Expedice Tábor - Blaník - Ondřejov

Milý čtenáři,
"držíš v rukou" slibované zhodnocení expedice Tábor - Blaník - Ondřejov. Možná se Ti bude zdát, že ve svém popisu zabíhám do přílišných podrobností, jako jsou údaje o rychlosti větru a teplotě. Je třeba si ale na úvod zodpovědět otázku, proč jsme se pustili do takového bláznovství. Nevydali jsme se na cestu, abychom si něco dokozovali, ale čistě z toho důvodu, že nám dlouhodobá chůze poskytuje požitek.

Jistě, jsou okamžiky, kdy nás přemáhá touha vykašlat se na všechno, a pochybnosti o smyslu toho lopotění. Právě v těchto chvílích pomáhá systematická práce, kdy i přes nepřízeň živlů trpělivě zapisujeme do deštěm rozmáčeného bloku meteorologické údaje. Tato systematičnost nás také opravňuje nazvývat náš výlet expedicí, a způsobuje, že stejně časté, nebo ještě častější, jsou i chvíle, kdy cítíme, že to stálo za to.

Naše cesta nezačala přímo v Táboře, ale několik kilometrů severněji - v Chotovinách, pro lepší čtenářův přehled jsme ale v jejím názvu ponechali Tábor. Už cestou vlakem z Benešova se za okny rozpoutala vánice, takže když jsme v 8:35 vyráželi, leželo na zemi několik cm nového sněhu. V duchu jsme si přáli, aby tam ležel celý den a trochu litovali, že sebou nemáme saně, ale nakonec to tak bylo lepší...






Nádraží Chotoviny



Chvíli se motáme v obci a když jsme se vymotali a zaměřili podle GPS naši polohu, zjišťujeme, že jsme trošku jinde, než jsme předpokládali, ale nic se neděje - máme totiž v úmyslu mířit k Blaníku po azimutu přes pole a louky, takže drobná odchylka nic nepokazí.

9:00
Teplota 1,4°C
Ušlá vzdálenost: 1,3 km
Zbývá: 65,7 km
zamračeno, slabě sněží.

V 9:30 jsme se usadili na 3/4 hodiny u malého rybníčka na okraji Chotovin a máme druhou snídani, která se skládá z instantních polévek (spíš by se daly nazvat omáčkami a jsou výborné, ne jako ty čínské polévky plné chemikálií) a kafe. Sníh mezitím přešel v drobný mrznoucí déšť.


"Snídaně" u Chotovin



A poté již začala samotná cesta podle vytyčeného azimutu - přes zorané pole pokryté sněhem, během cesty postupně přestává pršet a oblačnost se trhá.





11:00
Teplota 2,8°C,
maximální rychlost větru za poslední 2h: 26 km/h, průměrná: 5,3 km/h
Ušlá vzdálenost: 4,1 km
Zbývá: 62,9 km


Ve 12:40 se zastavujeme na menší svačinu před lesíkem u Rašovic, vyšlo slunce, polovina oblohy je téměř bez mráčku, a sníh slezl. Lesík jsme chtěli obejít, ale ukázalo se, že zkrz něj vede cesta přibližně v našem směru.

13:00
Teplota 8,8°C,
maximální rychlost větru za poslední 2h: 20 km/h, průměrná: 6,3 km/h
Ušlá vzdálenost: 9,2 km
Zbývá: 57,8 km


Prošli jsme lesíkem a před námi se objevilo zablácené oraniště. Nezbývá nic, než pustit se do dalšího boje, odměnou je ale to, že se součaně na obzoru objevil poprvé i Blaník - sedm hodin před dosažením jeho vrcholu.


Oraniště s Blaníkem



Obcházíme další cíp lesa a před námi je pár hodin nejhezčího úseku cesty. Povrch se z polí mění na pastviny, slunce hřeje, vítr fičí.


Nejhezčí úsek



V malém hájku u potoka v závětří jsme si dali hodinovou pauzu na oběd.

15:00
Teplota 10°C,
maximální rychlost větru za poslední 2h: 30 km/h, průměrná: 4,1 km/h
Ušlá vzdálenost: 12,1 km
Zbývá: 54,9 km



Po pravé straně míjíme město Mladá Vožice (moc dobrým dojmem na nás nepůsobí, především svými paneláky), po němž se jmenuje celá tato oblast od Tábora až k Vlašimi - Mladovožická pahorkatina.



Mezitím se vítr utišil, zřejmě v předzvěsti událostí následujících. Na západě se objevuje ukázkový cumulonimbus (bouřkový mrak) a slyšíme první hřmění. Pokud si dobře pamatuji, je to má první bouřka tento rok.


Velikou rychlostí se blíží něco, co vypadá jako tromba, neboli vertikální vír vystupující ze základny bouřkového mraku (když se tromba dotkne země, vzniká tornádo). Tromba to ale není, jen to tak působí.



V 15:20 nás bouře dostihla. Čísla na displeji mého anemometru vyskočila na hodnotu 66 km/h, vítr nám do boku mete několikamilimetrové kroupy.


Pokouším se natočit krupobití na video (spustí se kliknutím na obrázek). Nic moc zajímavého na něm není, snad kromě světla blesku, který udeřil ihned po začátku natáčení, mého "výstižného" komentáře :-), a následného hřmění.




Po necelé půlhodině je bouře pryč, svítí sluníčko, ale my vypadáme, jako bychom právě vylezli z rybníku.




Naše poloha (červené kolečko) a bouřkový mrak (žlutooranžová skvrna) který se přes nás přehnal na záběru z meteorologického radaru ČHMÚ.



Následuje vstup do lesa a trochu kličkování. Les je prostoupen pravoúhlou sítí cest, ale náš azimut je zhruba úhlopříčně k jejich směru. A teď si vyberte... Během tohoto kličkování jsme se díky mé úplně nevinné poznámce pustili do odborné pře ohledně toho, jak je třeba postupovat při pochodu podle vytyčeného azimutu (s naším kličkováním to ovšem nemělo nic společného). Myslím, že jako matematik jsem nakonec zvítězil :-).


Vylezli jsme z lesa a Blaník se zdá už strašně blízko, byť od jeho vrcholu nás stále dělí tři hodiny (v popředí je kostel v Šebířově).



Pokračujeme po silnici, která vede téměř přesně naším směrem. Jen osel by šel po poli hned vedle silnice... :-) Mezitím opět začíná drobně, a pak intenzivněji, pršet.

17:00
Teplota 6°C,
maximální rychlost větru za poslední 2h: 66 km/h, průměrná: 7,3 km/h
Ušlá vzdálenost: 18,9 km
Zbývá: 48,1 km
(většinu doby jdeme ale téměř v bezvětří, průměr zvedla pouze zmíněná bouře)






Kampelička v Kamberku




Refugium, kterého jsme využili k malé svačině



19:00
Teplota 5,4°C,
maximální rychlost větru za poslední 2h: 31 km/h, průměrná: 5,4 km/h
Ušlá vzdálenost: 25,6 km
Zbývá: 41,4 km
mírně prší

Na Blaník vystupujeme po značené cestě, střídá se mrholení s pásy husté mlhy. Vrcholu jsme dosáhli ve 20h, nahoře déšť ustal, jen vítr stále fičí. 2,5 hodiny večeříme, ani nechápu, jak jsme to mohli vydržet a nezmrznout. Nejspíše za to mohou teplé polévky a horké kafe. Oba máme už mokro v botách. Já jsem ale líný sundavat zablácené návleky a převlékat ponožky, Libor sebou má v batohu dokonce holínky, ale ani jemu se nechce se přezouvat (a na to možná později doplácí).


Vrcholové foto pod rozhlednou na Blaníku








Libor měl dobrý nápad a vzal sebou svíčky, abychom při nočních přestávkách šetřili baterky v čelovkách. Použili jsme je ale pouze na Blaníku, a museli kolem nich vybudovat závětří z lahví s vodou a čajem.



21:00
Teplota 3,9°C,
maximální rychlost větru za poslední 2h: 29 km/h, průměrná: 4,4 km/h
Ušlá vzdálenost: 29,5 km
Zbývá: 37,5 km

23:00
Teplota 4°C,
maximální rychlost větru za poslední 2h: 26 km/h, průměrná: 4,5 km/h
Ušlá vzdálenost: 32 km
Zbývá: 35 km

Sestupujeme z Blaníku do vsi Kondrac, a pokračujeme tmou kus po silnici a dále opět přes pole. Směr našeho pochodu se změnil z azimutu 40° téměř přesně na sever, podle kompasu ale už nejdeme. Libor tuto druhou část cesty jednou prošel za denního světla a teď naviguje podle paměti. Vyrazili jsme právě tento víkend, protože Měsíc je v úplňku, a doufali jsme, že nám pěkně posvítí na cestu. Bohužel se za celou noc za hustými mraky ani jednou neukázal, nicméně přesto je jeho světlo znát. Po rovném terénu nebo po silnici lze jít i se zhasnutými čelovkami. Občas mám i přesto pocit, že se Libor řídí víc svými instinkty, než pamětí. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit tuto příhodu:

Před vsí Znosim nás na poli obklopuje deštivá mlha, takže je ve tmě vidět sotva na pár desítek metrů. Já občas zakresluju podle GPS naši polohu, a snažím se nás směřovat na cestu, která je vyznačená na mapě. Libor ale odbočuje doleva s prohlášením, že šel minule tudy a že to je kratší. A aby dodal váhu svým slovům, předpovídá, že za chvíli se před námi objeví značka geodetického bodu. Jdeme asi sto metrů a ze tmy se náhle vynoří červeno-bíle pruhovaná tyč s cedulkou... Nevěřím vlastním smyslům.

Zvolna mě přemáhá ospalost, takže záznamy v mém deníku se začínají omezovat pouze na meteorologické zápisy, které Libor na mou žádost každé dvě hodiny odečítá z anemometru a teploměru, které mám připevněné na laťce vedoucí nad můj batoh. Přesto se naše tempo překvapivě začíná zvyšovat. Zatímco první část cesty k Blaníku jsme měli průměrné tempo ani ne 2 km/h, ve 2:35 jsem při pohledu na GPS zjistil, že od Blaníku dále je naše průměrné tempo už 2,4 km/h (do konce cesty se pak zvedlo na 2,6 km/h). Přičítám to tmě a zimě. Ty nás nutily omezovat přestávky jen na nejnutnější minimum, a také kochání se okolní krajinou odpadlo.

01:00
Teplota 4.1°C,
maximální rychlost větru za poslední 2h: 41 km/h, průměrná: 10,7 km/h
Ušlá vzdálenost: 38,8 km
Zbývá: 28,2 km

Zřejmě nejpomalejší úsek nás zastihl za obcí Radošovice. Hodinu se vlečeme po poli pokrytém strašně lepivým bahnem, takže máme nohy snad o několik kg těžší.


Topíme se v blátě



03:00
Teplota 3,1°C,
maximální rychlost větru za poslední 2h: 31 km/h, průměrná: 11,1 km/h
Ušlá vzdálenost: 44 km
Zbývá: 23 km
Prší

05:00
Teplota 2,3°C,
maximální rychlost větru za poslední 2h: 37 km/h, průměrná: 11,3 km/h
Ušlá vzdálenost: 49,7 km
Zbývá: 17,3 km
Mrznoucí déšť

Asi o půl šesté se začíná rozednívat. Podle předpovědi má být v neděli už relativně pěkně, tak se těšíme, jak nás Slunce začne po východu pěkně vysoušet, ale zatím je stále zamračeno (Slunce nakonec vysvitlo až na samém konci cesty).

V 6h jsme dorazili na silnici u Křešic a neopouštíme ji prakticky až do konce cesty. Jednak vede zhruba naším směrem, zadruhé si Libor začíná stěžovat na puchýře, a cesta po rovném terénu mu přijde pohodlnější. Mě trochu pálí chodidla, ale puchýře nemám. Nejspíš za to může lepší obuv, a menší váha má i mého batohu.

Okolo sedmé ráno zastavujeme V Tatouňovicích na 3/4 hodiny na snídani a nezbytné kafe. Zalezli jsme pod střechu na verandě jakéhosi obchůdku, aby na nás nepršelo. Je to asi první okamžik celé cesty, kdy se opravdu klepeme zimou. Posledních několik hodin prakticky bez ustání prší. Přesto cítím na těle většinu cesty příjemné sucho. Na vnitřní nášivce mé nové bundy, kterou jsem dostal od táty letos v zimě, je nápis This garment is engineered for extremely wet weather (tento oděv je navržen pro extrémně vlhké počasí). Je třeba říci, že v tomhle obstála skvěle.


Náš postup na záznamu z radaru na detekci srážek. Zdá se, že na počasí jsme měli extrémní smůlu.



07:00
Teplota 2°C,
maximální rychlost větru za poslední 2h: 26 km/h, průměrná: 6,6 km/h
Ušlá vzdálenost: 55,1 km
Zbývá: 11,9 km
Mrholí

S rozedněním se nám vrátila energie. Přesto se sotva ploužíme - Liborovi už hoří obě chodidla pokryté puchýři, a tváří se dost ztrápeně. Poslední hodiny cesty pro něj asi musely být utrpením.

09:00
Teplota 2,3°C,
maximální rychlost větru za poslední 2h: 20 km/h, průměrná: 7,3 km/h
Ušlá vzdálenost: 61,3 km
Zbývá: 5,7 km
Mrholí, občas mrznoucí déšť


Závěrečný úsek - vzadu už kouká věžička ondřejovského kostela.



10:30
Teplota 3,1°C,
maximální rychlost větru za poslední 1,5h: 22 km/h, průměrná: 6,5 km/h
Ušlá vzdálenost: 67 km

Cestu jsme zakončili v 10:30 na ondřejovském hřbitově (nabízel jsem Liborovi, že tam půjdu napřed a rovnou mu tam vykopu hrob :-). Téměř přesně 67 km jsme šli téměř přesně 26 hodin. Pro Libora přijela autem jeho manželka Hanka, a mě cestou vysadili na hvězdárně.


Neděkujeme těm, kteří nás nesponzorují :-)