sobota, srpna 25, 2007

Colorado - den sedmý (pá.)

Dnes v noci jsem se poprvé za celý pobyt zde pořádně a nepřerušeně vyspal. Asi jsem se konečně přizpůsobil časovému posunu. Smůla je, že za dva dny těch 8 hodin, které jsem získal navíc cestou sem, zase ztratím.








Ranní pohled z verandy motelu na stěny kaňonu řeky Colorado.


Vyrazili jsme dnes ráno z Parachute do Dinosaur National Monumentu. Cesta tam trvala asi tři hodiny.








V této části Colorada jsou očividně i místa, které nevypadají jako polopoušť, ale není jich mnoho.


















Přehrada Kenny Reservoir














Rangely - město obklopené ropnými vrty

















Rangely je ovšem oáza uprostřed nefalšované pouště





Blížíme se k městečku Dinosaur a vápencové a pískovcové vrstvy se začínají zajímavě zbarvovat







Bohužel, nejzajímavější části Dinosaur National Monumentu leží prý už v Utahu. A tam my nesmíme, protože smlouva o pronájmu našeho auta se vztahuje pouze na Colorado. D.N.M. je národní park, rozkládající se v a okolí kaňonů řek Yampa a Green River. Nejdelší rozměr parku je asi 50 km. Návštěvníci v něm ale žádné kostry dinosaurů dnes už neuvidí - jediné, které jsou k vidění, jsou uloženy v návštěvnickém centru v Utahu. Do centra monumentu vedou dvě přístupové cesty - jedna z Utahu, jedna z Colorada. My tedy míříme z Colorada, ovšem i tato cesta zahýbá asi na 10 km do Utahu, a pak se opět vrací přes hranici zpět. Nechceme nic riskovat - kdyby se nám v Utahu přihodila nějaká nehoda, budeme bez pojištění a vše by šlo z naší kapsy. A tak nejvzdálenější místo, kam jsme se dostali, je vyhlídka Canyon Overlook,ve výšce asi 2400 m nad mořem, odkud je vidět na samotný kaňon řeky Yampa River. Slunce tu pálí, ale fouká docela nepříjemně studený vítr. Na pouhé tričko je skoro zima.








Výhledy z Canyon Overlook









Pár ukázek místní vegetace


Na zpáteční cestě do Parachute jsme zažili (hlavně Petr Pravec) eskapádu příhod, jako vystřiženou z filmu. Nejprve jsme v domnění, že zahýbáme na nájezd dálnice, odbočili o křižovatku dříve. Ale takové věci se nám tu stávají poměrně běžně. Zastavili jsme, abychom se otočili, ale v tom se za námi objevil policejní džíp. Do té doby jsme si ho nevšimli. Zastavil se zapnutou blikačkou hned za námi. Raději jsme počkali, co se bude dít, protože to vypadalo, že opravdu "jdou po nás." Z vozidla vystoupil zástupce místního šerifa v khaki košili a kraťasech a zamířil k nám. Ukázalo se, že jsme cestou sem překročili povolenou rychlost. Polda se choval velmi uctivě, vzal si Petrovy papíry a odešel zpátky do auta, máme chvíli počkat. Mezitím nervózně diskutujeme a odhadujeme, kolik může dělat pokuta. Ukázalo se, že Petrovi se chce hrozně na velkou, což byl taky důvod, že jel trochu rychleji než měl a než chtěl. Když se polda vrátil, dal Petrovi svou vizitku s propiskou načmáranou poznámkou "warning speed", popřál nám hezký zbytek dne, a doporučil, abychom si na to příště dávali pozor. Nevíme ovšem, co ta cedulka přesně znamená. Jestli je to jenom výstraha, nebo jestli máme zavolat na uvedené telefonní číslo, kde se dozvíme, jak zaplatit pokutu. Uháníme do Parachute (teď už ovšem správnou rychlostí), do kterého je ještě asi 15 mil. Petr už opravdu "musí". V motelu jsme vyběhli po schodech nahoru na verandu vedoucí k našemu pokoji. Moje ani Petrova karta na otevření dveří ale nefunguje. Jdeme tedy zpět dolů na recepci. Čekáme ve frontě - někdo právě vyplňuje papíry k ubytování, a dlouho mu to trvá. Petr už to nemůže vydržet, a tak jde na záchod na nedalekou benzinku. Když jsem přišel na recepci na řadu, ukázalo se, že nám včera pouze zapoměli aktivovat karty na dva dny, a tak to slečna hned napravila. Jdu zpátky do pokoje. Za chvíli vrazil do dveří Petr - na benzince jsou záchody, ale není tam toaletní papír.
Po chvíli jdeme zpátky na recepci - zeptat se, co přesně znamená cedulka, kterou jsme dostali od zástupce šerifa. Naštěstí, jak jsme doufali, je to pouze varování. Pro informaci se ptáme, kolik může být pokuta. Podle míry překročení rychlosti od 100 do 500 dolarů. Pokud bychom ovšem překročili povolenou rychlost o 20 mil za hodinu, mohli by Petra prý zavřít. Nakonec to tedy dobře dopadlo - nikdo nešel do vězení, a Petr se nepo**** :-).




Večerní kýč

1 komentář:

Mima řekl(a)...

Zdali sis to nechal od dr. P. autorizovat?
Jeden "....saurus" se precejen nasel (snimek c. 19). :-)))