pátek, července 13, 2007

Kouzlo staré češtiny

Miluju staré knihy. Ty o Antarktidě obzvlášť, ale teď nechci psát o polárních krajích, ale o dvou slovech, která mi z takových knih uvízla v paměti.

To první je slovo pravděnejpodobnější z knihy Otto Nordenskiölda "K jižní točně" (český překlad z roku 1909). Není úžasné? :-) Když jsem ho uviděl poprvé a v rychlosti, jen se mi na něm cosi nezdálo, jako by šlo o překlep. Ale podrobnější analýza ukázala, že to slovo je vlastně správně, a dokonce dává lepší smysl, než jeho současná varianta nejpravděpodobnější.

Druhý zážitek jsem měl s výtahem z deníku Jamese Rossa (v českém překladu 1925).
Měření udávala nepatrnou hloubku moře, z čehož možno usuzovati, že zevní okraj Ledové stěny nestojí na dně mořském.

Zde si dovolím malou odbočku pro méně znalé čtenáře, a vysvětlím, jakou ledovou stěnu má Ross na mysli. Dnes se jí říká Rossova bariéra, nebo Rossova ledová bariéra - je to víceméně svislý okraj (nad hladinou vysoký několik desítek metrů) šelfového ledu, který lemuje Rossovo moře v délce přes 500 km).



Ale zpět k citované větě, která se zdá říkat pravý opak toho, než by člověk čekal. Hloubka moře je nepatrná, tedy velmi malá, a ledová bariéra tedy musí spočívat na dně mořském, a ne že ne! Zde se zřejmě podepsal čas, který dal slovu nepatrný dnešní význam "velmi malý". Ale ten původní význam zní zřejmě doslova tak, jak se v tom slově píše: "není patrný". Hloubka moře tedy není patrná - je tak velká, že ji není možné změřit. A to už dává smysl :-).

Žádné komentáře: