Expedice Milešovka

V neděli ve 3/4 na sedm se scházíme se Zuzkou, Michalem, Happym, Katkou a Lubošem na Masarykově nádraží. Je nás o čtyři méně, než bylo plánováno. Někteří odpadli, ze známých i neznámých důvodů, ještě než celá akce začala. A možná že udělali dobře. Ne že by to nestálo za to. To stálo! Ale ti, kteří si nebyli úplně jisti svou fyzickou zdatností, by možná narazili na problémy. Můj odhad "něco přes 20km" se nakonec protáhl na celých 30km. Vzdálenost by ale asi nebyla největší problém. O tom, co nám podráželo nohy, se zmíním dále.

Na nádraží v Praze si s Michalem dáváme kafe. V 6:55 odjíždíme do Ústí nad Labem. Tam si s Michalem na nádraží dáváme další kafe.




Nádraží v Ústí a povodňová plaketa




Trasa našeho pochodu



Podle plánu stoupáme nad Ústí na Erbenovu vyhlídku na severním okraji města. Trochu bloudíme (tradice), když jsme záměrně sešli ze značky, protože "tudy je to kratší:-)", a pak šplháme do kopce po blátivé cestě. Tempo ale máme dobré, v 9:20, tedy za hodinu, jsme nahoře.




Erbenova vyhlídka



Cesta dolů trvá zhruba stejně dlouho, kvůli odbočce k předem zbudovanému skladu s potravinami (Lídl) pro část výpravy. Kupuju si u stánku pivo, takže to jde veseleji.

Opět se ocitáme na ústeckém nádraží. S Michalem si dáváme další kafe...

A zase stoupáme do strmého kopce, tentokrát na jih, k zámečku Větruše.


Panoráma Ústí nad Labem od zámečku Větruše



Po statečném, ale prohraném boji se zákeřnou chorobou nás na Větruši, ve vzdálenosti nedošlých 10km, opustila Zuzka. Vrátila se do Ústí. Nebo přehopkala přes vrata zdymadel na Labi ke zřícenině Střekov? To už se asi nedozvíme...

V pěti pokračujeme dál. Počasí se kazí. Vzdálené kopce se beznadějně halí do mlhy. A přestože to na fotkách občas vypadá jako sychravý podzim, náš největší nepřítel se pomalu hlásí o slovo. Dusno.



Kde je Milešovka??? Dole tentýž snímek s uměle zvýšeným kontrastem.



Vypadá to, že jdeme přímo do bouřky, a začíná krápat. Všichni vytahujeme bundy a pláštěnky.



Bundy a pláštěnky zabraly - krápat přestává, mraky se rozplývají, a pálící slunce téměř nezalézá až do konce celé cesty.









Ve vísce Bílka se já, Michal a Happy chladíme pivem, Katka s Lubošem nanukem. Hrajeme si s místní kočkou. Čeká nás finiš - převýšení 350m nahoru na Milešovku.










Milešovka s průsekem pro nákladní lanovku.



Slunce pálí, ale zároveň je velká vlhkost vzduchu. Drápeme se do kopce. Pivo a dusno působí. Tričko mám nasáklé vlhkou solí. Pásek na kraťasech mám ztvrdlý od soli. Kraťasy mám pokyté bílými pruhy od zaschlé soli. S Happym se mácháme ve špinavém potoce, abychom se zbavili vrstvy soli na předloktích a na obličeji.

Nahoru jsme se vyplazili krátce po 17h. Michal tvrdí, že si naměřil tep 240 za minutu. Už dávno jsem nezažil takhle náročný výstup.


Panorama z Milešovky



Zjišťujeme, že poslední rozumný spoj je vlak v 19:18 z Bořislavi. Je to 6 km a máme dvě hodiny času, takže není třeba spěchat, ale přesto zkracujeme pobyt nahoře na nejnutnější minimum (vypít další pivo :-), a pelášíme dolů.


Hlodavci na Milešovce




Vrcholové foto



Na zpáteční cestě ještě jedna zastávka v Bílce - nanuky do ruky, a jedno pivo do batohu (pro mě :-).


ŽST Bořislav. Nevím, co to mám za výraz. Asi už mi hrabe z vedra a z piva :-).








Dvojnásobná úleva



Bonus I


Popsané panorama z Milešovky s profilem vzdáleností




Panorama hřebene Krušných hor z Bořislavi s profilem vzdáleností. To hlavně kvůli Michalovi, který tvrdil, že hřeben je vzdálený 70 km :-).



Bonus II

Důvod toho, proč jsem u většiny fotem pořád tak zdržoval s GPSkou a kompasem, najdete, včetně fotek nejen z této cesty, na této stránce. Je to ale zatím pouze velmi předběžná, pracovní verze. Ovládání je, doufám, dostatečně intuitivní. Pro přehlednější zobrazení doporučuju vždy dostatečně vyzoomovat na zvolenou oblast.