pondělí, července 16, 2007

Den zvěře





O víkendu jsem si v rámci tréniku udělal výlet z Tábora do Ondřejova, tentokrát po jiné trase - přes Votice a Benešov. Necelých 80 km za 27 h. Vedro bylo zničující a na tom se podepsalo i moje tempo. To o čem chci ale psát, jsou především zážitky s faunou.

Mravenci

I přes neskutečné horko jsem byl v lesích před Voticemi rád, že mám na sobě vysoké uzavřené boty. Cesta byla doslova lemována mraveništi, takovými těmi obrovskými, lesními, z jehličí. Vysoké byly asi po pás, a na každých zhruba 20 metrech bylo jedno. V důsledku toho byla cesta na některých místech mravenci téměř úplně pokrytá. Nějak jsem to nevnímal a prostě šel - poprvé jsem si to naplno uvědomil, až když jsem potkal tři děvčata, která se chovala tak nějak divně. Když jsem se přiblížil, pochopil jsem, proč tak divně poskakují a povykují - měla na nohou pouze sandály :-).


Mravenci objevili chcíplou myš



Zají(č)ci


Mravenci objevili chcíplé mládě zajíce



Alespoň jsem si myslel, že je to mládě zajíce, nicméně po pár krocích jsem potakal jeho sourozence, nebo možná partnera? Sedělo to na cestě, zprvu jsem nevěděl, zda je to živé či mrtvé, čumákem směrem k oné zdechlince. Že to asi je živé jsem poznal podle pravidelného rytmu dýchání, ovšem to, zda je to mládě, nebo nějaký druh mini-zajíce, to už ne. Rozměr to mělo asi 10 cm. Zkoušel jsem to oživit klacíkem. Skutečně to ožilo a začalo se to hýbat, a vydávat zvuky - něco mezi vrčením a pištěním. Dokonce to několikrát klacík zfackovalo a zakouslo se do něj.














Hora (chtělo by se napsat kopec) Blaník



Divočáci (jak jinak, vděčné téma mých výletů... :-)

Kdosi mi říkal, že když je divočák vyplašen, rozběhne se velkou rychlostí úplně náhodným směrem - buď útočníkovi uteče, nebo, v případě že běží přímo na něj, ho srazí. Moje setkání to v podstatě potvrdilo - já šel po silnici a divočák běžel podél ní, za vysokou trávou na okraji silnice. Uslyšel jsem nejdřív zachrochtání, pak zakvičení, a pak dusot. Divočák se nejprve blížil, a teprve když mě minul, začal se vzdalovat. Vystrašila mě především rychlost, kterou dokázal nabrat, a pak taky zvuk jeho dusotu, který naznačoval, že má docela velkou váhu. Představa půlmetrákového zvířete, které do mě narazí v rychlosti nějakých 40 km/h, mě tak děsila, že jsem si při nejbližší příležitosti ulomil velkou masivní hůl, a pokaždé, když jsem pak slyšel někde šramocení, zapíchl jsem hůl do země před sebe směrem ke zvuku, aby byl případný "útočník" nárazem do ní zastaven, nebo aspoň zpomalen.

Někdy kolem 1h v noci, když tma vrcholila (bohužel jsem si k cestě vybral víkend kolem novu), jsem opět zaslechl šramot na poli. Zapíchl jsem hůl a posvítil baterkou tím směrem. Spatřil jsem dvě oči, jak se dívaly směrem ke mně. Chvilinku jsme takhle stáli proti sobě, a pak najednou dup dup dup dup dupupdupdupdupdup - zvíře vyrazilo přímo proti mně, a jak jsem byl oslněn světlem baterky, neviděl jsem nic jiného než ty dvě svítící oči, jak se strašnou rychlostí blíží! Opíral jsem se vší silou o hůl a řval jsem "UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!", částečně proto, abych divočáka zastrašil, ale hlavně asi ze strachu vlastního. Nakonec mě zvíře minulo. Byla to kočka, která proběhla okolo mě a zamířila do nedaleké vsi... :-)

Malý blbý psíček



Na závěr jedno video malého blbého pejska, který seděl pod lávkou, přes niž jsem přecházel, a hrozně ho rozčilovalo, že se nemá jak dostat nahoru :-)

2 komentáře:

Mima řekl(a)...

A co takhle par kostek cukru pro maleho blbeho psicka? Koukam, ze ztracis dobre vychovani.
Mozna, ze ani mravenci by nepohrdli, s mrtvou mysi a zajickem uz si nejsem jista :-).

Anonymní řekl(a)...

:-)))
Na psicka to se ti to vytahuje, co? Ale pak te k smrti vydesi kocka... :-)