Pohovor

V každé ulici vedoucí k americké ambasádě stojí dvojice policistů, zastavují všechna projíždějící auta a berou si doklady, a zrcátkem prohlížejí podvozek. Před vraty stojí dva bezpečáci v neprůstřelných vestách, jednoho jsem oslovil. Našel si moje jméno v seznamu, odškrtl si ho, a otevřel mi dveře. Na "vrátnici" je rám a "rentgen" jako na letišti. Všechny kovové věci z kapes pryč, batoh na pás sem, vypněte mobil, veškerou elektroniku nám tu nechte.

Když jsem si na webu před pár týdny četl, že se při vstupu prochází bezpečnostní kontrolou, vzpoměl jsem si, že z batohu, který používám a který budu mít sebou i dnes, téměř nikdy nevyndavám nůž, a že bych mohl mít problém. Vyndal jsem ho tedy už několik dnů dopředu, abych na to pak náhodou nezapoměl. Ale zapoměl jsem na kalkulačku. I ta tedy zůstala na vrátnici.

Prošel jsem rámem k masivním dveřím s šíleným "neprůstřelným" zámkem.
"Mariňák vám otevře, počkejte až to cvakne, pak zatáhněte k sobě."

Ocel a neprůstřelné sklo vystřídalo luxusní schodiště vyzdobené portréty amerických prezidentů. Vyšel jsem, trochu dezorientován z toho, že po tom "šacovaní" dole se můžu najednou po budově pohybovat zcela volně, do prvního patra a zamířil k registračnímu okénku. Příjemná slečna si vzala vyžadované dokumenty a řekla ať se posadím (místnost připomíná čekárnu nějakého lepšího městského úřadu), že si mě vyvolají.

"Pan Peteu aněconesrozumitelnéhozačínajícíhonaŠzčehožjsempochopilžejdeomě, okénko tši, puosím".

"Dobuý den". Za okénkem sedí mladej kluk.

"Dobrý den."

"Tak, pološte puosím ukazovášek levé ruky doprostšed políčka. Děkuji. A teď puavé ruky, puosím. Děkuji. Hmhm, hmhm," čte si moje lejstra. "Scientific workshop? So you speak English."

"Yes."

"What is this workshop about?"

"It's about binary asteroids in the solar system."

"Sorry?"

"About binary asteroids in the solar system."

Začíná se smát, a nepokouší se to potlačit. "Já neuozumím vůbec nic. Ale to není jazykový proublém, to je, éééé, nedostatešné znalost, moje."

Prohodíme ješte pár vět anglicky o mém zaměstnavateli a univerzitě. Pak přemýšlí, na co se ještě zeptat, a já pomalu otvírám složku plnou "dokumentů, které mohou podpořit vaši žádost o vízum": rezervace letenek a hotelů, potvrzení o zaměstnání, výpisy z banky (podle amerických zákonů se a priri předpokládá, že každý žadatel o návštěvnické vízum je potenciálním imigrantem, a je tedy na něm, aby dokázal, že má vazby ke své zemi a nehodlá ji opustit). Nakonec ale jen s úsměvem mávne rukou: "Dobže, dostanete vaše vísum, a pšijde vám za páu dnů."

Docela se bavím. Za celou dnešní cestu do Prahy a zpět jsem toho anglicky namluvil víc s turisty, kteří se ptali na cestu.