Tuhle cestu jsme plánovali jako dvoudenní výlet se stany z Prahy už v říjnu. Jak se ale blížil vybraný termín, odpadávali postupně přihlášení účastníci, až jsme nakonec zbyli pouze dva, a to jen na jednodenní variantu. Akce byla zrušena. Mezitím se ochladilo, a dvoudenní varianta už se pro většinu stala nemyslitelnou. I přesto jsme se pokusili o jednodenní Říp-revival o několik týdnů později. Zůstali jsme opět pouze dva, z spoluúčastnice ještě mírně churavá. Akce byla zrušena opět. Napotřetí to konečně vyšlo, bohužel sice v jednodenní variantě, nicméně s neobvykle vysokou účastí.
Už v sobotu jsem přijel do Prahy, vyzvedl Tamaru na nádraží, a zamířili jsme k Janě. Ta se účastní většiny našich turistických akcí tak docela nepřímo - ten pokoj se stal mým už tradičním základním táborem. Takže kromě pravidelného kapalného nájmu jí tímto děkuji i písemnou cestou :-).
V neděli máme všichni sraz v 7:25 na nádraží. Michal, který mívá většinou čtvrthodinové zpoždění, přišel tentokrát včas (zato ale Bezďa s Šárkou dobíhali vlak). No vlastně přišel pozdě... Dostal za úkol tam být, právě kvůli zpoždění, už v 7:10, o což se také neúspěšně pokusil.
V devítí lidech tedy odjíždíme do Nelahozevsi. V sobotu jsem při nákupech objevil v Luxoru na Václaváku "novou" knížku. Je to zřejmě nová edice již starší české survivor-ské klasiky od Jaroslava Pavlíčka "Člověk v drsné přírodě." Ihned jsem zakoupil dva exempláře této knihy, cestou vlakem jí udělal patřičnou reklamu, a zároveň připravil ostatní na to, co nás čeká... :-)
Trasa naší cesty
Z Nelahozevse vyrážíme kolem půl deváté ráno. Už při přípravě map jsem si všiml věci, kterou jsem tak nějak pasivně tušil už dříve - nedaleko od Nelahozevsi jsou nádrže s rezervními zásobami ropy pro Českou Republiku. Proto jsem počáteční trasu zvolil tak, aby nám tato kuriozita neunikla.
Ropné strategické rezervy ČR u Nelahozevsi
Přijde ochranka?
Říp se ukazuje na obzoru, aby v zápětí zmizel, a objevil se znovu až po několika hodinách.
Téměř celou cestu na Říp i do Roudnice nad Labem, kde naše cesta končí, sledujeme červenou značku. Zpočátku vede cesta více méně podél Vltavy, potom řeka odbočuje na východ směrem k Mělníku, zatímco cesta pokračuje na sever.
Na molu u Vltavy
Naštěstí je docela pěkně, ani jednou nám nesprchlo, jen se za poslední dny tak oteplilo, že pokud tam někde ležel sníh, už dávno zmizel. Jen v okolí Řípu narážíme občas na malé zbytky. Zato bláta přibývá, jak se blížíme k Řípu, že chvílemi zvedáme každý o několik kilo navíc.
Teď se ukáže, kdo má největší zátež (a kdo nejmenší sílu ve stehnech)
Výtlačná kupa (praotce Čecha)
Svačina v neinerciální soustavě
České Středohoří z Řípu
"Dobyt!"
Na vrchol přicházíme okolo 14h. Jedna část pokračuje k vyhlídce na České Středohoří, druhá rovnou do hospody, kde jsme se nakonec sešli všichni. Po odchodu z chaty nastává ovšem běh do Roudnice, odkud nám za hodinu a čtvrt jede vlak, a na nádraží je to ještě nějakých 7 km. Pár lidí ještě při sestupu odběhlo na jinou vyhlídku, podívat se na Žižkovskou věž, Tesco v Letňanech a Chrám sv. Víta, vykukující na obzoru, což bylo další zdržení. Poslední kilometr v Roudnici jsme strávili studiem map a vyptáváním se místních, protože červená značka nevede až k nádraží. Protože jsme nevěděli, jak je to ještě ve skutečnosti daleko, začali jsme podléhat pocitu, že už nemá cenu spěchat. K nádraží jsme ovšem přišli jen krátce po 16:14, kdy měl vlak odjíždět. Bezďa s Maruškou ještě beželi napřed, zjistit, zda náhodou nemá zpoždění (jel až z Děčína), bohužel jako na potvoru jel na čas, a byl už pryč. Další vlak jel až za 2 hodiny. Nám "pražákům" to bylo v podstatě jedno, ale někteří pokračovali ještě do Brna a do Olomouce. Paní u pokladny nám dokonce ochotně našla v systému i autobusy, bohužel nejbližší autobus jel ještě později než vlak.
Vyrazili jsme tedy do města, na náměstí došlo k dalšímu dělení - dámy zůstaly venku v zimě, před ozdobeným stromkem na náměstí, a poslouchaly koledy, pánové skončili v hospůdce na pivu. Před 18h jsme se pak sešli na nádraží a vrátili se přeplněným rychlíkem zpět do Prahy.
Kromě "očumování" úložiště ropy si cestu zpestřujeme např. i pokusem, co udělá 400 kV s řadou lidí, kteří se rozestaví do řady kolmo k vodičům a chytí se za konce prstů (neudělá to s nimi nic :-) ) a krmením poníků.
Jak už to tak bývá, můj hrubý odhad z mapy, že celková ušlá vzdálenost bude asi 20 km a do 14 hodin jsme v Roudnici, se ukázal dost podceněný. Celkem jsme ušli asi 27 km. Michal, který měl sebou PDA s GPS modulem mi pak poslal následující grafy, znázorňující vývoj rychlosti našeho postupu na čase a výškový profil trasy:
1 komentář:
(kapalny najem, hihi, u nas se da taky spat :p)
Okomentovat