pondělí, května 28, 2007

Expedice Milešovka

V neděli ve 3/4 na sedm se scházíme se Zuzkou, Michalem, Happym, Katkou a Lubošem na Masarykově nádraží. Je nás o čtyři méně, než bylo plánováno. Někteří odpadli, ze známých i neznámých důvodů, ještě než celá akce začala. A možná že udělali dobře. Ne že by to nestálo za to. To stálo! Ale ti, kteří si nebyli úplně jisti svou fyzickou zdatností, by možná narazili na problémy. Můj odhad "něco přes 20km" se nakonec protáhl na celých 30km. Vzdálenost by ale asi nebyla největší problém. O tom, co nám podráželo nohy, se zmíním dále.

Na nádraží v Praze si s Michalem dáváme kafe. V 6:55 odjíždíme do Ústí nad Labem. Tam si s Michalem na nádraží dáváme další kafe.




Nádraží v Ústí a povodňová plaketa




Trasa našeho pochodu



Podle plánu stoupáme nad Ústí na Erbenovu vyhlídku na severním okraji města. Trochu bloudíme (tradice), když jsme záměrně sešli ze značky, protože "tudy je to kratší:-)", a pak šplháme do kopce po blátivé cestě. Tempo ale máme dobré, v 9:20, tedy za hodinu, jsme nahoře.




Erbenova vyhlídka



Cesta dolů trvá zhruba stejně dlouho, kvůli odbočce k předem zbudovanému skladu s potravinami (Lídl) pro část výpravy. Kupuju si u stánku pivo, takže to jde veseleji.

Opět se ocitáme na ústeckém nádraží. S Michalem si dáváme další kafe...

A zase stoupáme do strmého kopce, tentokrát na jih, k zámečku Větruše.


Panoráma Ústí nad Labem od zámečku Větruše



Po statečném, ale prohraném boji se zákeřnou chorobou nás na Větruši, ve vzdálenosti nedošlých 10km, opustila Zuzka. Vrátila se do Ústí. Nebo přehopkala přes vrata zdymadel na Labi ke zřícenině Střekov? To už se asi nedozvíme...

V pěti pokračujeme dál. Počasí se kazí. Vzdálené kopce se beznadějně halí do mlhy. A přestože to na fotkách občas vypadá jako sychravý podzim, náš největší nepřítel se pomalu hlásí o slovo. Dusno.



Kde je Milešovka??? Dole tentýž snímek s uměle zvýšeným kontrastem.




Vypadá to, že jdeme přímo do bouřky, a začíná krápat. Všichni vytahujeme bundy a pláštěnky.



Bundy a pláštěnky zabraly - krápat přestává, mraky se rozplývají, a pálící slunce téměř nezalézá až do konce celé cesty.









Ve vísce Bílka se já, Michal a Happy chladíme pivem, Katka s Lubošem nanukem. Hrajeme si s místní kočkou. Čeká nás finiš - převýšení 350m nahoru na Milešovku.










Milešovka s průsekem pro nákladní lanovku.



Slunce pálí, ale zároveň je velká vlhkost vzduchu. Drápeme se do kopce. Pivo a dusno působí. Tričko mám nasáklé vlhkou solí. Pásek na kraťasech mám ztvrdlý od soli. Kraťasy mám pokyté bílými pruhy od zaschlé soli. S Happym se mácháme ve špinavém potoce, abychom se zbavili vrstvy soli na předloktích a na obličeji.

Nahoru jsme se vyplazili krátce po 17h. Michal tvrdí, že si naměřil tep 240 za minutu. Už dávno jsem nezažil takhle náročný výstup.


Panorama z Milešovky



Zjišťujeme, že poslední rozumný spoj je vlak v 19:18 z Bořislavi. Je to 6 km a máme dvě hodiny času, takže není třeba spěchat, ale přesto zkracujeme pobyt nahoře na nejnutnější minimum (vypít další pivo :-), a pelášíme dolů.


Hlodavci na Milešovce




Vrcholové foto



Na zpáteční cestě ještě jedna zastávka v Bílce - nanuky do ruky, a jedno pivo do batohu (pro mě :-).


ŽST Bořislav. Nevím, co to mám za výraz. Asi už mi hrabe z vedra a z piva :-).








Dvojnásobná úleva



Bonus I


Popsané panorama z Milešovky s profilem vzdáleností




Panorama hřebene Krušných hor z Bořislavi s profilem vzdáleností. To hlavně kvůli Michalovi, který tvrdil, že hřeben je vzdálený 70 km :-).



Bonus II

Důvod toho, proč jsem u většiny fotem pořád tak zdržoval s GPSkou a kompasem, najdete, včetně fotek nejen z této cesty, na této stránce. Je to ale zatím pouze velmi předběžná, pracovní verze. Ovládání je, doufám, dostatečně intuitivní. Pro přehlednější zobrazení doporučuju vždy dostatečně vyzoomovat na zvolenou oblast.

sobota, května 26, 2007

Kovadlina a blesky

Včera odpoledne se mi za oknem vyvinula krásná kovadlina cumulonimbu:









Ve večerních hodinách jsem pak měl možnost sledovat nad západním obzorem bouři, kdy během čtvrt hodiny udeřilo přes padesát blesků (špatně se to počítá, protože některé byly vícenásobné), a natočit ji na video:


Obrázek funguje jako odkaz na Google video.
Totéž v lepší kvalitě ke stažení ve formátu avi zde (3.9 MB).



Původní video o celkové délce 15 minut bylo sestříháno a zpomaleno, každý snímek na výsledném videu trval v originále 1/15 sekundy. Jednotlivé střihy lze od sebe odlišit poskočením obrazu. Většina vícenásobných blesků na tomtéž místě byla vícenásobná i ve skutečnosti, nevznikla tedy sestříháním.

Ty nejhezčí políčka z videa jsem vybral, a složil do následující (pravda, ne příliš dokonalé) kompozice:

pátek, května 25, 2007

Skrz mraky

Jeden poněkud zvláštní snímek Slunce z minulého týdne.


středa, května 23, 2007

S. Uspenskij: V království ledu

Jednou mě doprovázel při túře velký tažný pes Námořník. Měl pověst provokatéra, uměl se rvát a přepral každého psa z našeho spřežení. Námořník se na mě přilepil, ačkoliv jsem si to nepřál. A protože se zřejmě bál, že ho vezmu na řemínek, a vůbec netoužil po návratu domů (tam byli psi uvázáni na řetěze), pobíhal tundrou v uctivé vzdálenosti ode mne.

Námořník měl radost z volnosti a dováděl jako štěně. V zápalu nadšení a zdaleka ne nezištně rozhrabával nory lumíků, co chvíli proháněl jespáky či chaluhy, a ti předstírali zranění, motali se mu těsně před čenichem, a tak ho šikovně odváděli od svých hnízd. Na chvíli jsem ho ztratil z dohledu a znovu jsem si ho všiml, když pelášil k páru labutí plujících na malém jezírku.

Další vývoj událostí mě ohromil. Jedna labuť, místo aby zůstala v bezpečí na vodě nebo odletěla, se pěšky pustila psovi naproti a hned prvním rozmachem napůl složeného křídla ho srazila k zemi. Podrobnosti trestné akce se mi bohužel nepodařilo rozeznat, protože se odehrávala dost daleko. Ale od začátku bylo jasné, že to s Námořníkem dopadne špatně. Pes se každou chvíli objevoval a zas mizel, ale velkého bílého ptáka s napůl rozepjatými a napůl složenými křídly - díky tomu vypadal mnohem větší než ve skutečnosti - bylo vidět pořád a jeho pohyby připomínaly pohyby boxera.

Bojovný duch Námořníkovi dlouho nevydržel. Zaslechl jsem ho kňučet, pak se objevil i pes opouštějící bitevní pole s ostudou, a nato se ozvalo vítězoslavné zatroubení labutě.

čtvrtek, května 03, 2007

"Tady hlídám já" :-)

Jedna pěkná fotka, kterou jsem náhodou našel na stránkách České geologické služby (foto F. Holub).



středa, května 02, 2007

Den cesty - aktualizováno

Opět jsem se rozhodl všechny zprávy sjednotit do jednoho příspěvku, a doplnit je fotkami.

A je to tady... Zítra ráno mě čeká start (doposud) nejdelší cesty na jeden zátah - 115,5 km (nebo možná 121,5 km, nebo možná ještě víc) z Děčína přes Milešovku do Kralup nad Vltavou. Trochu podrobností o cestě najdete v tomto odkazu a na následující mapě velice schematicky znázorněnou trasu, se značkami předpokládané ušlé vzdálenosti:


Obrázek funguje jako odkaz na Google maps



Jak už se stalo, či spíše doufám, že stane, tradicí, budu i v tomto případě prostřednictvím mobilního telefonu podávat online zprávy o postupu na tento blog. Předpokládám, že cestu dokončím někdy v průběhu úterka.

Z čeho mám trochu obavy je to, že podle předpovědi ČHMÚ se budeme pohybovat v oblasti s vůbec nejvyšším nebezpečím požárů v ČR, zapřičiněném dlouhodobým suchem. Na druhou stranu podle trasy postupu se zdá, že se lesům budeme spíše vyhýbat, což ovšem znamená, že v průběhu pondělka se upečeme tak jako tak :-).

Cas:09:00

Opoustime nadrazi v Decine,v poctu odhadem 20ti.Krome 2 tu nikoho neznam,takze se postupne seznamujeme.

Cas:11:00

Hned za Decinem stoupame 0,5h do strmeho kopce.Na vrcholu merim vysku:"neuveritelnych" 274m n.m.! Decin bude asi opravdu nejniz v CR.:-)
Peleton se rozdrobil na skupinky,jdu skoro posl.,nekde za mnou je uz asi jen Lubos s Katkou.
Ted je 11h,usla vzd. 7.43Km, a na dalsi 2h se loucim z krasne listnate kopcovite krajiny.



Pohledy z Děčínského Sněžníku na krajinu Českého středohoří




Cas:13h, vzd.:13,4km

Nejvetsi zazitek za posl. 2h: Vyhled na okoli Milesovky z Decinskeho Snezniku(vrchol ve 12h). Tohle panorama prece znam ze Stochova,jenze zrcadlove-z druhe strany(viz archiv blogu). Stale jsem predposl. Blizkost hranic je znat-sami nemecti turisti. Pece slunce,ale nastesti fouka,navic zatim se slo spis lesem. Boli me zada,ale jinak ok.


Okolí Milešovky při pohledu z Děčínského Sněžníku



Zkontroloval jsem si nyní svou doměnku ve zmíněném dřívějším příspěvku. Pravda, to panorama není přesně zrcadlový obraz. Ale dva nejvyšší a relativně blízké vrcholy - Milešovka a Kletečná, jsou zřejmě na snímcích ze Stochova také.






Výhledy z vrcholu Výrovna.



Cas:15h, vzd.:18km

Putovani po sopecnych kuzelech Ces. Stredohori je vlastne otrava-nahoru,dolu,nahoru,dolu. Celk. prevyseni bude asi jako pri ceste na Snezku:-). Katka s Lubosem jsou pry 1,5h za mnou-trochu zabloudili. Zada uz me neboli,asi jak ubyva vody.Prum. tempo 3km/h mi vyhovuje,kam spechat.

Cas:18h, vzd.:27.1km

Zamerne jsem prodl. interval, bylo to trochu jednotvarne. Vypil jsem uz 3l vody a 1l coly,poprve vymenil ponozky. Az ted se otevrel novy vyhled: prvni panelaky Usti n.L. a za nim dalsi a dalsi a dalsi kuzely. Jsem zpoceny a kdyz zastavim,zerou me komari-krvave zpravy pro Jardu:-).


Panorama Ústí nad Labem z Erbenovy vyhlídky nad městem.




Cas:20h, vzd.:34km Usti n.L. Hl.n.

Vzdalenost se moc neshoduje s Gimliho odectem z mapy,ale na tom nesejde. Usti nad Labem:protiklady se pritahuji.Panelaky a kominy uprostred fantasticke prirody.
Zde jsem se dozasobil,takze opet nesu temer puvodni vahu. Boli me ted jen nohy,tak nejak normalne.



Kletečná a Milešovka za svitu Měsíce krátce před úplňkem. Neměl jsem stativ a všude kolem byla vysoká tráva, takže ani nebylo kam foťák postavit. Nakonec jsem si lehl do trávy s pokrčenými koleny, na ně dal velký, vhodně plochý kámen, a v této poloze se pokusil setrvat 15 sekund bez pohnutí :-).



Cas:23h

Uz od Usti me boli levy kyc.kloub. Hlavne po zastavkach,behem ctvrt hod.se to rozhybe a je to ok.
Hned po setmeni se citelne ochladilo. Chlad,nedostatek podnetu,kterymi bych se mohl kochat,a neustale dupani a susteni v lese(nevim sice co to je,ale urcite me to chce schlamstnout:-) me nuti k rychlejsimu tempu.
Dobrou noc do CR a odpoledne do USA.



Už jsem blízko. I toto je noční fotka s 15s expozicí, ač to tak na první pohled možná nevypadá.



Cas:02:25 vzd. 48.3km(gps)/56km(mapa)

Gpska dava systematicky nizsi vzd.nez mapa.Asi je to prerusovanim signalu v lesich a mestech,takze z klikate cesty se stane prima.
Cestou jsem vyplasil stado divocaku, s kvicenim odklusali,ale ja jsem taky radsi zmenil smer...
L&K nejspis dosli jen do Usti,ale nejsem posl.,dohonil me Pavel,ze pry za mnou sla vetsi skupina.
Tohle odesilam az z Milesovky,kam jsme vylezli ve 3:15.



Pohled z vrcholu Milešovky na jižní obzor, ocas Štíra s Antarem, a Jupiter.




6h ráno, Milešovka už je za námi.



Cas:07:30 vzd. 72km, vrch Lovos

Gps jsem vypnul a vzd. urcuju podle rozcestniku.
Prosim, at je toto posl.kopec na ktery jsem musel vylezt:).
Pavel se odpojil pod Lovosem a jde na nejbl.vlak,takze pokr.sam.



Panorama z Lovoše. Po levé straně, zhruba tam, kde končí stín vrhaný kondenzačním pruhem po letadlu, je vidět na východním obzoru maličká hora Říp. Úplně vlevo pak záhyb Labe u Lovosic a Žernosecké jezero.
Zhruba uprostřed je v dálce izolovaný vrch se zříceninou Hazmburk, přes který povede zbytek cesty.
Protože Slunce bylo ještě nízko , je úplně vpravo vidět špičatý stín samotného Lovoše.




Ještě jednou snímek stínu Lovoše, s trochu upraveným kontrastem. Nad levým svahem (stínu) je vidět světlý pruh, kterému se odborně říká opoziční efekt, nejčastěji a nejsnáze bývá pozorovaný z letadel. Vzniká, když se díváme na nerovný povrch (v tomto případě pole) přesně ze stejného směru, z jakého je osvětlený (nestál jsem při focení na vrcholu kopce, ale na jeho úbočí, proto není vidět jev okolo vrcholku stínu). Z daného úhlu nejsou pak vidět žádné vržené stíny, a proto se povrch zdá (a je) jasnější, než jeho okolí.



Cas:12h vzd. 85,5km, Trebenice

Vzdalenost vcetne prodirani se a obchazeni trniteho"sadu". Lidske telo pry vyuziva jen asi 60% max.vykonu. Zbytek je asi rezerva pro sproste nadavky:).

Cas:15:15 vzd. 97,5km, Libochovice

A to je konec:).

Protože jsem spěchal do Libochovic na vlak, urazil jsem poslední úsek v mnohem kratším čase, než jsem předpokládal. Mohl jsem tak klidně ještě obejít kolečko okolo nádraží v délce 2,5 km, abych to dotáhl na rovnou stovku, ale připadalo mi to jako absurdní. Navíc, kilometrové ukazatele jsou většinou zaokrouhlovány na 0,5 km, takže v rámci chyby, která se během všech těch součtů určitě akumulovala, jsem určitě 100 km ušel :-).

úterý, května 01, 2007

Cas:15:15 vzd. 97,5km, Libochovice

A to je konec:).

Cas:12h vzd. 85,5km, Trebenice

Vzdalenost vcetne prodirani se a obchazeni trniteho"sadu". Lidske telo pry vyuziva jen asi 60% max.vykonu. Zbytek je asi rezerva pro sproste nadavky:).

Cas:07:30 vzd. 72km, vrch Lovos

Gps jsem vypnul a vzd. urcuju podle rozcestniku.
Prosim, at je toto posl.kopec na ktery jsem musel vylezt:).
Pavel se odpojil pod Lovosem a jde na nejbl.vlak,takze pokr.sam.

Cas:02:25 vzd. 48.3km(gps)/56km(mapa)

Gpska dava systematicky nizsi vzd.nez mapa.Asi je to prerusovanim signalu v lesich a mestech,takze z klikate cesty se stane prima.
Cestou jsem vyplasil stado divocaku, s kvicenim odklusali,ale ja jsem taky radsi zmenil smer...
L&K nejspis dosli jen do Usti,ale nejsem posl.,dohonil me Pavel,ze pry za mnou sla vetsi skupina.
Tohle odesilam az z Milesovky,kam jsme vylezli ve 3:15.

Cas:23h

Uz od Usti me boli levy kyc.kloub. Hlavne po zastavkach,behem ctvrt hod.se to rozhybe a je to ok.
Hned po setmeni se citelne ochladilo. Chlad,nedostatek podnetu,kterymi bych se mohl kochat,a neustale dupani a susteni v lese(nevim sice co to je,ale urcite me to chce schlamstnout:-) me nuti k rychlejsimu tempu.
Dobrou noc do CR a odpoledne do USA.