Z Prahy do Mnichova (odlet v 7:05) letíme malým, asi 40ti-místným turbovrtulovým ATR. Sedím u pravého okna, hned pod křídlem, takže u motoru. Je to italská společnost, s Lufthansou jen spolupracují, i letušky jsou osmahlé italky a zdraví nás jen italsky.
Turbovrtulové ATR
Nad Mnichovem chvíli kroužíme - dole je hustá mlha a hustý provoz. V mlze taky přistáváme, dráha se vynořila až těsně před přistáním. Z Mnichova letíme Airbusem A-300. Oproti B747 je v něm na první zdání více místa, ale nakonec je to jen zdání. Tři řady sedadel (2x4x2), a narozdíl od 747 nemáme každý svou osobní obrazovku. A-300 nemá taky takový odpich, start byl poměrně plynulý. Od dráhy se odlepujeme v 10:00. Ačkoliv už v Praze při vybavování letenek říkal Petr Pravec, že chceme místa vedle sebe, dostali jsme je o několik řad za sebou. Sedím uprostřed prostředního sloupce sedadel, po pravé ruce hezká mladá slečna, po levé trochu obtloustlý američan.
Airbus do Denveru
To nejlepší z Islandu - skrz asi 10cm okénko únikového východu
Z Mnichova letíme nejdřív téměř přímo na sever, teprve před Hamburkem zahýbáme pomalu na severozápad a okolo 11h vlétáme nad Severní moře, ve výšce 10363 m a rychlosti 850 km/h. Novinka na palubě, se kterou jsem se dosud nesetkal - látkové ubrousky napuštěné horkou vodou s deodorantem, které letušky vytahují z boxu a podávají pinzetou. Okolo 12h (SELČ) míjíme Shetlandy a míříme na Island. Ten začínáme přelétat okolo 13h SELČ. Z malinkého okénka v únikovém poklopu se snažím dělat nějaké fotky, ale asi z toho nic nebude. Tou dobou nám taky rozdali formuláře pro imigrační úřady. Hned první řádky jsem zvoral, tak si musím zajít pro nový. Vyplňování formulářů (a taky konzumace jakéhokoliv jídla nebo ťukání do notebooku v tak malém prostoru, co tu je, se dá přirovnat tak možná jen k převlékání skafandrů v lunárním modulu.
Ve 14h mě přemohl spánek. Probudil jsem se za půl hodiny - přelétáváme jižní cíp Grónska. Šel jsem se projít do uličky a podívat se z okének na dveřích, ale na obou stranách vidím jen oslnivé bílo. Nedá se ani poznat, jestli jsou to mraky nebo ledovec, asi obojí. Jsme zhruba v púli cesty. Taky jsme trochu zrychlili - na téměř 900 km/h. Když jsme se pak přiblížili k západnímu pobřeží (Grónska), kousek jižně od Godthaabu, začalo se ale venku asi něco dít - celá pravá strana letadla vzrušeně kouká z oken a fotí. Nechce se mi ale stále vyrušovat svého souseda, který se netváří moc nadšeně, když musí vstávat abych mohl ven. Čtu si Nansena, už se tu nějak nudím. Moc dlouho mi to ale nevydrželo, tak trochu pospávám. V televizi dávají nějaký stupidní film. Když jsem v 16:30 opět vytáhl knížku, že si budu číst, všiml jsem si zvláštní věci - obě desky obálky byly úplně zkroucené směrem ven. Přičítám to extrémně suchému vzduchu v kabině, ale jistý si tím nejsem. Blížíme se k Hudsonovu zálivu. Rychlost stoupá na 925 km/h a výška k 11000 m.
Po 18h (Ontario) se konečně začíná roznášet druhé jídlo. Jednak už mám docela hlad (minulé jídlo bylo před 7 hodinami, navíc mám ještě z Úpice nastartovaný metabolismus), taky mám už na něj chuť, a hlavně se začínám kousat nudou a jídlo je příjemné rozptýlení. Slečna po pravici si tentokrát dala jídlo taky, takže se volný prostor pro ruce ještě zmenšil a připomíná to spíš polní mikooperaci. Aby toho nebylo málo, vlétli jsme do nejsilnějších turbulencí od začátku letu (i když musím tento let, po zkušenostech z letu do a z Brazílie, hodnotit jako velmi klidný). Přistáváme ve 20:15 SELČ, což je 12:15 místního. Přistání bylo ale trochu divoké - několik tak hlubokých propadů, že pasažéři z toho povykovali. Na letišti celkem hladce procházíme imigrační kontrolou, a půl hodiny čekáme, než pro nás přijede mikrobus od firmy, u níž si půjčujeme auto. Před letištěm je na padnutí dusnem. Mikrobus nás odvezl do sídla firmy, asi 5km od letiště. Tam čekáme další frontu, než na nás přijde řada. Auto je rezerovováno online dopředu, ale stejně je to strašná anabáze a papírování. Nakonec neměli auto středního výkonu, tak jsme dostali o třídu lepší - docela slušný bourák. No a pak už nasedáme a jedeme do Longmontu. Ujal jsem se funkce navigátora. Zpočátku mi dělá problémy přeorientovat se na americký systém. Minimum symbolů a maximum textů.
Letiště v Denveru v podobě indiánského campu
Typické "sídliště" v okolí Denveru
Náš bourák
Denver je město ve vyprahlé prérii. Kam až oko dohlédne, vyjma Rocky Mountains, které se tyčí na obzoru, táhne se do dálky rovná pláň, kde neroste nic kromě suché trávy. V Longmontu se ubytováváme v hotelu DAYS INN, a o 8h delší den už snad pomalu končí. Funguje tu wireless síť...
Hotýlek v Longomntu
Rocky Mountains na obzoru - to nás čeká zítra
Teď je tu 18:45, doma 2:45 ráno, a já jdu spát.
1 komentář:
Pis, pis, ctu. Je to super. Zavidim! Jsem zvedava, co vsechno uvidite, kdyz to nenapises sem .) budes mi to muset stejne povidat nebo psat. Ani jsem nevedela, ze jedes do USA :) pa (sluni)
Okomentovat