12.7.2010 Konečně práce

Dopoledne dorazil Viktor: "už jsi někdy ovíjel lana?"
"Ne".
"Tak se to pojď naučit."

Vylezli jsme na čelen, sundali z něj vodní stěh, který se od původní instalace už tak protáhl, že se okatice jeho napínáku téměř dotýkaly, rozpletli jeho oko, zkrátili ho, a zase zapletli. Marina natírá interiéry kajut na zádi.

Terminologická: stěhy jsou tlustá lana, která drží stěžně (a čelen) v podélné ose lodi. Vodní stěh vede z čelenu dolů pod příď, a brání jeho vyvrácení směrem vzhůru. Okatice je dřevěné oko, s krz nějž vedou lana napínacího "kladkostroje" (jenže tam nejsou žádné kladky).

Po obědě v kantýně - stále to samé (falafle, batatos, a to jsem si dnes ani nedal salát) a už mi to opravdu nechutná - si jdeme tradičně zaplovat v moři.

Následuje siesta, neboli šlofík, a pak pokračuju sám v ovinování zkráceného vodního stěhu. Viktor odjel s Marinou do města, udělalo se jí zle. Honza celý den leží, taky mu není dobře. Já si svoji běhavku odbyl včera. Každý máme ale různé příznaky. Každopádně já a Marina pijeme vodu už jen převařenou na čaj.

Zítra brzy ráno odlétá Jirka, jedu ho doprovodit do města. Něco jsme nakoupili a jdeme na pivo (Stella - Authentic Egyptian). Vracím se ve 23h. Jestli jsme předchozí večery říkali, že to tam žije, tak teď to tam úplně pulsuje.