Kolmo k obzoru míří tělo souhvězdí Labutě a jím se táhne mléčná dráha, pozorné oko najde mezi Denebem (nejjasnější hvězda Labutě, zhruba uprostřed snímku) a horním okrajem i otevřenou hvězdokupu M39. Přestože jsem si našel místo ze všech stran kryté stromy, je nejnápadnějším rysem snímku stále světelná kopule nad Prahou. Obrázek vznikl složením a zprůměrováním 22 snímků (15s, clona 2.8, ISO 400), záměrně jsem neořezal okraje, aby bylo vidět, jak se snímky na sebe postupně skládaly, protože k tomu se dostanu za chvíli.
Již delší dobu si pohrávám s nápadem, jak se tohoto parazitního světla zbavit, a dnes jsem ho dotáhl k realizaci: ze všech snímků, ještě netransformovaných na sebe, vytvořím medián (pro nematematiky: každý pixel výsledného snímku je mediánem z inenzit 22 pixelů ležících na tomtéž místě na jednotlivých obrázcích. Co je samotný medián vysvětlovat nebudu, od čeho máme Google a Wikipedii:-) ), a ten pak od všech originálních snímků odečtu (pozor, toto není flat-field). Medián z originálních snímků tedy vypadá takto:
Protože hvězdy se mezi jednotlivými snímky pohnuly, tak se v mediánu (téměř) neprojeví (kdybych ze snímků udělal průměr, byly by vidět jako řetízky).
Po odečtení mediánu od všech originálních snímků a jejich složením a zprůměrováním na sebe vyjde "krásný" obrázek s temným nebem a plný hvězd, ...
... ale bohužel i bez mléčné dráhy a M39.
1 komentář:
Ta myslenka odecitani svetla mne docela zaujala a myslim, ze by to nejak mohlo jit. Alespon trochu. Otazka je, jak na nej. Osobne bych zkusil jeden zaber trochu rozostrit (treba 10px), aby zmizely hvezdy a vsechny detaily. Vznikne jakasi maska. Tu potom pouzit na vysledne fotce - poskladany snimek se nacte do Photoshopi, Gimpu apod., do alfakanalu se nacte ta rozostrna maska. No a potom tu masku jen nactu a pak s tim neco zkusit. Minimalne pomoci krivek by s tim melo jit neco delat...
Lukas (lkvejr@seznam.cz)
Okomentovat