středa, dubna 23, 2008

Trable admirála Byrda II

Další citát z mé oblíbené knížky...


17. dubna
Významný den. Nalezl jsem kuchařskou knihu! Hrabal jsem se časně z rána v pytli všelijakého náčiní a objevil jsem tam ten vzácný svazek. Radostný výkřik zazněl tak hlasitě, že jsem byl na chvilku v zahanbených rozpacích; byl to první zvuk, uvědomoval jsem si, který mi přešel přes rty ve dvaceti dnech.

Ani kniha, vyvržená vlnami na pustý ostrov opuštěnému trosečníkovi, by nemohla být čtena s větším zájmem. S politováním však musím říci, že neobjasňuje všechna tajemství kuchařského umění. Neříká třebas pranic o tom, jak zabránit, aby lívance lpěly tak skálopevně na pánvi. Proto jsem využil dnešního rozhovoru radiem a zeptal se Karlíka Murphyho, zda to někdo v táboře ví. Vymaštění pánve, upozorňoval jsem, nepostačí. Karlova odpověď: "Teď jste mne dostal, veliteli, vždyť jsem jakživ neuvařil ani hrnec vody. Možná, že uděláte nejlíp, když změníte dietu, což?"
"Zeptejte se kuchaře!" vyklepal jsem s námahou.
"Dicku, kdybyste měl umřít hlady," odpovídal mi můj přítel Karlík Murphy, "nesvěřoval bych své zdraví tomu mariňákovi, který mává měchačkou jako katovskou sekerou".
"Zeptejte se kohokoli", naléhal jsem.
"Navrhnu vám něco", pravil Karlík. "Odešlu depeši Oscarovi z hotelu Waldorf v New Yorku. V tak vážné otázce si nesmíme pohrávat s nebezpečím." (A vsktutku za čtrnáct dní mi Karlík vesele předčítal přednášku samotného Oscara, jejímž jádrem byla poučka, že je třeba vymastiti pánev. Tehdy jsem se vzdal a přidržel jsem se i nadále svého dláta.)

Richard E. Byrd: Sám a sám v ledových pustinách jižní točny

1 komentář:

Mima řekl(a)...

Cha chaááá. Dláto mi ještě chybí v mé kuchyňské výbavě. Díky za info.