Anatomie kmene stromu

V některém z dřívějších příspěvků jsem sliboval opustit toto téma, přesto mi to ale nedá nezveřejnit dva včerejší snímky.

Nad řekou Blanicí

tyčí se hora,
chudé tam poléčko
sedláček orá:-).

Pár snímků ze sobotní cesty Vlašim - Český Šternberk - Sázava - Ondřejov.


Vyrážel jsem v 8:15 z Vlašimi, celá cesta měřila asi 37 km. Podél Blanice jsem šel jen polovinu trasy, ale byla to ta hezčí polovina.
















Hra se světlem I.




Následky větru mě budou fascinovat ještě dlouho...




Hra se světlem II.




Západ Slunce, jen focený poněkud v opačném směru.

Teď to ti roztoči pořádně roztočí!

Ptačí pera jsou nejkomplikovanější výtvory vznikající na kůži teplokrevných živočichů.

V dětství mě popadla zvláštní záliba - sbírání ptačích per. Původně jsem je vkládal do zářezů v listech obyčejného sešitu, s přibývajícím počtem exemplářů se to ale stalo značně nepraktické, a tak se za ta léta můj "brkář" rozrostl v docela tlustý šanon s tvrdými listy vkládanými do fólií.









Poslední roky jsem jej ale docela zanedbával, přestože v přírodě ptačí pera stále nacházím. Stalo se z toho totiž pouhé hromadění, ale co dál? Včerejší událost ale způsobila, že nejspíš tento svůj koníček zase opráším. Objevil jsem v knihkupectví knihu, kterou jsem dlouho na českém knižním trhu postrádal!




Tato útlá, ale informacemi nabitá knížečka poskytuje klíč k identifikaci peří 60 druhů v Evropě žijících ptáků. Dobrý způsob, jak začít...

Jak vytvořit "šišoid"

K některým testům s binárními (i jednoduchými) planetkami, které tu do detailů popisovat ale nebudu, je potřeba vytvořid umělé "planetky", tj. tělesa nepravidelného tvaru, které ale nebudou moc zubatá nebo hrbolatá.

K tomuto účelu lze použít jednu chytrou matematickou metodu, které se říká Gaussian random spheres (český překlad gaussovsky náhodné sféry ale moc dobře nezní). Jde o tvar vytvořený součtem sférických harmonických funkcí (ty se používají i pro popis elektronových orbitalů v modelu atomu, možná si ještě pamatujete z chemie takové ty obrázky), jejichž koeficienty jsou sice náhodné, ale ta jejich náhodnost je jistým způsobem omezena tak, aby výsledné tvary připomínaly tvary skutečně pozorovaných planetek.





V tuto chvíli mi už běží asi 19 hodin výpočet a produkuje jednu "gaussovskou sféru" za druhou, rychlostí asi 2,5 objektů za sekundu. Paradoxně nejpomalejší není spočítat tvar z daných koeficientů, ale dát tomu tvaru fyzikální smysl. Planetky totiž rotují kolem těžiště a (většinou) okolo osy s největším momentem setrvačnosti, a při vygenerování gaussovsky náhodné sféry neleží ani počátek souřadnic v těžišti, ani osa z není osou s největším momentem. Těžiště i tato osa se tak nejprve musí z daného tvaru spočítat.

South Pole Station Tour

kterou jsem objevil na YouTube:

Postcards from Ondřejov III

Tohle není planeta Jupiter, ani snímek z přistávacího pouzdra Huygens na Titanu, ale včerejší západní obzor v triedru (nic jsem nedopatlával ve PhotoShopu! :-)

Na každém kroku

Taky se vám někdy stává, že se seznámíte s novou věcí, a najednou se s ní začnete setkávat na každém kroku? Před pár dny jsem se tu zmiňoval o krokoměru - i to pro mě byla novinka, která, jak jsem se domníval, je záležitostí až věku elektroniky. Kyvadélko (nebo možná rtuťový spínač který reaguje na náklon, nevím co to je, není to vidět ale jen slyšet) uvnitř je sice mechanické, ale počítadlo je rozhodně elektronické.

Den na to čtu v knize o západním geologickém oddílu Scottovy výpravy do Antarktidy z let 1910 – 1913:

... Zkrátka - byla to psí práce, a když můj krokoměr ukazoval 27000 kroků, byl jsem přesvědčen, že jsme si večeři poctivě zasloužili. ...


Zjevně tedy krokoměr existuje již minimálně sto let, a co je ještě zajímavější, existoval již v době mechanické. Jeden takový mechanický krokoměr jsem objevil i na Wikipedii: