nebylo cílem. Nicméně loni i letos jsem se marně těšil na ten moment, až se na GPSce objeví to magické číslo tvořené jedničkou a dvěma nulami. Snad příště.


Trasa pochodu




Během cesty jsem pořídil jen jediný snímek - v neděli k ránu se nad východním obzorem objevili Venuše s Jupiterem a Měsícem. Ten pohled byl ale jedním z oněch momentů, kdy člověk zase chvíli nelituje toho, že ho napadl tak šílený podnik...



Loňská "stovka" trvala 30 hodin, ta poslední také. Abych se dozvěděl i něco o vývoji svého tempa, zapisoval jsem příležitostně ušlou vzdálenost. Výsledek byl docela překvapivý - místo očekávané křivky postupně se ohýbající směrem dolů to vypadá, že tempo kleslo skokem, po prvních zhruba 50 km. Vysvětlení pro to ale zatím nemám.