Mnoho lidí mi závidí, že jsem viděl jižní oblohu. První věc, kterou většinou zmíní, jsou Magellanova mračna, souhvězdí Jižní kříž, Alfa Centauri, nějaké ty skvělé kulové hvězdokupy,...
Ano, jižní obloha na mě udělala opravdový dojem. Něco z toho, co popisuju výše, jsem viděl, jiné ne, ale ten pravý zážitek pramenil z něčeho zcela jiného. Viděl jsem taky souhvězdí, která dobře znám od nás. Pegase, Orla, Labuť, Lyru, ... Jenže hlavou dolů! (S výjimkou Pegase, který je vlastně hlavou dolů na naší obloze, takže jsem ho viděl dolů nohama) Najednou jsem cítil, že není něco v nepořádku s oblohou, ale se mnou, že jsem to já, kdo stojí hlavou dolů. Byl to ten nejpádnější důkaz kulatosti Země, jaký může člověk dostat. Bylo to jako výlet do vesmíru.
Žádné komentáře:
Okomentovat