Na nádraží v Praze si s Michalem dáváme kafe. V 6:55 odjíždíme do Ústí nad Labem. Tam si s Michalem na nádraží dáváme další kafe.
Nádraží v Ústí a povodňová plaketa
Trasa našeho pochodu
Podle plánu stoupáme nad Ústí na Erbenovu vyhlídku na severním okraji města. Trochu bloudíme (tradice), když jsme záměrně sešli ze značky, protože "tudy je to kratší:-)", a pak šplháme do kopce po blátivé cestě. Tempo ale máme dobré, v 9:20, tedy za hodinu, jsme nahoře.
Erbenova vyhlídka
Cesta dolů trvá zhruba stejně dlouho, kvůli odbočce k předem zbudovanému skladu s potravinami (Lídl) pro část výpravy. Kupuju si u stánku pivo, takže to jde veseleji.
Opět se ocitáme na ústeckém nádraží. S Michalem si dáváme další kafe...
A zase stoupáme do strmého kopce, tentokrát na jih, k zámečku Větruše.
Panoráma Ústí nad Labem od zámečku Větruše
Po statečném, ale prohraném boji se zákeřnou chorobou nás na Větruši, ve vzdálenosti nedošlých 10km, opustila Zuzka. Vrátila se do Ústí. Nebo přehopkala přes vrata zdymadel na Labi ke zřícenině Střekov? To už se asi nedozvíme...
V pěti pokračujeme dál. Počasí se kazí. Vzdálené kopce se beznadějně halí do mlhy. A přestože to na fotkách občas vypadá jako sychravý podzim, náš největší nepřítel se pomalu hlásí o slovo. Dusno.
Kde je Milešovka??? Dole tentýž snímek s uměle zvýšeným kontrastem.
Vypadá to, že jdeme přímo do bouřky, a začíná krápat. Všichni vytahujeme bundy a pláštěnky.
Bundy a pláštěnky zabraly - krápat přestává, mraky se rozplývají, a pálící slunce téměř nezalézá až do konce celé cesty.
Ve vísce Bílka se já, Michal a Happy chladíme pivem, Katka s Lubošem nanukem. Hrajeme si s místní kočkou. Čeká nás finiš - převýšení 350m nahoru na Milešovku.
Milešovka s průsekem pro nákladní lanovku.
Slunce pálí, ale zároveň je velká vlhkost vzduchu. Drápeme se do kopce. Pivo a dusno působí. Tričko mám nasáklé vlhkou solí. Pásek na kraťasech mám ztvrdlý od soli. Kraťasy mám pokyté bílými pruhy od zaschlé soli. S Happym se mácháme ve špinavém potoce, abychom se zbavili vrstvy soli na předloktích a na obličeji.
Nahoru jsme se vyplazili krátce po 17h. Michal tvrdí, že si naměřil tep 240 za minutu. Už dávno jsem nezažil takhle náročný výstup.
Panorama z Milešovky
Zjišťujeme, že poslední rozumný spoj je vlak v 19:18 z Bořislavi. Je to 6 km a máme dvě hodiny času, takže není třeba spěchat, ale přesto zkracujeme pobyt nahoře na nejnutnější minimum (vypít další pivo :-), a pelášíme dolů.
Hlodavci na Milešovce
Vrcholové foto
Na zpáteční cestě ještě jedna zastávka v Bílce - nanuky do ruky, a jedno pivo do batohu (pro mě :-).
ŽST Bořislav. Nevím, co to mám za výraz. Asi už mi hrabe z vedra a z piva :-).
Dvojnásobná úleva
Bonus I
Popsané panorama z Milešovky s profilem vzdáleností
Panorama hřebene Krušných hor z Bořislavi s profilem vzdáleností. To hlavně kvůli Michalovi, který tvrdil, že hřeben je vzdálený 70 km :-).
Bonus II
Důvod toho, proč jsem u většiny fotem pořád tak zdržoval s GPSkou a kompasem, najdete, včetně fotek nejen z této cesty, na této stránce. Je to ale zatím pouze velmi předběžná, pracovní verze. Ovládání je, doufám, dostatečně intuitivní. Pro přehlednější zobrazení doporučuju vždy dostatečně vyzoomovat na zvolenou oblast.