Čtvrteční budíček je v sedm hodin. Během snídaně předčítá Roman předpověď počasí, která přišla na Navtex (je to taková malá krabička připojená k anténě, která v textové podobě příjmá zprávy z pobřežních vysílačů): "... nárazy větru 45 až 70 uzlů (vybuchne smíchy). To je za Beaufortovou stupnicí! Hurikán je 60." Když pak přečetl i výšku vln (moderate až very high), doplňuje to se smíchem: "Tak přátelé, na tomhle kurzu jsme zažili už téměř vše, jen jsme ještě nepumpovali vodu z téhle lodi, že? To bude prdel!"
Plán je takový, že nepoplujeme zpět do Šibeniku, ale trochu více severně do zátoky na ostrově Dugi otok, kde budeme pak cvičit kotvení a vyvazování na bóji. Bude to sice šedesát (námořních) mil namísto čtyřiceti, ale vyváží to vítr, který budeme mít více v zádech.
Preventivní Kinedril dostávají všichni povinně. Už samotné vyplutí od mola na Visu je oříšek. Musíme vystihnout delší pauzu mezi dvěma poryvy větru, najednou povolit několik lan a vypálit na plný plyn dopředu proti větru. Po důkladné přípravě se to ale podaří dokonale. Odplouváme od ostrova, jehož vršky jsou zahaleny v těžkých nízkých mracích, a začíná pršet. Na moři rozvinujeme nejprve jen genu, později i hlavní plachtu, a pak letíme po hladině jako šíp. Většinu cesty máme vítr zhruba zprava, o síle mezi 40 až 50 uzly, největší poryv, jaký zaznamenaly kloboučky anemometru na vrcholu stěžně, byl 60 uzlů. Maximální rychlost, kterou jsme dosáhli s lodí je něco přes 9 uzlů. Služba u kormidla, na kterém se střídáme po půl hodině, se podobá tréninku v posilovně. Protože vlny přicházejí z boku, vyhazují loď ze stanoveného kurzu pravidelně na obě strany a zároveň se obrovskou silou opírají i o kormidlo. Půl hodiny tak člověk zápasí s kormidelním kolem, přetáčeje ho střídavě doprava a doleva, a pak se jen vysílený odvleče do podpalubí. Většinu dne nám navíc prší, takže jsme víc promočení od deště, než od mořské tříště. Nemám sebou holínky. Ráno jsem si sice přes teplé ponožky natáhl do bot igelitové tašky, ale praskly, takže to nepomáhá.
Už noční plavbu na Vis zahájil Roman slovy, která si teď sami připomínáme: "Tato loď se nemůže převrátit, to je fyzikálně nemožné. Může si maximálně lehnout stěžněm na vodu, ale při tom ztratí vítr opírající se do plachet sílu, a loď se opět narovná." Dlužno podotknout, že některé členy posádky tímto výrokem uklidnil, ale některé naopak k smrti vyděsil. Zároveň nás několikrát instruuje, jak si počínat v případě, když loď pluje pod plachtami a někdo spadne přes palubu. Postup operací zní celkem jednoduše, ovšem jen do okamžiku, než si člověk představí ten chaos, který by na lodi nejspíše vypukl poté, co by do vody spadl Roman.
Jen na chvíli se mezi mraky objevilo Slunce - vytáhli jsme Romanův sextant a zkoušíme cvičně měřit jeho výšku. Roman nás cestou učí spoustu užitečných drobností, například jak na houpající se lodi nalít z termosky do hrnku čaj, aniž bychom ho rozlili.
Před sedmou hodinou večer dorážíme do zátoky Kruševica na Dugi otoku. Pomocí baterky hledáme na vodní hladině bóje, na jednu z nich se hodláme uvázat na noc. Zádí je třeba opatrně nacouvat k bóji, vytáhnout ji na poslední stupínek zádě a uvázat lano do kruhu umístěného na jejím dně. Vyzdvihnout těžkou bóji, navíc uvázanou na laně vedoucí ke dnu, je těžká práce, napoprvé se to ani nedaří. Taháme ji ve dvojici s Romanem, ale loď postupně odplouvá, takže bóji nejsme schopni udržet. Div že nepadáme do vody a já si trochu namohl prsty na pravé ruce.
Po vyvázání vedou ze zádě k bóji symetricky z obou stran dvě lana. Loď se tak otáčí přídí vždy po větru od bóje. Zní to neobvykle, ale je to výborný způsob, jak se pořádně vyspat. Kormidlo je totiž bod, okolo kterého se loď otáčí, pokud se do ní opře vítr. Při uvázání za záď tak loď stojí ve větru jako přibitá, zatímco při uvázání za příď sebou hází ze strany na stranu.
Protože je venku poměrně chladno a uvnitř poměrně vlhko, na všech okénkách (která na rozdíl od trupu a paluby nejsou tepelně izolovaná), zejména v noci, kondenzuje voda, a občas na nás kape dolů. Večer i následující den ráno mě pálí konečky prstů na obou rukách. Nejspíš jsem trochu omrzl. Teplota byla přes den asi kolem 10°C, ovšem při rychlostech větru 80 km/h, mokrých rukavicích a celodenním pobytu venku je to docela možné.
Mapa plaveb
Žádné komentáře:
Okomentovat