Sjíždíme z Rocky Mountains
pátek, srpna 31, 2007
Colorado online
Aktualizoval jsem Sajri's online photos, takže teď můžete prohlížet fotky z Colorada z míst, kde byly pořízeny. Na panoramatech a kompletní galerii se pracuje...
čtvrtek, srpna 30, 2007
úterý, srpna 28, 2007
pondělí, srpna 27, 2007
neděle, srpna 26, 2007
Movie from Colorado I
Rocky Mountains. Stoupáme k Bear Lake.
Zhruba s denním odstupem zde budu postupně zveřejňovat některá videa, která jsem v Coloradu pořídil. Ale nečekejte žádnou adventruru :-). Spíš jen scenerie v pohybu.
Colorado - cesta domů
V sobotu ráno jsme vyrazili po U.S. Highway 70 do 200 mil vzdáleného Denveru. Celkem jsme za ten týden tady najeli téměř přesně tisíc mil. V Denveru vše proběhlo hladce - průjezd městem (projížděli jsme pár mil od centra, což bylo jediné místo, kde byly vidět nějaké mrakodrapy, jinak je Denver obrovská vesnice z plochých baráčků, takže mnohdy ani nebylo poznat, že projíždíme velkoměstem) i vracení auta v půjčovně (v předním skle byla prasklina, které jsme si bohužel všimli před týdnem až po odjezdu z Denveru, a měli jsme teď obavy, zda s tím nebudou problémy).
A v 17:25 odlétáme Airbusem do Frankfurtu. Sedím tentokrát u okénka, ale letíme trochu jižněji než cestou do Ameriky, takže Grónsko i Island jsme minuli, navíc tou dobou byla stejně tma.
Cesta do Denveru
Západ Slunce nad Kanadou
Křídlo ozářené levým pozičním blikajícím světlem a Velký vůz
Námraza na okénku (zvenku :-)
Východ Slunce. Na první pohled to zní prapodivně, že lze během jednoho letu vidět ze stejného okna západ i východ Slunce, je ale třeba si uvědomit, že letadlo letí zhruba po nejkratší spojnici mezi USA a Evropou, a tato spojnice vede přes severní Atlantik. Na začátku cesty tedy letadlo míří zhruba na sever, a levé okénko je obrácené na západ, na konci cesty pak letadlo míří zhruba na jih, a levé okénko je orientované na východ.
Moře!
Pobřeží severního Irska
A v 17:25 odlétáme Airbusem do Frankfurtu. Sedím tentokrát u okénka, ale letíme trochu jižněji než cestou do Ameriky, takže Grónsko i Island jsme minuli, navíc tou dobou byla stejně tma.
Cesta do Denveru
Západ Slunce nad Kanadou
Křídlo ozářené levým pozičním blikajícím světlem a Velký vůz
Námraza na okénku (zvenku :-)
Východ Slunce. Na první pohled to zní prapodivně, že lze během jednoho letu vidět ze stejného okna západ i východ Slunce, je ale třeba si uvědomit, že letadlo letí zhruba po nejkratší spojnici mezi USA a Evropou, a tato spojnice vede přes severní Atlantik. Na začátku cesty tedy letadlo míří zhruba na sever, a levé okénko je obrácené na západ, na konci cesty pak letadlo míří zhruba na jih, a levé okénko je orientované na východ.
Moře!
Pobřeží severního Irska
sobota, srpna 25, 2007
Colorado - den sedmý (pá.)
Dnes v noci jsem se poprvé za celý pobyt zde pořádně a nepřerušeně vyspal. Asi jsem se konečně přizpůsobil časovému posunu. Smůla je, že za dva dny těch 8 hodin, které jsem získal navíc cestou sem, zase ztratím.
Ranní pohled z verandy motelu na stěny kaňonu řeky Colorado.
Vyrazili jsme dnes ráno z Parachute do Dinosaur National Monumentu. Cesta tam trvala asi tři hodiny.
V této části Colorada jsou očividně i místa, které nevypadají jako polopoušť, ale není jich mnoho.
Přehrada Kenny Reservoir
Rangely - město obklopené ropnými vrty
Rangely je ovšem oáza uprostřed nefalšované pouště
Blížíme se k městečku Dinosaur a vápencové a pískovcové vrstvy se začínají zajímavě zbarvovat
Bohužel, nejzajímavější části Dinosaur National Monumentu leží prý už v Utahu. A tam my nesmíme, protože smlouva o pronájmu našeho auta se vztahuje pouze na Colorado. D.N.M. je národní park, rozkládající se v a okolí kaňonů řek Yampa a Green River. Nejdelší rozměr parku je asi 50 km. Návštěvníci v něm ale žádné kostry dinosaurů dnes už neuvidí - jediné, které jsou k vidění, jsou uloženy v návštěvnickém centru v Utahu. Do centra monumentu vedou dvě přístupové cesty - jedna z Utahu, jedna z Colorada. My tedy míříme z Colorada, ovšem i tato cesta zahýbá asi na 10 km do Utahu, a pak se opět vrací přes hranici zpět. Nechceme nic riskovat - kdyby se nám v Utahu přihodila nějaká nehoda, budeme bez pojištění a vše by šlo z naší kapsy. A tak nejvzdálenější místo, kam jsme se dostali, je vyhlídka Canyon Overlook,ve výšce asi 2400 m nad mořem, odkud je vidět na samotný kaňon řeky Yampa River. Slunce tu pálí, ale fouká docela nepříjemně studený vítr. Na pouhé tričko je skoro zima.
Výhledy z Canyon Overlook
Pár ukázek místní vegetace
Na zpáteční cestě do Parachute jsme zažili (hlavně Petr Pravec) eskapádu příhod, jako vystřiženou z filmu. Nejprve jsme v domnění, že zahýbáme na nájezd dálnice, odbočili o křižovatku dříve. Ale takové věci se nám tu stávají poměrně běžně. Zastavili jsme, abychom se otočili, ale v tom se za námi objevil policejní džíp. Do té doby jsme si ho nevšimli. Zastavil se zapnutou blikačkou hned za námi. Raději jsme počkali, co se bude dít, protože to vypadalo, že opravdu "jdou po nás." Z vozidla vystoupil zástupce místního šerifa v khaki košili a kraťasech a zamířil k nám. Ukázalo se, že jsme cestou sem překročili povolenou rychlost. Polda se choval velmi uctivě, vzal si Petrovy papíry a odešel zpátky do auta, máme chvíli počkat. Mezitím nervózně diskutujeme a odhadujeme, kolik může dělat pokuta. Ukázalo se, že Petrovi se chce hrozně na velkou, což byl taky důvod, že jel trochu rychleji než měl a než chtěl. Když se polda vrátil, dal Petrovi svou vizitku s propiskou načmáranou poznámkou "warning speed", popřál nám hezký zbytek dne, a doporučil, abychom si na to příště dávali pozor. Nevíme ovšem, co ta cedulka přesně znamená. Jestli je to jenom výstraha, nebo jestli máme zavolat na uvedené telefonní číslo, kde se dozvíme, jak zaplatit pokutu. Uháníme do Parachute (teď už ovšem správnou rychlostí), do kterého je ještě asi 15 mil. Petr už opravdu "musí". V motelu jsme vyběhli po schodech nahoru na verandu vedoucí k našemu pokoji. Moje ani Petrova karta na otevření dveří ale nefunguje. Jdeme tedy zpět dolů na recepci. Čekáme ve frontě - někdo právě vyplňuje papíry k ubytování, a dlouho mu to trvá. Petr už to nemůže vydržet, a tak jde na záchod na nedalekou benzinku. Když jsem přišel na recepci na řadu, ukázalo se, že nám včera pouze zapoměli aktivovat karty na dva dny, a tak to slečna hned napravila. Jdu zpátky do pokoje. Za chvíli vrazil do dveří Petr - na benzince jsou záchody, ale není tam toaletní papír.
Po chvíli jdeme zpátky na recepci - zeptat se, co přesně znamená cedulka, kterou jsme dostali od zástupce šerifa. Naštěstí, jak jsme doufali, je to pouze varování. Pro informaci se ptáme, kolik může být pokuta. Podle míry překročení rychlosti od 100 do 500 dolarů. Pokud bychom ovšem překročili povolenou rychlost o 20 mil za hodinu, mohli by Petra prý zavřít. Nakonec to tedy dobře dopadlo - nikdo nešel do vězení, a Petr se nepo**** :-).
Večerní kýč
Ranní pohled z verandy motelu na stěny kaňonu řeky Colorado.
Vyrazili jsme dnes ráno z Parachute do Dinosaur National Monumentu. Cesta tam trvala asi tři hodiny.
V této části Colorada jsou očividně i místa, které nevypadají jako polopoušť, ale není jich mnoho.
Přehrada Kenny Reservoir
Rangely - město obklopené ropnými vrty
Rangely je ovšem oáza uprostřed nefalšované pouště
Blížíme se k městečku Dinosaur a vápencové a pískovcové vrstvy se začínají zajímavě zbarvovat
Bohužel, nejzajímavější části Dinosaur National Monumentu leží prý už v Utahu. A tam my nesmíme, protože smlouva o pronájmu našeho auta se vztahuje pouze na Colorado. D.N.M. je národní park, rozkládající se v a okolí kaňonů řek Yampa a Green River. Nejdelší rozměr parku je asi 50 km. Návštěvníci v něm ale žádné kostry dinosaurů dnes už neuvidí - jediné, které jsou k vidění, jsou uloženy v návštěvnickém centru v Utahu. Do centra monumentu vedou dvě přístupové cesty - jedna z Utahu, jedna z Colorada. My tedy míříme z Colorada, ovšem i tato cesta zahýbá asi na 10 km do Utahu, a pak se opět vrací přes hranici zpět. Nechceme nic riskovat - kdyby se nám v Utahu přihodila nějaká nehoda, budeme bez pojištění a vše by šlo z naší kapsy. A tak nejvzdálenější místo, kam jsme se dostali, je vyhlídka Canyon Overlook,ve výšce asi 2400 m nad mořem, odkud je vidět na samotný kaňon řeky Yampa River. Slunce tu pálí, ale fouká docela nepříjemně studený vítr. Na pouhé tričko je skoro zima.
Výhledy z Canyon Overlook
Pár ukázek místní vegetace
Na zpáteční cestě do Parachute jsme zažili (hlavně Petr Pravec) eskapádu příhod, jako vystřiženou z filmu. Nejprve jsme v domnění, že zahýbáme na nájezd dálnice, odbočili o křižovatku dříve. Ale takové věci se nám tu stávají poměrně běžně. Zastavili jsme, abychom se otočili, ale v tom se za námi objevil policejní džíp. Do té doby jsme si ho nevšimli. Zastavil se zapnutou blikačkou hned za námi. Raději jsme počkali, co se bude dít, protože to vypadalo, že opravdu "jdou po nás." Z vozidla vystoupil zástupce místního šerifa v khaki košili a kraťasech a zamířil k nám. Ukázalo se, že jsme cestou sem překročili povolenou rychlost. Polda se choval velmi uctivě, vzal si Petrovy papíry a odešel zpátky do auta, máme chvíli počkat. Mezitím nervózně diskutujeme a odhadujeme, kolik může dělat pokuta. Ukázalo se, že Petrovi se chce hrozně na velkou, což byl taky důvod, že jel trochu rychleji než měl a než chtěl. Když se polda vrátil, dal Petrovi svou vizitku s propiskou načmáranou poznámkou "warning speed", popřál nám hezký zbytek dne, a doporučil, abychom si na to příště dávali pozor. Nevíme ovšem, co ta cedulka přesně znamená. Jestli je to jenom výstraha, nebo jestli máme zavolat na uvedené telefonní číslo, kde se dozvíme, jak zaplatit pokutu. Uháníme do Parachute (teď už ovšem správnou rychlostí), do kterého je ještě asi 15 mil. Petr už opravdu "musí". V motelu jsme vyběhli po schodech nahoru na verandu vedoucí k našemu pokoji. Moje ani Petrova karta na otevření dveří ale nefunguje. Jdeme tedy zpět dolů na recepci. Čekáme ve frontě - někdo právě vyplňuje papíry k ubytování, a dlouho mu to trvá. Petr už to nemůže vydržet, a tak jde na záchod na nedalekou benzinku. Když jsem přišel na recepci na řadu, ukázalo se, že nám včera pouze zapoměli aktivovat karty na dva dny, a tak to slečna hned napravila. Jdu zpátky do pokoje. Za chvíli vrazil do dveří Petr - na benzince jsou záchody, ale není tam toaletní papír.
Po chvíli jdeme zpátky na recepci - zeptat se, co přesně znamená cedulka, kterou jsme dostali od zástupce šerifa. Naštěstí, jak jsme doufali, je to pouze varování. Pro informaci se ptáme, kolik může být pokuta. Podle míry překročení rychlosti od 100 do 500 dolarů. Pokud bychom ovšem překročili povolenou rychlost o 20 mil za hodinu, mohli by Petra prý zavřít. Nakonec to tedy dobře dopadlo - nikdo nešel do vězení, a Petr se nepo**** :-).
Večerní kýč
pátek, srpna 24, 2007
Colorado - den šestý (čt.)
Dnes okolo třinácté hodiny workshop skončil. Zašli jsme ještě na oběd s dalšími čtyřmi kolegy, a ve tři hodiny odpoledne nasedáme do auta, a vyrážíme nejprve po U.S. Highway 40, přes městečko Craig, dále po State Highway 13 na jih, a dále na západ po U.S. Highway 70 až do městečka Parachute, kam jsme dorazili asi po třech hodinách cesty, a kde strávíme v motelu dvě poslední noci v Coloradu (pokud nenastane nějaká strašlivá, nepředvídatelná událost).
Jak už jsem zmiňoval mnohokrát, vzdálenosti mezi civilizovanými oblastmi jsou zde obrovské, a z toho plynou i poměrně dlouhé jízdní doby. Při cestování doma je tříhodinová jízda autem nebo autobusem většinou už docela utrpení, ale zde mi to tak vůbec nepřijde. Hlavní důvod bude zřejmě v tom, že kromě kávy, sendvičů, silnic a vzdáleností, jsou zde oproti Evropě i mnohem větší auta. Prostor pro nohy je obrovký, a střecha je tak vysoko od podlahy, že při troše snahy se lze v takovém autě téměř i postavit.
Cesta po 40. a 13. Highway (slovo highway se do češtiny překládá jako dálnice, ale většina highway zde má do našich dálnic velmi daleko, není nic neobvyklého, když se jedná jen o dvoupruhovou silnici) nepřinesla v zásadě nic nového - opakují se velmi podobné scenérie, jaké jsme už viděli, i když terén je trochu více zvlněný, a na mnoha místech jsou vidět erozí odkryté vrstvy vápencového podloží, které zde dosahuje zřejmě obrovských mocností.
Příjezd na U.S. Highway 70 byla ovšem monumentální změna. Tato dálnice (která už je mnohapruhová s úplně oddělenými směry jízdy, takže se našim dálnícím blíží víc) zde totiž vede kaňonem řeky Colorado.
První pohled na svahy kaňonu Colorada.
Grand Canyon to samozřejmě není, ale přesto se jeho svahy tyčí několik set metrů (odhad) nad hladinu řeky.
Kaňon Colorada
Jak už jsem zmiňoval mnohokrát, vzdálenosti mezi civilizovanými oblastmi jsou zde obrovské, a z toho plynou i poměrně dlouhé jízdní doby. Při cestování doma je tříhodinová jízda autem nebo autobusem většinou už docela utrpení, ale zde mi to tak vůbec nepřijde. Hlavní důvod bude zřejmě v tom, že kromě kávy, sendvičů, silnic a vzdáleností, jsou zde oproti Evropě i mnohem větší auta. Prostor pro nohy je obrovký, a střecha je tak vysoko od podlahy, že při troše snahy se lze v takovém autě téměř i postavit.
Cesta po 40. a 13. Highway (slovo highway se do češtiny překládá jako dálnice, ale většina highway zde má do našich dálnic velmi daleko, není nic neobvyklého, když se jedná jen o dvoupruhovou silnici) nepřinesla v zásadě nic nového - opakují se velmi podobné scenérie, jaké jsme už viděli, i když terén je trochu více zvlněný, a na mnoha místech jsou vidět erozí odkryté vrstvy vápencového podloží, které zde dosahuje zřejmě obrovských mocností.
Příjezd na U.S. Highway 70 byla ovšem monumentální změna. Tato dálnice (která už je mnohapruhová s úplně oddělenými směry jízdy, takže se našim dálnícím blíží víc) zde totiž vede kaňonem řeky Colorado.
První pohled na svahy kaňonu Colorada.
Grand Canyon to samozřejmě není, ale přesto se jeho svahy tyčí několik set metrů (odhad) nad hladinu řeky.
Kaňon Colorada
čtvrtek, srpna 23, 2007
Momentky ze Steamboat Springs
Výhled na Steamboat Springs z balkónu u našeho pokoje
Přednášky začínají v 8:30 a končí podle programu v 18:00, ale v praxi většinou později. Mezitím je dvouhodinová pauza na oběd a dva půlhodinové cofee breaky, takže ani nemám moc času psát něco na blog. Ráno je čas tak akorát na snídani, večer tak na večeři a k tomu nějaké společenské události... (jako třeba v úterý, kdy jsem se do postele dostal až v deset).
Momentka z workshopu
O čem se tu mluví, o tom samozřejmě psát nebudu, to by vás asi nudilo. V každém případě je dost vyčerpávající poslouchat celý den angličtinu, a pak se ještě večer pokoušet anglicky konverzovat :-).
Protože je to spíš takový "rodinný" workshop (je tu zhruba 30 - 40 lidí) lidí z jedné branže, jsou jednotlivé příspěvky poměrně dlouhé, klidně i 30 minut. To je trochu rozdíl od běžných konferencí, kde se příspěvky omezují jen na to nejnutnější a nepřesahují i s dizkuzí 10 az 15 minut. Tady má každý možnost rozkecat se dle libosti, což je sice výhoda pro přednášejícího, ale nevýhoda pro posluchače, protože je to občas uspávající. Pokud jde o národnostní složení, převážná většina jsou američané. Pokud jsem počítal dobře, tak z cizinců jsme dva Češi, dva Poláci a jeden Japonec. Prakticky stejný poměr jako v případě američanů/cizinců má i zastoupení mužů na úkor žen - ale to je v astronomii celkem běžné.
Pohled na Steamboat Springs a okolí z hotelové chodby
V úterý dopoledne jsem měl první kratičký "talk" v angličtině před vědeckým publikem. Měl jsem zatracenou trému, a na to se doporučuje zhluboka dýchat, ale poslední dny se mi kyslíku moc nedostává. Normálně člověk ten nižší tlak nevnímá, ale jakmile dojde na zvýšenou fyzickou nebo psychickou námahu, náhle je obtížné popadnout dech. Ale nakonec ze mně nervozita spadla, a proběhlo to v pohodě.
Počasí je poslední dny neměnné, slunce pálí od rána do večera (dnes, ve čtvrtek, už je ale zataženo). Když jsem ve středu ráno v 8h vyšel ven bez tmavých brýlí, po čtvrt hodině už mě strašně bolely oči. Přes den je dost horko, tak kolem 27 stupňů, ale rána bývají opravdu chladná.
Ve středu jsme se při obědě od číšníka v jedné restauraci dozvěděli původ jména Steamboat Springs - v okolí města je řada horkých pramenů, a když je objevili první osadníci, svým bafajícím zvukem jim připomínaly zvuk parníku.
Colorado má zhruba 7 milionů obyvatel, z čehož 5 milionů žije v Denveru. To je důvod, proč je většina země tak nádherně liduprázdná. Přesto mají místni pocit, že je Colorado přelidněné, a pokud bude počet obyvatel růst dosavadním tempem, bude zde prý brzy problém s nedostatkem pitné vody. Protože klima je tu opravdu velmi, velmi suché. Když už jsem u té vody - v žádné jiné zemi jsem zatím neviděl tolik různých možností, jakými lze vyřešit mechanismus napouštění vody do umyvadla nebo do vany. Zdá se, že se zde realizovaly snad všechny kombinace - od jediného kohoutku, jehož pouhým otáčením ovládáte úplně vše, až po dvě páky pro teplou a studenou vodu.
středa, srpna 22, 2007
Colorado - den třetí (po.)
Svítání v Granby
Cesta skrz Routt National Forest k průsmyku Willow Creak Pass (3200 m n.m.)
Zvěř
Jackson County - země rančů. Při pohledu z auta jeden ranč střídá druhý, ale ve skutečnosti je odděluje mnoho mil.
Příroda se někdy nedá popsat, ani vyfotit (natož z jedoucího auta), ale musí se vidět.
Cesta do Waldenu skrz Arapahoe National Wildlife Refuge
Walden
Máme spoustu času. Z Waldenu se vracíme zpět do Arapahoe National Wildlife Refuge, abychom si projeli tzv. Wildlife Auto Tour. Měli by tam být k vidění i prérijní psi a jakési antilopy, ale my máme štěstí jen na dravé ptáky a na hlodavce.
A míříme zvolna do Steamboat Springs
Další z nikde nekončících cest
Celý tenhle hřeben hor, který zaujímá polovinu obzoru, je na mapě označený jako "Continental Divide". Nevíme, co to přesně znamená, ale Petr vyslovuje domněnku, že je to hraniční čára dvou rozvodí, z nichž jedno míří do Atlantiku a druhé do Pacifiku. Překonáváme ho v Rabbit Ears Pass, ve výšce 3100 m.
Do Steamboat Springs přijíždíme o půl dvanácté. Protože máme spoustu času, a nejspíš by nás ještě ani neubytovali v hotelu, opět zapichuju pouze intuitivně prst do mapy v místě s jezírkem zvaném Steamboat Lake, asi 25 mil od města, a říkám "podíváme se ještě sem". A opět, jako v případě Waldenu a Arapahoe N.W.R. (což byly taky jen plánované zajížďky pro zaplácnutí času) nelitujeme, protože krajina je tady malebná.
Hahns Peak tyčící se nad Steamboat Lake
Take nothing but pictures, leave nothing but footprints. Hezký slogan.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
