Čt. 15:30 "nultá" zpráva
Několik posledních dnů spím 9,5 až 10 hodin denně, abych měl "naspáno" do zásoby. Už je mi z toho zle, a začínám se těšit na únavu z nevyspání :-).
Pa. 7:30
Vypravil jsem se ve 4h s 15kg batohem,a po pul hodine chuze me na vychode pozdravil uzoucky srpek Mesice.Do prvni destinace-Sazavy,jsem dorazil okolo 7 h ,takze mam 1 h k dobru. Spoluucast odrekl Michal, ale zase se prida Zuzka.
Pa. 10:30, Zbizuby
Nahnal jsem proti planu uz 2.hodinu, tak si davam pauzu na svacinu. Zveda se vitr a blizi se tmava mracna, asi bude brzo prset.
Pa. 14:30. OMG
Opet jsem zapomel na pravidlo, ze carkovana cara na mape muze znamenat temer cokoliv, od meze mezi poli az po potok. Nechal jsem se svest takovou "cestou", a bylo z toho pulhodinove prodirani lesem a krvavy sram.
Pa. 17:10
Pozdrav z Vysociny. Vlastne z kraje Vysociny. Chci rict z okraje kraje Vysocina:). Nahnal jsem uz 3 hod., tak si davam dalsi pauzu.
Pa. 19:30
Sedim v Ledci n.S. v restauraci (stale mam 3 h navic) s vyhledem na hrad. Doprovazel jsem kousek jednu stoparku, a byl to prvni clovek, ktery nekroutil nevericne hlavou, kdyz jsem rekl, kam jdu:).
Pa. 22:20, Benetice
My stredocesi jsme uz zapomeli, co je to tma, ticho, a autobusove budky bez vymlacenych oken. Beneticemi jsem prochazel pred 2 roky, a prvni vec, ktera me upoutala, bylo archaicke nareci. Jako by se tu zastavil cas. Dnes jsem vstoupil do mistni aut. budky... a na stenach visely obrazy!
So. 06:15, nadr. Havl. Brod
V 10 h se tu ke mne pripoji Matej, Happy a Zuzka.
So. 19:50, Nove Veseli
Mi dnesni souputnici me doprovodili do Pribyslavi, a pak jsem zase osirel. Byla to mirna zachazka, ktera ale rozhodne stala za to! Ted se pomalu vracim do puvodniho kurzu.
Ne. 03:20, Krizanov
V night-clubu jsem si dal caj, kafe a bagetu:). Jinak bojuju stridave s bolesti nohou a s unavou. Dobre je, ze kofein snizuje oboji:).
Ne. 07:00, Osova Bityska
Uz pomerne brzo budu na krizovatce u Krovi, kde mam sraz s Jirkou a Bezdou. Ale ted jeste ne. Ted si dam pauzu, posnidam, odpocinu, a zahreju na slunci namozenou slachu.
Ne. 11:15, Krovi
Jirka je tady, ale Bezda, ktery mel prijit z Nihova, neprichazi a neprichazi. Ja jsem prisel uz pred 1,5 h, a tak jsem si zatim ustlal na "mytince" v kukuricnem poli a schrupl.
Ne. 17:00, Hrad Veveri
Cekam na Gabiho a Pauliho, kteri me doprovodi do cile.
Ne. 20:50, Konec!
(po zmatcich kolem setkani a pauze na klobasu:)
neděle, srpna 31, 2008
středa, srpna 27, 2008
Ondřejov - Brno: příprava
Jak již někteří z vás vědí, v pátek ráno se vydám na další non-stop pochod, tentokrát z Ondřejova do Brna. Abych vůbec něco takového psychicky přežil, rozpoutal jsem tentokrát mezi turisticky založenými přáteli masivní kampaň, ve snaze získat jejich podporu - tak, že se ke mně připojí na nějaký úsek. Ulovil jsem celkem sedm "oveček", a další jsou snad ještě v jednání.
Nejprve vznikl hrubý itinerář cesty. Vytipoval jsem místa, do nichž a z nichž by se mohlo dát přijet a odjet veřejnou dopravou z/do Prahy nebo Brna, změřil vzdálenosti mezi nimi vzdušnou čarou, vynásobil faktorem 1.3 pro získání odhadu skutečných vzdáleností (v předchozích zkušenostech se mi tento faktor velmi dobře osvědčil), a z předpokládaného průměrného tempa 3 km/h (rovněž ověřeno při dřívějších pochodech) spočítal časy.
Opět se můžete těšit na online přenos. Po nedávné zkušenosti s červí dírou už nebudu ušlou vzdálenost měřit pomocí GPS. Tu budu zapínat jen občas, a určovat vzdálenost vzdušnou čarou do cíle, případně azimut k nejbližšímu dílčímu stanovišti. Vlastním nejlevnější model GPS, bez možnosti připojení k počítači, a tak naťukat tam souřadnice všech bodů byla práce na půl hodiny (přístroj nemá ani číselnou klávesnici, pouze tlačítka "nahoru", "dolů" a "OK", a pomocí nich je třeba vybrat vždy příslušnou cifru, změnit její hodnotu, potvrdit, a pokračovat na další cifru). Místy možná i změním dřívější strategii, při níž jsem chodil téměř jen po silnicích a podle mapy, a budu se řídit více podle GPS a azimutu k nejbližšímu stanovišti. Což ovšem v žádném případě neznamená, že bychom šli divokým terénem - jen si budu vybírat lesní a polní cesty, které povedou nejblíže danému azimutu.
Nejprve vznikl hrubý itinerář cesty. Vytipoval jsem místa, do nichž a z nichž by se mohlo dát přijet a odjet veřejnou dopravou z/do Prahy nebo Brna, změřil vzdálenosti mezi nimi vzdušnou čarou, vynásobil faktorem 1.3 pro získání odhadu skutečných vzdáleností (v předchozích zkušenostech se mi tento faktor velmi dobře osvědčil), a z předpokládaného průměrného tempa 3 km/h (rovněž ověřeno při dřívějších pochodech) spočítal časy.
Opět se můžete těšit na online přenos. Po nedávné zkušenosti s červí dírou už nebudu ušlou vzdálenost měřit pomocí GPS. Tu budu zapínat jen občas, a určovat vzdálenost vzdušnou čarou do cíle, případně azimut k nejbližšímu dílčímu stanovišti. Vlastním nejlevnější model GPS, bez možnosti připojení k počítači, a tak naťukat tam souřadnice všech bodů byla práce na půl hodiny (přístroj nemá ani číselnou klávesnici, pouze tlačítka "nahoru", "dolů" a "OK", a pomocí nich je třeba vybrat vždy příslušnou cifru, změnit její hodnotu, potvrdit, a pokračovat na další cifru). Místy možná i změním dřívější strategii, při níž jsem chodil téměř jen po silnicích a podle mapy, a budu se řídit více podle GPS a azimutu k nejbližšímu stanovišti. Což ovšem v žádném případě neznamená, že bychom šli divokým terénem - jen si budu vybírat lesní a polní cesty, které povedou nejblíže danému azimutu.
úterý, srpna 26, 2008
Ondřejov - Kochánky po azimutu
V 8 h ráno vyrážím. Až za Zvánovicemi, obcí na sever od Ondřejova, scházím ze silnice, která dosud mířila zhruba na sever, a vstupuju do lesa. Čas od času zapínám GPS a stanovuju si nový azimut k cíli, pod kterým musím jít. Celou cestu se pohybuje jen několik málo stupňů na východ nebo západ od severního směru.
Důvody mé cesty vtipně na svém blogu komentuje Elvenking.
Ze Zvánovic vede má cesta přes lesy a NPR Voděradské bučiny. Nejen v mokré trávě, ale hlavně v kopřivách a ostružinách oceňuju, že jsem si vzal návleky pod kolena. Při chůzi v lesích, kterých je v první části požehnaně, držím v jedné ruce stále kompas a snažím se udržovat stejný směr. Ne vždy je to snadné, zejména pokud svah kopce (ať již nahoru nebo dolů) míří zhruba mým směrem, ale ne přesně. Zcela podvědomě se člověk snaží jít přímo do, nebo ze svahu, čímž se od správného azimutu odvádí, a vyžaduje značné soustředění tuto chybu nedělat. V otevřeném terénu je postup značně jednodušší - kompasem se zaměří vzdálený bod, který je na azimutu pod nímž je třeba jít, dojde se k němu, a postup se opakuje s dalším bodem. Jen pokud je takovým bodem stožár vysokého napětí, snažím se azimut dalšího bodu stanovit až po ujití "bezpečné vzdálenosti od stožáru", protože nemám tušení, jakým způsobem ovlivní lokální magnetické pole elektrický proud ve vedení (až dodatečně mi dochází, že střídavý proud ho při 50 Hz neovlivní, přinejmenším ne tak, aby to líná střelka kompasu mohla zaznamenat). Koncem cesty se mi při tomto postupu stala humorná příhoda, kdy jsem takto zaměřil vzdálený posed uprostřed polí. Když jsem se přiblížil, tak se ale z posedu vyklubal jedoucí traktor :-).
Pokud lesem vede průsek nebo cesta přibližně na sever, jdu pochopitelně po ní. Připadal bych si jako osel, kdybych se prodíral křovím hned vedle cesty.
Před polednem, po asi 11 km cesty, jsem se přehoupl přes malý hřeben, a na severovýchodním obzoru se objevily nejprve špičky vysílačů v Českém Brodě, a po pár stech metrech i přímo přede mnou dvojvrchol Bezdězu, severovýchodní Čechy a jejich hraniční hory.
Téměř celá druhá polovina cesty už vede po polích, a to značně uspíšilo mé tempo i orientaci. Už z předchozích výletů jsem získal dojem, že pole jsou sklizená, a proto bude postup přes ně velice rychlý. To ovšem neplatilo o kukuřici a slunečnicích, naštěstí takových nesklizených políček bylo už jen pár. Překonat dva železniční koridory (na Český Brod a u Lysé nad Labem) a dálnici D11 bylo celkem triviální.
Některé potoky a jejich kaňony byly trochu obtížnější. Záměrně jsem sebou nebral žádné mapy, pouze GPS s uloženými souřadnicemi cíle, takže jsem většinu cesty neměl ponětí o tom, kde se právě nacházím. Před tři čtvrtě na pátou se přede mnou mezi budovami na konci jakési vísky objevila vodní plocha. Rybníček, napadlo mě. Jak jsem se přibližoval, hladina se rozšiřovala do stran. To bude velký rybník. Dokráčel jsem až ke břehu a zůstal jako omráčený - hladina se v širokém pruhu táhla daleko na obě strany. Bylo to samozřejmě Labe. Vítr vzdouval hladinu tak, že ani z blízka nebylo možné rozeznat, že voda někam teče. Okamžitě jsem si vzpomněl, že při zběžné prohlídce mapy a toho co mě na cestě čeká, jsem Labe viděl, ale už si vůbec nepamatoval, jakým způsobem jsem chtěl tento problém řešit (až později mi došlo, že nedaleko spojnice Ondřejov - Kochánky jsem na mapě viděl železniční most, a předpokládal, že až po této spojnici dorazím k Labi, ten most určitě uvidím. Z místa, k němuž jsem opravdu přišel, jsem ale neviděl nic.) Měl jsem teď pochopitelně dvě možnosti: vydat se podél břehu doprava nebo doleva, a doufat, že v blízké době narazím na most. V obou případech to mohlo být ale mnoho kilometrů. Abych zbytečně neriskoval velkou zacházku, zeptal jsem se lidí na směr k nejbližšímu mostu. Jakási starší paní mě doporučila právě onen železniční most, který byl asi kilometr odtud, hned za mírnou zákrutou řeky.
U železničního mostu jsem dlouho stál a váhal, zda se mám přes něj vydat. Podél kolejí sice vedla "plošina" z kovových plátů, ale určitě nebyla určena jako lávka pro pěší. Jednak nebyla od kolejí oddělená žádným zábradlím, a když jsem si představil profil vagónu stojícího na kolejích, nacházela se spíš pod ním, než vedle něj. Pokud by byl mezi projíždějícím vlakem (a že jsem jeden viděl před svým příchodem řítit se po mostu pěknou rychlostí...) a ohrazením mostu pro stojícího člověka vůbec nějaký prostor, bylo by to určitě velice těsné. Co mě ale mátlo byla absence jakýchkoliv zákazů vstupu. Až teprve když má opatrnost zvítězila a já poodstoupil pár kroků zpět, spatřil jsem nahoře uprostřed mostu veliký nápis "VSTUP NA MOST PŘÍSNĚ ZAKÁZÁN. NEBEZPEČÍ SMRTELNÉHO ÚRAZU." To rozhodlo, a já pokračoval podél řeky asi další kilometr do Čelákovic, kde jsem Labe překonal pomocí lávky pro pěší nad zdymadly.
O půl osmé se přede mnou mezi stromy v jednom z posledních lesíků objevil ohyb řeky, a nemohla to být žádná jiná, než Jizera, u níž leží Kochánky. Zavolal jsem Michalovi a do telefonu mu řekl "budiž telegrafováno do všech předních novin, že Dr. Livingstone stanul na břehu řeky Jizery." Zbývalo mi nalézt most přes Jizeru do Kochánků. Michal se mi vydal naproti. Ukázalo se ale, že jsem k Jizeře dospěl mnohem jižněji, a do Kochánků mi zbývá ještě něco přes 3 km. Potkali jsme se tudíž až na silnici z Předměřic nad Jizerou do Kochánků.
Několik ukázek typického terénu, kterým jsem musel projít
Stále tentýž pohled dolů
Vysílače v Českém Brodě
Kaňon potoka, který vyžadoval téměř horolezecký výkon
Dvojvrchol Bezdězu (a vrchol Ralsko?)
Sakra, Labe!
Důvody mé cesty vtipně na svém blogu komentuje Elvenking.
Ze Zvánovic vede má cesta přes lesy a NPR Voděradské bučiny. Nejen v mokré trávě, ale hlavně v kopřivách a ostružinách oceňuju, že jsem si vzal návleky pod kolena. Při chůzi v lesích, kterých je v první části požehnaně, držím v jedné ruce stále kompas a snažím se udržovat stejný směr. Ne vždy je to snadné, zejména pokud svah kopce (ať již nahoru nebo dolů) míří zhruba mým směrem, ale ne přesně. Zcela podvědomě se člověk snaží jít přímo do, nebo ze svahu, čímž se od správného azimutu odvádí, a vyžaduje značné soustředění tuto chybu nedělat. V otevřeném terénu je postup značně jednodušší - kompasem se zaměří vzdálený bod, který je na azimutu pod nímž je třeba jít, dojde se k němu, a postup se opakuje s dalším bodem. Jen pokud je takovým bodem stožár vysokého napětí, snažím se azimut dalšího bodu stanovit až po ujití "bezpečné vzdálenosti od stožáru", protože nemám tušení, jakým způsobem ovlivní lokální magnetické pole elektrický proud ve vedení (až dodatečně mi dochází, že střídavý proud ho při 50 Hz neovlivní, přinejmenším ne tak, aby to líná střelka kompasu mohla zaznamenat). Koncem cesty se mi při tomto postupu stala humorná příhoda, kdy jsem takto zaměřil vzdálený posed uprostřed polí. Když jsem se přiblížil, tak se ale z posedu vyklubal jedoucí traktor :-).
Pokud lesem vede průsek nebo cesta přibližně na sever, jdu pochopitelně po ní. Připadal bych si jako osel, kdybych se prodíral křovím hned vedle cesty.
Před polednem, po asi 11 km cesty, jsem se přehoupl přes malý hřeben, a na severovýchodním obzoru se objevily nejprve špičky vysílačů v Českém Brodě, a po pár stech metrech i přímo přede mnou dvojvrchol Bezdězu, severovýchodní Čechy a jejich hraniční hory.
Téměř celá druhá polovina cesty už vede po polích, a to značně uspíšilo mé tempo i orientaci. Už z předchozích výletů jsem získal dojem, že pole jsou sklizená, a proto bude postup přes ně velice rychlý. To ovšem neplatilo o kukuřici a slunečnicích, naštěstí takových nesklizených políček bylo už jen pár. Překonat dva železniční koridory (na Český Brod a u Lysé nad Labem) a dálnici D11 bylo celkem triviální.
Některé potoky a jejich kaňony byly trochu obtížnější. Záměrně jsem sebou nebral žádné mapy, pouze GPS s uloženými souřadnicemi cíle, takže jsem většinu cesty neměl ponětí o tom, kde se právě nacházím. Před tři čtvrtě na pátou se přede mnou mezi budovami na konci jakési vísky objevila vodní plocha. Rybníček, napadlo mě. Jak jsem se přibližoval, hladina se rozšiřovala do stran. To bude velký rybník. Dokráčel jsem až ke břehu a zůstal jako omráčený - hladina se v širokém pruhu táhla daleko na obě strany. Bylo to samozřejmě Labe. Vítr vzdouval hladinu tak, že ani z blízka nebylo možné rozeznat, že voda někam teče. Okamžitě jsem si vzpomněl, že při zběžné prohlídce mapy a toho co mě na cestě čeká, jsem Labe viděl, ale už si vůbec nepamatoval, jakým způsobem jsem chtěl tento problém řešit (až později mi došlo, že nedaleko spojnice Ondřejov - Kochánky jsem na mapě viděl železniční most, a předpokládal, že až po této spojnici dorazím k Labi, ten most určitě uvidím. Z místa, k němuž jsem opravdu přišel, jsem ale neviděl nic.) Měl jsem teď pochopitelně dvě možnosti: vydat se podél břehu doprava nebo doleva, a doufat, že v blízké době narazím na most. V obou případech to mohlo být ale mnoho kilometrů. Abych zbytečně neriskoval velkou zacházku, zeptal jsem se lidí na směr k nejbližšímu mostu. Jakási starší paní mě doporučila právě onen železniční most, který byl asi kilometr odtud, hned za mírnou zákrutou řeky.
U železničního mostu jsem dlouho stál a váhal, zda se mám přes něj vydat. Podél kolejí sice vedla "plošina" z kovových plátů, ale určitě nebyla určena jako lávka pro pěší. Jednak nebyla od kolejí oddělená žádným zábradlím, a když jsem si představil profil vagónu stojícího na kolejích, nacházela se spíš pod ním, než vedle něj. Pokud by byl mezi projíždějícím vlakem (a že jsem jeden viděl před svým příchodem řítit se po mostu pěknou rychlostí...) a ohrazením mostu pro stojícího člověka vůbec nějaký prostor, bylo by to určitě velice těsné. Co mě ale mátlo byla absence jakýchkoliv zákazů vstupu. Až teprve když má opatrnost zvítězila a já poodstoupil pár kroků zpět, spatřil jsem nahoře uprostřed mostu veliký nápis "VSTUP NA MOST PŘÍSNĚ ZAKÁZÁN. NEBEZPEČÍ SMRTELNÉHO ÚRAZU." To rozhodlo, a já pokračoval podél řeky asi další kilometr do Čelákovic, kde jsem Labe překonal pomocí lávky pro pěší nad zdymadly.
O půl osmé se přede mnou mezi stromy v jednom z posledních lesíků objevil ohyb řeky, a nemohla to být žádná jiná, než Jizera, u níž leží Kochánky. Zavolal jsem Michalovi a do telefonu mu řekl "budiž telegrafováno do všech předních novin, že Dr. Livingstone stanul na břehu řeky Jizery." Zbývalo mi nalézt most přes Jizeru do Kochánků. Michal se mi vydal naproti. Ukázalo se ale, že jsem k Jizeře dospěl mnohem jižněji, a do Kochánků mi zbývá ještě něco přes 3 km. Potkali jsme se tudíž až na silnici z Předměřic nad Jizerou do Kochánků.
Několik ukázek typického terénu, kterým jsem musel projít
Stále tentýž pohled dolů
Vysílače v Českém Brodě
Kaňon potoka, který vyžadoval téměř horolezecký výkon
Dvojvrchol Bezdězu (a vrchol Ralsko?)
Sakra, Labe!
pátek, srpna 22, 2008
Ve stopách Davida Livingstona :-)
Zítra se vydám po azimutu přímo na sever z Ondřejova do 40 km vzdálených Kochánek. Předpověď počasí vypadá zatím celkem zle, takže to místy asi bude připomínat cestu deštým pralesem :-). Po zkušenostech z minulé pokusné cesty se ale i přesto docela těším.
středa, srpna 20, 2008
Pozdrav z Brd
Když je dobrá viditelnost, jako je například dnes večer, vidím přímo z okna kanclu až na 70 kilometrů vzdálené Brdy (ty tři vlny s hřebenem ubíhajícím doleva).
úterý, srpna 19, 2008
Prošel jsem červí dírou :-)
V neděli jsem potřeboval zaplácnout asi pět hodin, tak jsem si vyšel na výlet. Podle kompasu přímo na sever, alespoň do té míry, jak to umožňoval terén, města a rybníky. Bylo to celkem náročnější než chození po cestách, především díky převýšení a prodírání se různými křovisky a hustými lesíky. Taky jsem omylem prošel skrz jednu národní přírodní rezervaci :). Šel jsem ale bez mapy, a vědomí toho, že naprosto nevím kde jsem, a cestu zpět mohu nalézt pouze pomocí kompasu, celý zážitek značně obohacovalo.
Nebyla to tak docela pravda, na batohu jsem nesl připevněnou GPS s uloženým místem startu. GPS byla celou dobu zapnutá. Po 2,5 hodině chůze jsem zastavil a chystal se k obratu, před zpáteční cestou jsem ale ještě sundal GPS a podíval se na údaje. Přístroj ukazoval ušlou vzdálenost asi 9,5 km. Změřil jsem pomocí něj ještě vzdálenost k místu startu vzdušnou čarou, a, světe div se, údaj byl o něco VYŠŠÍ - 10,5 km! :-)
Nebyla to tak docela pravda, na batohu jsem nesl připevněnou GPS s uloženým místem startu. GPS byla celou dobu zapnutá. Po 2,5 hodině chůze jsem zastavil a chystal se k obratu, před zpáteční cestou jsem ale ještě sundal GPS a podíval se na údaje. Přístroj ukazoval ušlou vzdálenost asi 9,5 km. Změřil jsem pomocí něj ještě vzdálenost k místu startu vzdušnou čarou, a, světe div se, údaj byl o něco VYŠŠÍ - 10,5 km! :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
