Atlantik!!!

Počítal jsem s tím, že to jednou přijde, ale že to bude už letos, to bylo trochu překvapení.

Na jaře mi zavolal nějaký člověk, představil se jako Petr L. Že prý loni přeplul Atlantik, a letos se chystá znovu, ale chtěl by se navigovat výhradně astronavigací. A že "Windward" (můj instruktor jachtingu a rovněž znalec astronavigace) nemá čás a odkázal ho na mě. Přislíbil jsem mu, že stejně na léto chystám kurzy, a že se mu ozvu.

Kurzy proběhly, pak jsme se viděli ještě několikrát. Celou tu dobu jsem tajně doufal, že mě pozve, abych se k němu připojil. Zároveň jsem se té nabídky obával, protože jsem věděl, že budu muset odmítnout. Koncem léta nabídka skutečně padla. Vyplouval 23. října. Tak jsem s díky odmítl, protože tou dobou jsem teprve měl zakončovat plavbu v Chorvatsku. Loď byla zarezervovaná, posádka s tím počítala. Asi by mě nenáviděli, kdybych to zrušil kvůli takovéhle bláznovině. Navíc mi ani nezbývalo dost dovolené, a taky jsem slíbil šéfovi, že po plavbě v Chorvatsku už budu až do Vánoc v práci.

Začátkem podzimu se situace kolem Petrovy přeplavby více vyjasnila. Vyplouvat měl skutečně 23. října, ale z Itálie! Čekala ho ještě Mallorca, Gibraltar, a teprve 22. listopadu měl opouštět Kanárské ostrovy na samotný Atlantik. Popřál jsem mu úspěšnou plavbu a nabídl mu, aby astronavigaci cvičil už během první fáze plavby, a během přestávek v přístavech se mi kdykoliv ozval, abych mu poskytl na dálku rady. Odpověděl opět nabídkou, že by byl opravdu rád, kdybych se zúčastnil a odnavigoval to spolu s ním.

V hlavě jsem si začal rozebírat všechny důvody pro a proti. Ukázalo se, že žádné pádné důvody proti nemám! Že ten hlavní důvod proti byla až do této chvíle moje nerozhodnost. A tak jsem se rozhodl, že si v práci vezmu neplacené volno, a pojedu...

A tak 20. listopadu odlétám na Tenerife. Čeká nás měsíční plavba na Martinik (Malé Antily), odkud mám zpáteční letenku na 22. prosince. Bude nás celkem 8, na desetimístné Bavarii.

Detaily plavby příliš neznám, Petr už plul středomořím, když jsem mu sdělil své finální rozhodnutí. Takže ani nevím, jestli poplujeme přímo, nebo přes Kapverdské ostrovy. Vzdálenost přímou trasou je asi 2600, přes Kapverdy necelých 3000 námořních mil. Pro třicetidenní plavbu to znamená 100 mil denně, neboli průměrnou rychlost 4 uzly (NM/h). Brnkačka... :-) Svezeme se s pasátními větry, které nám prakticky celou trasu povanou zezadu nebo zadoboku, rychlostí typicky okolo 15 uzlů.