Deník druhého bocmana - Kapverdské ostrovy

Út. 15.11., 10. den

04:00 N 16° 53' 03'', W 24° 59' 48''

V průběhu noci ze tmy vystupují světla měst a vesnic na ostrovech, a taky maják, ale ten zase mizí, protože vyjíždíme z jeho sektoru. Okolo třetí hodiny balíme plachty a vjíždíme do bazénu přístavu Mindelo. Uvnitř kotví i několik naprosto neosvětlených lodí - napínáme oči do tmy, abychom nějakou nesrazili. Kapitán si obkroužil kolečko, aby si otestoval hloubku, a pak jde dolů 25 metrů řetězu. Kotevní vrátek je zadrhnutý a Viki se strojníkem Honzou kopou do něj i do řetězu, aby se vždy o kousek pohnul. Poté, co se kotva na dně zasekla, už to jde snadno. Krátce před čtvrtou hodinou ranní kotvíme.

Ráno se posádka postupně probouzí mezi 8 a 9 h UT (na Kapverdách ale platí UT-1). Kapitán už odjel proclít loď. V přístavu fouká silný vítr, zjišťujeme, že za noc jsme odvlekli kotvu o dobrých 50 metrů. Po návratu kapitána vysíláme člun s Lukášem a Fillipou do mariny, aby zjistili, jestli tam budou mít pro nás místo a kolik to bude stát. Vracejí se se zprávou, že místo není.

Překotvujeme na jiné místo, spouštíme i pravou kotvu. Většína posádky jede na člunu navštívit město, kapitán jede zjistit, jestli nám mohou na slipu vytáhnout z vody loď. Na prohlídku města máme 6 hodin, Filippa nám dělá průvodce. Sice tu nikdy nebyla, ale jako portugalka se domluví.

Kromě pár navštívených hospod a trhů jsme v závěru dne pojali záměr podívat se k místní univerzitě (ve městě jsou tři, takže vlastně k jedné z nich). U vchodu ovšem Filippa suverénně zamířila dovnitř, řekla na vrátnici, že jsme studenti z Erasmu, a domluvila nám, že můžeme dovnitř. Nacházíme jednu prázdbou posluchárnu, posedali jsme si do lavic, a Filippa se ujala role učitelky, a udělala nám kurz portugalštiny.

Z kopce na kraji města vyhlížíme loď - první dojem je takový, že na kotvách oddriftovala až k městskému molu. Podrobnější pohled ale prozrazuje, že stojí zádí u mola mariny a příď je na kotvách. Na lodi se to potvrzuje - ani na obou kotvách loď na vodě nedržela, a Bobeš potkal nějakou češku, která se znala s majitelem mariny, a ta nám tam domluvila stání.

Večer jsme se s Lukášem, Vlastou a Patrikem oblékli do uniforem/pirátských kostýmů, a vyrazili plenit přístav. Oni tři se ale celkem dost opili, a moc nechybělo, aby černoši nevyplenili nás. Já už pak zůstal na lodi, ale ostatní se pokusili o další výpad do města.

St. 16.11., 11. den

Ráno kapitán s Filippou opět odjeli jednat o vytažení lodi. Tentokrát ale na druhou stranu ostrova, protože zde v přístavu to nejde. Neuspěl ani tam, což se ale dozvídáme až později odpoledne po jeho návratu. Večer vyrážíme do města. Zdá se, že po včerejším plenění se nás obyvatelstvo bojí. V ulicích není ani noha, v oknech zhasínají lucerny a zatloukají okenice. Možná jim ještě zní v uších píseň, kterou jsme se rozhodli naučit celé město: "Koupím ti papuče, p**o, za čtyři padesát, p**o...."

Čt. 17.11., 12. den

21:00 N 16° 57', W 25° 19'

Po 8 h UT ráno zapískal kuchař snídani. Od rána se chystáme na vyplutí, kapitán odešel odbavit loď, my doplňujeme vodu, zajišťujeme pravou kotvu (levá je ještě na dně), uklízíme loď. Do přístavu připlul švýcarský keč Marty McFly (kapitán se s nimi setkal už na Gran Canarii, kdy naše loď nedržela na kotvě, a prosili je, aby překotvili, jinak do nich najedeme). Připluli a zakotvili jen na plachty, spekulujeme o tom, že mají problém s motorem. To se brzy potvrzuje - připluli na člunu, že by potřebovali naši pomoc. Motor jim úplně odešel, a našim silným člunem by potřebovali v táhnout do mariny. To pro nás představovalo další zdržení.

Po záchranné operaci vyplouváme, ale to se snáze napíše, než udělá. V přístavu fouká silný vítr, naštěstí ven od mola. Kotvevní řetež se nám zasekl, takže kolem něj různě manévrujeme. Navíc jsme zapoměli odhodit jedno z mooringových lan na pravoboku. Rychle ho odvazujeme a házíme do vody, jenže ono plave a hrozí nebezpečí, že se zamotá do lodního šroubu. Na mole sice ještě máme dva lidi (k vyzvednutí později člunem), ale lano mooringu vede jen na dno, takže ho nemají jak dostat na molo. Navíc člun s Honzou je potřeba na druhé straně lodi jako remorkér. Kapitán mi pohotově velí: "skoč tam a plav s lanem na břeh!" Odhazuju z kapsy foťák a z nohou pantofle a vrhám se oblečený do vody. Jak říká Lukáš: zážitky nemusí být dobré, hlavně když jsou silné.

Loď se nakonec úspěšně vymotává z řetězu a Honza na člunu nás vyzvedává z mola. Při ústí do přístavu odpalujeme ránu z děla (na celý Atlantik jsou od komodora povoleny dva výstřely). Za přístavem přecházíme se zadobočním větrem na plachty - jen na hlavní plachtu, hlavní stěhovku a spankr plujeme přes šest uzlů, občas až osm. Moře je pěkně zvlněné, sem tam některá vlna cákne až přes zábradlí na hlavní palubě. Je pravda, že už by potřebovala umýt, ale ve špinavém přístavu to nemělo moc smysl.

Míjíme fantastickou sopečnou krajinu, která má všechny odstíny zelené a hnědé. Bohužel kvůli stále přítomnému oparu se nedá moc fotit. Na prutu zabrala ryba, už začínáme kasat přední plachtu, ale pak nám hlásí ze zádi konec poplachu. Byl to asi třímetrový žralok, který ukousl celou návnadu.

Ivo připravil k obědu cizrnu, do opraženou slaninu a zelný salát. Naše strava začíná složením připomínat klasické lodní příděly, ovšem v jeho podání si rozhodně nemáme na co stěžovat.

Míříme na konec ostrova, k prehistorické vesnici Tarrafal. Zakotvili jsme a na člunu se jdeme vylodit. Ačkoliv je zátoka chráněná před větrem, u pobřeží jsou velké vlny od moře. Ani na pláži se člun nemůže přiblížit k pobřeží dost blízko. Musíme do vody a doplavat. Máme sebou desetilitrový aquapack, do nějž se vejdou maximálně foťáky, peněženky a jiné cennosti. Většinu oblečení si necháváme na sobě.

Vesnice je tvořena zděnými domy, občas se slaměnou střechou. Prošli jsme až na konec, kde začínají políčka, a cestou zpět zakoupili pivo. Místní na nás koukají zpočátku divně. Kapitán navrhuje zůstat na noc na kotvě, zakoupit dvacetikilové prasátko, a zítra ho opéct. S pomocí Fillipy začínáme jednat s domorodci. Berou nás postupně na milost, a je z toho asi dvouhodinová družba. Vodí nás mezi domy, ukazují kde bydlí a jaké mají děti. Prase jsme vlastně ani neviděli. Tak malé prý stejně ani nemají. Konečná dohoda zní, že zítra ráno převezmeme na pláži 40kg prase za 70 euro.

Voláme visílačkou Honzu, aby nás opět vyzvedl člunem. Už je úplná tma. Zase plaveme na člun. Protože na zem jsme pluli ve dvou várkách, tak je to i zpět. Druhá skupina, co zůstala čekat na pláži, má u sebe ale taky ještě věci, které potřebují uchránit před vodou. Aquapack máme ve skupině první. Nabízím se jako dobrovolník, který se na člunu vrátí s Honzou pro ně, a pytel jim plavmo předá. Společně pak plaveme z pláže zpět na člun. Dnes jsem si opravu zaplaval do syta a do mokra.

Pá. 18.11., 13. den

Ráno okolo 9 h lodního času (používáme na lodi zatím stále UT, ale na Kapverdech platí UT-1) se v první várce lidí vyloďujeme na pláž. První pluje Vlasta - na dvoumístném kajaku zkouší, zda je možné dostat se tam jakž takž suchý, a pak se vrací pro všechno to náčiní potřebné k opékání vepře, pečlivě zabalené v igelitových pytlích. My ostatní plujeme na člunu, a z něj před závěrečnými vlnami na pláži přesedáme do kajaků. Ti, co mají menší jednomístný kajak, jsou ale mokří jen o trochu méně, než kdyby plavali vodou.

Na pláži samozřejmě žádné prase od domorodců připravené není... Kapitán, Filippa, Vlasta a Ivo odcházejí do vesnice dále o něm jednat, já s Martinem a Zdeňkem začínáme sbírat naplavené dřevo na pláži a uschlé větve z keřů, co rostou za pískovou dunou. Přinesli jsme i starý kmen palmy.

Přichází si k nám sednout mladý černoch. Napínám své velice chudé znalosti portugalštiny (z brazílie), španělštiny, latiny a francouzštiny, abych mu rozuměl. Říká, že je pescadero (rybář) a že jeho rodnou řečí není portugalština, ale kreolština. Snaží se ale mluvit asi portugalsky, a díky tomu používá velice jednoduchá spojení. Ulovil prý už tisíc ryb, a jeho matka s otcem už jsou po smrti, spadli ze skály.

Vlasta s Ivošem se vracejí - prase není a nebude (jedno na nás ale občas vykukuje z chlívků na pláži). Chvíli se dohadujeme co dál, a nakonec se rozhodujeme nakoupit od domorodců a opéct na grilu ryby. Vlasta rozdělal oheň, nakoupili jsme i piva, vztyčili na pláži improvizovaný přístřešek proti slunci, protože už je po poledni a začíná nás slušně opékat, a je nám velice dobře.

Po 16 h se pomocí kajaků přesunujeme zpět na loď,

a v 17:45 VYPLOUVÁME Z TARRAFALU směrem na západ.

Jen co se vzdálíme ze závětří ostrova, okamžitě je loď hříčkou vln. Přišli se rozloučit delfíni.

K večeři udělal Ivo, který na Kapverdách přezdívku Mr. Cook, rýži s masovými koulemi z konzervy.

S Lukášem děláme první ostré astronavigační určení polohy - zatím platí rozhodnutí, že navigovat se budeme podle toho. Mně vyšel fix krásně - tři linie se protly prakticky v jedniném bodě.

GPSky jsme do trezoru nezamknuli, i když Michal to navrhoval. Potřebujeme je k přesné synchronizaci času.